Stammel
přečtené 754
Cesta
2008,
Cormac McCarthy
Po několika neblahých zkušenostech s McCarthym, kdy mě jeho díla především štvala, jsem rád, že jsem objevil knihu, pro kterou si ho můžu začít vážit. Cesta je sugestivní obraz totálního zmaru a lidské bídy tváří v tvář konci civilizace. Popsaný je tak věrohodně, až se těžko věří, že to McCarthy neviděl na vlastní oči. Zároveň kniha není vůbec depresivní, ba naopak. Alespoň pro mě všechnu tu hrůzu přebila fascinace ústředními postavami. Jejich silou, odhodláním a lidskostí navzdory všemu. Jejich vírou, že i v tak beznadějné (?) situaci má smysl "být těmi dobrými". Za tyhle dva má autor můj dvojitý obdiv, protože ve světě, který zde stvořil, mu muselo dát ukrutně zabrat, než nalezl někoho ochotného "nést oheň".... celý text
Jonathan Livingston Racek
1999,
Richard David Bach
Rámcově je to pěná knížka. Dobře zachycuje povrch hodně důležitých věcí, jakými je hledání správné cesty navzdory "hejnu", odvahu následovat plodnou ideu, i když je odmítaná a nepohodlná, ovšem je cennější než pouhé mechanické přežití. Bohužel tam, kde se snaží jít Bach do hloubky, podstaty věcí, dostává se jen do vágní, blábolivé mystiky, která kýženou myšlenku spíš zatemňuje. Vůbec nejhorší je, že tím zatajuje skutečnou velikost bolestí a útrap, které volba svobodného života obnáší. Alibisticky se ve svém příběhu vykroutí i smrti, což je smutné (i jinak dost selankovitý Saroyan je v tomto o velký krok napřed, viz Lidská komedie). Mohlo to být hezké pohádkové podobenství, kdyby si Bach ukousl sousto, na které by stačil. Takhle je to spíše zenová historka.... celý text
Spravedlnost
1954,
Władysław Stanisław Reymont
Drsná a napínavá sociální balada. Působí sice trochu tezovitě, ale vývoj děje a jednání postav jí dává morálně složitější než černobílé sdělení, což je fajn. S čím jsem měl docela problém, byl jazyk. V popisech přírody a především vesnického života, včetně detailů, byly dobré. Realistická část mi tedy vychází na jedna mínus. Horší to bylo s popisem vnitřních stavů a monologů postav. Ty byly přepjaté a jejich necitilivě dávkovaný patos mi dost smrděl romantismem. U Sienkiewicze bych ho asi vzal, ale do téhle novely a jejích záměrů moc neseděl. Psychologická část má tedy známku horší. Ve výsledku je to fajn kniha, ale nijak výjimečná.... celý text
Marzi 1984-1987
2012,
Marzena Sowa
Komiks o Polsku za Jaruzelského z dětského pohledu? Pro mě neodolatelná volba! Nicméně ze samotné knihy jsem byl trochu rozpačitý. Jednotlivé povídky jsou totiž dost obyčejné, vycházející většinou z každodennosti a jejích událostí. To v podstatě není nic špatného, ale moc do toho nepronikne specifikum té doby (a že by bylo z čeho vybírat!). Jasně, v každé druhé povídce jsou fronty, prázdné obchody a přídělové lístky... ale to není zovna nijak překvapivý postřeh o reálném socialismu. Problém může být v tom, že v Marziném okolí chybí skutečné osobnosti: lidé, díky kterým by Marzi pronikala trochu hlouběji do života kolem sebe (takové jako měla kolem sebe Marjane Satrapi, díky čemuž je její výpověď o Íránu o dost závažnější). Marzi se pohybuje výhradně jen v šedé zóně a od toho se odvíjí hranice toho, co vůbec zažít může. Kniha bude asi o dost exotičtěji působit v domovské Francii než u nás, kde nám náměty povídek přijdou obyčejné. Jednoduše proto, že jsme dost z toho sami zažili či zažíváme. I když jsou malá Marzi a její zážitky roztomilé a sympatické, obsahově by mi komiks přišel dost průměrný. Je tu ale pár věcí, na kterých sbírá plusové body, a to nemalé. Za prvé povídky, které se vymykají a tu zmíněnou šeď přesahují. Když se Marzi snaží popasovat s tím, jak vášnivě se kolem ní prožívá katolická víra, nebo když se její táta zúčastní stávky, má to najednou o dost větší náboj. Marzi si najednou klade zajímavé otázky. Bojuje o to, aby pochopila svět kolem sebe a zažívat to s ní je o dost více vzrušující než sběr hub. Druhé velké plus je skvělá kresba, která často dodává i nejjednodušším historkám ducha, kterého samy o sobě trochu postrádají. Savoiova citlivá a vtipná ruka hrozně hezky rozehrává mimiku a emoce postav, barvami skvěle vystihuje náladu jednotlivých mometů a vůbec je radost si jeho obrázky prohlížet. Má dost velký podíl na tom, že celá kniha vyzní tolik mile. Což je pro mě nakonec hlavní dojem z Marzi: je hrozně milá. Takže komiks sice úplně nesplnil mé očekávání, ale ve výsledku jsem si jej přesto užil a určitě bych ho doporučil. I když spíše k odpočinku než k poznání.... celý text
Sbohem múzy
1963,
František Halas
Prvotřídní výbor výjimečného básníka. Znalec nejpovolanější, Ludvík Kundera, jej sestavil citlivě a chytře. Můžeme díky tomu skrze básně v podstatě sledovat příběh takřka celého života a duše Františka Halase z nejniternějšího možného pohledu. Já tak činil se zatajeným dechem a velkým napětím - protože jeho příběh je skutečné dramatické dobrodružství ducha. Kunderovi díky i za výborný a empatický doslov, pomáhající pootevřít bránu do skromně bohatého chrámu Halasova jazyka.... celý text
Malá apokalypsa
1981,
Tadeusz Konwicki
Brutální groteska polského socialismu (pro nepoučené: o dost hladovějšího, než byl náš; doslova i přeneseně). Atmosféra totální rezignace a vyhoření (haha) v prostředí, kde ani jinak žít nelze. Takováto uberskepse a zmar není v literatuře nic zvláštního a většinou je to spíše otravné. Čeho si ovšem cenním je, že Konwincki, i když v životě těmto pocitům (soudě dle jeho literárního ega) propadl, v literatuře nikoli. Na papír je tedy bezohledně neblije jako jiní, ale zodpovědně s nimi pracuje. Tím získává Malá apokalypsa několik zásadních předností. Jednou je mrazivý a přitom třeskutý humor karikatur, skrze které zachycuje Konwicki dobu a různé její typické postavičky. Je to šílené a bohužel pravdivé. Druhou je pak důmyslná tkáň divadla absurdity, která se příběhem proplétá a protkává ho symbolikou. Momenty, kdy se hlavní hrdina marně snaží zjistit, jaký je právě čas, datum či rok, jsou nezapomenutelné (dialog s policisty o tomto mi natrhl bránici). Udržet nadhled a nadsázku v takhle osobním, existenciálním a drtivém díle... to muselo autora sakra bolet.... celý text
Runeround
1999,
Leonard Medek
Prostá dobrodružná knížka. Sestaví se parta a ta jde od od akce k akci, od dobrodružství k dobrodružství, a ze všech problémů obvykle fikaně vyvázne. Někdy to dopadne lépe, někdy hůř. Charaktery se nijak nevyvíjí, děj vlastně také ne. Výsledkem je čistá oddechovka, milá hlavně díky zajímavému a fantasknímu prostředí mytického Archipelagu.... celý text