Tyet
přečtené 1452
Hladový lán
2021,
Andrew Michael Hurley
Mírně nadprůměrná, poměrně předvídatelná kniha s tématem přírodních démonů. Neurazí, nenadchne, za měsíc si nevzpomenete.
Musela jsem zemřít
2013,
Anita Moorjani
Literárně špatná, ovšem obsahově důležitá kniha, která obsahuje myšlenky a informace, které jsme už všichni někdy někde četli, ale které je třeba si čas od času zopakovat. Žij beze strachu, buď sám k sobě upřímný. Bůh je stav bytí, nikoliv entita. Čas není lineární.... celý text
Ve jménu Metody
2021,
Juli Zeh
Ve jménu Metody je filozofický román čapkovsko-kafkovského typu. Jde o ledově děsivý příběh z budoucnosti, kdy společnost zavrhla všechny dosavadní ideologie a náboženství a instalovala novou, nejděsivější ze všech, totiž totalitu ve jménu nuceného zdraví (psáno v roce 2009!). Všichni musí žít podle předepsaných pravidel, osobní svoboda je nebezpečný výstřelek, dokonce i spontánní láska je postavena mimo zákon, výlety do nehygienické přírody, kouření, sebepoškození, nebo dokonce prosté potřesení rukou bez ochranných rukavic taktéž. Roušky jsou samozřejmostí. Žádný občan už nemá žádné právo tuto ideologii zpochybnit, i kdyby ho to mělo zabít. Iniciativa Právo na Nemoc je postavena mimo zákon a potírána jako nebezpečná teroristická organizace. No, dopadne to špatně, co jiného. "Víš, kdy bude náš svět konečně bezpečný? Až budou všichni lidé ležet ve zkumavkách, naloženi ve výživném roztoku a zbaveni možnosti vzájemných dotyků! Jaký má mít takové bezpečí smysl? Živoření ve smyslu mylně chápané normality? Teprve když ideu bezpečí přesáhne jedna jediná myšlenka, teprve tam, kde duch zapomene na svou tělesnost a obrátí se k tomu nadosobnímu, začíná jediný důstojný, ve vyšším smyslu tedy jediný normální stav!" - a pod tento citát se, milí přátelé, podepisuji.... celý text
Pro smrt uděláno: živé rozhovory o posledních věcech
2021,
* antologie
Redaktoři Michal Plzák a Lucie Vopálenská v téhle zajímavé knize rozhovorů probírali se šestadvaceti respondenty téma smrti a umírání. Mluvili s lidmi, kteří mají tím či oním způsobem k tomuto tématu blízko - s duchovními, filozofy, s hrobníkem, s lékaři, s pohřebákem, psychiatrem, žoldákem, ale i s umělci: básníky, hudebníky a výtvarníky. Tuto profesní a názorovou všehochuť doplnili o zástupce dvou u nás nejpočetnějších národnostních menšin - o Roma a Vietnamce, abychom se dozvěděli o kulturních odlišnostech při umírání a pohřbívání. Oba dva tázající ve mně vzbuzovali větší či menší nechuť, která ke konci dokonce gradovala, a to i přesto, že je zřejmé, jak přepečlivě se na každého zpovídaného připravili. Úplně první otázka na pana Davida Stejskala zněla: "Nedávno ti umřel otec. Na covid?" Po této tristní, hloupé a naprosto neslušné otázce by si zasloužili, aby je rychle vyprovodil ze svého domu, leč nestalo se tak. Svou covidovou obsesi dávají najevo téměř v každém rozhovoru, a tato psychóza se vine celou knihou jako červená nit. Každý jednotlivý člověk, který se v knize otevřel a promluvil o svém vztahu k posledním věcem člověka, si zaslouží úctu a díky, nicméně někteří z respondentů vyčnívali nad jiné, jako například pan profesor Komárek se svým darem slova, humorem, nadhledem a moudrostí, biskup Václav Malý pro svůj klid, pokoru a laskavost, malířka a sochařka Věra Nováková pro svou přímost a pozitivní energii, britský filozof Peter Wilberg pro svou autenticitu a upřímnost, spoluzakladatelka Cesty domů Martina Špinková pro svou sílu, něhu a pokoru. Ale pro mne byl mému vnímání a srdci nejblíže básník Petr Hruška, kterého budu citovat (odpovídá zde na otázku, zda někdy uvažoval o sebevraždě a zmiňuje v té souvislosti Braunovy sochy ctností a neřestí na Kuksu): "Stojí tam mezi pýchou, hamižností, smilstvem a tak dále socha ženy, která si vráží dýku do hrudi – alegorie zoufalství. Zoufalství jako neřest! Uvědomil jsem si, že to, co barokní doba ještě za neřest pokládala, by dnes sotvakdo vnímal jako cosi nemravného, jako svého druhu selhání. Zoufalství se prostě stalo běžným a samozřejmým ´rovnoprávným´ životním postojem, čas od času (zvláště v špatné literatuře, zvláště v špatné poezii), dokonce módou, čímsi snad úctyhodným. Jako by ten, kdo není patřičně zoufalý, byl hned podezřelý z naivity, povrchní existence, filozofické nedospělosti. Jako by zoufalství bylo viděním, nikoliv slepotou. Dodnes nevím úplně přesně, co bylo rozhodující, že jsem tu myšlenku na sebevraždu tehdy zavrhnul. Tohle se bude vysvětlovat těžko. Díval jsem se pozorně na svoje tělo. Já vím, že to bude asi znít přihlouple narcistně, ale nemá to s tím nic společného. Snad mi budete rozumět: viděl jsem nádheru těla. Tohohle kloubu, ohbí ruky, kolena. Jako nějaký biolog nebo anatom jsem vnímal jeho funkčnost a přes tu funkčnost jeho odhodlání být. Zdálo se mi, že cítím vis vitalis, která se ukrývá v buňkách kůže, představoval jsem si orgány a krevní oběh, vazby prvků, všechen ten vápník a draslík a uhlík držící u sebe. Duše jako by v tu chvíli oněměla, přesněji – jako by byla přítomna právě v těch buňkách, nádherně zapadajících do sebe a souvisejících spolu… Najednou bylo nesmírně těžké to zrušit. Lépe to říci neumím.“ A básník Hruška toho řekl ještě mnoho krásného, jen si to přečtěte! Byli ale i respondenti, kteří mi byli nesympatičtí a se kterými jsem nenašla společnou řeč. Jedna osoba na mě dokonce působila jako člověk natolik odpudivě, že jsem její zpověď dočetla jen s velkým sebezapřením. Ale zmiňovat ji nebudu, proč také. Knihu doporučuji všem nad padesát let, nebo všem, kdo se se smrtí tak či onak setkávají.... celý text
Temná zahrada
2019,
Tana French
Tahle knížka doopravdy krásně odsejpá, navzdory rozsahu jsem ji přečetla za dva dny. Námětem a celkovým vyzněním (zničený život v důsledku "mladické nerozvážnosti") mi příběh velmi připomněl Tajnou historii od Donny Tartt. Vzhledem k žánru jsem nečekala nic světoborného, a také jsem to nedostala. Je to zkrátka dobře napsaný napínavý příběh.... celý text
Magické rostliny aneb byliny od A do Z
1999,
Anna Franklin
Jedna z mých oblíbených knih o bylinách. Často z ní čerpám hlavně historické a tradiční použití bylin v oblasti magického využití. Velice se mi líbí rovněž názor autorek na magické rituály s použitím rostlin, protože s ním ve všem všudy souhlasím a lépe bych to napsat nedokázala. Snad tohle moudré sdělení alespoň někteří pochopíte opravdu do hloubky: V současné době pochopilo staré učení o rostlinách jen několik západních mágů, a také se jím řídí. Naproti tomu tak zvané "magické bylináře" dávají nejrůznější novodobé návody jak sbírat rostliny: doporučují načrtnout kolem nich magický kruh, odříkat před vlastním sběrem nějaké verše, nebo nechat na místě penízek či špetku tabáku jako náhradu za trauma způsobené rostlinám. Zůstává však záhadou, co dobrého to přinese. Některé z těchto knih vám poradí, že máte stromy a byliny před sběrem napřed požádat o souhlas - např. třikrát je obejít a poprosit: "mohu si kousek vzít?". Kolik lidí kdy dostalo odpověď? Slyší to vůbec rostlina? Právě tak jste si ji mohli místo toho koupit v obchodě, nebo sebrat uschlé větvičky v lese ze země. Tyto pokyny patří do folkloru nebo k lidovým pověrám, které jen znehodnocují zpola zapomenutou podobu skutečných znalostí. K rostlinám a stromům musíme pokaždé přistoupit jako k individualitě a respektovat je jako živé cítící organismy. Žádné dva duby totiž nezosobňují úplně totéž, žádné dvě rostliny řebříčku nemají tytéž vlastnosti. A obrazně řečeno: některé rostliny se vám vzdávají ochotně, o jiné se musíte dlouho ucházet, za dalšími se dokonce musíte honit, a o některé se budete téměř rvát. Některé vůbec nikdy nedostanete. Dnes je snad zřejmé, že stromy, keře a byliny ve skutečnosti vůbec nemohou být kouzelným prostředkem nějaké "magie", i když taková slova v této knize obrazně používáme. Zacházíme-li s rostlinami správně, mohou nám jen poskytnout něco ze své životní síly, ze své "duše". Opravdová bylinářská magie skutečně není zacházení s recepty jako podle nějaké kuchařky - dej špetku toho a špetku onoho. Jediné kouzlo se skrývá uvnitř rostlin, v jejich vlastnostech, a přijmeme-li rostliny za své učitele, získá tím své kouzlo i dlouholeté intimní studium jejich vlastností.... celý text
Aztécká perla
2003,
Colin Falconer (p)
Od Colina Falconera jsem četla jeho román Nebezpečný, jenž se stal mou trvalou noční můrou. Nepochybovala jsem tudíž o jeho spisovatelských schopnostech, jen jsem se trochu bála, co ve mně jeho další kniha zanechá. Aztécká perla se mylně tváří jako červená knihovna, je to ovšem historický román o lačném, lstivém ctižádostivém a nevypočitatelném dobrodruhovi jménem Hernán Cortés. Je to příběh smrtelné chamtivosti, nekonečné krutosti, ale i velkorysosti a naděje. Pokoření Aztéků a zničení jejich říše bylo ustanoveno proroctvím a děj knihy bez samoúčelných krutostí, ale s tíživou osudovostí jde tomu zničení vstříc odstavec za odstavcem, stránku za stránkou. Příběh má pouze dvě kladné postavy, a není to pochopitelně ani "Opeřený had", ani jeho Perla, jejíž motivací je nejprve msta a později i láska ke Cortésovi. Je nejspíš pravdou, že bez pomoci této ženy a jejího loajálního postoje by "Bohové hromu", jak jsou Španělé nazýváni, nezískali Moctezumovo císařství tak snadno. Mlýn osudu je skutečně neúprosný a neunikneme mu nejen my lidé, ale ani celé národy a kontinenty. Vše pomine... "Jednou jsi mi řekla, že život je jako sen, trvá jen chvíli, a že všechny naše strachy jsou jen stíny na zdi, které na ni vrhá dětská ruka. Proto musíme jít za svým srdcem . nakonec stejně na ničem nezáleží."... celý text
Život v přeludu (... a jak se z něj probudit!)
2016,
David Icke
Autor téhle knihy David Icke je pro mnohé lidi nepřijatelný a jen přiznat se k četbě jeho knih se rovná málem společenské sebevraždě. A o tom je částečně i tahle kniha. Oprostit se od strachu z toho, co si o nás myslí druzí, je prvním (a velmi těžkým) krokem ke svobodě. Kniha je plná (podle očekávání) rozkrývání manipulací, lží, mechanismů ovládání a zločinů mocných lidí i nelidí. Vysvětluje vznik a udržování našeho světa přeludů, mechanismus toho, jak jsme jako lidé drženi v nevědomosti a otroctví. Některé informace jsou pro mne přijatelné a bez problémů akceptovatelné, jiné nikoliv (třeba teorie o tom, že žijeme na „špatné kopii“ skutečné země stvořené Demiurgem). Některé věci mě zaujaly více než jiné a tak sem opíšu pár citátů. Podotýkám, že kniha byla napsána v roce 2016. „Pokud potřebujete drtit obyvatelstvo, přinutit ho k uskrovnění a chcete obhájit to, že mu ukradnete jeho peníze, potom potřebujete finanční kolaps jako ten z roku 2008 a další, které jsou v plánu. Pokud chcete zavést povinné vakcíny toxického svinstva, které ničí imunitní systém, potom vypustíte virus (nebo si ho vymyslíte) a prohlásíte, že podle zákona se musí všichni nechat očkovat, aby se ochránili proti viru a přežili. --- Lidé hledají řešení situace ve světě v podobě akce – Co máme dělat? Ale kde se bere „dělání“. Z vašeho stavu bytí. Tato skutečnost je neustále zoufale opomíjena, v neposlední řadě většinou alternativních médií a výzkumných komunit. Náš kolektivní stav bytí – vnímání, postoje – se projevuje jako svět, který „vidíme“. Pokud se naše postoje a vnímání nezmění, nemůže se změnit ani nic jiného. Pokud chceme laskavý svět, musíme být laskaví. Pokud chceme svět bez válek, musíme být mírumilovní. Pokud chceme svět lásky, musíme být milující. To není žádné ezoterické sebestředné blábolení, to je jednoduchý, daný fakt. Náš svět je takový jaký je, protože je tu velké množství lidí, kteří nejsou laskaví, mírumilovní a milující. Jak taky jinak by to mohlo být? --- … všechno se změní teprve tehdy, když začnete vyzařovat svou vlastní frekvenci, místo toho, abyste přejímali frekvence všude kolem vás. Tehdy, když začínáte otiskovat svůj záměr do Univerza místo toho, abyste jen dál přejímali otisk z existence. A to je podstata všeho, to je to rozcestí, konečná zásadní volba a cesta vedoucí buďto do vězení nebo do ráje. --- Popsal jsem v této knize, jak je viditelný svět tvořen a řízen z neviditelných sfér. Usilovat o změnu viditelného ze sféry viditelného je marná snaha. To je jenom pokus změnit symptom, aniž byste řešili příčinu. Odpovědi neleží ve viditelné sféře. Konspirace jsou fajn pro dlouhé analýzy v alternativních médiích, které hledají odpovědi ve viditelném světě. Jenomže tam je nalézt nelze. Odpovědi leží v neviditelné sféře – v našem vnímání, v naší frekvenci, v našich srdcích.“ Závěr knihy mě zaujal nejvíce, ale bez předchozího textu by to bylo jen další motivační omílání notoricky známých pouček. K podobnému poznání se zkrátka člověk musí dopracovat pěkně smrdutou bažinou. Knihu rozhodně doporučuji k přečtení všem otevřeným a zvědavým lidem.... celý text
