Tyet přečtené 1452

Mayský kodex 2005, Douglas Preston

Nic jsem neočekávala a tak jsem nemohla být zklamaná. Tahle nekomplikovaná, jednoduchá dobrodružná pohádka mi poskytla zábavu a odreagování, a to mi v tu chvíli úplně stačilo.... celý text

Zlodějka příběhů 2009, Michaela Klevisová

Prokletý kraj 2021, Michaela Klevisová

Dva hroby 2013, Lincoln Child

Tahle knížka je první, kterou jsem od autorů četla a určitě ne poslední. Je v ní všechno, co od nekomplikované oddechovky očekávám: napětí, jakžtakž smysluplný děj a absence zbytečných keců. Od chvíle, kdy se děj přesunul do Brazílie, začala být kniha poněkud škobrtavá, prvoplánová a nelogická, ale co už, přečetla jsem si to s chutí.... celý text

Šest let 2014, Harlan Coben

Průměrný plytký příběh s kriminální zápletkou pro nenáročného čtenáře, ideální do vlaku nebo do kdekoliv potřebujete zabít čas. Za měsíc už nebudete vědět, že jste to četli, natož o čem to bylo.... celý text

Nastává ráj pekla 2019, Bohuslav Hanuš

Knížku jsem si koupila na základě nadšeného doporučení. Bohužel já jsem tak nadšená nebyla. Krátký příběh z dovolené na Sibiři v roce 2000 obsahuje dvě části. První polovina knihy je v zásadě lovecký deník, a ačkoliv samozřejmě vím, že na Sibiři je lov jedním z nejdůležitějších forem obživy, tento druh literatury nevyhledávám. Ve druhé části je vylíčeno poselství jakéhosi ochranného ducha lékaře a šamana a zároveň autorova přítele, ve kterém se píše o příčinách krize naší civilizace, o pradávném boji dobra se zlem a končí predikcí až do roku 2028, kdy bude na zpustošené Zemi pouhých 700 milionů lidí a Stvořitel konečně zasáhne. Bude to doslova za minutu dvanáct, protože svým zásahem zabrání jadernému zničení světa. Tento zápis byl údajně vytvořen v letech 1995 - 1996 a autor jej četl v roce 2000. Jeho úkolem prý bylo zachránit a probudit lidi. Proč knihu tedy vydal až o 19 let později? Tolik k obsahu poselství, které mi připadalo jako kompilace nejrůznější duchovní literatury, Anastasií počínaje a konče popisy výletů za ayahuascou. Opravdu jsem se snažila na knížce najít něco pěkného. Tři hvězdy dávám za popis sibiřské přírody a zvyklostí původních obyvatel. Forma je horší obsahu, kniha zjevně neprošla sebemenším zásahem a kontrolou korektora či redaktora, je v ní spousta chyb a nesmyslů (např. bérec = stehenní kost - což bych zrovna u doktora medicíny neočekávala). Obálka je katastrofální, o té se snad ani nedá nic hezkého napsat. Vím, že je to příkré hodnocení, snad mi autor odpustí, pokud ho bude číst :) Manželovi se knížka líbila, tak to bude třeba mnou.... celý text

Vrstva ticha 2021, Vilma Kadlečková

Po pěti letech konečně vyšlo pokračování série Mycelium, které jsem s napětím a radostí otevírala. Ale ouha. Mnoho názvů, jmen, zápletek a dějů se mi po těch letech vykouřilo z hlavy a nikde není žádné shrnutí předchozích dílů, které by čtenářům to rozvzpomínání trochu ulehčilo. Na několika místech v knize jsem se zkrátka nechytala. Vůbec jsem netušila, o čem je řeč. To je myslím velká škoda. Nevím, proč vydání Vrstvy ticha trvalo tak neskutečně dlouho, ale zdá se, že to autorka i nakladatelství trochu prováhalo. Příběh, který mi učaroval v minulých dílech, mi najednou už tak zajímavý nepřišel, nadšení ochladlo, trochu jsem se tím prokousávala. Kromě Aš-šáda a Lucase mi ostatní postavy přijdou poměrně ploché a závěrečné scény s Odrodilou a se záchranou Aš-šáda mi přišly už dokonce maličko dětinské. Rozhodně mi v knihách chybí slovníček pojmů a jmen. A také mě ne poprvé napadlo, jaké je vlastně poselství tohoto monumentálního díla? Co nám chce autorka říct? Co si vlastně myslí? Nikomu nevěřte? Vše je jinak než se zdá? Dobro zvítězí? Zlo zvítězí? Každopádně je celá série v tomto žánru nadprůměrná a autorka si zaslouží obdiv za takovou imaginaci a kus života, který tomu věnovala.... celý text

Pověsti dávných časů 1983, Alexej Pludek

Dobrá znamení 1997, Terry Pratchett

DOBRÁ ZNAMENÍ, kniha vzešlá ze spolupráce dvou legend Terryho Pratchetta a Neila Gaimana je zábavný, rozpustilý příběh o tom, jak samotný Antikrist zabránil Armagedonu. Prostě slušná oddechovka.... celý text

Bude to bolet, doktore? 2018, Adam Kay

Vtipně a poutavě napsané, ne nadarmo se Adam Kay živí jako autor scénářů. Jako člověk na mě působil ale až odpudivě, nemohu se zbavit pocitu, že je to bezcitný a samolibý misogyn, který přesně ví, jak čtenáře dostat tam, kam chce. Z jeho soucitnějších příběhů jsem mu nevěřila ani slovo, zato ty cynické (interrupce nebo babičky s inkontinencí) byly velice autentické. Rozhodně bych nechtěla být jeho pacientkou a je dobře, že už jako lékař nepracuje.... celý text

Kniha tužeb 2021, Sue Monk Kidd

Opět jsem se nechala zlákat anotací a těšila se na historický román s určitou hloubkou a nějakým tím moudrým poselstvím. Přečetla jsem místo toho plytký příběh z červené knihovny zasazený do doby Ježíše. Ani jediné zanoření se pod hladinu se nekonalo, ani drobná vlnka slov, která by čtenáře nějak zasáhla, tuto hladinu vlažného rybníčku nerozvířila. Ach, klaním se, Nikosi Kazantzakisi!... celý text

Výdech 2021, Ted Chiang

Gentleman v Moskvě 2018, Amor Towles

Když člověk trochu zná současné ruské autory, musí mu styl téhle knihy, která se tak velmi snaží být "ruská", připadat úsměvný. Dostaneme tak akorát poučení o tom, jak si Američané představují ruskou mentalitu. V knize nenajdeme ani typicky ruskou hořkosladkou poetiku, ani charakteristickou sebeironii, kterou na ruské literatuře tak obdivujeme. Vinou jisté křečovitosti a odhodlanosti autora popsat čtenářům duši ruského aristokrata, děj neplyne, ale spíš drkotá po rovné, avšak hrbolaté cestě jednoduchoučkého příběhu. Závěr mě maličko ukonejšil, už jsem se bála, že se tam nestane zhola nic.... celý text

Podvrženec 2019, Victor LaValle

Naprostá stupidní slátanina, dočetla jsem to pouze kvůli tomu, že jsem si tuhle blbost koupila, za což si spílám. Strašný, opravdu zoufale špatný, namouduši. Nelogická zápletka, dialogy dutých hlav, nepravděpodobné charaktery, jejichž konání postrádá elementární dějové zákonitosti a jako třešnička na dortu lehkost, s jakou hlavní, "kladné" postavy rozbíjí druhým lidem lebku krumpáčem nebo kladívkem. Jo, půl stránky vám autor popisuje, jak vypadá krumpáč. Z hlouposti se vám někdy může udělat i fyzicky zle, víte to?... celý text

Temný Tibet 2003, Theodore Illion

Nemám problém věřit tomu, že meziválečný příběh cestovatele po tehdy téměř hermeticky uzavřené tibetské náhorní planině je pravdivý, alespoň co se týče klíčových událostí. A i kdyby nebyl, nečetla jsem TEMNÝ TIBET jako cestopis, ale jako dílek obrovské skládačky, kterou pro mne představuje svět duchovních nauk. Popravdě řečeno mi závěry Theodora Illiona ohledně dobra a zla, duše a hmoty, individualizace a úniku do "nicoty" dávaly smysl a potvrdily mi mé vlastní závěry v těchto oblastech. Citáty: "Jako by měli pocit, že největší duchovní boj se odehrává mezi duchem a hmotou. Zdálo se, že naprosto ignorují zásadní skutečnost, že existují dva odlišné druhy duchovnosti - proudy mířící vzhůru a dolů - a že skutečný duchovní boj je bojem mezi těmito dvěma odlišnými druhy duchovnosti, v němž hmota slouží jako bojiště. ... Chytří filozofové Byli jednou jedni chytří filozofové. Nevěřili ve Stvořitele. ´Následujeme své vlastní světlo,´říkali. A ve všech záležitostech se spoléhali pouze na světlo introspekce. Pak narazili na Ďábla. ´Jaký netvor!´řekl jeden z nich. ´Jak je příjemné vědět, že nic není skutečné a všechno je pouhý odraz nás samých!´ ´Máš pravdu,´přisadil si druhý filozof. ´Všechno je subjektivní, nic není objektivní.´ Pak Ďábel otevřel ústa a spolknul je. Když dorazili do nitra Ďáblova těla, řekli ti chytří filozofové s povýšeným úsměvem: ´Není zřejmé, že jsme měli pravdu? Netvor zmizel.´ ... "Neopodstatněně vysoká dávka egoismu ve skutečnosti označuje nedostatek osobnosti. Zvířata, jejichž veškerá životní energie se soustřeďuje na obranu jejich Já, nemají vůbec žádnou osobnost. Plné vědomí já není nutně brutalita a sobectví. Člověk může být intenzivně osobní a přitom jednat docela neosobně. ... Neberu žádný zázrak na zemi jako důkaz božské vůle. Stvořitel seslal své moudré zákony ovládající vesmír. Není to On nebo Jeho sluhové, kdo je porušují."... celý text

Tajemný Tibet 2011, Theodore Illion

Dobré připomenutí toho, co je vlastně v životě důležitý. Asi jsem to zrovna teď číst potřebovala. "Nepřejí si nic, ani dlouhý život nebo zdraví nebo štěstí. Prostě žijí, aniž by omezovali své životy nebo dovolovali druhým, aby je omezovali, což je postoj, k němuž je v tomto světě třeba velké dávky odhodlání. Nepřejí si nic, a přece jim je všechno dáno."... celý text

Ulice Zlodějů 2017, Mathias Énard

Velice krásná, velice melancholická a křehce temná je tahle zvláštní kniha. Jsem vděčná, že jsem ji přečetla, i když to bolelo. Jsem vděčná, že jsem díky ní mohla přemýšlet nad láskou, vírou, touhou, nad svobodou, nad svazujícími pouty rigidní náboženské společnosti, nad islámem, nad džihádem, nad civilizací a nad smrtí, hlavně nad smrtí. A nad tím, že ačkoliv si to o sobě nemyslíme, všichni jsme obětmi předsudků. Málokdy doopravdy věříme, že na hnoji může rozkvést růže. Díky za pohled do tohoto nejednoznačného světa, Mathiasi Énarde. "Myslel jsem na Bassáma, ztraceného někde v jeho osobním džihádu, to on možná šavlí zabil studenta v Tangeru, někdy je vysvětlování k ničemu; na násilí není nic srozumitelného, na zvířeckém násilí, násilí bláznů jednajících ve strachu, v nenávisti, ve slepé hlouposti, která vede kluka mého věku, aby osmileté školačce chladnokrevně přiložil hlaveň bouchačky ke spánku, a když se mu zbraň zasekne, v klidu ji vyměnil, a potom s potřebnou rozvahou a odhodláním vystřelil, to všechno jen aby si vysloužil úctu nějakých krys z afghánských jeskyní."... celý text

Piranesi 2021, Susanna Clarke

Tuhle knížku od své oblíbené autorky jsem přečetla za jediné odpoledne. Zpočátku jsem byla rozpačitá, ale na straně 34 mě příběh chytl a už nepustil. Jsem naprosto a dokonale okouzlená, krásnější knihu jsem už dlouho nečetla. Je v ní tolik světla a stínů, tolik letmo zahlédnutých obrazů, tolik hloubky, že dostáváte závrať. Jméno Piranesi dostala hlavní postava jako odkaz na Giovanni Battistu Piranesiho, malíře, grafika, architekta, archeologa a historika umění zabývajícího se především antickým uměním a architekturou. Jeho soubor grafik s názvem Vězení měl bezesporu vliv na to, jak autorka ztvárnila prostředí Jiného světa. Anebo se jí zjevil ve snu. V tomto fascinujícím díle psychedelie, okultismus a náboženství tvoří hutnou směs, ve které se brodíte jako v mlžném přílivu narážejícím na mramorové schodiště s křičícími racky nad hlavou. Piranesi osaměle, ale šťastně žije v určité odrůdě snu, ve kterém se stává někým jiným a bizarní věci přijímá se samozřejmostí, kterou známe všichni ze svých vlastních snových příběhů. "Možná takhle vypadá soužití s lidmi. Možná že i lidé, které máte rádi a nesmírně je obdivujete, vám zprostředkují pohledy na Svět, které úplně neoceníte."... celý text

Bohové jadeitu a stínu 2021, Silvia Moreno-Garcia

Ke knížce jsem přistupovala zpočátku spíš s nedůvěrou, celé to na mě působilo nanejvýš primitivně, dětsky a naivně. Ale řekla jsem si, že se pokusím mít otevřenou mysl oproštěnou od předsudků, a knihu dočíst. Nakonec jsem nic neočekávala a dostalo se mi čistého potěšení z jednoduchého příběhu, vlastně pohádky inspirované mayskou mytologií, konkrétně spisem Popol Vuh. Je to doopravdy krásný, milý příběh, který projasní dny.... celý text

Bizarní povídky 2020, Olga Tokarczuk

Olga Tokarczuk je sázka na jistotu. Nikdy jsem nelitovala, když jsem trávila čas nad řádky jejích knih, ani při rozvleklé a často nezáživné knize Knihy Jakubovy. Tokarczuková stárne a zraje, její próza je soucitnější, moudřejší, smířenější. A stále stejně precizně míří přímo do srdce. Tyhle BIZARNÍ POVÍDKY jsou dalším z klenotů, kterými její knihy bezesporu jsou, a za které v roce 2018 oprávněně dostala Nobelovu cenu za literaturu. Všechny povídky jsou více či méně fantastické, všechny jsou bezesporu vynikající, a některé nezapomenutelné. Mě dostala do kolen především poslední povídka, která popisuje každoročně se opakující ukamenování a následně oslavované zmrtvýchvstání s navazující špičkovou péčí o zavražděné mimozemské božstvo, kde nábožensky vzedmutí lidé opakují tento tradiční brutální rituál poukazující na ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista s bestiální a zároveň tupou, zmechanizovanou a plytce zpopularizovanou umanutostí podobně, jako to děláme my sami s našimi Vánocemi a Velikonocemi. Na Krista ukazuje i dobrota, laskavost a naprostá odevzdanost této opakovaně umučené bytosti. Lidstvo v této ani v dalších povídkách není vykresleno zrovna lichotivě, i když na to jsme už u autorky zvyklí. V závěru se ale přece jen zablýskne naděje, kterou nenajdeme nikde jinde než v nás samých. Já s obdivem tleskám.... celý text