Stammel
přečtené 754
Baltaragisův mlýn / Dřevěné zázraky
1987,
Kazys Boruta
Velmi nejednoznačný zážitek. První novela je sice neskutečná taškařice s velkým potenciálem, který mi ale přišel nevyužitý - hlavně absencí nějakého osobitějšího stylu a jazykovou suchostí. To ale mohlo být dané překladem, který mi místy přišel podivný. Každopádně příběh je to neuvěřitelně zamotaný a groteskní, dějové veletoče v něm zběsilé, a je to vcelku sranda. I když nakonec převáží tragický tón, a to dost důsledně. V tom je Boruta (respektive litevský život) neúprosný. Dodává to ovšem celé historce kromě pochmurnosti i vážnost a hloubku. Cením si toho, že Boruta umí lidské neštěstí zachytit přesně a tíživě, ale přitom čtenáře jen nedeptá. Zřejmě tím, že přítomnost smrti vyvažuje v jeho vyprávění radostně kypící život. Tragický je i druhý příběh, který mě zaujal více. Jednak tím, že je ucelenější, protože má jen jednu hlavní postavu. Hlavně ale silnějším tématem. Osud geniálního umělce, jehož život a dílo jsou neustále zmarňovány, mě hodně oslovil. Neustálé zápolení neobyčejné krásy s hořkostí a bídou, typické pro život, je zde působivě vyhrocené. Boruta dobře ukazuje, jak funguje zápas mezi tvořením a ničením, intenzivním životem a umíráním. A naznačuje také, jaký je jeho smysl. Rozhodně zajímavé čtení. Dozvěděl jsem se také hodně o charakteru Litvy. Musel to být drsný kraj.... celý text
Spolek mladých
1958,
Henrik Ibsen
Tady mě Ibsen mile překvapil. Přes všechen obdiv k němu jsem nečekal, že i takto raná realisticko-kritická hra, u nás zcela nehraná, bude dobrá. Ale Henrik zřejmě měl bystrý zrak a trefné pero už tehdy. Vtipné karikatury, důmyslný děj s prvky absurdity a především velmi přiléhavá kritika populismu, oportunismu a plané velkohubosti, typických pro maloměšťáctví. V českém prostředí, v současnosti zavaleném politickými rychlokvašky, hra nesmírně aktuální a přiléhavá.... celý text
Vějíř lady Windermerové
2014,
Oscar Wilde
Až pekvapivě dobrá Wildova hra. Nejde totiž "jen" o konverzační komedii, ale také o vážné a provokativní zamyšlení nad vztahem dobra a zla v člověku. Kromě Wildovy duchaplnosti, sálající ze svižných a vtipných dialogů či ironickém postoji vůči dobovým mravům, tak můžeme nahlédnout i do hlubších zákoutí Wildovy duše a životních postojů. Děj je navíc hodně napínavý, do velké míry právě proto, že v něm nejde o banalitu. Až do poslední chvilky dýcháme za postavy a jejich osud, což je u dramatu prima. Poněkud problematický mi přijde závěr, který je vystavěný na tom, že několik postav zůstane ve lži, byť milosrdné. Sympatizoval bych spíše s tím, co říká paní Ellingtonová: "iluze jsou fajn, ale život je lepší, i když bolavější".... celý text
Vozka smrti
1920,
Selma Lagerlöf
Náročná, těžká povídka o utrpení, smrti a o tom, jaký význam dávají našemu životu. Lagerlofová na jednu stranu strašně smrdí spekulací, myšlenkovým kalkulem a jistou schematičností. Na druhou stranu je její ruka velmi sebejistá a zručná a proto si i tak povídka zachová přesvědčivost a mrazivou, hororovou atmosféru. Selma se také umí zanořit hluboko do postav a jejich duše, což dodává příběhu na síle. No a především brnká o velmi zajímavé a těžké myšlenky, a to je hlavní. "Bože, dej, ať moje duše stihne dozrát, než bude požata." S touto velezajímavou autorkou jsem rozhodně ještě neskončil. A těším se na Sjostromův film, který podle Vozky smrti natočil.... celý text
Chlapci z Pavelské ulice
1963,
Ferenc Molnár
Prvotřídní kniha pro mládež. Molnár moc hezky vykresluje charaktery chlapců, takže jsem se s nimi a s jejich patáliemi lehce ztotožnil. Pak už jsem si jen se zatajeným dechem užíval napínavá dobrodružství, popsaná s parádním smyslem pro humor na jedné a dramatičnost chvíle na druhé straně. Až mě překvapilo, že se ještě dokážu pro takové klukoviny zapálit! Nejhezčí a nejhřejivější ovšem je, jak Molnár skrze jednotlivé kluky přesně a přesvědčivě vykresluje hodnotu cti, odvahy, skromnosti a dalších vzácných kvalit duše. Kdybych měl děti, udělalo by mi radost, našli-li by v této knížce své vzory:-) Co posouvá knihu do kategorie mimořádných je ale především závěr, tvořící protipól rozjařené dětské hře. Do příběhu zasáhne smrt a konečnost. S takovou silou, že je až uzemňující. Existenciální tíži, jakou nacházíme při překračování hranice dětství vstříc dospělosti, zachytil Molnár s mistrovským citem. Nasadil celé historii korunu, která sice bolestivě tlačí, ale která má velkou cenu. Čekal jsem, že knížka bude kratochvílná. Dostal jsem mnohostranný duševní zážitek.... celý text
Lidská komedie
2002,
William Saroyan
Je to hrozně hezké a po všech stránkách sympatické. Ale Saroyan strašně tlačí na pilu, čímž svůj šlechetný a humanistický záměr místy dost shazuje. Koketérie s kýčem byla na mě trochu příliš okázalá. Také jednotlivé myšlenky se často opakovaly, místo aby se rozvíjely. Vynikající a mocný je ovšem biblický závěr, ten mě rozhoupal skoro až ke čtyřem hvězdám. Když jsem pak ale četl Molnára, který umí stejně šlechetné hodnoty prokreslit mnohem elegantněji, musel jsem být přísný.... celý text
Passionál
1949,
Heinrich Heine
Přečetl jsem to při pobytu v blázinci, kde to měli v knihovně. Je to docela paradoxní, protože nejde zrovna o četbu, která by stabilizovala psychiku:-) Fůra mrtvolných metafor, fůra hnilobné ironie, smrt v každém polibku, brr. Myslím, že tematicky jsem se s Heinem příliš nepotkal. Dokonce ani v sociálně laděných básních, ke kterým mívám obvykle blízko, ale které zde mi přišly myšlenkově slabé. Přesto na mě Heine místy dost zapůsobil. Kromě krásně vymalovávaných romanticko-apokalyptických obrazů (Píseň pro Mouche - vůbec asi nejsilnější, přímo dechberoucí skladba) nebo trefně zachycených principů smrti ve smyslu zmarněného či zmarňujícího života (Tvrz urážek, Já zřel jich smích), jednoduše také řemeslem. Básně jsou svižné, rýmy vtipné, Heine umí dobře gradovat i pointovat, zvládá výsměch i patos, má to celé velký spád. No asi vážně talent, byť trochu příliš sázející na efekt.... celý text
Obnovení pořádku
1990,
Milan Šimečka
Velmi cenné svědectví o normalizační době. Šimečka, roky již vykonávající dělnické profese, nepíše s akademickým nebo intelektuálským odstupem. Píše lidsky, s naprostou přirozeností, která se moc dobře čte a odráží se v ní velká upřímnost: rozhodně zde nenajdete osobní zášť nebo podobné vyhrocené emoce, Šimečka je ostrý, ale věcný a pokorný. To, že píše osobně, je díky tomu velkou výhodou, protože může své četné postřehy ilustrovat zkušeností svou i dalších lidí. Především má ale cit jemně zachycovat a vyhodnocovat podstatné souvislosti normalizačních procesů a ukazovat, jaký vliv měly na lidskou duši a její zešednutí. Prvotřídní filosofující publicistika. Vedle vší literatury o tomto tématu rozhodně osobytá a důležitá.... celý text
Pilsudski... Katyň... Solidarita...Klíčové pojmy polských dějin 20. století
2010,
István Kovács
Zatím nejlepší z dosud čtených moderních polských dějin. Jsou to hodně zasvěcené vnory do významných událostí, popisovaných navíc s beletristickou zručností, a tedy velmi působivě až mrazivě. Je znát dobrá intuice a cit pro volbu podstatných detailů a nalézání (či alespoň naznačování) důležitých souvislostí. Kovács také nic nezjednodušuje, nechává patřičnou míru nejasnosti nebo rozporuplnosti tam, kde to odpovídá složitosti skutečnosti. Polské dějiny jsou mnohem větší a drsnější drama než ty české. Kovácsova kniha jim tento punc rozhodně nebere.... celý text
