Psát o depresivních hrdinkách, které nejsou schopné socializace a jejich život je definován patologickým vztahem s matkou, je teď asi dost v kurzu, protože jinak si nedokážu vysvětlit, že to je v průběhu dvou měsíců už třetí kniha, která se mi dostala do rukou a staví na totožném námětu. Předtím to byla Eleanor se má vážně skvěle a Losos v kaluži. Kniha Lucie Faulerové nad nimi vyniká hutným, zvláštně poetickým stylem, ale rozhodně je také nejdepresivnější. Byla jsem ráda, že to mám za sebou, a tohle u knih nemám ráda.... celý text