Taťka Hraboš přečtené 1864

Temný les 2017, Liou Cch'-sin

Nevím, jestli je druhý díl opravdu lepší, jak naznačuje průměrné hodnocení, každopádně je ale čtivější. Možná i proto, že je v něm o poznání více akce. Navíc mi už ani nevadilo to, co mi vadilo v prvém díle; asi jsem přestal mít přehnaná očekávání. Opět se jedná o knihu plnou originálních nápadů, i když ten s lesem jako podzemním městem už pro mě byl trochu za hranou; naopak temný les, kde každý hledí druhého sežrat, jako alegorie vesmíru je velmi zajímavá myšlenka. Navíc se autorovi podařilo hezky vystihnout naivitu, iracionalitu a bezmeznou důvěru lidstva ve vědu a techniku.... celý text

Výkupné za Eraka 2014, John Flanagan

Můj další kandidát na nejlepší díl série (těch ale asi ještě bude :-) ). Je obdivuhodné, jak se autorovi daří neopakovat se. Dělá to chytře – už sama změna prostředí dává slušnou záruku, že si postavy a (čtenáři s nimi) zažijí něco, s čím se ještě nesetkaly a musejí se novým podmínkám přizpůsobit a znovu dokazovat své kvality. Autor většinou také pěkně rozdělí role, takže žádná z postav nevyjde úplně naprázdno. Úsměvné je snad jen to, jak Flanagan označuje své země, národy, státní funkcionáře a tak – i to je ale asi v bohulibém - vzdělávacím – úmyslu; předpokládá zřejmě, že si čtenáři sami uvědomí či zjistí, že Bedullini jsou Beduíni, Tualagové Tuaregové či emrikír emír (jen vakír mi bohužel pořád v mysli evokoval fakíra :-) ).... celý text

Problém tří těles 2017, Liou Cch'-sin

Váhal jsem nad hodnocením. V některých ohledech výborné – námět, zápletka, spousta zajímavých nápadů (především ten s počítačovou hrou); obecněji by se dalo říct, že se autorovi povedla kniha hlavně po vědecké a technické stránce (i když nevylučuji, že být v tomto ohledu lépe vzdělán, viděl bych to možná jinak). Co mě ovšem zklamalo, byly postavy – psychologicky ploché, motivace jednání některých – hlavně členů PTO - nevěrohodná, příliš zjednodušená. V tomhle směru se kniha s klasiky žánru, jako je Asimov, Clarke, Lem či Bradbury, nedá srovnávat. Ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále.... celý text

Potom (Konec světa, jak ho známe) - Praktická příručka pro přežití 2020, Ferdinand Šmikmátor

Je to už přece jen dlouho od doby, kdy jsem četl Ruku noci podanou, abych mohl zhodnotit, jestli stojí za to číst obě knihy, nebo je tahle jen jakousi postradatelnou nadstavbou. Pokud ale odhlédnu od konkurence obou knih, jde bezesporu o knihu velice podnětnou, která v kritických situacích, ale hlavně při přípravě na ně může hodně pomoci (i když každá kapitola by sama o sobě mohla být rozpracována do samostatné knihy). Navíc to – až na pár vyloženě technických míst – není kupodivu nudná četba; nejspíš pro autorův osobitý humor a ochotu říkat věci naplno, i když to není zrovna „politicky korektní“.... celý text

Bylo jednou zelené údolí 1947, Richard Llewellyn

Ze začátku jsem si trochu zoufal, do čeho jsem se to pustil. Dlouho dlouho jsem si nemohl zvyknout na tu archaickou češtinu a ten patetický styl. Pokud se jednalo o popis děje a dialogy, to ještě šlo, ale když se autor pustil do nějaké lyrické pasáže nebo úvahy ... Nicméně musím poctivě přiznat, že když už se mi podařilo pořádně soustředit, musel jsem uznat krásu těch lyrických pasáží i hloubku úvah. Vytrval jsem ovšem a nelituji. Na děj a pěkné postavy nesmírně bohaté dílo. A jako bonus velmi zajímavé informace o životě a zvycích lidí v prostředí hornického venkova Walesu v prvních desetiletích 20. století. Žasl jsem třeba nad tím, jakou sílu si tu dokázalo uchovat zvykové právo a jak často dovolovalo použít i poměrně brutálního násilí, které bylo běžnou součástí života mužů. Nápadník dostal nakládačku od jejích bratrů poté, co si dovolil pozdravit mladou dívku, aniž předtím požádal o svolení jejího otce, bez zásahu státních policejních složek se obešlo i těžké ublížení na zdraví nebo dokonce usmrcení člověka, pokud se tak stalo z pohledu komunity z dostatečně závažného důvodu, žák za určitých okolností mohl zmlátit svého učitele, aniž ho za to vyhodili ze školy a tak dále. PS: A ještě jedno pozitivum knihy - žádná pravopisná chyba a jeden jediný překlep. To už dneska člověk nevidí.... celý text

Tvrdohlavá stvoření 2017, Aimee Bender

Výborný povídkář dokáže do toho malého literárního útvaru dostat více než průměrný romanopisec. To je i případ Benderové. Její povídky nejsou pro každého, pro někoho jsou zřejmě hůře stravitelné pro svou bizarnost. Mně se naopak i proto líbí. Benderová díky svým absurdním postavám či některým jejich rysům dokáže ostře osvětlit to, s čím se často v životě potkáváme, a proto to ani nevnímáme, dokonce i přesto, že jsou to třeba věci a jevy morálně pochybné, špatné, někomu škodící. Jindy zase absurdním prvkem "dodá šťávu" a zdramatizuje i docela normální situaci. Nicméně nechci tvrdit, že jsem všechno chápal, spíše naopak. Ale už jen proto, že tyhle povídky nutí člověka se zamyslet, určitě stojí za přečtení.... celý text

Gangsterova přítelkyně 2016, Karolina Ramqvist

Ne, že by autorka neuměla psát docela dobře (případné formulační nedostatky bych připsal spíše na vrub překladu), ale v tomhle případě jí jaksi chyběl cit pro míru. Nestává se mi často, že bych se v půlce knihy nemohl dočkat konce. Z mého pohledu to bylo nekonečné omílání jedné situace. Zřejmě to byl záměr – i tím rozsahem a opakováním zdůraznit prádnotu a nudu života mladých žen, pro které je v zásadě jediným smyslem života jejich partner, pohodlí a drahé, ale povrchní prožitky, které jim vzhledem ke své movitosti může dopřát. Na to ani koneckonců nemusí být gangster, stačí být úspěšným podnikatelem nebo manažerem (ono se to ostatně nezřídka kryje). To úzkostlivé čekání „na Godota“, vlastně na Johna, mělo možná knize dodat jakýsi další rozměr, ale pro mě vyznělo dost nepřesvědčivě, stejně jako občasné morální pochybnosti hlavní hrdinky.... celý text

Nositelé dubového listu 2014, John Flanagan

Po poklidném předchozím díle to tentokráte v Ledové zemi pořádně žhne. Oč méně prostoru k akci se Willovi dostalo v předchozím díle, o to více naopak v tomto, zatímco Horác a hlavně Halt se tak trochu stáhli do pozadí. Tentokrát Will ani jednou nezaváhá, což by snad někomu vadit mohlo, ale mně ani ne. Je to přece jen pohádka, kde dobro má dát zlu pořádně na frak, a k tomu je pořádného hrdiny zapotřebí. Závěrečnou bitvu mezi Skandijci a Temudžaji rozehrál autor bravurně. A tak jedině – z mého pohledu – nepravděpodobná zrada Slagora (Stálo by mu opravdu za to přivést do poroby celou zemi kvůli nějaké mrzké odměně? Kde by potom sám žil?) trochu zmírnila mé nadšení z tohoto dílu. Připadalo mi, že autor potřeboval více do děje zapojit Evanlyn, a proto vymyslel i tuhle dějovou odbočku.... celý text

Válka světů a jiné příběhy z neskutečna 1988, Herbert George Wells

Trochu jsem litoval, že jsem viděl stejnojmenný film na motivy knihy. I přes řadu odchylek (děj v současnosti, na jiném místě, s nezbytnými dětmi pro dosažení maximálního emocionálního účinku atd.) se totiž film opravdu knihy v tom zásadním drží – včetně konce, čímž jsem byl ochuzen o pointu, která děj opravdu zdařile završuje. I tak to ale byla výborná četba – Wells, tehdy ještě teprve třicátník, nejen v titulním příběhu, ale i v přidaných povídkách dokazuje, že je nejen výborným vypravěčem napínavých příběhů, ale i originálním myslitelem, jdoucím do mnohem větší hloubky než třeba v té době velmi oblíbený Jules Verne. Jeho ústřední motiv „co by se stalo, kdyby …“, tu slouží nejen k pobavení čtenáře, ale také k důkladnému zamyšlení nad tím, kam svět se svou už tehdy bouřlivě se rozvíjející vědou a technikou spěje a co to udělá s člověkem samotným. Není divu, že si Wellsova intelektu vážily a přátelily se s ním i takové osobnosti, jako byl G. B. Shaw nebo Karel Čapek (jak jsem se dočetl v doslovu – s ohledem na dobu vydání knihy jinak trochu socialisticky tendenčním).... celý text

Každému, co jeho jest 1968, Leonardo Sciascia

Bylo by chybou považovat tuhle knihu jen za detektivku a podle toho ji hodnotit. Ta detektivní linie tu slouží jen pro zarámování – důležité jsou postavy, jejich výborně vykreslené charaktery, způsoby myšlení a jednání a jejich vzájemné vztahy, což dává čtenáři možnost pochopit, jak to na tom krásném ostrově jménem Sicílie v minulosti chodilo a možná stále chodí. Tady není role mafie tak okatá jako v Kmotrovi (a také se v knize toto slovo skoro nevyskytne), ostatně příběh se odehrává později, ale to neznamená, že tu stále neřídí běh lidských životů, i když už by si ji asi nikdo nedovolil nazvat mafií, protože to by nebylo politicky korektní. Z bývalých mafiánů jsou poslanci, advokáti, podnikatelé, kteří více využivají moci peněz a známostí, ale občas se hodí i tradiční metody. Hlavního hrdiny mi bylo líto – je klasickým příkladem vzdělaného, rozumem se řídícího člověka, který si ale vůbec nedokáže poradit se svým citovým životem a pod vlivem svých emocí se nechá nalákat do zcela průhledné pasti.... celý text

Sběratel autogramů 2003, Zadie Smith

Byla to Zadie Smithová, jejíž výtečné Bílé zuby mě kdysi po několika letech čtenářské střídmosti (přerušované jen populárními sériemi typu Eragon nebo Hra o trůny) přivedly zpátky ke kvalitní beletrii. Nezklamala mě pak ani knihou O kráse. Sběratel autogramů ovšem – až na první kapitolu, v níž mě autorka zbavila nejoblíbenější postavy – zdaleka úrovně prve jmenovaných knih nedosahuje. Na Smithové se mi líbí její smysl pro absurditu a humor, ale tady obojí působí místy příliš okatě, křečovitě, přemrštěně. Neplatí to o celé knize – od hrdinovy cesty do USA se to hodně zlepšilo (anebo jsem si prostě zvykl) a jak už jsem napsal, i první kapitola byla dobrá. Ale hlavně mi nesedl hlavní hrdina – už jen způsob vydělávání prostředků na živobytí - jako sběratel autogramů. Do toho jeho absurdní posedlost herečkou, která by mohla být nejméně jeho matkou, neschopnost uvědomit si, co je v životě důležité (přitom nepůsobí jako člověk s nedostatečným intelektem), nemluvě o jeho nechutném chování pod vlivem alkoholu nebo drog. I kdyby snad měla autorka v úmyslu naznačit, že tohle s člověkem může udělat ztráta otce na prahu puberty, stejně to nejsem schopen akceptovat. Netvrdím, že to není docela čtivá kniha a že se v ní nenajdou pasáže, které vás přimějí se zamyslet nebo zasmát, ale po přečtení poputuje někam do knihobudky. Aspoň si tak budu moci připsat další bodík do čtenářské výzvy.... celý text

Ledová země 2014, John Flanagan

Pro mě v tomto okamžiku nejslabší díl ze série, což je ale asi dáno i jeho určením – být přechodem mezi dějově bohatými a relativně uzavřenými prvními dvěma díly a těmi dalšími. Proto mu prostě chybělo více toho, co autor umí podat výtečně – více akce. Závěrečný souboj pod hradem Montsombre znamenal jen částečnou kompenzaci. Kromě toho tu Will skončil jaksi na vedlejší koleji, ač je to série s ním v hlavní roli. Na druhou stranu oceňuji, že se v tomto díle autor pokusil i o osvětu – ukázat dětem, jak nebezpečné jsou drogy a co s člověkem dokáží udělat (tady možná trochu přeháněl, ale v tomto případě souhlasím, že účel světí prostředky).... celý text

Celý život 2017, Robert Seethaler

Příjemné čtení, ale na první pohled mě udivilo, že kniha byla nominována i na International Man Booker Prize. Ale asi si to opravdu zaslouží – i pro tu nezvyklou jednotu obsahu a formy. Čistý, ryzí, jednoduchý styl na jedné straně, na druhé pak „čistota“ a jednoduchost hlavního hrdiny a jeho příběhu a vlastně i prostředí, ve kterém se děj odehrává. A to hlavní poselství knihy také není k zahození – že dobrý život vůbec nemusí být složitý. I když je otázka, zda se podobně dá prožít i jinde než v horách, v těsném sepětí s přírodou.... celý text

Blízko divokého srdce života 1973, Clarice Lispector

Na první pohled jednohubka, ve skutečnosti tvrdý a poměrně těžko stravitelný oříšek (tedy alespoň pro mě). Je to spíše báseň v próze než román. Nejvíc asi knihu a autorku vystihují její vlastní slova: „Jiskry bleskových zářivých nápadů se elektricky kříží a splývají spíš v pocitech než v myšlení. Lehce a bez přechodu přeskakuje z jedné roviny na druhou …“ Teprve v doslovu jsem zjistil, že knížku (ač je vedle Okamžiku pro hvězdu, kterou napsala až jako své poslední dílo, řazena k vrcholům její tvorby) napsala autorka jako svou prvotinu v pouhých devatenácti letech. To leccos vysvětluje. Je to výpověď citově rozpolcené mladé dívky, u níž city a pocity hrají daleko větší roli než „chladný“ rozum a vedou často k různým (pro mě místy obtížně pochopitelným) citovým a myšlenkovým zvratům, a to i ve zcela zásadních životních rozhodnutích. Na druhé straně z knihy čiší neskutečná imaginace, citové bohatství a životní energie autorky.... celý text

Noční klub Mars 2020, Rachel Kushner

Nedá se říci, že by knihy z vězeňského prostředí patřily k mé oblíbené četbě, ale i mezi nimi se najdou skvosty. Tahle kniha bezesporu patří k tomu nejlepšímu z daného okruhu. Přiznám se, že jsem po celou dobu pochyboval, jestli si autorka realitu trochu neupravuje po svém – některé momenty mi připadaly až příliš přitažené za vlasy, říkal jsem si, že tohle přece v demokratické zemi není možné (způsob vedení soudního procesu proti hlavní hrdince, zbavení rodičovských práv bez soudního řízení, některé excesy přímo ve vězení). Ale jak jsem se pak dočetl v doslovu, Kushnerová je pověstná svou pečlivostí – každé téma si nejprve důkladně nastuduje (a nejen z písemných zdrojů – před psaním této knihy navštívila několik věznic a mluvila s řadou odsouzených) a teprve pak se pustí do psaní. Každopádně je tohle kniha, která se čtenáři zadře hluboko pod kůži. Jedinou vadou na kráse je příběh Doca – ne že by také nebyl zajímavý, ale nějak do zbytku knihy nezapadá, bez těch cca 50 stran navíc by se tahle knížka bez újmy na kvalitě a čtivosti určitě obešla.... celý text

Kmotr 1990, Mario Puzo

Vlastně je trochu s podivem, že má kniha tak vysoké hodnocení, protože Puzo není bůhvíjaký spisovatel. Jeho styl je jednoduchý, strohý, dalo by se říci až žurnalistický, beze snahy o nějaký hlubší vhled do psychologie postav, dokonce ani napětí tu vlastně není moc přítomno. Na druhé straně tenhle styl výborně souzní s titulní postavou Vita Corleona (k Michaelovi sedí už o poznání méně). A hlavně – jak jsem nedávno napsal u jiné knihy - důležitý je příběh, a ten se Puzovi opravdu povedl, i když bych ocenil nějaké to překvapení na závěr (co takhle zrada Toma Hagena? ;-) ). Kromě toho – pokud kniha opravdu odpovídá tehdejší realitě – je v ní výborně popsán svět italské mafie v Americe a na Sicílii, plný intrik a násilí (a do jisté míry i svět amerického filmového průmyslu). Kdoví, možná popularitě knihy napomohly i skvělé filmy s Marlonem Brandem a Al Pacinem v hlavních rolích.... celý text

Hořící most 2014, John Flanagan

I druhý díl se povedl, i když mě trochu mrzelo, že už názvem autor prozradil, jak vlastně dopadne jedna z hlavních dějových linií. A upřímně řečeno – a teď budu spoilovat – nečekal jsem, že se už teď rozloučíme s hlavním záporným hrdinou. Způsob, jakým se tak stalo, mě také překvapil a byl z mého pohledu asi nejslabší částí knihy – autor mě svým popisem děje nedokázal přesvědčit, že by se to takto opravdu mohlo stát. Ale já jsem protřelý dospělec se stovkami přečtených knih na kontě a tohle je knížka určená dětem, které asi k takovým úvahám a pochybnostem budou mít daleko. Takže – z pohledu (minimálně mých) dětí – bezpochyby opět kniha za pět hvězdiček.... celý text

Hry za soumraku 1986, Anita Desai

Shodou okolností se mi k četbě sešly dvě knihy indických autorů o Indii ve stejné době (tou druhou byly Rushdieho Děti půlnoci) a kupodivu se mi tahle nenápadná knížečka četla lépe a zanechala ve mně i lepší dojem. Pravda, srovnává se tu nesrovnatelné - objemný román s knížkou několika povídek - ale přece jen: jednoduchost, jemnost a lehkost pera Desaiové, která je výborně schopna vystihnout atmosféru doby i místa i psychické pochody a pocity svých postav, aniž by k tomu potřebovala složité vysvětlování a "ornamenty", u mě přebila bombastičnost vyprávění Rushdieho. Škoda, že žádný z románů této významné indické spisovatelky u nás nevyšel.... celý text

Děti půlnoci 2012, Salman Rushdie

Rushdie v každé větě této knihy potvrzuje, že patří k nejlepším světovým spisovatelům. Ta pestrost výrazových prostředků a stylů, každá jeho postava je velice originální a přitom psychologicky uvěřitelná, do toho spousta ironie a humoru a především ta nevyčerpatelná fantazie projevující se hlavně v magických prvcích. Jenže je to tak trochu jako pejskův a kočiččin dort - spousta výborných přísad smíchaných dohromady ještě nemusí dávat skvěle chutnající pokrm. Mně ty skvělé detaily, jak jsem o nich psal výše, nějak překryly to hlavní - příběh Salima a ostatních Dětí půlnoci. I když pokud Salimův příběh měl být spíše kulisou a tím hlavním příběhem měl být ve skutečnosti příběh Indie, Pákistánu a Bangladéše, povedl se autorovi tenhle záměr realizovat na výbornou.... celý text

Výpravy za člověkem 1981, Zdeněk Matějček

Knížku jsem si pořídil doslova za pár šupů v antikvariátu a vzhledem k tomu, že byla vydána před 40 lety, měl jsem v úmyslu ji pak odložit do nějaké knihobudky. Nicméně po přečtení jsem změnil názor - těch 40 let totiž knize nijak neublížilo. Nesejde na tom, že autoři v té době neměli k dispozici žádné zobrazovací metody mozku a jiné technické vymoženosti. Ze svých pozorování či pozorování svých současníků či dokonce všímavých lidí i v poměrně dávné minulosti (viz třeba kapitola o výchově dětí od středověku dosud) dokázali učinit a krásně vysvětlit závěry, na jejichž platnosti se doteď nic nezměnilo. A to nepočítám ten úžasný obrazový materiál, který je součástí knihy. Takže knížka si našla čestné místo v mé knihovně a nepůjde nikam :-) .... celý text