Knihu Anglický pacient jsem četla dvakrát (zatím...),, film jsem viděla nejméně čtyřikrát. Obojí se mi moc líbí. A komu se zdá kniha trochu "zmatená" a málo stravitelná, ať shlédne film, potom se v textu lépe orientuje a určitě mu přijde na chuť, protože všechny krásy knihy samozřejmě nejde nacpat do filmu. Ale ani tolikeré čtení a koukání mi nezabránilo v chybě: vždy mě lákalo si přečíst knížku, kterou hlavní hrdina nosí všude s sebou, do které vkládá velmi osobní vzpomínky atd. I šla jsem do knihovny a půjčila si Tacitovy Letopisy. Líbily se mi moc. Až včera při večeru s filmem jsem zjistila, že ne Tacitovy Letopisy, ale Herodotovy Dějiny jsem měla číst! Na druhou stranu díky za mou nepozornost a zapomnětlivost - číst Tacita by mě asi nikdy nenapadlo a přišla bych o velký zážitek:-)... celý text