terka komentáře u knih
Velmi zajímavé čtení o archeologických nálezech na Pražském hradě je bohatě doplněno fotografiemi, plánky a ilustracemi. Fascinující výprava do hlubin času! Bydlet v Praze či okolí, tak po zákoutích Hradu s knihou v ruce bloumám neustále:-)
Zajímavý knižní rozhovor dvou kamarádů. Klobouk dolů před tím, co pan Soural dokázal, jak umí jít vytrvale za splněním svých snů a nápadů. Obdiv jeho pracovitosti a manažerským schopnostem.
Ale... trochu (vlastně hodně) mi zatrnulo při jeho obdivování rezortu Dolní Morava, který si bere jako inspiraci pro budování areálu Rokytnice nad Jizerou nebo Samoty Železná Ruda. Velká investice, nutnost návratnosti vložených prostředků, ...OK. Jen doufám, že příroda a ráz krajiny tam nedostanou tak moc na frak, jako se to "povedlo" na Dolní Moravě.
Do série jsem se pustila na doporučení kamarádky a určitě nelituji. Připojuji se ke spokojeným čtenářům, jen je mi líto, že už mám před sebou pouze čtyři díly. Pro toho, kdo v Bretani byl nebo ji dokonce více zná, musí být četba ještě zajímavější, protože popisy oblastí, kde komisař právě vyšetřuje, jsou docela podrobné a napsané tak hezky, že to člověka láká k cestě do těch končin. A sním o tom, že jiný autor si vybere coby dějiště svých knih třeba Horskou Kvildu, Jizerku, Lužické hory, Jeseníky,... a do děje nenásilně přidá i fůru místopisných poznámek, jako se to podařilo panu Bongovi s Bretaní.
Milovníkům a obdivovatelům tohoto cípu Francie připomínám poetické dílo Františka Kožíka Bretaň - dcera oceánu.
Velmi zajímavé čtení, obzvlášť jsem si užila kapitolu o vyhrabání hradu Vizmburk.
Vloni jsme tam s vnoučaty byli a jak hrad, tak historie jeho znovuzrození je fascinující. Na seznam knih k přečtení si píšu i některá další díla pana Smetánky.
Knížka se četla výborně. Je čtivá, bez hluchých míst, má spád. Je i humorná, plná odkazů na známé filmy a písně. Hodně mě potěšily jesenické a rychlebské lokace povídek. Technické fígle, na kterých jsou zápletky založeny, coby naprostý laik v této oblasti tak neocením, ale byly pro mě srozumitelné (jakž takž...).
Pana autora možná znáte díky jeho fotografiím z dronu. Pokud ne, podívejte se na tu krásu:
https://www.tomasneuwirth.com/
A mrkněte taky na www.pointa.cz. Je to fajn "vynález", díky kterému je na světě i tato knížka. My čtenáři jsme se na ni složili předem., vlastně jsme si ji předplatili. A když se vybralo dost peněz, mohla jít do tiskárny. Možná tam objevíte jiné, kterým budete chtít takto pomoci.
Díky, pane Nevrlý, za všechny knihy, které jste napsal! Díky, pane Paláne, za poctu pro pana Nevrlého, protože Váš Náčelník takovou poctou podle mě je.
Ačkoli jsem původem z rovin Pardubicka, od dětských let jsem milovala hory. Příčinou byly určitě každoroční pobyty ve Svatém Petru v Krkonoších - panorama okolních hor mám stále v srdci A po přestěhování blíže Moravě jsme "objevili" Jeseníky, tajemné hory se zvláštní melancholií. Ale jednou jsem si v knihovně půjčila Knihu o Jizerských horách, ačkoli jsem v těchto horách nikdy nebyla. Četla se výborně a já jsem litovala, že svého pana Nevrlého nemají i jiná pohoří. Všechna by si zasloužila takové láskyplné vyprávění od někoho, kdo je velmi důvěrně poznal.
Jizerky se staly naším dalším oblíbeným cílem výletů. A osada Jizerka jedním z nejkrásnějších míst vůbec. Když z ní odcházíme po silničce nahoru směrem k Bukovci, neotáčíme se, chceme si ten pohled užít naplno a celý. Ještě ne, ještě ne, teď...
Nejdříve se mi kniha četla špatně, neorientovala jsem se v ději. Ale když jsem opustila metodu "chvilka čtení" a nahradila ji "aspoň 50 stran najednou", už šlo všechno o mnoho líp a požitek byl nesrovnatelný. Pozdní noční hodina, 50 stran zvládnutých, ale záložku jsem stále posouvala za další a další kapitolu. Úžasná bichle!
Mně se pomalejší tempo vyprávění líbilo. A to, že je knížka plná architektury, jsem přivítala. Autorka podle mě popisuje místa ne suše encyklopedicky, ale barvitě a zábavně, člověk má pocit, že těmi ulicemi prochází s hlavním hrdinou. Bylo príma se v mrazivé zimě přenést do teplé Brazílie!
Knihu Anglický pacient jsem četla dvakrát (zatím...),, film jsem viděla nejméně čtyřikrát. Obojí se mi moc líbí. A komu se zdá kniha trochu "zmatená" a málo stravitelná, ať shlédne film, potom se v textu lépe orientuje a určitě mu přijde na chuť, protože všechny krásy knihy samozřejmě nejde nacpat do filmu. Ale ani tolikeré čtení a koukání mi nezabránilo v chybě: vždy mě lákalo si přečíst knížku, kterou hlavní hrdina nosí všude s sebou, do které vkládá velmi osobní vzpomínky atd. I šla jsem do knihovny a půjčila si Tacitovy Letopisy. Líbily se mi moc. Až včera při večeru s filmem jsem zjistila, že ne Tacitovy Letopisy, ale Herodotovy Dějiny jsem měla číst! Na druhou stranu díky za mou nepozornost a zapomnětlivost - číst Tacita by mě asi nikdy nenapadlo a přišla bych o velký zážitek:-)
Tak to byla bomba! Co už tenkrát všechno věděli, uměli, o čem přemýšleli. Odborník ocení postup při výpočtech lecčehos, laik se dozví hodně zajímavostí z běžného života. Dostala mě pasáž o zkoušení jakosti vody, kde je hlavním hlediskem posouzení vzhledu těch, kteří vodu pijí (jak vypadají, jak jsou silní atd.) a z kladného výsledku vyplývá závěr: "je tím nejlépe prokázána dobrá kvalita pramene". A po přečtení budete vědět, proč se začaly používat karyatidy, jak vystavět město s ohledem na převažující směry větrů, která místnost v soukromém domě má být na sever atd., atd. Zkrátka vše už tady bylo. A možná by nebylo špatné se některými pravidly řídit i dnes.
Nádhera! Obvykle mi nedělá potíže se po dočtení jedné knížky hned začíst do další. Tentokrát si dám přestávku - chci ještě pobýt s Varinčinou rodinou...
To byla jízda jak na tobogánu! Velmi zábavné, plné neotřelých nápadů, čtivé. Mohu jen doporučit.
Krásná knížka čtená nahlas - v zimě, když bylo hodně sněhu a za oknem řádila metelice - našim třem dětem. Dnes už jsou to třicátníci, knížku opatřili svým dětem, ale těm už se zdá přiliš rozvláčná a nudná. Málo akce... Škoda - pro ně.
Krásná knížka, která - přestože jsme si mysleli, že Jizerky známe - nám přinesla spoustu nových zajímavostí a tipů na výlety.
A ještě nám připomněla Knížku o Jizerských horách od pana Nevrlého, před lety složitě sehnanou z druhé ruky. Nastává čas na její už několikáté přečtení:-) Ahlavně se brzy vydat do popsaných míst!
Syrové, sugestivní a trošku strach nahánějící. Bydlíme také na malé vesnici, máme samé milé sousedy, snad se to nezmění... Kniha vynikající!
Čteno malému synovi, který si v ní často prohlížel obrázky a schémata výrobních procesů. Potom mě "zkoušel", jestli znám výrobu papíru atd.... DIddnes se mi vybavuje hadrovina a další suroviny pro jeho vznik.
"... rád bych věděl, co o mně budou psát, až umřu," je jedna z posledních odpovědí v zajímavém knižním rozhovoru.
Po večerním čtení této knížky mívám krásné sny s venkovskými motivy a vzpomínkami na dětství. Díky, pane autore!
Po 35 letech znovu přečteno a nadšeni, radost, zážitek opět jedinečné!
Krásné počtení o historii Tetína. Srozumitelné laikům, pro odborníky dlouhý seznam použité literatury. Nádherná grafická úprava, snové fotky, ilustrace jako z pohádky!
Už se těším, až se tam zase vydám a projdu se po těch prastarých cestách. Kniha půjde samozřejmě se mnou!