Taťka Hraboš přečtené 1833

Pocity. Závratě 2015, Winfried Georg Sebald

Tahle knížka mi pod ruku přišla v nevhodné době. I když je napsána krásným jazykem, jen několik pasáží mě dokázalo opravdu upoutat tak, abych se naplno do četby ponořil. Často jsem se naopak přistihl, že moc nevnímám, co čtu. Tohle je kniha do klidné, nestresující doby, pod večerní lampu nebo do stínu stromu a nejlépe se skleničkou vínka v ruce. Jinak si to kouzlo pocitů a závratí v ní prostě pořádně neužijete.... celý text

Poruchy osobnosti 2003, Ján Praško

Četl jsem hlavně z profesního zájmu. Nejsem sice ani psycholog, ani psychiatr, ale s lidmi s poruchami osobnosti se pracovně setkávám mnohem více, než je mi milo. A musím říci, že mi kniha dala více, než jsem čekal. Nějakými rysy různých psychických poruch v mírné formě jsme (třeba při únavě nebo ve stresujících situacích) postiženi téměř všichni a v knize se tak člověk leccos dozví i sám o sobě a jak sám sebe lépe zvládat. Trochu mě mrzí, že byla napsána už v roce 2003, dnes by mnohé pasáže vypadaly zřejmě jinak (i autoři sami uznávají, že jejich poznatky a doporučení platí právě pro dobu, kdy knihu sepisovali), ale i tak je to kniha přinejmenším velmi podnětná a kupodivu i pro laika dobře čitelná.... celý text

Harry Potter a Tajemná komnata 2000, J. K. Rowling (p)

Těžko soudit, jestli se dá o některém z dílů této série říci, že je lepší či horší než jiné díly, i když souhrnné hodnocení čtenářů je rozdílné. Co ale určitě vnímám a na autorčině psaní obdivuji, že s rostoucím věkem hlavního hrdiny jako by rostl i věk čtenáře, pro kterého je ten který díl hlavně určen. Možná i proto se mi přece jen tento díl dětem četl lépe než ten předchozí. To ale nic nemění na tom, že výborná je celá série.... celý text

A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor 2006, Viktor Emil Frankl

Je znát, že knihu (teď mám na mysli především její první – prozaickou část) nepsal spisovatel (určitě jsem četl už poutavější příběhy na dané téma), je to však autentická výpověď člověka, který přežil pobyt v několika koncentračních táborech, o to cennější, že byl svého času jedním z nejvýznamnějších odborníků na lidskou duši. Trochu tomuto vydání ublížil i neumělý překlad; to ale platí jen o prvé části, u dramatu tvořícího druhou část jsem si ničeho takového nevšiml – skoro, jako by jej překládal někdo jiný. Samotná divadelní hra mě upoutala podobně jako vyprávění v první části. Výborný nápad – učinit komentátory jedny z nejvýznamnějších filosofů světové historie; jen mě mrzelo, že pokud jsem ve školních letech měl o Spinozově filosofii nějaké ponětí, dneska už mi v hlavě zbylo jen jeho jméno.... celý text

Homo Faber 1967, Max Frisch

Často mě při čtení doslovů v knihách napadá, jestli ty všechny zajímavé myšlenky, hlavně způsob interpretace díla, vycházejí jen z hlav autorů doslovů, nebo si třeba někde přečetli, co k tomu říká sám autor knihy. Tady ale doslov opravdu sedí – já sám k němu už nic originálního nejsem schopný dodat, proto jen svými slovy zopakuji, že tu jde o jakousi antickou tragédii v kulisách moderní doby, podanou věcným, střízlivým, v jistém smyslu slova „technickým“ způsobem vyprávění. Kontrast mezi způsobem vyprávění a obsahem knihy a mezi způsobem myšlení a osudem hlavního hrdiny (který na osud, ale třeba ani umění nevěří) je tím, co knize dává působivost.... celý text

Roviny života 2015, Julian Barnes

Sáhl jsem po této knize, protože mám Barnese rád a k tomu to vypadalo, že se bude hodit do letošní výzvy – podle anotace měli mezi hlavními hrdiny příběhu figurovat fotograf a cestovatel (kdo by se takto nechtěl živit – mně by se to tedy velice líbilo). Nakonec se ale ukázalo, že tahle knížka je ještě mnohem více o Barnesovi samotném – o jeho snaze vyrovnat se se smrtí manželky. Je to útlé dílko netypické svým formátem (dva na první pohled nesouvisející příběhy) a naopak typické (pro Barnese) do krásy vysoustruhovanými větami a současně myšlenkově velmi podnětné (byť v poslední části na téma, nad kterým se nikomu dopředu moc přemýšlet nechce). Barnesovy knihy vyžadují čistou mysl a klid na čtení, ale každá stojí za přečtení.... celý text

Zpívá, zpívá, každý pták 2017, Evie Wyld

Opět jednou musím jít proti proudu a knihu nepříliš dobře hodnocenou ocenit plným počtem hvězdiček. Je to především nesmírně poutavé čtení, napětí je tu nadávkováno tak precizně jako v nejlepších detektivkách či thrillerech. Je to přitom kniha o mnoho hlubší než zmíněné žánry - výborně popisuje situaci a myšlení ženy, která se v mnoha parametrech odlišuje od toho, co se od žen většinou očekává. Pozoruhodný je i vyprávěcí postup užitý v knize - čtyři časové linie - přítomnost a tři v minulosti, které se různě prolínají; minulost se odvíjí zpětně a po krůčcích nám odhaluje, co hlavní hrdinku přivedlo až do současné situace. A konečně - a to je asi nejkontroverznější prvek v knize - je tu "to", co jde hlavní hrdince po ovcích (jen po nich?). Až do poslední chvíle se můžeme jen dohadovat, zda to není výplod hrdinčiny fantazie - ztělesnění jejího strachu a pocitů viny plynoucích z její minulosti. Závěr zůstává v tomto ohledu otevřený, v jiném (pro hrdinku dokonce důležitějším) ohledu se však naopak příběh pěkně uzavírá.... celý text

Ženy bez mužů 2008, Helle Helle (p)

Chvíli jsem téhle knížce nemohl přijít na chuť. Připadalo mi to jako takové plytké povídání o nijak zvlášť zajímavém životě dvou sester, protkané dialogy plnými rozličných klišé. Pak se ale objevily pasáže s podstatně hlubším záběrem (zvláště ty o jejich matce) a začaly se mi dávat dohromady souvislosti, stejně jako smysl autorčina stylu, který nakonec k tomuto příběhu dokonale sedí, protože působivě vyjadřuje banalitu až prázdnotu a bezútěšnost (byť většinou intenzivně neprožívanou) života nejen hlavních hrdinek, ale téměř všech postav příběhu. Takže nakonec ano, tahle útlá knížka za přečtení stojí.... celý text

Vzpomínka na Babylon 1999, David Malouf

Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si k této zvláštní knize našel cestu, ale dneska už můžu s klidným svědomím napsat, že se mi líbila. Malouf píše prózu jako báseň (však je i básníkem); svým citem pro atmosféru, pocity a jemné záchvěvy duše svých postav mi připomněl Arundhati Royovou. Téměř všechny jeho postavy mne okouzlily a jen jsem litoval, že jejich příběhy vlastně zůstaly nedokončené, dokonce by se dalo říci skoro na začátku (snad až na Lachlana a Janet). Jednu chvíli to vypadalo na dramatický závěr, pak se ale rozplynul do nicoty (to je možná hlavní důvod, proč tu má kniha tak nízké hodnocení). K pochopení knihy hodně přispěje fundovaný doslov - osvětlí třeba i důvod, proč nese kniha takový název. Pro mne samotného nesl spojitost se spoustou hlasů, které v knize zaznívají, a nakonec i se zmatením jazyků v mysli Gemmyho jako ústřední postavy knihy. Na závěr si dovolím postesknutí, že jednomu z nejvýznamnějších současných australských autorů se u nás dosud dostalo tak málo pozornosti - leckterý spisovatel komerčního braku u nás má přeloženo téměř vše, co napsal, tady jsou to ubohé dvě knihy.... celý text

Harry Potter a Kámen mudrců 2002, J. K. Rowling (p)

Čteno podruhé - s odstupem více než dvaceti let. Tehdy pro sebe, teď pro děti - tehdy i teď hodnotím plným počtem hvězdiček. Mezitím už jsem samozřejmě několikrát (právě s dětmi) viděl i filmovou sérii, proto se logicky neubráním srovnání. Tenhle díl sice postrádá tu filmovou dramatičnost a napětí, film je na druhé straně oproti knize ochuzen o slušnou dávku humoru, který tu zastupuje třeba strašidlo Protiva či nečekaně vtipný Brumbál, ale i hlášky Freda a George, které se do filmu nedostaly.... celý text

Soukromá záležitost 2010, Kenzaburó Óe

Z téhle knihy jsem měl velmi rozporuplné pocity, ale nemyslím to ve zlém. Jediné, co bych snad autorovi vytkl (ale možná to byl jeho záměr), byly trochu příliš jednoduché, až schématické ženské postavy. Zato postavu Vrabčáka zvládnul výborně (bylo znát, že si spoustu z toho, o čem v této knížce psal, autor opravdu osobně prožil). Tak jsem se do jeho "antihrdiny" vžil, že jsem jeho pocity zmatku, zmaru či studu prožíval skoro jako své vlastní. Vzhledem k emocionální náročnosti tématu jsem si proto v četbě občas musel dělat mikropřestávky, abych se s těmi - místy docela šílenými situacemi a pocity - srovnal. Určitě je to kniha, na kterou člověk jen tak nezapomene. A ten happyend - já jsem za něj nakonec byl docela rád.... celý text

Zrcadlo a maska 1989, Jorge Luis Borges

Se soubory povídek, zvláště takto hutnými, mám trochu problém. Prostě mi zážitek z jedné překryje zážitek z té další a tak dále (asi jako když neodoláte a sníte celou bonboniéru naráz). Chtělo by to změnit styl a po každé povídce si dát pauzu a pořádně si ji vychutnat, ale na to nemám trpělivost. Takže můj pocit z povídkové knihy je vždycky takový matnější, neurčitější, hůře se mi tvoří postoj ke knize. Tahle povídková kniha ovšem určitě za přečtení stojí, Borges je opravdový mistr žánru. Jeho fantazie, nápady a nečekané pointy jsou fascinující a práce s jazykem výborná. Některé povídky ovšem byly na mě příliš složité či mě nezaujaly tematicky a kromě toho mi časem začalo trochu vadit opakování jeho oblíbených motivů či postupů (to je také daň za sloučení tolika příběhů do jednoho svazku). Proto tedy jen čtyři hvězdičky.... celý text

Nejhorší děti na světě 2 2018, David Walliams

Touhle knihou mne Walliams trochu zklamal. Oproti těm, co jsme dosud četli, mi tyhle příběhy připadají docela plytké, dělané na efekt, s humorem značně hrubého zrna, vykonstruovanými zápletkami, citoslovců je tam pomalu více než smysluplného textu. Tolik ovšem z pohledu dospělého čtenáře. Mezi dětmi tahle kniha bude bezpochyby velmi populární – nakonec i proto, že přečíst ji kvůli té rozmělněnosti textu nebude ani pro pomalého čtenáře žádný problém.... celý text

Moudrá krev 2011, Flannery O'Connor

Opravdu absurditka, ale kdo má tenhle prvek v literatuře rád, pro toho je tahle knížka ideální volba. Výborně napsáno, od prvních stránek se nezapře, že knihu psala výborná spisovatelka, a navíc představitelka americké jižanské literatury (zpočátku mi to dost připomínalo styl Williama Faulknera). Než jsem zjistil, že to je vůbec její první kniha, myslel jsem si, že si prostě od vážného psaní potřebovala odpočinout a jen tak se vyřádit. Ve skutečnosti je ovšem kniha vážnější, než se zdá, a dotýká se mnoha typických problémů jihu USA, což ale plně ocení zřejmě jen dobrý znalec místních poměrů a doby.... celý text

Paddington se zabydluje 2011, Michael Bond

Druhý díl je možná ještě lepší než ten první. Je to skutečně výborné čtení pro celou rodinu. Děti při čtení ani nedutaly, zatímco manželka se při některých pasážích nezřízeně řehtala. I já sám jsem měl problém udržet image nezaujatého předčítače. Škoda, že víc dílů v češtině nevyšlo, vnímám to jako velký dluh českých vydavatelů vůči dětem.... celý text

Optimistova dcera 1982, Eudora Welty

Příjemné počtení. Na téhle útlé knížce, která přesto v rámci díla Weltyové patří k těm nejobjemnějším, mě možná nejvíc zaujalo to krásně pomalé tempo amerického jihu minulého století. Na všechno je času dost, na nic se nespěchá - na uzdravení pacienta (byť nakonec neúspěšné), na opakovaná posezení s přáteli, na patřičné prožití emocí souvisejících se smrtí blízké osoby, na vzpomínky, na minulost, přítomnost i budoucnost. Tomuhle rysu se vymyká jen "nejzlobivější" postava příběhu - mladá vdova Fay, která se díky své impulzivitě, sebestřednosti, citové plochosti a materialismu dostává do permanentní kolize nejen s hlavní hrdinkou, ale téměř s celou místní komunitou, a je jakoby předzvěstí nástupu nového životního stylu a hodnot i na tradicemi svázaný americký jih. Další zajímavý aspekt knihy spočívá v připomenutí, že dlouhodobá nucená nečinnost na lůžku (nebo i jinde) dokáže zničit i toho nejčinorodějšího člověka. Zejména na stáří je na tohle třeba pamatovat.... celý text

Medvídek Paddington 2010, Michael Bond

V roztomilosti si Paddington s naším Krtečkem opravdu nezadá - tady ale podobnost končí. Náš Krtek si jako správný socialistický hrdina dokázal se vším poradit; Paddington si nedokáže poradit skoro s ničím a dostává se tak do humorných situací, na kterých je tahle knížka postavena. Sebevědomí ale ani tak nikdy neztrácí, a v tom já osobně vidím i pozitivní příklad pro děti, kterým se tahle knížka čte - to že nám něco nejde, ještě neznamená, že se za to musíme stydět. Takže podle mne je tahle knížka nejen zábavná, ale i výchovná :-) .... celý text

Zlomek celku 2010, Steve Toltz

Eufemisticky řečeno trochu potrhlá kniha, plná absurdních situací a souvislostí, kde žádná z důležitých postav není "normální", ale je psána tak dobře, že vás ani nenapadne pochybovat o tom, že by se to klidně mohlo stát. Přes asi 750 stran jsem nenašel žádné hluché místo, pořád jsem se výborně bavil. Ale jen o zábavě to rozhodně není - s tolika zajímavými úvahami ohledně základních otázek, které každý z nás řešil, řeší či časem řešit bude (ale i na jiná témata, vzdálenější, nicméně také zajímavá), jsem se zatím (i s ohledem na rozsah knihy) nikde nesetkal. Nejlepší jsou v tomto ohledu úryvky z Příručky zločinu - kdyby ji autor zkompletoval a vydal samostatně, má zaručen další čtenářský úspěch :-).... celý text

Malý miliardář 2013, David Walliams

Hezký příběh trefně poukazující na současný trend nahrazování běžných, nic nestojících projevů rodičovské lásky dárky a obecně penězi a tím, co se za ně dá pořídit. Samozřejmě nadsazený a zjednodušený (zvláště pád toaletního impéria v závěru je na realitu příliš rychlý), ale nadsázka a zjednodušení k pohádkám patří.... celý text

Babička drsňačka 2012, David Walliams

Teď u nás doma letí David Walliams a vypadá to, že v dalších několika měsících nebudeme číst nikoho jiného. Tahle knížka na tom má nemalou zásluhu. Účinek textu byl ještě umocněn tím, že jsme ji poslouchali namluvenou Jiřím Lábusem - jedním slovem lahůdka. O čem to je, nemá smysl psát - pěkně to těmi několika slovy vystihuje anotace knihy tady na DB. Snad bych jen dodal, že tu autor velmi citlivě namíchal humor, emoce i étos.... celý text