stelka_knihomol přečtené 110

Ztracená princezna 2020, Connie Glynn

Třetí díl této roztomilé middle grade série je za mnou a mé pocity jsou dost smíšené. Bylo to čtení pěkné a odpočinkové takovým způsobem, který vás nenudí, naopak chcete číst dál a dál. Přesto měla kniha spoustu chyb. Co mi asi vadilo nejvíce, byli divné fráze v textu, které by se dali obhájit tím, že je kniha cílena na trochu mladší publikum, přesto tu ale byli, což nemůžu přehlížet. Nevím jestli je to překladem, ale byla zde používána hrozně omezená slovní zásoba, nadměrně využíváno slovo "velice" (a buďme upřímní - které dospívající dítě by takový výraz používalo?) a některá slovní spojení zněla prostě divně, např. "strašně strašidelné". Mimo to mi přišlo, že byla v knize jednotlivá zájmena používaná hrozně zvláštně a v situacích, kam se vůbec nehodila. Dále k postavám. Minulý díl jsem četla před skoro dvěma lety, takže jsem se první třetinu znovu dostávala do děje. Proto je pro mě nemožné hodnotit psychický stav, v jakém se jednotlivé postavy nacházeli. Nemám z čeho vycházet, takže nedokážu říct, zda je jejich chování reálné a zda dává smysl. Každopádně mě párkrát zarazila hlavní hrdinka Lottie. Už od prvního dílu je popisována jako ten nejhodnější a nejrůznější člověk na světě, ale několikrát se zachovala extrémně neempaticky, což vůbec nesedí k jejímu charakteru. Celkově nám autorka nedává moc prostor na vytvoření vlastního pohledu na příběh. Tenhle člověk je špatný, tak bude špatný. Tohle chování je podle Lottie "pitomé", proto takové bude i pro nás. Nehledě na to, že u tohoto konkrétního příkladů mluvila o Ellie a Jamiemu, kteří oba procházeli mentálně těžkou situací. :) Na druhou stranu příběh byl skvělý. Sice mě nenapjal tak jako předešlé (přece jen už jsem starší a plot twisty jsou snadno prokouknutelné), užila jsem si ho. Atmosféra školy v Japonsku byla příjemná a přinesla do příběhu zase něco trochu jiného. Doufala jsem teda v nějaký vývoj, co se vztahu Lottie a Ellie týče, ale tak snad příští díl. A já mám pocit, že teď se to začne teprve rozjíždět. Série je díl od dílu akčnější a hrdinové se ocitají v čím dál věštím nebezpečí, takže věřím, že v příštím díle se to rozjede. Snad se k němu dostanu dřív než za další dva roky.:)... celý text

Devátý spolek 2020, Leigh Bardugo

Wow. Tohle bylo hodně jiné než Grishaverse. Jako bych četla něco od úplně jiné autorky. Pořád jsem ale taková nejistá co se hodnocení týče. Kniha byla úžasná, jenže plný počet mi přijde příliš. Překvapilo mě, jak čtivý Devátý spolek byl, protože stránek má docela dost a já ho přečetla cca za týden, což je u mě neuvěřitelný výkon. Prvních 100 až 200 stránek byl docela boj, protože svět, který nám Bardugo představuje, je velice obsáhlý, a postupně nám ho představit spolu s uvedením do děje tak prostě zabere spoustu času. Mě to ale bavilo, i když jsem se ze začátku vůbec v ničem nevyznala. Atmosféra temné vysoké školy spolu s trochou nebezpečné magie mě zkrátka hned na začátku překvapila i pohltila. Já mám takové ponuré knížky prostě nejraději. Spousta recenzí tvedilo, že se v prostředku knihy vůbec nic nedělo a že to byla nuda. Přiznávám, že děj byl hodně statický a vlekl se, mě osobně to ale bavilo. Líbilo se mi, jak byl příběh poklidný a zároveň se pořád něco dělo, a že se až úplně na konci ukázalo, jak byla každá zdánlivě zbytečná informace důležitá. A že ten konec byl! Fantasy kniha s detektivní zápletkou je něco, s čím jsem se ještě nesetkala, určitě bych si ale takových textů ráda přečetla víc. Byla to síla a já neměla tušení, co přijde dál. Asi se zdá, že kniha neměla chybu. Důležitým faktorem dobré knihy jsou ale i emoce, které nás text donutí cítit. A těch nebylo u Devátého spolku mnoho. Ne že bych nic necítila, kromě napjatého očekávání na konci jsem však necítila nějaké hlubší emoce. Nevím přesně, jak to popsat, text působil prostě hrozně neosobně a nedosahoval nějaké věští hloubky. Příběh byl sice dobrý, ale jen se plazil po povrchu, místo aby se zavrtal hluboko dovnitř.... celý text

Jsme nevyhnutelní 2023, Nofreeusernames (p)

Feel good určitě není můj žánr, to jsem ovšem, když jsem tuto sérii začala číst, nevěděla. Byla jsem ve fázi, kdy jsem hledala, jaké žánry mě baví a jaké ne, tak jsem zkusila tuhle sérii. A tak, i když mě ani trochu nebavila, jsem jí vlastně vděčná, protože kdyby nebylo konkrétně této série, možná bych teď byla ve svém knižním vkusu stále ztracená. Nejprve tedy chvála. Tato série má jedinečné obálky, které jsou skvěle navržené a v knihovně vypadají nádherně. Stejně tak celkový vnitřní vizuál knih - propracované a dobře vypadající. To je vlastně další důvod, pro jsem ráda, že jsem sérii nakonec dočetla. Co se týče obsahu, jediné, co mě bavilo byli vtipy a různé pop kulturní narážky, protože ty vážně jsou vtipné a jejich množstvím jsou knihy opravdu jedinečné. Jinak se tam ale v podstatě nic neděje, respektive pokud vás baví romantika typu "dva lidé kolem sebe celou knížku krouží přesto, že je jasné že spolu skončí" asi vás to bavit bude. Jenže mě to prostě nebaví, já potřebuju za příběhem něco víc, nejenom nezáživné romantické kecy. Musím ale říct, že Harper mi byla ze všech hlavních hrdinek nejsympatičtější. Tyhle drsnější typy autorce sedí mnohem lépe než "hodný" holky. Působí poměrně realisticky, přestože celkový dojem z příběhu je spíš jako z pod růžových brýlí. Zajímavá byla také postava Izzy, která mi sice k srdci nepřirostla, bylo to ale "něco jiného", její charakter ukázal zase trochu jiný typ člověka, představil nový druh zájmů, které někdo může mít. Pání autorka je rozhodně velice schopná, píše dobře, čtivě a - což je důležité - vtipně. Bohužel jsme se prostě nesetkali v žánru. Já osobně mám z nich obrovskou zkušenost a pokud bych měla někomu doporučit vtipnou, romantickou oddechovku, neváhala bych a cokoliv, co Nofreeusernames napsala, bych rozhodně zmínit nezapomněla. :)... celý text

Prohnilé město 2018, Leigh Bardugo

Leigh Bardugo se opakovaně daří vzbuzovat ve mě svými nadlidsky propracovanými příběhy existenciální krizi a probouzet někde uvnitř mého cynického srdce emoce, které nedávají smysl. Každou každou knihou z jejího pera, kterou si přečtu, se jí daří tento talent stupňovat, což sice absolutně miluju, moje psychické zdraví ale není na takový nápor stavěno. Celá ketterdamská duologie dokazuje, že autorka dokáže psát kromě vznešenosti, které jsme byli svědky v Griše, vyobrazit také syrovost a realitu světa na ulici. Také postavy jsou dokonale vystřiženy - jejich charakter, způsob chování, zvyky, to všechno dává až neskutečný smysl a vykresluje hlavní hrdiny velice realisticky. Jako někdo, koho romantika nebaví a často má pocit, že je v příběhu úplně zbytečně, říkám: ano! Není zbytečně postrkována do popředí, o to je však emocionálnější a nás jako čtenáře vtáhne, jako bysme to byli my, kdo dané pocity zažívá. V tomto díle jsme měli možnost více poznat uličky Ketterdamu a zamotat se do neuvěřitelných lstí Kaze Brekkera - a to ještě větší mírou než v Šesti vranách. Nemohla jsem přestat číst - jako omámená jsme četla každičkou volnou chvíli jen abych nechala temnou atmosféru absolutně pohltit mojí existenci. Dokonce se mi o prohnilých ketterdamských uličkách i zdálo!:) Také se zde objevilo pár postav z Griši, což bylo na jednu stranu příjemným překvapením, na druhou zajímavým zážitkem. Kdo z vás obě série četl, jistě ví, že každá má naprosto odlišnou atmosféru, čímž se střet těchto dvou "světů" stává zvláštním úkazem. Nepochybuji, že napsat tyto části příběhu muselo být složité, autorka to ovšem zvládla výborně, ostatně jako úplně všechno. Já se momentálně pokouším dělat něco jiného než smutnit při představě, že tady to končí, a pro vás mám na srdci jediné - přečtěte si to. Jak se říká, budete trpět, ale náramně si to užijete.... celý text

Jiné místo 2023, Kateřina Karolová

Po několika měsících čtení v angličtině jsem se pustila do této thrillerové rychlovky od české autorky. Na začátku roku jsem už od paní Karolové četla Odbočku v lesích, kterou bohužel považuji za nejhorší knihu tohoto roku. V tomto předvánočním čase jsem tedy zkusila další její knížku s ne příliš vysokým očekáváním. A jaké jsou mé pocity po dočtení? Jiné místo bylo určitě lepší než odbočka. V té mi nesedlo vlastně vůbec nic od postav k příběhu samotnému. Po přečtení této knihy ale mohu s jistotou konstatovat, že mi zkrátka nevyhovují autorčin styl psaní a atmosféra, kterou svým příběhům dodává. Prostě je mi tento typ popisu českého života nějakým způsobem proti srsti. A i postavy jsou mi takové nesympatické, i když tady už jsem je měla mnohem raději než v Odbočce (kde mi hlavní hrdinka vyloženě vadila). Přestože je můj celkový dojem ze stylu vyprávění velice negativní, příběh se paní Karolové vážně povedl. První půlku knížky jsem jen a jen se nudila, dumala jsem, proč se tak krátké kapitoly čtou tak pomalu. Když ale přišel "zlom" v příběhu, četla jsem jako o závod a druhou půlku přečetla za jediný den. :) I když jsem hlavní "plot twist" téměř celý uhodla, ve výsledku jsem byla stejně překvapená a ani teď nemůžu přestat přemýšlet nad koncem knihy. Nevím nic. A vy taky nebudete. Přesto to stále nebyla příliš speciální kniha. Takové pěkné počtění na chmurná, deštivá odpoledne. Nic, co by donutilo všechno uvnitř vás křičet úžasem, ale donutí vás to trochu myslet a po dočtení nebudete vědět, jak se svými myšlenkami naložit.... celý text

Jsem rozohněná 2014, Tahereh Mafi

Šest vran 2017, Leigh Bardugo

Na Šest vran už jsem viděla a četla snad milion recenzí a opakovalo se v nich jediné - jsou ještě lepší než Griša. A jelikož Griša byla úžasná, měla jsem obrovská očekávání. Teď tu sedím, po 9 dnech, kdy jsem neustále jen četla a četla, a nevím co říct. Vyloženě nemám slov. Ano, tak moc dobrá kniha je. Od začátku do konce jsem byla vtažena do příběhu a ani na chvíli jsem se nenudila. Pořád se něco dělo, neustále jsem přemýšlela, jaké triky vytáhne Kaz z rukávu a jak se sakra hrdinové dokážou z těch předem prohraných situací dostat. Celá atmosféra zlodějů a špinavého města lží a her je snad ještě zajímavější, než jsem předpokládala. Nechápu, jak dokázala autorka vymyslet něco tak návykového Každá postava je brilantně napsaná, charaktery jsou promyšlené a realistické. Jediná maličkost, se kterou jsem měla problém, byl charakter Wylana, který byl představen jen okrajově a tím, že jako jediný z vran nebyl hlavním vypravěčem ani jedné kapitoly, mám pocit, že jsem ho vůbec nepoznala a je mi tím pádem ze všech postav asi nejvzdálenější. Leigh také vyniká skvělou vlastností, díky které rozumíme i "hlavním záporákům" a uvědomujeme si, že to jsou vlastně jen lidi s jiným přesvědčením, které je vede opačným směrem než hlavní hrdiny. A to je moc důležité. Samozřejmě magický svět je skvěle vymyšlený, to už jsem ale věděla z Griši, tak jsem si ho už jen znovu a znovu užívala. I když na pár místech jsem narazila na nějaké drobné nepřesnosti, žádnou si ale nepamatuji, takže nejspíš příliš důležité nebyli. Jsem v šoku. Takhle jsem se už dlouho po dočtení necítila. Nechápu, jak jsem se kdy mohla obávat, že jsou mé názory vlivem veřejnosti příliš vysoké. Protože tahle kniha mě dostala a nejspíš už mě nikdy nepustí.... celý text

Koruna 2017, Kiera Cass

Už první díl této duologie ze světa známé Selekce byl trochu slabší, Koruna se mi ale nelíbila ještě o dost víc. Počtění je to pěkné, oddechové a taky vcelku rychlé, chyběla mi zde ale nějaká vážnější linka, která by, stejně jako tomu bylo v Selekci, vyrovnala romantickou zápletku. Bez ní byl příběh sice milý, ale trochu obyčejný. První díl jsem četla na začátku roku, takže jsem si nepamatovala téměř nic. Naštěstí tedy Eadlyn hned na začátku poslala všechny domů, což mně osobně sice pomohlo trochu se zorientovat, v průběhu to však působilo uspěchaně. Také se autorka očividně vykašlala na jakýkoliv postupný vývoj charakteru hlavní hrdinky a rozhodla se ho vhodit rovnou do žádané podoby, aby se tím nemusela dále zaobírat. Za těch 250 stránek jsem neměla šanci poznat nějakou postavu a kdybych si už z minulého dílu nepamatovala, že fandím Henrimu, nejspíš by mi na tom, koho si vybere, nezáleželo ani trošičku. Což nejspíš není to, co bychom při čtení měli cítit, že? Poměrně rychlé ukončení soutěže mi také přišlo nelogické, po dvou měsících si přece nikdo nedokáže vybrat manžela na celý život! Navíc Eadlyn byla s každým z nich jen na pár schůzkách, jestli vůbec! Kniha působila jako pohádka, kterou si malá holka načmárá do deníčku, a celý princip Selekce ztratil jiskru, kterou původní série měla. Téměř vše dobré bylo vyškrtnuto a zůstali jen nudné řádky o princezně, která se snaží vybrat si manžela. Bez jakékoli hloubky.... celý text

Ukradený dědic 2023, Holly Black

Jsem zlomená 2013, Tahereh Mafi

*čteno v angličtině Než jsem se do knihy pustila, bála jsem se, že už nebude tak dobrá, jako první díl. Opak byl ale pravdou! Už od první stránky jsem byla napjatá a nemohla přestat číst. Příběh je velice čtivý a už od začátku je napsán velice lyricky a emotivně, a čtenář má díky tomu pocit, jako by Juliette popisovala přesně to, co se děje v jeho hlavě (nebo alespoň já to tak mám). Nejenom díky krátkým kapitolám máte chuť číst dál a dál, a přestože je kniha poměrně dlouhá, vlastně není nijak hodně obsáhlá, a při převyprávění příběhu se vám zdá poměrně krátký. To ale neznamená, že by byl nudný, naopak neustále se něco děje a Juliettiny myšlenku všemu navíc dodávají jakousi poetičnost. Jakožto někdo, koho romantika v knížkách většinou dost otravuje, musím říct, že zde je opravdu na místě. Juliette jako někdo, kdo dospíval v různých nemocnicích, si nikdy neprošla prvními laskami a hloupými posedlosmi, proto teď, když je konečně trochu volná, není divu, že má ve svých citech takový zmatek. Já osobně jsem asi spíš team Aaron, ale upřímně mi přijde, jako by si Adam i Aaron Juliette tak trochu nárokovali, jako by byla jejich majetek, a ona, jelikož je nezkušená, se mezi nimi jen tak motá a má pocit, že jim oběma něco dluží. Chudák holka. Příběh je skvělý, prostředí "tajné organizace" mě moc bavilo, ale líbilo by se mi víc se zaměřit na ostatní lidi obdařené nějakou schopností a zjistit o nich víc. Moc doporučuji a nemusíte se bát, angličtina je poměrně lehká a příběh vás vtáhne a už nepustí.:)... celý text

Syn podsvětí 2023, Vladimíra Šebová

Hodnotím 3/5, to ale neznamená, že by se mi kniha nelíbila. Příběh je moc pěkný, oddechový a čtivý, ale ne nudný. Autorčin styl psaní mi poměrně sedl, až na konec, kde se objevilo pár klišé hlášek, a také jsem si díky ní více zamilovala slovanskou mytologii. Postavy byly sympatické (můj oblíbený je Finn), příběh jsem si s nimi moc užila. Číst knížku na podzim byl rozhodně moc dobrý nápad! Při porovnání s prvním dílem (kterému jsem dala hodnocení 4/5) zde ale chybělo něco, díky čemu by mi příběh přirostl k srdci a vyvolal ve mě nějaké emoce. Dcera zimy skvěle zpracovala vztah dvou sester, což je mě blízké téma, navíc byl děj mnohem zajímavější. V Synovi nekonečna byl sice hezký, ale hlavní zápletka, přestože mě to bavila a těšila jsem se, co se postavám přihodí, mi přišla nahodilá a nepřijde mi, že by postavy v realitě uvažovaly stejným způsobem. Co se týče Matthewa, od začátku bylo jasné, jakým směrem se jeho charakter vyvine, ale je rozhodně dobře, že se tak stalo. Trochu klišé, ale ty se neomrzí.:) Kniha je příjemně oddechová a nenudíte se u ní, není to však velkolepá fantasy, kde do poslední stránky čtete jako na trní. Ideální na deštivé podzimní dny.... celý text

Jsem roztříštěná 2013, Tahereh Mafi

*čteno v angličtině* Když jsem knížku začínala, bála jsem se, že je to "jen" nějaká romantická knížka, která se tváří jako dystopie, aby se neřeklo. To jsem ale neměla ani tušení, do čeho se pouštím. Hlavně bych chtěla vyzdvihnout styl, kterým je kniha napsaná. Tak trochu lyrické vyprávění dalo totiž příběhu mnohem větší hloubku a všechno mělo mnohem větší hloubku. Navíc se to rychle a krásně četlo. Moc se mi líbila Juliette a celý vývoj její postavy. Naopak vůbec nechápu, proč se většina dospívajících dívek rozplývá nad Warnerem, který je toxický a očividně nechce pro Juliette nic dobrého. Příběh byl čtivý, krásný a já opravdu nemám co knížce vytknout. Doporučuji a určitě si přečtu i další díly!... celý text

Letní noci 2022, Nofreeusernames (p)

Knihu jsem si přečetla spíš už jen proto, že jsem sérii rozečetla, a já nerada nechávám věci nedokončené. Nic velkého jsem tedy nečekala a nic velkého to také nebylo, přesto jsem v tomto textu viděla mnohem větší potenciál než v předchozích dvou. Kdyby se autorka více soustředila na úzkosti a trauma hlavní hrdinky, místo aby se snažila i přes pár vážných témat vytvořit "feel good" příběh, mohla mít kniha opravdový potenciál a význam pro spoustu lidí. Ačkoli autorka píše poměrně dobře, další, co mi vadí, jsou dialogy, které působí nerealisticky a postavy argumentují až příliš pohotově na to, abychom jim věřili a soucítili s nimi. Hlavní hrdinka Charlee vůbec nepůsobí tak, jak by si autorka přála, stejně tak Noah, který mě upřímně nebaví. Což vlastně celý vztah těch dvou. Upřímně jsem tak trochu doufala, že Charlee skončí s tím klukem z pizzerky. :) Postava, která mi naopak byla sympatická, je Harper, proto očekávám, že poslední díl mě bude bavit víc. Chválím NÁDHERNOU obálku a celkově úpravu textu, v tomhle jsou Češi (a Slováci) mistři. Kniha je poměrně jednoduchá a přestože jiní takové příběhy nejspíš čtou rádi, aby si oddechli u příjemného a milého (a já nepopírám, že taková ta kniha je!!!) průběhu, já zkrátka u knih vyhledávám určité emoce a prvky, které jsem v této bohužel nenašla.... celý text

Červený drak 1992, Thomas Harris

Tohle opravdu není jen tak obyčejný horor. Mnohem víc se zaměřuje na psychiku postav, ale přesto mám pocit, že se autorovi až tak nepovedlo vyjádřit, co se děje v hlavě Willa Grahama. Ten mohl být mnohem zajímavější postavou. To byl poměrně ztracený potenciál. Stejně tak mě mrzelo, že nebyl věnován věští prostor Dr. Lecterovi, ale ten myslím později dostal 2 knihy, kde byl hlavním pachatelem, takže tam si jeho charakteru asi užijeme víc. Přesto mi připadalo, že by trochu víc Hanibala příběhu prospělo. Co naopak cením, je bravurní zpracování Francise "Draka". Jeho stav mysli byl pozoruhodný a smutný, zde si dal autor rozhodně záležet a jeho charakter vyzdvihl do výšin. Co se příběhu týče, byl dobrý, to ano, ale pořád mám pocit, jako by mu něco scházelo. Něco, vy by mě zanechalo s otevřenou pusou, pocit, při kterém nemám tušení, proč, ale hrozně mě to baví. To něco, co doufám bude mít druhý díl, který si teda rozhodně přečtu.... celý text

Gemina 2017, Amie Kaufman

Skvěle!!!! Na začátku zase chvíli trvalo, než jsem se chytla, ale opravdu se mi to líbilo. Už samotný styl, kterým je kniha napsaná, je zajímavý a překvapivě dobře čtivý. Jsem ráda, že se zde na chvíli objevil i SPIRO, jakožto moje oblíbená postava.:) Doporučuji.... celý text

Hodná holka, zlá krev 2021, Holly Jackson

Opět skvělý thriller. Oproti prvnímu dílu rapidně stoupla kvalita textu, už to neznělo jak napsáno od 15 leté holky. Opravdu skvělé. Těším se na další díly.

Návod na vraždu pro hodné holky 2020, Holly Jackson

Poměrně dlouho jsem se této sérii vyhýbala, až nový seriál (který byl tedy docela zklamáním) mě vyhecoval si knížku přečíst. A bylo to teda něco. Je vidět, že autorka má skvělé nápady a příběh se mi opravdu líbil. Kvalita psaní tedy nebyla nějak vysoká, ale to z malé části připisuji překladu, který mi na některých místech moc neseděl. Chápu, že je kniha spíše pro mladší čtenáře, ale dost mi vadilo, že se 17 léta Pipa někdy chová jako dvanáctiletá. Příběh byl ovšem skvělý, vážně jsem netušila, kdo je vrah. Doporučuji.... celý text

Dvůr stříbrných plamenů 2022, Sarah J. Maas

Jak bych to řekla... Nesta je dospělá žena chovající se jako malé vzteklé dítě, zatímco Cassian by měl být poměrně rozumný, přesto je většinou jen arogantní a nadržený. Oba dva vědí, že toho druhého chtějí, ale jen kolem sebe tancují. A náhodou jsou to víly. Na ostatních dílech mi taky příliš nesedli barvité erotické scény, zde se však romance dostává do hlavní dějové linky, což mi přijde škoda, jelikož fantastická stránka knihy je stále poměrně povedená. Mimoto mám pocit, že si autorka udělala z Rhysanda hajzla, jen aby se jí to hodilo k celkové Nestině filozofii. To mě opravdu zklamalo. Co se mi však na knize líbilo byl mnohem větší důraz na feminismus, jehož zastoupení dost zvedlo počet hvězdiček. Byl zde opravdu krásně zapracován a celý ten nápad s valkýrami mi přišel na místě.... celý text

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Každým dílem je tato série lepší a lepší! Opravdu mě to bavilo, líbil se mi příběh a jsem poměrně spokojená. Jediné, co mi úplně nebylo po chuti, byli erotické scény, které mi přišli zbytečné a v příběhu nebyli vůbec zapotřebí. Jinak skvělá práce.... celý text

My děti ze stanice ZOO 2005, Christiane F. (p)

Skvěle zpracovaná biografie o nelehkém životě drogově závislých. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, mám pocit, že vím o tomto světě tvrdých drog něco víc. Rozhodně je to jedna z knih, které by si mělo přečíst co nejvíc z nás.... celý text