TaJiná
přečtené 206
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Tak tahle kniha ve mně probudila emoce, jaké jsem ani netušila, že můžu cítit! Autorčina práce se slovem je tak přesná, že si postavy mnohem lépe představíte, pochopíte vývoj jejich charakteru a přestože je v knize přímé řeči poměrně pomálu, děj se nám vysvětluje v popisech a nenudí. Když jsem četla kapitoly Otce, ucítila jsem právě ty emoce, o kterých se zmiňuji na začátku recenze - to, z jakých důvodů se Svatopluk stal zarytým komunistou, jak moc věřil ve stranu a jak ho ovlivnila výchova matky... To v člověku něco zanechalo... Zároveň realistické popisy komunistické doby, kterou jsem nezažila, mě utvrdily v tom, že si o to víc vážím toho, co teď už nemusíme řešit (např. stranické schůze apod.). Moje čtvrtá přečtená kniha od autorky. Zatím vede pořád Hana, ale Tiché roky bych možná zařadila hned za ni.... celý text
Les v domě
2023,
Alena Mornštajnová
Ufff.... Tak to jsem nečekala... Před pár minutama jsem knihu dočetla a hned začerstva píšu recenzi, ale nějak nenacházím slov... Hlavně z posledních stránek mi bylo psychicky nejhůř... Její odporná matka se vykreslila v ještě horší podobě... Trošku jsem nepochopila, kdo byl pravým otcem cácorky - byl to její děda? V tom případě by to bylo jako v kauze Amstetten! Fascinovalo mě a zároveň děsilo, jak se ve mně střídaly emoce - čtete a čtete, nějak si domýšlíte konec stránky a pak BUM! Jeden původně "skorobratr" skončí v pasťáku a druhej brutálně zmlátí malou holku... Fujtajbl! Jednu dobu jsem si myslela, že je "lesem" její "otec", respektive muž, o kterém si to myslela. Bylo mi té dívenky neskutečně líto... Měla jakýsi svůj vnitřní svět, vytvořený nutnou snahou zůstat svobodná, ale přitom byla vězněm v domě, kde se děla taková zvěrstva! Moc jsem jí držela palce, aby se z toho "vyhrabala" a měla lepší život. Kniha je moje pátá od autorky a je těžké ji zařadit dle - dejme tomu ne oblíbenosti, ale spíše dle toho, jak silné emoce ve mně vyvolala. Příběh by se jistě vnímal úplně jinak, kdybych měla děti, ale i tak mě silně poznamenal... Knížka byla čtivá, odhalila bolavé emoce, s cácorkou jsem prožívala chvíle bezmoci i střípků naděje... Bylo až kouzelné vnímat v textu tu dětskou naivitu, nevinnost a pak si postupně stránku za stránkou uvědomovat, že to dítě vůbec nevyprávělo o lese... Paní Mornštajnová, smekám před Vámi - sama jsem chtěla být spisovatelkou - prosím, pokračujte s psaním, máte neobyčejný dar!... celý text
Odsouzeni k bolesti
2023,
Agnieszka Lingas-Łoniewska
Na knihu jsem narazila úplnou náhodou, ale když jsem si přečetla podtitulek pod názvem knihy, věděla jsem, že tuhle knihu musím mít. Víte proč? Protože z nějakých 70 % vystihuje jeden z mých bývalých vztahů. Vážně. Až tedy na ten konec, který jsem upřímně nečekala. Bylo mi jasné, že někdo umře, ale spíš jsem sázela na to, že "bratrstvo" konečně někdo chytí a zavře do vězení, takže by tam skončil i Aleks. Ale hlava mi nebrala to, že po "odhalení" chtěli Amelii všichni zprovodit ze světa, ale pak ji díky předvídatelné události "vzali na milost??" Jinak jsem knihu přečetla jedním dechem, dělalo se mi psychicky špatně, když jsem četla "zátahy" Aleksovy bandy, protože mi to připomnělo nepříjemné pocity právě z mého bývalého vztahu. Jinak super pohled!... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Tak tahle kniha ve mně probudila emoce, jaké jsem ani netušila, že můžu cítit! Autorčina práce se slovem je tak přesná, že si postavy mnohem lépe představíte, pochopíte vývoj jejich charakteru a přestože je v knize přímé řeči poměrně pomálu, děj se nám vysvětluje v popisech a nenudí. Když jsem četla kapitoly Otce, ucítila jsem právě ty emoce, o kterých se zmiňuji na začátku recenze - to, z jakých důvodů se Svatopluk stal zarytým komunistou, jak moc věřil ve stranu a jak ho ovlivnila výchova matky... To v člověku něco zanechalo... Zároveň realistické popisy komunistické doby, kterou jsem nezažila, mě utvrdily v tom, že si o to víc vážím toho, co teď už nemusíme řešit (např. stranické schůze apod.). Moje čtvrtá přečtená kniha od autorky. Zatím vede pořád Hana, ale Tiché roky bych možná zařadila hned za ni.... celý text
Listopád
2021,
Alena Mornštajnová
Knížku čtu už podruhé, protože já si příběhy filmů nebo obsahy knih napoprvé většinou nezapamatuju. Možná jsem ji po přečtení na čas odložila i proto, že ve mně vzbudila děsivé emoce... Z konkrétně popsaných událostí i postav čiší strach, úzkost a šílená nesvoboda. Autorka umí úžasně popsat myšlení různých charakterů a jejich pocity. Jako by se do nich dokázala vcítit a čtenář může lépe pochopit uvažování i mnohdy neoblíbených či dokonce nenáviděných postav. Chvíli jsem si zvykala na to, že autorka v textu nepíše roky číslicemi, ale slovy. Ale je to příjemná změna a drobnost, která ji odlišuje a je díky ní zapamatovatelná. Přijde mi, jako by paní M. psala o postavách tak nějak nezaujatě. Jako by nesoudila chování ani jednoho člověka, o kterém píše. Text přechází z ich formy do er formy, ale čtenáře to neruší ve čtení. P.S. Tak ten konec jsem nečekala!... celý text
Uvnitř mé hlavy
2016,
Francesca Zappia
Upřímně nic moc... Kniha mě bavila asi do půlky, pak už jsem přeskalovala pasáže, abych se dozvěděla, jak to dopadne. Alex mi přišla strašně nesympatická.
Holky z porcelánu
1976,
Jaromíra Kolárová
Film mám moc ráda a knížka se téměř v ničem nelišila, jen jsem díky ní lépe pochopila dej.
MOŽNÉ SPOILERY: Knížku jsem četla až po zhlédnutí filmu. A byla jsem šokovaná, jak se od filmu liší! Samozřejmě chápu, že hodně scén nemohlo být použito, aby byl film přístupný, ale udělat z hodně sprostýho, urážejícího a život ničícího hlavního hrdiny někoho, kdo poslouchá, jaké je pod vodou ticho, byl docela markantní rozdíl. Ale to bych hodnotila film. Dál. Z Hardina v knize mi bylo psychicky špatně, nechápala jsem Tessu, proč mu nedá pěstí. Kniha byla na čtení snad nekonečná, bylo mi zle, jak se pořád hádali a zase usmiřovali. Nejvíc mě Hardin naštval tím, jak Tesse vše nařizoval. I to, že MUSÍ začít brát antikoncepci, protože jeho famfulín chce větší pohodlí... Jinak se mi ale knížka líbila, hodně věcí z filmu jsem líp pochopila, ale to nemění nic na mým nazoru, že Hardin patří do cvokhausu. Pro ostatní - pokud vyjdou v dalších dílech najevo ještě další jeho důvody chování, neříkejte mi to, tohle je můj první přečteny díl. Jednu hvězdičku přidávám za tu nádhernou obálku s oběma hlavními představiteli.... celý text
