stesti.s.knihou přečtené 328

Hospůdka v Praze 2024, Julie Caplin

S lítostí musím oznámit, že toto byla nejhorší Julia Caplin, jakou jsem kdy četla. Až tak hrozná, že mě přiměla učinit rozhodnutí - už nikdy nebudu číst žádnou další Caplin. Ano, autorčiny knihy jsou vždy plné klišé. Ano, od první kapitoly víme, jak to dopadne. Ano, není to žádná vysoká literatura, spíš odpočinková četba po náročném dni. I ta ale může mít nějakou štábní kulturu, což Hospůdka v Praze neměla. Nevím, zda to bylo způsobeno špatným překladem, nebo tím, že byla kniha takhle odfláknutá hned od začátku. Já z ní ale extrémně cítila to, že byla psaná ve spěchu, aby se stihla vydat před Vánoci. Na knihách Julie Caplin jsem měla ráda zejména to, jak dokázaly čtenáře přenést do jiného prostředí, popsat jinou kulturu, doslova vás namotivovat k návštěvě jiné země. Ne však Hospůdka v Praze. Ta z nás Čechů dělá v podstatě jen kutily se zlatýma českýma ručičkama (to je zde zmíněno několikrát, přestože si myslím, že to u dnešní mladší generace už absolutně neodpovídá realitě). A ani ty popisy Prahy vlastně nejsou nijak zajímavé. Zajímavé byly maximálně podivné dialogy (zajímavé rozumějte bizarní), které vypadaly, jako by je psalo desetileté nesečtělé dítě ve školní slohové práci.... celý text

Marta děti nechce 2024, Petra Soukupová

Trochu netypicky dnes publikuji recenzi rovnou na dvě knihy, ale myslím si, že v tomto případě si to můžu dovolit - jedná se totiž o dvě knihy jedné autorky, jež na sebe volně navazují a pojí je hlavní hrdinka Marta. Ano, řeč je o dvou knížkách, které obletěly Instagram - Marta v roce vetřelce a Marta děti nechce. Petra Soukupová zde ve stylu sobě vlastním opět dokázala naprosto realisticky popsat osudy hlavní hrdinky a osob jí blízkých. Já fakt nevím, jak to autorka dělá, ale já naprosto VŽDY najdu ohromné množství pojítek buď s mým vlastním životem, nebo alespoň životy mých blízkých. A nejinak tomu bylo “v Martách. Jak už jsem zmínila, obě knihy mají stejnou hlavní hrdinku - v prvním díle je Martě devatenáct let, v tom druhém přes třicet. V obou řeší svá osobní dramata, v prvním díle formou deníkových zápisků, ve druhém formou klasických vyprávěcích kapitol z pohledu Marty samotné a rovněž jejích nejbližších. Dějově knihy nejsou nijak extra nabité, jak jsme u Soukupové zvyklí, o to více se však soustředí na psychologii postav, která je zde opět bravurní. Pokud bych měla knihy porovnat, mým oblíbencem je díl první. To, co hrdinka zažívá, a to, s jakou surovostí je to popsáno, mi častokrát bralo dech. Z knihy jsem byla doslova nadšená. Druhý díl byl možná trochu víc dějově založený, Marta totiž absolvuje pěší pouť do Santiaga a u toho retrospektivně hodnotí svůj život a vztahy. Určitě je lepší mít načten i první díl, pomůže vám to pochopit spoustu věcí a uvědomit si, jaký posun hrdinka za ta léta udělala (anebo neudělala?…). Oba díly mě bavily moc, opět jsem si potvrdila, že Soukupovou já prostě můžu, miluju její práci s postavami a pokaždé mám pocit, že vychází z mých zkušeností.... celý text

Marta v roce vetřelce 2011, Petra Soukupová

Trochu netypicky dnes publikuji recenzi rovnou na dvě knihy, ale myslím si, že v tomto případě si to můžu dovolit - jedná se totiž o dvě knihy jedné autorky, jež na sebe volně navazují a pojí je hlavní hrdinka Marta. Ano, řeč je o dvou knížkách, které obletěly Instagram - Marta v roce vetřelce a Marta děti nechce. Petra Soukupová zde ve stylu sobě vlastním opět dokázala naprosto realisticky popsat osudy hlavní hrdinky a osob jí blízkých. Já fakt nevím, jak to autorka dělá, ale já naprosto VŽDY najdu ohromné množství pojítek buď s mým vlastním životem, nebo alespoň životy mých blízkých. A nejinak tomu bylo “v Martách. Jak už jsem zmínila, obě knihy mají stejnou hlavní hrdinku - v prvním díle je Martě devatenáct let, v tom druhém přes třicet. V obou řeší svá osobní dramata, v prvním díle formou deníkových zápisků, ve druhém formou klasických vyprávěcích kapitol z pohledu Marty samotné a rovněž jejích nejbližších. Dějově knihy nejsou nijak extra nabité, jak jsme u Soukupové zvyklí, o to více se však soustředí na psychologii postav, která je zde opět bravurní. Pokud bych měla knihy porovnat, mým oblíbencem je díl první. To, co hrdinka zažívá, a to, s jakou surovostí je to popsáno, mi častokrát bralo dech. Z knihy jsem byla doslova nadšená. Druhý díl byl možná trochu víc dějově založený, Marta totiž absolvuje pěší pouť do Santiaga a u toho retrospektivně hodnotí svůj život a vztahy. Určitě je lepší mít načten i první díl, pomůže vám to pochopit spoustu věcí a uvědomit si, jaký posun hrdinka za ta léta udělala (anebo neudělala?…). Oba díly mě bavily moc, opět jsem si potvrdila, že Soukupovou já prostě můžu, miluju její práci s postavami a pokaždé mám pocit, že vychází z mých zkušeností.... celý text

Klub vánočních sirotků 2024, Becca Freeman

Trošku s křížkem po funuse tady mám recenzi na tuhle vánoční romantiku - Klub vánočních sirotků. Po knize bych běžně v knihkupectví nesáhla, ale dostala jsem ji darem od @knihkupectvi_luxor #spoluprace. Jelikož jsem kvůli zkouškovému během Vánoc vůbec nečetla, knížku jsem si dala alespoň v lednu, jako takové prodloužení Vánoc. A bylo to fajn :) Jedná se o příběh party přátel, kteří jsou zvyklí každé vánoční svátky trávit spolu, jelikož má každý z nich více či méně nefunkční rodinu. Jak už to tak mezi kamarády bývá, dochází mezi nimi k různým neshodám, ale také k více než přátelským sympatiím. No a my tuhle jejich cestu sledujeme, tak nějak tušíme, jak to dopadne, všechno je zabaleno do vánočního kabátku a je to vlastně hrozně příjemné a oddechové čtení :) Hodnotím 3,5/5, jako vánoční oddechovka, obzvlášť po zkouškách, to zafungovalo velmi dobře.... celý text

Nažluto 2025, Rebecca F. Kuang

Nažluto je román Rebeccy F. Kuang, která je známá především svou fantasy tvorbou. Tu moc posuzovat nemohu, respektive četla jsem pouze Babylon, který měl dle mého názoru skvělý nápad, ale poslední třetina knihy mi celý zážitek zkazila. Ovšem Nažluto? To se mi líbilo moc! Jedná se o dramatický příběh z prostředí knižního businessu, který výstižně ukazuje, jak se mohou lidé stát závislí na sociálních sítích a na základě komentářů vnímat a hodnotit sami sebe. Athena a June, dvě kamarádky, spisovatelky, konkurentky. Jedna z nich úspěšná, bohatá, se zářnou budoucností, druhá s nejistou kariérou a bez nápadů. Co se ale stane, když se jejich role kvůli tragické události změní? Ne nadarmo se v názvu objevuje žlutá barva - tematika asijské rasy, kultury a dědictví je zde skloňována ve velkém. Tahle sonda do života současných bestsellerových autorů mě bavila moc! Bavil mě jazyk, bavila mě dynamika, bavila mě i ta “mysteriózní linka. Mám jednu jedinou výtku - připadalo mi, že autorka slušně nastartovala a rozjela příběh, v závěru už mi ale přišel takový lehce utahaný. Z toho důvodu jsem nakonec dala 4/5.... celý text

Chudinkové 2024, Michal Skalník

Obecně moc nemám ráda povídky. Obecně taky moc nemám ráda humoristické knihy. Přesto jsem Chudinky ohodnotila 5/5 a čtení si moc užila! Pokud nemáte na čtení moc času, zvládnete jen pár stránek jednou za čas a na komplexnější příběh teď nemáte náladu nebo kapacitu, tahle povídková sbírka by pro vás mohla být to pravé. Povídky jsou napsány s velkou dávkou sarkasmu a ironie, budete se u nich usmívat, zároveň ale nejsou hloupé - mnohdy bizarní situace vás možná donutí přemýšlet nad námi lidmi a často nesmyslnými rozhodnutími, která děláme. Za mě jednoznačné doporučení!... celý text

Krvavá spása 2024, Lisa Regan

Další díl mé oblíbené detektivní série a opět, jak už je zvykem, jsem si ho moc užila. Oceňuju, když autoři sérií dokáží psát tak, že knihy nemají klesající tendenci. A to přesně umí Lisa Regan. O ději knížky moc prozrazovat nebudu, ať vám nevyspoileruju předchozí díly… Snad jen, že i další případ se dotkne Josiiny minulosti (ono to asi není nic překvapivého, když dělá detektivku na malém městě, kde se většina lidí zná). Jako vždy napínavé, zajímavé, bavilo!... celý text

Drak na polní cestě 2024, Jiří Hájíček

Nevím proč, ale Hájíčkovi jsem zatím nějak nepřišla na chuť. V audioverzi jsem poslouchala Selský baroko, které jsem ohodnotila na 3/5 hvězd a ani mé hodnocení Draka nebude jiné. Příběh jako takový je celkem zajímavý a nevšední, jedná se totiž o střet venkovských obyvatel a bohatého investora, který chce postupně od jednotlivých lidí ve vesnici odkoupit akcie statku za velmi výhodných podmínek. Hlavní hrdina Tomáš, ředitel statku, s těmito pány ve velkých autech bojuje, snaží se získat obyvatele vesnice na svou stranu; do toho řeší své vlastní problémy - stárne (táhne mu na 56), žije sám a jeho křehký vztah s mladší Kristýnou je v troskách. Kniha je označena jako drama ze současného českého venkova. No, já bych ji dramatem nenazvala. Byly tam momenty, které mě zasáhly, dokonce vyvolaly lehkou úzkost (smrt souseda, nebudu více prozrazovat), ale že bych při čtení cítila nějaká dramata, to asi ne. Ve finále to není špatná knížka, jen se zkrátka neřadím mezi Hájíčkovy skalní fanoušky - jeho tvorbu bych označila slovy “nenadchne, nezarmoutí (samozřejmě je to čistě jen můj pocit a vám všem, kteří jeho tvorbu adorujete, lehce závidím, jelikož já v ní to kouzlo nenašla).... celý text

Byli jsme tady 2024, Cassie Gustafson

Pokud bych vám měla doporučit jednu knihu, která na sockách nebyla moc vidět, ale rozhodně si zaslouží pozornost, je to kniha Byli jsme tady. Kniha pojednává o zneužití mladé dívky a následné šikaně, která ji dožene až k tomu nejhoršímu možnému řešení. Autorka knihy má dar na vás maximálně přenést atmosféru a pocity ponížení a zmaru, které mladá hrdinka zažívá. Pokud nejste psychicky dostatečně odolní, nebo prostě jen nesnesete těžké čtení, knize se raději vyhněte, protože vězte, že i já jsem při čtení zažívala pocity hnusu a úzkosti. Měla jsem chuť hlavní hrdinku zabalit do deky, obejmout a vysvětlit všem jejím “kamarádům a spolužákům, jak ubozí jsou. Kniha je určena pro young adult čtenáře, stoprocentně je ale vhodná i pro “nás starší. Mám toho načteno spoustu a bohužel už se mi málokdy stane, že ve mně kniha vyvolá tak silné emoce. Téhle se to povedlo.... celý text

Krajina těla 2024, Daniela Nacházelová

Někdy vám knížka prostě fakt nesedne a to se přesně stalo v tomto případě, bohužel... Vždy se vám snažím v krátkosti napsat, o čem přečtená kniha byla. Jenže tady to bude fakt těžký. Jedná se totiž o vzpomínky jedné ženy na partnerský vztah s mužem. Kniha je rozdělena do tří částí, ta první začíná jejich společným trekem někde v Americe, takže slibný začátek, tohle já ráda. Jenže pak to jde velmi rychle z kopce. Prolíná se zde několik dějových linek v minulosti, do toho i nějaká současnost, zároveň se zde pořád mluví o nějakém umění (ale tohle náhodou bylo fajn, vše jsem si poctivě googlila a rozšířila obzory). Kdybych ale měla říct, o čem kniha byla nebo co ve mně zanechala, tak na obě otázky odpovím “nevím :D Hodnotím 2/5 a ty dvě hvězdy jsou právě za tu uměleckou stránku knihy.... celý text

Ani minuta ticha 2024, Ema Labudová

Na novinku Emy Labudové jsem se moc těšila. Od autorky jsem četla Ladu u ledu, což je útlá knížka o dívce s poruchou příjmu potravy. Když jsem zjistila, že autorce vyjde nový román, tentokráte o hlavní hrdince se zhýralou formou života, těšila jsem se; věděla jsem totiž, že autorka umí bravurně vykreslit psychologii těchto “rozložených postav. Hlavní hrdinkou je jednadvacetiletá Irena, která tak nějak proplouvá životem. Chodí do práce, která ji moc nebaví, a svůj volný čas vyplňuje zhýralými večírky, z nichž se pak několik dní léčí. Na večírcích nechybí alkohol a drogy a samozřejmě skupina přátel, která se v životě plácá dost podobně jako Irena. Dějově kniha není až tak bohatá - hlavním obsahem jsou zde Ireniny myšlenky, absence životního směřování, snaha najít co nejrychlejší zdroj zábavy v podobě drog versus kontrast reálného, nudného života, který vlastně žádná z postav nechce žít. Místo aby usilovali o změnu, usilují pouze o co nejdivočejší večírek, což je jediná věc, která jim v jejich životech dává aspoň nějaký smysl. Kniha je to velmi zvláštní. Hlavní hrdinka mě celou dobu štvala - svým plýtváním životem a hledáním sebe sama. Jazyk v knize použitý je specifický, obsahuje hovorovou češtinu a vulgarismy, zkrátka taková forma, kterou asi mluví lidi okolo dvacítky. Nebudu lhát, to mi trochu vadilo taky, ačkoli jazyk samozřejmě dokresloval atmosféru. Kniha obsahovala skoky v čase, ve kterých jsem se občas ztrácela. Forma vyprávění ve mě samotné v podstatě vyvolala dojem toho, že jsem ztracená (byť v příběhu), což korespondovalo s tím, jak ztracená byla Irena ve svém životě. Na mě to ale bylo celé takové neučesané, hektické, depresivní, beznadějné (což bylo asi cílem autorky a povedlo se jí toho dosáhnout), každopádně kniha ve mně žádné jiné pocity nezanechala.... celý text

Maurice a Maralyn: Skutečný příběh manželů ztracených v oceánu 2024, Sophie Elmhirst

Jedná se o příběh manželského páru, který se rozhodl vzdát se konvenčního života, postavit si jachtu a plout se na ní z Británie na Nový Zéland. Vše se změnilo v momentě, kdy do jejich lodi narazila poraněná velryba a loď s veškerým majetkem, který dvojice měla, se začala potápět uprostřed oceánu. Maurice a Maralyn skončili na nafukovacím voru s pár plechovkami jídla, omezeným množstvím vody a klesajícím odhodláním. Po dobu 118 dní se se snažili chránit před sálajícím sluncem, divokými bouřkami, nedostatkem jídla a nemocemi. Zachránila je jejich láska, odhodlání a víra v to, že budou brzy zachráněni. Tenhle příběh úplně vybízí k přečtení - i já se na něj extrémně těšila, a to byl možná ten problém. Má očekávání byla vysoká, bohužel ale nebyla naplněna. Vadilo mi, že byl celý příběh takový plytký, připadalo mi to jako suché konstatování, nebarvitý popis velmi barvité události.... celý text

Autismus & Chardonnay 2017, Martin Selner

Tahle útlá knížečka se ke mně dostala díky mému aktuálnímu studiu. Hledala jsem totiž popularizační knihu, která bude pojednávat o dětech s poruchou intelektu. Název mě moc nezaujal, vyvolával ve mně dojem, že knížka bude humornou formou ukazovat historky lidí s autismem. Jelikož je ale knížka opravdu útlá a má krátké kapitoly, řekla jsem si, že to zkusím. A, panebože, to bylo dobrý! Autor knihy působí v denním stacionáři pro děti s poruchou spektra. Zažívá s nimi spoustu zážitků, některých vtipných, jiných už méně. Každý večer si nalije sklenku (nebo více) chardonnay a provádí retrospektivu dne. Odtud pochází název knihy. Jednalo se původně o blog, za nějž byl autor nominován na ocenění Magnesia litera, následně byly články převedeny do knižní podoby. Existuje ještě druhý díl, který mám doma a těším se na něj! Tuhle knížku si dejte, třeba vám trochu otevře oči, stejně jako mně.... celý text

Tahle kniha ti změní život 2024, Aleš Palán

Změní vám tahle kniha život? To netuším. Rozhodně ale stojí za přečtení. Jedná se o příběhy lidí, se kterými vede Aleš Palán rozhovor o tom, jaká kniha jim změnila život. Někdy se jedná o politické názory, jindy o změnu prostředí, přátel či doslova záchranu života. Knihu doporučuji i nečtenářům, nebo třeba jako dárek. Každý si zde najde své, rozhovory jsou velmi čtivé a třeba někoho namotivují přečíst si právě tu danou knihu, která někomu jinému změnila život.... celý text

V jediném okamžiku 2024, Jo Callaghan

Oddechová četba je potřeba a pro mě jsou jako oddechovky většinou nejlepší thrillery nebo detektivky. I z toho důvodu jsem sáhla po knize V jediném okamžiku, kde se vyšetřuje série nevyřešených zmizení. Zní to jako klasická detektivka, ale není tomu tak. Policejní tým totiž v rámci inovace dostane na pomoc umělou inteligenci - AI hologram detektiva Locka. Superintendantka Kat Franková je zvyklá celý svůj život spoléhat na svou intuici, která jí už pomohla vyřešit velké množství případů. Ale umělá inteligence intuici samozřejmě nezná a neuznává. Kat a Lock při své spolupráci naráží na souboj intuice zkušené vyšetřovatelky a analytiky umělé inteligence, která porovnává a zpracovává miliardy dat a na základě toho vyhodnocuje postupy. Tato “spolupráce často tvoří velmi vtipné momenty a zaručuji vám, že si Locka v průběhu čtení oblíbíte :) Hodnotím 3/5, nebyla to žádná záležitost, ze které bych byla nadšená, ale zapojení AI do vyšetřování zločinů mě pobavilo.... celý text

Zatloukání hřebů 2024, Vilém Koubek

Tohle je knížka na strašidelnou halloweenskou atmosféru jako dělaná! Partička mladých lidí má zálibu v urbexu, tedy prozkoumávání starých, rozpadlých, neosídlených budov. Rádi si svá dobrodružství natáčejí na video a tvoří něco jako vlogy. Jednoho dne se rozhodnou prozkoumat odlehlé paneláky pověstné tím, že v nich žila rodina uznávající Satana. A… Něco se stane. Bavilo mě to moc! Kniha je poměrně útlá, o to víc cením tu atmosféru, kterou autor dokázal na takovém počtu stran vybudovat. Jak už víte, mám ráda prolínání dějových a časových linek, což jsem dostala i v této knize - ona totiž ta partička urbexových nadšenců prozkoumávala budovy před několika lety; nyní sestra jednoho z nadšenců, Ema, retrospektivně pátrá po tom, co se mohlo stát. Vše zjišťuje skrze popis kamerových záznamů, který vás vtahuje přímo do děje a máte pocit, že jste na místě přímo s protagonisty. Děj postupně graduje a vrcholí, jediná výtka z mé strany je za ten konec, který byl teda super šílený, ale taky super otevřený :D Asi si to budu muset dát ještě jednou, abych to pobrala trochu lépe. Každopádně tohle stojí za přečtení a budu napjatě očekávat další autorovu tvorbu!... celý text

Všechno je v pohodě 2024, Cecilia Rabess

Kniha Všechno je v pohodě ve mně zanechala jeden velký otazník. Pouštěla jsem se do ní totiž s očekáváním, že dostanu příběh dvou mladých lidí, Afroameričanky Jess a privilegovaného Američana Joshe. Příběh měl dle anotace zkoumat otázky identity a sociální třídy. Což se vlastně i stalo, ale.. Nebudu lhát, Jess mě strašně štvala. Čekala jsem, že zde do kontrastu bude stavěn původ dívky, která se ocitá v převážně maskulinní společnosti americké burzy, všichni jí budeme fandit, aby prorazila v nelehkém prostředí, navíc se svým původem (mladíci z bohatých rodin z nejprestižnějších univerzit versus Jess, pocházející z nekompletní rodiny bez finančních prostředků). Jenže Jess se dle mého názoru chovala otřesně a veškeré sympatie jsem k ní ztratila hned ve druhé kapitole. Pořád jsem čekala, že snad dojde k nějakému přerodu a Jess přestane veškeré útrapy světa svádět na svůj afroamerický původ, přestane se neustále stavět do pozice oběti, ale nestalo se tak. Josh samozřejmě také nebyl nejsvatější, myslím si ale, že se jí snažil vytvořit takové prostředí, aby Jess neměla pocit “jinakosti, ona ho ale vyloženě mít chtěla. Příběh jako takový byl vlastně docela fajn, bavila mě ta lovestory, ale všechno mi bohužel kazila hlavní hrdinka. Očekávání nebyla naplněna, namísto dívky, která i přes nepřízeň osudu prorazila, jsem dostala akorát dívku, která není ztotožněna se svým původem, se svou historií, s tím, že má okolo sebe lidi pocházející z odlišných poměrů. Nakonec jsem byla tak trochu naštvaná i sama na sebe, že asi nemám dostatek pochopení nebo empatie.... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Mladá spisovatelka Lowen dostane nabídku, která se neodmítá - dopsat knižní sérii za uznávanou autorku. Ta totiž měla nehodu a zdravotní stav jí neumožňuje pokračovat v práci na novém románu. Lowen nabídku přijímá a dostává se do autorčiny rodiny, jejíž součástí je také pohledný manžel a malý syn. Při své práci se snaží o slavné spisovatelce zjistit co nejvíc, aby se během psaní dokázala co nejlépe naladit na její notu; když v pracovně objeví autobiografii, myslí si, že našla svatý grál. Záhy však zjišťuje, že se jí do rukou dostal spis, který dost možná neměl spatřit světlo světa a odhaluje hrůznou autorčinu minulost. Tyhle typy thrillerů (mladá žena začne pracovat v bohaté rodině a objevuje jejich děsivá tajemství) jsou všeobecně velmi oblíbené a i já jsem jejich kouzlu podlehla. Pravda nebo lež byl jedním z těch lepších kousků v téhle kategorii, obzvlášť oceňuji zvrat v závěru knihy, který vás donutí přemýšlet.... celý text

Když žena píše ženě 2024, Ivana Bartáková

Když žena píše ženě je kniha, kterou doporučuji všem ženám (mužům taky, ale podle mě vám nedá tolik jako nám ženám, pardon, pánové). Jedná se totiž o krátké texty formou dopisu, které píší jednotlivé ženy jiným ženám. Ať už samy sobě, do minulosti či budoucnosti, svým dcerám, matkám, sestrám, kamarádkám. Jednotlivými autorkami dopisů jsou inspirativní ženy, které vás prostřednictvím dopisu pustí do svého nitra. Krom dopisu s nimi úžasné @ivanabartakova_ a @janabrazdil vedou rozhovor, jenž obsah dopisu rozvíjí. Mezi autorkami dopisů najdete třeba Martinu Viktorii Kopeckou, Veroniku Sovadinu Kašákovou, Pavlínu Saudkovou a další. Texty jsou plné pokory, myšlenek, ve kterých si, to vám garantuji, najdete takové, se kterými budete více než souznít; jsou navíc plné lásky k nám ženám, což je věc, na kterou bychom neměly zapomínat.... celý text

Závod s časem 2024, Lisa Regan

Přečetla jsem další díl z mé (jediné) oblíbené detektivní série s vyšetřovatelkou Josie Quinn. Tady to budu mít s recenzí jednoduché - jelikož nechci spoilerovat předchozí díly, nebudu se moc rozepisovat. Každopádně, v tomto díle Josie vyšetřuje případ, který se jí opět osobně týká; řeší totiž zmizení své sestry, které by tak trochu mohlo souviset se sériovými vraždami spáchanými před několika lety. Silná ženská hrdinka, kapitoly, které mají spád, jednoduché, oddechové čtení (jasně, sem tam nějaká mrtvola, krev a kosti, ale fakt je to oddechové), a úplně nejlepší na tom celém je, že tahle série rozhodně nemá klesající tendenci. Detektivní série od Lisy Regan je sázka na jistotu, pokud máte teď na podzim na nějakou detektivku náladu, s touhle autorkou nešlápnete vedle.... celý text