Taťka Hraboš přečtené 1856

Válka světů a jiné příběhy z neskutečna 1988, Herbert George Wells

Trochu jsem litoval, že jsem viděl stejnojmenný film na motivy knihy. I přes řadu odchylek (děj v současnosti, na jiném místě, s nezbytnými dětmi pro dosažení maximálního emocionálního účinku atd.) se totiž film opravdu knihy v tom zásadním drží – včetně konce, čímž jsem byl ochuzen o pointu, která děj opravdu zdařile završuje. I tak to ale byla výborná četba – Wells, tehdy ještě teprve třicátník, nejen v titulním příběhu, ale i v přidaných povídkách dokazuje, že je nejen výborným vypravěčem napínavých příběhů, ale i originálním myslitelem, jdoucím do mnohem větší hloubky než třeba v té době velmi oblíbený Jules Verne. Jeho ústřední motiv „co by se stalo, kdyby …“, tu slouží nejen k pobavení čtenáře, ale také k důkladnému zamyšlení nad tím, kam svět se svou už tehdy bouřlivě se rozvíjející vědou a technikou spěje a co to udělá s člověkem samotným. Není divu, že si Wellsova intelektu vážily a přátelily se s ním i takové osobnosti, jako byl G. B. Shaw nebo Karel Čapek (jak jsem se dočetl v doslovu – s ohledem na dobu vydání knihy jinak trochu socialisticky tendenčním).... celý text

Každému, co jeho jest 1968, Leonardo Sciascia

Bylo by chybou považovat tuhle knihu jen za detektivku a podle toho ji hodnotit. Ta detektivní linie tu slouží jen pro zarámování – důležité jsou postavy, jejich výborně vykreslené charaktery, způsoby myšlení a jednání a jejich vzájemné vztahy, což dává čtenáři možnost pochopit, jak to na tom krásném ostrově jménem Sicílie v minulosti chodilo a možná stále chodí. Tady není role mafie tak okatá jako v Kmotrovi (a také se v knize toto slovo skoro nevyskytne), ostatně příběh se odehrává později, ale to neznamená, že tu stále neřídí běh lidských životů, i když už by si ji asi nikdo nedovolil nazvat mafií, protože to by nebylo politicky korektní. Z bývalých mafiánů jsou poslanci, advokáti, podnikatelé, kteří více využivají moci peněz a známostí, ale občas se hodí i tradiční metody. Hlavního hrdiny mi bylo líto – je klasickým příkladem vzdělaného, rozumem se řídícího člověka, který si ale vůbec nedokáže poradit se svým citovým životem a pod vlivem svých emocí se nechá nalákat do zcela průhledné pasti.... celý text

Sběratel autogramů 2003, Zadie Smith

Byla to Zadie Smithová, jejíž výtečné Bílé zuby mě kdysi po několika letech čtenářské střídmosti (přerušované jen populárními sériemi typu Eragon nebo Hra o trůny) přivedly zpátky ke kvalitní beletrii. Nezklamala mě pak ani knihou O kráse. Sběratel autogramů ovšem – až na první kapitolu, v níž mě autorka zbavila nejoblíbenější postavy – zdaleka úrovně prve jmenovaných knih nedosahuje. Na Smithové se mi líbí její smysl pro absurditu a humor, ale tady obojí působí místy příliš okatě, křečovitě, přemrštěně. Neplatí to o celé knize – od hrdinovy cesty do USA se to hodně zlepšilo (anebo jsem si prostě zvykl) a jak už jsem napsal, i první kapitola byla dobrá. Ale hlavně mi nesedl hlavní hrdina – už jen způsob vydělávání prostředků na živobytí - jako sběratel autogramů. Do toho jeho absurdní posedlost herečkou, která by mohla být nejméně jeho matkou, neschopnost uvědomit si, co je v životě důležité (přitom nepůsobí jako člověk s nedostatečným intelektem), nemluvě o jeho nechutném chování pod vlivem alkoholu nebo drog. I kdyby snad měla autorka v úmyslu naznačit, že tohle s člověkem může udělat ztráta otce na prahu puberty, stejně to nejsem schopen akceptovat. Netvrdím, že to není docela čtivá kniha a že se v ní nenajdou pasáže, které vás přimějí se zamyslet nebo zasmát, ale po přečtení poputuje někam do knihobudky. Aspoň si tak budu moci připsat další bodík do čtenářské výzvy.... celý text

Ledová země 2014, John Flanagan

Pro mě v tomto okamžiku nejslabší díl ze série, což je ale asi dáno i jeho určením – být přechodem mezi dějově bohatými a relativně uzavřenými prvními dvěma díly a těmi dalšími. Proto mu prostě chybělo více toho, co autor umí podat výtečně – více akce. Závěrečný souboj pod hradem Montsombre znamenal jen částečnou kompenzaci. Kromě toho tu Will skončil jaksi na vedlejší koleji, ač je to série s ním v hlavní roli. Na druhou stranu oceňuji, že se v tomto díle autor pokusil i o osvětu – ukázat dětem, jak nebezpečné jsou drogy a co s člověkem dokáží udělat (tady možná trochu přeháněl, ale v tomto případě souhlasím, že účel světí prostředky).... celý text

Celý život 2017, Robert Seethaler

Příjemné čtení, ale na první pohled mě udivilo, že kniha byla nominována i na International Man Booker Prize. Ale asi si to opravdu zaslouží – i pro tu nezvyklou jednotu obsahu a formy. Čistý, ryzí, jednoduchý styl na jedné straně, na druhé pak „čistota“ a jednoduchost hlavního hrdiny a jeho příběhu a vlastně i prostředí, ve kterém se děj odehrává. A to hlavní poselství knihy také není k zahození – že dobrý život vůbec nemusí být složitý. I když je otázka, zda se podobně dá prožít i jinde než v horách, v těsném sepětí s přírodou.... celý text

Blízko divokého srdce života 1973, Clarice Lispector

Na první pohled jednohubka, ve skutečnosti tvrdý a poměrně těžko stravitelný oříšek (tedy alespoň pro mě). Je to spíše báseň v próze než román. Nejvíc asi knihu a autorku vystihují její vlastní slova: „Jiskry bleskových zářivých nápadů se elektricky kříží a splývají spíš v pocitech než v myšlení. Lehce a bez přechodu přeskakuje z jedné roviny na druhou …“ Teprve v doslovu jsem zjistil, že knížku (ač je vedle Okamžiku pro hvězdu, kterou napsala až jako své poslední dílo, řazena k vrcholům její tvorby) napsala autorka jako svou prvotinu v pouhých devatenácti letech. To leccos vysvětluje. Je to výpověď citově rozpolcené mladé dívky, u níž city a pocity hrají daleko větší roli než „chladný“ rozum a vedou často k různým (pro mě místy obtížně pochopitelným) citovým a myšlenkovým zvratům, a to i ve zcela zásadních životních rozhodnutích. Na druhé straně z knihy čiší neskutečná imaginace, citové bohatství a životní energie autorky.... celý text

Noční klub Mars 2020, Rachel Kushner

Nedá se říci, že by knihy z vězeňského prostředí patřily k mé oblíbené četbě, ale i mezi nimi se najdou skvosty. Tahle kniha bezesporu patří k tomu nejlepšímu z daného okruhu. Přiznám se, že jsem po celou dobu pochyboval, jestli si autorka realitu trochu neupravuje po svém – některé momenty mi připadaly až příliš přitažené za vlasy, říkal jsem si, že tohle přece v demokratické zemi není možné (způsob vedení soudního procesu proti hlavní hrdince, zbavení rodičovských práv bez soudního řízení, některé excesy přímo ve vězení). Ale jak jsem se pak dočetl v doslovu, Kushnerová je pověstná svou pečlivostí – každé téma si nejprve důkladně nastuduje (a nejen z písemných zdrojů – před psaním této knihy navštívila několik věznic a mluvila s řadou odsouzených) a teprve pak se pustí do psaní. Každopádně je tohle kniha, která se čtenáři zadře hluboko pod kůži. Jedinou vadou na kráse je příběh Doca – ne že by také nebyl zajímavý, ale nějak do zbytku knihy nezapadá, bez těch cca 50 stran navíc by se tahle knížka bez újmy na kvalitě a čtivosti určitě obešla.... celý text

Kmotr 1990, Mario Puzo

Vlastně je trochu s podivem, že má kniha tak vysoké hodnocení, protože Puzo není bůhvíjaký spisovatel. Jeho styl je jednoduchý, strohý, dalo by se říci až žurnalistický, beze snahy o nějaký hlubší vhled do psychologie postav, dokonce ani napětí tu vlastně není moc přítomno. Na druhé straně tenhle styl výborně souzní s titulní postavou Vita Corleona (k Michaelovi sedí už o poznání méně). A hlavně – jak jsem nedávno napsal u jiné knihy - důležitý je příběh, a ten se Puzovi opravdu povedl, i když bych ocenil nějaké to překvapení na závěr (co takhle zrada Toma Hagena? ;-) ). Kromě toho – pokud kniha opravdu odpovídá tehdejší realitě – je v ní výborně popsán svět italské mafie v Americe a na Sicílii, plný intrik a násilí (a do jisté míry i svět amerického filmového průmyslu). Kdoví, možná popularitě knihy napomohly i skvělé filmy s Marlonem Brandem a Al Pacinem v hlavních rolích.... celý text

Hořící most 2014, John Flanagan

I druhý díl se povedl, i když mě trochu mrzelo, že už názvem autor prozradil, jak vlastně dopadne jedna z hlavních dějových linií. A upřímně řečeno – a teď budu spoilovat – nečekal jsem, že se už teď rozloučíme s hlavním záporným hrdinou. Způsob, jakým se tak stalo, mě také překvapil a byl z mého pohledu asi nejslabší částí knihy – autor mě svým popisem děje nedokázal přesvědčit, že by se to takto opravdu mohlo stát. Ale já jsem protřelý dospělec se stovkami přečtených knih na kontě a tohle je knížka určená dětem, které asi k takovým úvahám a pochybnostem budou mít daleko. Takže – z pohledu (minimálně mých) dětí – bezpochyby opět kniha za pět hvězdiček.... celý text

Hry za soumraku 1986, Anita Desai

Shodou okolností se mi k četbě sešly dvě knihy indických autorů o Indii ve stejné době (tou druhou byly Rushdieho Děti půlnoci) a kupodivu se mi tahle nenápadná knížečka četla lépe a zanechala ve mně i lepší dojem. Pravda, srovnává se tu nesrovnatelné - objemný román s knížkou několika povídek - ale přece jen: jednoduchost, jemnost a lehkost pera Desaiové, která je výborně schopna vystihnout atmosféru doby i místa i psychické pochody a pocity svých postav, aniž by k tomu potřebovala složité vysvětlování a "ornamenty", u mě přebila bombastičnost vyprávění Rushdieho. Škoda, že žádný z románů této významné indické spisovatelky u nás nevyšel.... celý text

Děti půlnoci 2012, Salman Rushdie

Rushdie v každé větě této knihy potvrzuje, že patří k nejlepším světovým spisovatelům. Ta pestrost výrazových prostředků a stylů, každá jeho postava je velice originální a přitom psychologicky uvěřitelná, do toho spousta ironie a humoru a především ta nevyčerpatelná fantazie projevující se hlavně v magických prvcích. Jenže je to tak trochu jako pejskův a kočiččin dort - spousta výborných přísad smíchaných dohromady ještě nemusí dávat skvěle chutnající pokrm. Mně ty skvělé detaily, jak jsem o nich psal výše, nějak překryly to hlavní - příběh Salima a ostatních Dětí půlnoci. I když pokud Salimův příběh měl být spíše kulisou a tím hlavním příběhem měl být ve skutečnosti příběh Indie, Pákistánu a Bangladéše, povedl se autorovi tenhle záměr realizovat na výbornou.... celý text

Výpravy za člověkem 1981, Zdeněk Matějček

Knížku jsem si pořídil doslova za pár šupů v antikvariátu a vzhledem k tomu, že byla vydána před 40 lety, měl jsem v úmyslu ji pak odložit do nějaké knihobudky. Nicméně po přečtení jsem změnil názor - těch 40 let totiž knize nijak neublížilo. Nesejde na tom, že autoři v té době neměli k dispozici žádné zobrazovací metody mozku a jiné technické vymoženosti. Ze svých pozorování či pozorování svých současníků či dokonce všímavých lidí i v poměrně dávné minulosti (viz třeba kapitola o výchově dětí od středověku dosud) dokázali učinit a krásně vysvětlit závěry, na jejichž platnosti se doteď nic nezměnilo. A to nepočítám ten úžasný obrazový materiál, který je součástí knihy. Takže knížka si našla čestné místo v mé knihovně a nepůjde nikam :-) .... celý text

Rozvaliny Gorlanu 2014, John Flanagan

Nic naplat, v jednoduchosti je krása. Základem je příběh, a ten dokázal autor vymyslet a vygradovat skvěle. Stačí pár stránek a už to jede a zrychluje až do konce. Klasická pohádka, kde mají zlo a dobro jasné hranice. Není divu, že má tahle série tolik příznivců mezi dětmi i dospělými. U nás už se šijí pro oba syny hraničářské pláštěnky :-) .... celý text

Klepejte třikrát 2020, Cressida Cowell

Série se vždy špatně komentují, zvláště když je dílů hodně a člověk je čte hned za sebou. Tak nějak mu potom ty pocity splývají. Ale o téhle sérii se dá říct přinejmenším to, že je každým dílem lepší, autorce rozhodně neubývá nápadů, spíše naopak. Nové postavy jako Perdita či Naklav příběh Zara a Čáry pěkně okořenily a také Tulich to v tomhle díle pořádně rozjel. Jen tak dál ... škoda, že na další díl se musí ještě dva měsíce čekat.... celý text

Posvátná krajina: Eseje o místech, silách a dracích 2014, Václav Cílek

Váhal jsem nad třemi hvězdičkami, ale nakonec převážilo to pozitivní, co jsem si v knize našel. Přiznám se, že mě kniha překvapila - prozatím jsem Cílka vnímal jako vědce a schopného popularizátora vědy a tady se nečekaně představuje spíše jako mystik, cestovatel či teoretik umění - a to všechno najednou v jakémsi neuspořádaném "chumlu", který jsem měl místy problém rozplést. Možná proto, že to byla kniha psaná na objednávku, jak sám autor přiznává v předmluvě. Ale i přes tu chaotičnost a nesourodost textů musím uznat, že to - většinou - bylo pořád čtivé a zajímavé.... celý text

Purity 2017, Jonathan Franzen

I když Rozhřešení se mi přece jen více zadřelo pod kůži, i tahle knížka je brilantní a svědčí o neobyčejné citlivosti a empatii autora. Jeho postavy jdou sice z psychologického hlediska až do extrémních poloh, i v těchto polohách jsou však zcela uvěřitelné. Jediné, co mi připadlo trochu přitažené za vlasy, byl čin Andrease a Annagret. Kniha je mistrovskou přehlídkou složitých a svérázných postav, přičemž na každé z nich se zásadním způsobem podepsaly vzory a výchova jejich rodičů (popřípadě absence některého z nich). Současně však dává naději, že i z těchto "okovů" se dá uniknout a nedopadnout stejně mizerně.... celý text

Kouzlo druhé šance 2019, Cressida Cowell

I když Cowellová své příběhy - až už jde o dračí nebo tuto sérii - míchá ze stále stejných ingrediencí, její recept prostě funguje. Děti - ač na první pohled trochu střelené - tu mají vždycky více rozumu než ti příšerně vážní dospělí. Možná proto se tyhle příběhy dětem tak líbí. A možná i proto se tak líbí i mně ;-) .... celý text

Selfíčka 2020, Marek Vácha

Já nevím, možná je to tím, že – slovy Járy Cimrmana – „jsem takový ateista, až se bojím, že mě Pánbůh potrestá“, ale tahle knížka mě za srdce nevzala. Netvrdím, že jsem si v ní nenašel zajímavé a podnětné myšlenky, hlavně s tou všudypřítomnou výzvou hledat a nacházet krásu a potěšení (v podání autora hledat Boha) v každodenním životě a obyčejných věcech, naprosto souhlasím, ale jinak mi knížka přišla strašně ukecaná, se stále se opakujícími motivy, jen jinými slovy podanými, přibližně po přečtení první třetiny mi to – lidově vyjádřeno – připadalo všechno „na jedno brdo“. Nebýt autorovým povoláním pokoušet se svým ovečkám vykládat svět, skoro bych ho podezíral, že si marnivě libuje v tom, jakou bohatou slovní zásobu má a jak s ní umí nakládat, a snaží se tím před čtenáři chlubit. Nakonec vlastně stejně jako ti, co se perfektně upravení (přinejmenším v nějakém fotografickém programu) ukazují svému obecenstvu v selfíčkách, jejichž označení si autor pro název své knihy zvolil.... celý text

Vrah či oběť 1975, Josephine Tey (p)

Obvykle se nesnažím o knize před čtením zjistit více informací, než které mi stačí k závěru, že kniha stojí za přečtení, protože nechci přijít o žádné překvapení v knize skryté. Tuhle útlou knížku jsem si pořídil v antikvariátu proto, že byla v nějaké britské anketě označena za nejlepší detektivku všech dob. O to víc mě proto překvapilo, že je to možná více kniha o historii než detektivka - v obou ohledech je ovšem výborná. Chápu, že pro ni Britové mají slabost - když se snaží osvětlit jeden z velmi sporných momentů a rehabilitovat jednu z nejvýznamnějších postav jejich historie. Českému čtenáři bych před četbou doporučil trochu se s oficiální verzí osudu Richarda III. seznámit, třeba i prostřednictvím známé hry Williama Shakespeara - o to zajímavější pak pro něj bude četba verze obsažené v knize.... celý text

Mlíkař 2020, Anna Burns

Na první pohled vodopád slov, nezadržitelná řeka; ve skutečnosti se tahle řeka klikatí, meandruje, víří, naráží do překážek, a tím spíše jsem s ní zpočátku měl problém udržet krok. Zjednodušeně vyjádřeno jde o příběh introvertní dívky v nepřátelském, paranoidním světě, který nic neodpouští, ba ani (a možná především) to, že je člověk naprosto bez viny. Zprvu jsem myslel, že knihu napsala mladá žena, až pak jsem si přečetl, že autorka je už zkušená literární matadorka. Asi největším - příjemným - překvapením pro mě bylo, jak do vážného textu na ještě vážnější téma dokázala vtělit tu spoustu humoru, ironie a absurdity. Ocenil jsem ale i to, že se jedná o knihu velmi sugestivně líčící poměry v Severním Irsku v dobách intenzivního irského odboje, moc takových knih u nás zatím určitě vydáno nebylo.... celý text