ValiPages přečtené 51

Pátá vlna 2013, Rick Yancey

Ztracené vzpomínky 2024, Lin Rina

Ušla jsem ale jen pár kroků, když jsem uprostřed obýváku do někoho vrazila. Ezra se na mě šokovaně otočil a já se chytila za srdce , které mi bolestivě bušilo do žeber. ,,Vy jste se snad všichni zbláznili! Vyjela jsem na něj. ,,Co to má být? Den otevřených dveří u Gemmy? ,,Myslel jsem, že se něco stalo, Bránil se Ezra ostrým tónem jako já. Vzdala jsem to ,,Jenom se mi zdá, jako by si všichni mysleli , že když mají klíče , můžou se tu kdykoliv jen tak objevit. Woww! Lin Rina to prostě umí! Tahle bychlička obsahuje tolik akce, emocí, překvapení ale i…zklamání. Celkově to byla neuvěřitelná jízda. Nikdy jsem zatím nečetla něco podobného. No abych byla upřímná ani bych v takovémhle světe nechtěla žít. A to přitom je jenom o nějakých čtyřicet let :D Samozřejmě je super žít ve světě kde jen všechno “dokonalí- ježdění v elektrických vlacích, zakázaný alkohol, všude příroda. Ale přijde mi že autorka opravdu hezky vystihla jak se během jedno dne může totálně ztrhnout opona s realitou. Všechny postavili byli fantastický. Gemma, Vika, Jessy, Ezra, Tom…no a samozřejmě bych nemohla zapomenout i na šíleného doktora Olivera. S ním se člověk nikdy nenudí :D Od začátku do konce mě celá knížka fascinovala. Celí ten námět je prostě geniální vymazání vzpomínek, nacházení deníků ve zdi koupelny… Tenhle svět má svojí dokonalou atmosféru- Parta přátel v moderním světě proti celému lidstvu. A ačkoliv se mi knížka vážně moc líbila…tak stejně bych jí dala pod kroniky prachu. Blíží se k tomu ,ale kroniky prachu byli postě takový svižnější. U kronik prachu mě to bavilo od začátku do konce zato tady bych to popsala nějak takhle: (Začátek)- fajn, rozjezd-(Prostředek)-trochu nuda-(Konec)-zhruba posledních stopadesát stránek-BOMBA!!! Oproti K.P. jsem jí četla fakt dlouhooo. Tenhle začarovaný kruh mi přišel fakt legrační. Gemma si celou knížku stěžuje že nemůže spát. Nejsem žádný doktor abych viděla v čem je problém. Pane bože kdybych vypila tolik kafe jako ona už bych nejspíš neusla nikdy. Gemma to už trochu moc přeháněla. Co to jako je: ,,Nemohla jsem usnout a tak jsem vstala někde uprostřed noci a šla si uvařit pořádný hrnek kafe?! Ačkoli se vlastně všechny Screeningy myšlenek založili na tom aby u člověka zjistili jestli netrpí nějakými nemoci, myšlenkámi na sebepoškozování/sebevraždu, závislost atd. Tak si myslím že někde udělali obrovské chyby. Protože Gemma byla teda případ. O závislosti na tolik kafi ani nemluvím. Ale ona se dočista utápěla v depresii a to její zakrývání stop po tom jejím deníku?! No dost se divám že to nikdo neřešil protože bych nechtěla vidět pohled na její ruce který museli být tak pořezaný že se toho nedalo nevšimnout. Jsem jediná která se v tom nějak moc ztrácela? Protože jsem do teď vlastně nepřišla proč Gemmě vymazali rok a půl života. Ona se setká s lidmi který jí můžou odpovědět na všechny otázky. Rok a půl se s ní neviděli a ona i oni jsou úplně ,,Oukej. Super jsi zpátky. Tak jdeme zachránit svět.?! Já na jejím místě bych všem vymlátila duši dokud bych se nedozvěděla o nejmenším detailu :D A pak tu je náš slavný “Náklaďák který jako scéna a zápletka byla super ale nějak mi nejde do hlavy že by za tím stálo všechno… Ale všechno to do sebe tak nějak hezky zapadalo. Jediná věc z které jsem fakt zklamaná je konec…Proč? Celá knížka byla super a dlouhá ale proč konec byl napsaný do čtyřech stránkách ?! Ten byl opravdu sakra blbej. On byl fajn ale čekala jsem mnohem delší a těžší konec… Ale abych jí tu jen celou nezkritizovala důvod origamy ptáčků a znaku prostřelených šípů byl geniální :D Názvy kapitol byli tak super třeba “vánoční trh uprostřed léta nebo “sešit ve zdi. Knížku jsem si jinak moc užila a je mi skoro líto že jsem jí už dočetla. Uměla bych si představit že by mohla být i dvojka. P.S. V dobu kdy jsem četla Ztracené vzpomínky jsem dostala Kafe rostlinku okamžitě mi bylo jasný jak se bude jmenovat. Gemma :D Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mojí recenzi, klikněte prosím na like ne z důvodu že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mojí recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Zrada 2017, Joelle Charbonneau

Tomas se vesele usmál ,,Taky ti vděčím za skvělou zábavu. Ty výrazy ve tvářích ostatních, když jsi odešla byly k nezaplacení. Nevěděli , jestli se mají tvou sebejistotou nechat ohromit, nebo zneklidnit." Skoro po roce jsem se dostala k druhému dílu. Já fakt nevím, jestli je problém ve mně nebo v tom, že jsem od té doby přečetla tolik knížek, ale ještě nikdy se mi nestalo, že bych prvnímu dílu dala pět hvězdiček a druhému tři. Nejde o to, že by tu bylo o tolik míň akce (ačkoli k tomu se taky dostanu), jde tu o hlavní hrdinku (nejspíš) :D Do teď jsem nepochopila, jak mi mohla být v jedničce tak sympatická a ve dvojce o tolik míň. Zároveň mě dost fascinovala. Cia je doslova chodící encyklopedie. Absolutně nechápu, že dělala i něco jiného než že se učila, protože každá překážka začínala tím: „Najednou jsem si vzpomněla, když jsem byla v Pětijezeří se svými bratry...“ Takhle dočista začala každá věta, když něco řešila :D S Tomasem se viděla tolikrát, kolikrát bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky… Zároveň se tu objevilo spoustu nových postav, které doufám, že budou i ve trojce. Celou dobu jsem fandila mnohem víc týmu Michaela, a když už ne jemu, tak alespoň Ianovi. Přišlo mi vtipný, jak úplně celou knížku: „Jo, jsem silná, musím bojovat za rodinu a kamarády,“ a pak na straně 246 dostane takovou depku, že nic nezvládne. Tu měla dostat na začátku, ne na konci, když už skoro všechno vypuklo. Ten zvrat na konci… Proč? Proč? Proč? Jediná osoba, kterou jsem milovala, musela umřít. Samozřejmě. Upřímně bych dost chtěla mít v hlavě Ciinu logiku, protože by pak se mnou vůbec, ale vůbec nic neotřáslo. Protože co to jako je?!: „Od narození mě učili chovat v úctě každý život.“ Pak si povzdychne, řekne dva argumenty, že ten člověk stejně ztratil mnoho krve a že to nebyl dobrý člověk, a úplně v pohodě toho člověka svrhne do propasti a úplně oukej pokračuje. A přitom ten člověk byl živý?! No, ve shrnutí mi je třeba stokrát sympatičtější Tris a Tobias než Cia a Tomas. Teď to vypadá, že jsem úplně celou knížku zhatovala, ale mě se v celku fakt líbila :D Co se týče celého děje, ve dvojce nebylo tolik akce jako v jedničce, ale vlastně se dost věcí opakovalo, ale bylo to fajn. Testy, přežívání, smrt, intriky… A ten konec? Jedním slovem, dost mě štve a jsem ráda, že mám už třetí díl v knihovničce. P.S. Jen tak jsem prolistovala trojku a no… dost věcí mě teda překvapilo :D Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli moji recenzi, klikněte prosím na like ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl moji recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Temné a kruté lži 2023, Ginny Myers Sain

,,Nechtěl jsem tě polekat, Grey." ,,Nepolekal jsi mě, řeknu mu. Tak to byla jízda! Nemohla jsem si vybrat lepší knížku k počasí než je tahle. Na konec léta, velmi, velmi dusného a horkého. Tahle knížka má opravdu neuvěřitelnou atmosféru! Četla se úplně sama. Příběh byl vážně hodně originální a super vypracovaný – všechna ta magie, popis celé La Cahette, to dusné letní počasí, tajemství, lži, postavy, no prostě dokonalé. Všechno se to k sobě neuvěřitelně hodilo. Když jsem tuhle knížku začala číst, myslela jsem si, že bude úplně jiná, ale nakonec byla mnohem lepší, než jsem si myslela :). „Letní děti“ byli teda osobnosti, ale skvěle se doplňovali. Oblíbila jsem si úplně všechny. Dobrá postava byla Wrynn, malá holčička, která všechno slyší a vidí, ale nikdo jí nevěří. Malé děti se fakt podceňují. Ale aby bylo jasno, byla jsem 100% team Zale než Hart. Zaprvé mě úplně dostal těmi svými pěti slovy a zadruhé nebyl až takový drama queen jako byl Hart. Dostáváme se k otázce, kterou by si měl položit každý, kdo knížku čte – ne kdo je vrah, ale kdo tady vrah není. Protože upřímně bych se vůbec nedivila, kdyby Eloru zabil někdo z „Letních dětí“ jenom kvůli psychickému traumatu z dětství. Protože to prostě není normální, že jeden člověk spáchá sebevraždu, druhý zase ustřelí někomu hlavu v kuchyni, někdo zas jiný uhoří zaživa, někdo jde po ulici a další den se najde mrtvý. A k tomu jsou proslulí svojí sbírkou zbraní na tak malém ostrůvku. Ty jo, neměl tam být obchůdek s věštěním do budoucnosti, ale alespoň minimálně jeden psycholog. Všem by to neuvěřitelně pomohlo :). Vím, že problém byl ve mně, ale ačkoli byla knížka vážně dobrá, dostala jsem se opravdu do čtecí krize, kdy mě chvílemi napadaly všechny jiné myšlenky než na čtení, proto jí nedávám plný počet, ale jen 4,5*. Přišlo mi to docela vtipný. Všechno tam bylo jako takový začarovaný kruh. Spousta věcí a frází se tam opakovalo, ale díky tomu se vytvořil takový svět, který vážně šel přirovnat k klasickým letním prázdninám teenagerů, kteří byli zavření na malém ostrůvku. Pak tu byly takové otázky, na které jsem nenašla odpovědi. Spousta věcí tam nedávala smysl. A některé věci, co dělali hlavní hrdinové, nedávaly absolutně smysl. (Vím, že tenhle příklad zazněl v docela dost komentářích, ale já ho tu prostě musím napsat.) Někdo Grey řekl, že jedna postava skákala pravidelně do řeky, kde se málem vždycky utopila, jenže ji vždycky kamarád zachránil. A Greyna reakce na to byla jenom přikývnutí hlavy a „Ona to potřebovala“ a to jí úplně stačilo a chápala to?! Nebo úplně odněkud se vynoří příšera a všichni jsou v úplném chillu, nebo ne úplně v pohodě, ale nikde nezazněla otázka, jak je to možný. No, to bylo fakt super. Autorka píše, že je jeden dům naplácnutý na druhým, všichni se znají, ale nikdo si nevšimne, kam hlavní hrdinové mizí dva měsíce. A pak věc, která nešla na rozum už vůbec. Všichni ví, že tu nějaký lidi umřeli a že zmizeli, ale zamknout dveře prostě sakra nemůžou. Co to jako je?! No a k tomu konci… ten zvrat… prostě BUM!!! Je to jedna z knížek, kde jsem toho vraha fakt nečekala. Autorka umí zlomit čtenáři srdíčko. A ten doslov… „Tohle město je jedovatý a zkažený.“ Slova Harta, Zela, Sery. Opravdu tu knížku vystihují :) P.S. Asi se naučím tu říkanku k schovce a budu jí tak hrát. Opravdu hezká říkanka: „Běž a schovej se. Schovej se a běž. Napočítej do deseti, když dovádět chceš. Pomodli se a skloň hlavu, bude mrtvej, až tě najdu. Deset, devět, osm, sedm, šest, pět, čtyři, tři, dva, jedna. Ať chceš nebo ne, vyrážím za tebou ze dna. Dempsey Fontenot já jsem, když neunikneš, čert tě vem.“ Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli moji recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl moji recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Mafiosa 2017, Catherine Doyle

,,Tváříš se jako dítě v cukrárně," Zašeptal Luca, když jsem prošli prostřední uličkou. S pusou dokořán jsem hleděla na oltář. ,,To je, krása," vydechla jsem. ,,Opravdu ?" Podivil se pobaveně. Přikývla jsem. ,,Úplně jak ze Zvoníka u Matky Boží." Tiše se mi zasmál do ucha ,,Proč mě to srovnání nepřekvapuje?" Ohlédla jsem se na něj a mrkla jsem ,,Jsem holt Disneyho princezna, která se jen ocitla ve světě mafie." Il migliore, il migliore semplicemente il miglior libro di sempre! Ten smutný den vážně nastal. Den, kdy jsem dočetla celou moji nejmilejší sérii Vendety. Pořád to můj mozek nemůže pobrat. Tohle byla emocionální a akční bomba! Stalo se toho tolik. Vystřídal se podzim, zima a dokonce i léto. Užívala jsem si jí opravdu naplno a těšila jsem se na každou stránky. Po dočtení jsem si uvědomila, že jsem si oblíbila úplně všechny postavy. V tomhle díle jsem si opravdu hodně oblíbila Valentina a Elenu. Můj finální žebříček vypadá asi takhle: úplně nahoře Luco, Valentino, Gino, Dom a... úplně někde tam dole Nicoli. Upřímně vůbec nemůžu pochopit, že jsem před pár měsíci v jedničce fandila Nicovi! Nakonec se z Nica stal přece jen ten sobecký a arogantní člověk, jakým byl celou dobu. Tahle série je prostě neskutečná. Stala se mojí nejoblíbenější knihou vůbec. Ani nevím, který díl se mi líbil nejvíc, ale... trojka se od jedničky opravdu hodně lišila. Když si vzpomenu třeba na jedničku, na ten basket a léto, tak se mi po tom trochu stýská. Trojka byla taky super, ale letní atmosféra je prostě úplně jiná než ta zimní. Tuhle knížku jsem si zamilovala natolik, že jsem se rozhodla, že se pro legraci začnu učit italsky na Duolingu :) Sofie mi bylo opravdu, ale opravdu hodně líto. Chvílemi byla jenom hromádka špatných nápadů a smutku. Pro mě byly stránky od 301 do 320 opravdu boží, jako celá knížka, ale tyhle stránky byly prostě nezapomenutelné, zvláště s písničkou Sweet Oblivion, kterou jsem si k tomu pouštěla. Prostě dokonalé. To, co Nico udělal, mu nikdy neodpustím, ostatně stejně jako Sofie. Když jsem se tak zamyslela, vlastně mi celý ten nápad přijde takový roztomilý. Dvě válčící klany, které jsou vlastně rodina a dělají si naschvály. (Vím, že by mě za tahle slova bratři Falconovi - no vlastně všichni - asi uškrtili, ale je to pravda :) ) Millie byla úplně ta nejlepší kamarádka, jakou mohla být. Myslím si, že každý by měl mít takovou spřízněnou duši jako je Millie. Ta adresa, kterou dal táta Sofii, to bylo nejlepší překvapení. Vůbec jsem to nečekala, ale bylo to opravdu boží. A k tomu konci a epilogu... nejde říct nic jiného, než se rozmlženě dívat s otevřenou pusou na poslední stránku. Když jsem knížku dočetla, válela jsem se po podlaze a pak zírala do stropu. Když si zpětně pouštím písničky, co jsem si k tomu pouštěla, říkám si, že to autorka nemohla napsat opravdověji a lépe. Mám najednou v sobě takový prázdný pocit, že na mě nečeká další díl s Lucem a Sofií, další knížka, o které vím, že jí dám bambilion hvězdiček. Ještě dlouho, dlouho se budu uzdravovat z toho, že už nemůžu číst o Lucovi a Sofii, protože byli prostě nejlepší. P.S. Moje knižní srdíčko bude vždycky patřit Gianlucovi. Vždycky. Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli moji recenzi, klikněte prosím na like. Ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl moji recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Straky 2022, Zoe Sugg

Usměju se. ,,Audrey." ,,Ach…" řekne. ,,Co má to ach' znamenat?" ,,Ty jsi Ivyina nová spolubydlící." Řekne. ,,Takže ty znáš Ivy?" ,,Každej tady zná Ivy," Odpoví. Ach. Tahle knížka se táhla jako pátek ve škole. Četla jsem ji skoro celé prázdniny, protože mě vůbec nebavila a nezajímalo mě, jak to bude dál, takže jsem mezi ní přečetla další čtyři knížky. Jedna věc se musí knížce nechat: autorka umí psát čtivě, ale příběh se hrozně táhl a přišel mi nudný. Nechci být zlá, ale tuhle knížku bych označila za takovou zbytečnou. Přišla mi celá přeplácaná a hlavní hrdinky dělaly všechno možné, jen ne to, aby byly ve škole a vyšetřovaly vraždu. Zhruba posledních padesát stránek se to opravdu rozjelo a já přemýšlela, že tomu nedám tak špatné hodnocení, ale… ten konec?! Co to jako je! Knížka je už tři roky stará od přeložení a nepřijde mi, že by se nakladatelství hrnulo do dvojky. Ani jednu hrdinku jsem si vůbec neoblíbila a byly mi úplně jedno. Je mi líto, ale pro mě je to jedno velké zklamání. Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli moji recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl moji recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Prokleté královny 2024, Catherine Doyle

,,Nemůžu mu pomoct! Vyhrkla v záchvatu škytavky. ,, Nemůžu ho vyléčit. Jsem zrůda!" Zatlačila si pěstmi do očí ,,Jsem jako ona. A tohle je důkaz." Alarik chvíli mlčel a potom si tiše povzdechl. ,,Nejsi zrůda, Wren." ,,Ano, jsem!" Vykřikla. ,,Vypadni odtud!" Alarik se nepohnul.,,Nejsi zrůda, zopakoval." Svěsila ruce k tělu a nenávistně na něj pohlédla. ,,Jak to můžeš vědět?" Třemi kroky byl u ní. ,,Vím , že dokud ti záleží na něčem jiném než jenom na sobě, tak nejsi zrůda." Po roce tu máme na scéně zase korunní princezny, teď už prokleté královny. Přesně si pamatuju, jak jsem touhle dobou minulý rok četla jedničku a jak jsem z ní byla nadšená. Nedokážu říct, jestli se mi víc líbila jednička nebo dvojka. Každá byla tolik jiná. Jednička byla prostě taková YA pohádka o Šípkové Růžence a (Rebelky?). Dvojka mi přišla hodně originální. No není skvělý nápad poslat jednu sestru do slunečního království a druhou do sněžného? :) Obě sestry jsem si ještě víc oblíbila, ale tentokrát o mnoho víc Wren, a s ní i kapitoly v Gevře, včetně Tora. Je to dost zvláštní, protože v jedničce jsem si oblíbila víc Rose. Jde o to, že Wren byla prostě taková víc…opravdovější. Wren měla za sebou minulost. Wren prožívala všechno tak víc emocionálně, zato Rose mi přišla víc jako ta královnička, co hlavně myslí na svou pověst. Možná to byl i záměr, ale tím pádem mi byla mnohem sympatičtější Wren. Doufám, že v trojce ještě navštívíme Gevru pokrytou sněhem a šelmami, protože ta atmosféra tam byla nezaměnitelná. Shena jsem milovala… teda do druhého dílu a poloviny knížky. Pak jsem ho v jednu chvíli doslova nenáviděla. Antréem na konci knížky si to trochu zlepšil, ale moje loď už odplula za Torem. Podle obalu jsem předpokládala, že Rose napsala Catherine Doyle a vůbec mi to nešlo do hlavy, až jsem potom zjistila, že psala Wren :) To už jsem naprosto chápala. Vím, že mě teď bude spoustu lidí nenávidět, včetně mé milované sestřičky, ale prostě #Alarik&Wren. Tor je skvělý a milý, ale mně se k Wren o mnoho víc hodí Alarik. Ačkoli se bojím, že to nedopadne tak, jak bych si přála. Ke konci jsem se fakt usmívala. Co autorky ohledně magie nevymyslí. Nejlepší gang nebyl samozřejmě nikdo jiný než Marino, Wren, Rose a Celeste. Měli jsme tu spoustu nových postav, které si opravdu nešlo neoblíbit. Například Kai. Nebo babička Lu. Ta poušť byla opravdu super :) Ve shrnutí jsem si příběh opravdu užila a je to takový ten letní oddechový příběh a nutně potřebuju třetí díl. P.S. Myslím si, že trojka dopadne svatbou Rose a Wren. Samozřejmě po bitvě. Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli moji recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl moji recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Lepší než ve filmu 2024, Lynn Painter

Ukázala jsem na krabici s botami, která stála hned vedle mého oblečení. ,,Tohle není moje." ,,Mám skvělí vkus. A jsem jako tvoje kmotřička víla." Wes mávl na ty boty. ,,A tohle je můj příspěvek." ,,Cože? " Opřel se paží o pult a usmál se na prodavačku takovým způsobem, jako by říkal 'Vidíte, co musím snášet?' ,,Já vím, že nemáš žádný conversky, Libby , a rozhodně je potřebuješ." ,,Tys mi koupil boty." ,,Ne boty. Conversky." Dokonalí, dokonalí, prostě dokonalí. Já vážně brečím, ale ne z knížky, ale protože jsem ji dočetla. Tahle knížka byla fakt nejlepší a dokonale letní. Začala jsem se usmívat na první stránce a přestala až když jsem zjistila, že knížka skončila. Když jsem vybírala úryvek, bylo to hodně těžké, protože jich je tolik! Každá stránka byla skoro jenom vtipné dialogy a z největší části s Liz a Wesem, kteří byli opravdu vtipní. Stejně z celé knížky byly ty dialogy nejlepší. Když jsem ji objevila v angličtině, rozhodla jsem se, že si ji musím přečíst, i když nečtu v angličtině moc ráda, ale než jsem se k ní dostala, zjistila jsem, že se přeloží do češtiny. Doslova jsem skákala radostí do vzduchu. Tahle knížka nejde popsat nijak jinak než jako dokonalá knížka. Co se týče atmosféry, hlavních postav, playlistu. Prostě všeho. Je to ten typ, která má tu echt americkou vibe. Domky vedle sebe, parta sousedů, baseballové zápasy, léto, střední. Ačkoli tento typ knížek moc nečtu ani mě nějak moc nebaví, tuhle jsem si oblíbila od první stránky, okamžitě jak se poprvé Liz potkala s Wesem. Musím se přiznat, že ačkoli čtu převážně detektivky, tahle knížka mě někdy nutila číst dál ještě víc než nějaká detektivka. Zápletka je prostě nejlepší. Představovat si pravou lásku jak z romantické komedie plus písničky a tomu je tak milovat, je prostě super. Liz mi opravdu sedla. Hrozně mě bavilo, jak ke všemu vyráběla playlisty a přidává si ke každému momentu nějakou písničku. Asi to mi nejvíc sedlo, protože to mám úplně stejně. Taky vytvářím skoro ke všemu playlisty, včetně knížek. Už mám bezpečně vytvořené album Wese a Liz. Akorát no, s Liz poněkud nemáme stejný hudební vkus. Bonus k tomu je, že jsem si ty všechny písničky pouštěla k samotnému čtení. Liz byla fajn, ale někdy se teda chovala vážně na praštění. Chápu, možná to neměla tak lehké, ale nemusela být vždy tak zlá na svou nevlastní mamku – blonďatou Lorelai Gilmor. Ta mi ji opravdu hodně připomínala. Hlavně v tom Starbucksu :) Hrozně moc bych si přála, aby se přeložila i dvojka. Zároveň se Wes s Liz rozejde, tak nevím. Ale jo, stejně jo. Wes byl prostě boží – vtipný, hodný, geniální. Upřímně si mě Wes už získal z anotace, kde se psalo, že jako malý dal Liz do knihobudky hlavu zahradního trpaslíka:) A no k 'Místu' nejde prostě nic říct. A ani k tomu názvu ten prostě vystihuje všechno:) P.S. Wessy a Libby = Nejlepší dvojka ever. Stala se opravdu mojí favorite. Těch úryvků bylo tolik, že sem musím aspoň ještě jeden dát: ,,Ale proč tolik bílé ?" Prohlásil ,,Zrzkám bílá sluší. Neměla bys to vědět?" Jen jsem šla za ním a snažila jsem se neusmívat nad tím, jak sebevědomě rozhlašuje svoje módní přesvědčení. ,,Tohle mi uniklo." Vzal hrst triček a přehodil je na hromadu ,,Zelená a bílá, kámo. To jsou tvoje nejlepší barvy." Neubránila jsem se smíchu. Kámo. ,,Jasně." Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mojí recenzi, klikněte prosím na like ne z důvodu že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mojí recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Přestaň mi lhát 2024, Andrea Contos

Monica do mě šťouchla loktem ,,Taaaak. Nechceš mi o tobě a Russovi něco říct? ",,Je to můj soused." ,,Je to tvůj přítel." ,,Nebuď jak malá." Zalapala po dechu ,,Ach můj bože ! Vy spolu fakt chodíte!" ,,Je to můj sou-“ ,,Přítel!" Pak to slovo pořád opakovala a šťouchala do mě tak dlouho, až jsem do ní začala šťouchat taky, a nakonec z toho byla ta nejtrapnější holčičí postrkovačka. Pane bože! Wow! Upřímně netuším, kde mám začít. Vlastně jo, vím. Tahle recenze bude nejspíš obsahovat nějaké spoilery. Takže pokud to ještě někdo nečetl a nechce vědět polovinu děje, radila bych mu radši tu recenzi nečíst :) Tuhle knížku jsem četla v rámci knižní štafety s kamarády a musím říct, že jsme si nemohli vybrat líp. Tahle knížka je doslova na štafetu dělaná. Nevzpomínám si, že by bylo víc jak třeba tři strany nepopsané mojí propiskou. Kvůli prázdninám jsem neměla až tak moc času číst, a tak jsem ji četla minimálně tři týdny, ale vůbec mi to nevadilo a klidně bych si třeba ještě týden početla. Autorka to napsala vážně chytře. Přišlo mi opravdu super, jak to bylo z pohledu Nory i Sophie, ale aby to nebylo tak klasické, tak to, že to Nora vyprávěla z minulosti. Všechny postavy jsem si v tu ránu oblíbila. Hlavně Jude a Adama. Často se v mé mysli sváděl boj, koho mám radši. Nejdřív jsem dospěla k závěru, že Adama, ale no… Pak jsem si to rozmyslela a řekla, že budu neutrální. V téhle knížce hrají city obrovskou roli. Knížka má fakt dobrý takový ten americký letní vibe. Celkově byla fakt boží. A teď se dostáváme ke konci, který bude ještě dlouhý. Když jsem se dozvěděla vraha, měla jsem opravdu chuť tu knížku hodit z balkonu. Opravdu mi k tomu moc nezbývalo. Byl dobrý, to nepopírám… ale upřímně jsem nechápala proč. Vraha jsem vyloučila hned na začátku, protože by to bylo prostě moc snadné. No bohužel. Neříkám, že nebyl špatný, ale tím pádem by mi stačilo začít vyšetřovat a pak hned přeskočit na konec. Bylo tam prostě hodně nepodstatných věcí. Ačkoli si myslím, že se tahle knížka bude líbit skoro každému. Myslím si, že byla hlavně psychicky náročná pro lidi, co mají opravdu hodně blízkého sourozence. Nejlépe v hodně podobném věku. Nebo minimálně já to tak měla. Vždycky, když byly kapitoly s Norou a ona říkala, že to dělá všechno pro Sophii, aby byla v bezpečí, představovala jsem si sebe. Tak to prostě mezi sourozenci chodí :) Bavilo mě, jak Sophie řešila i jiné věci, třeba balet, než jenom případ. Obě sestry jsem si oblíbila. Noru asi víc a o to právě jde. Tahle knížka mi přišla opravdu psycho, asi nejvíc ze všech knížek, co jsem četla. Noru jsem si fakt oblíbila a zároveň nesnášela. Ačkoli jsem vlastně chápala, proč se tak hlavní hrdinové chovají, kvůli Adamovi bych nenazvala Noru někdy nijak jinak než Mrchu a někdy zase nijak jinak než Linden Sister. U konce mi to opravdu všechno rvalo srdíčko. Knížka byla opravdu super. I co se týče napsání, tak i emocionálně. Opravdu se mi chtělo brečet. Škoda, že není pokračování. Ačkoli to nebudu už protahovat, mám ještě tolik věcí, co bych sem napsala. Tahle knížka fakt vyvolává pocity a otázky. P.S. Jsem jediná, které bylo u čtení líto, že jsem už od mala nezačala tančit balet? Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli moji recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl moji recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Rezistence 2012, Veronica Roth

Caleb se na něj zamračí ,,Kolik ti vlastně je?" ,,Osmnáct." ,,Nemyslíš, že jsi na mou malou ségru trochu starej?" Tobias se krátce zasměje ,,Není tvoje ani malá." Miluju, miluju, prostě miluju! Jinak bych tuhle knižní sérii asi nedokázala nazvat. Celá tahle série je neuvěřitelně čtivá a stránky vám mizí pod prsty. Zjistila jsem, že mě tento typ apokalyptických knih fakt baví :) Rezistence mě bavila ještě o něco víc než Divergence. Bylo tu mnohem více akce a na každé stránce se něco dělo. Ale na druhou stranu, kdybych měla porovnat děj z prvního dílu a druhého, asi bych moc neřekla, že se jedná o stejnou sérii. Každý díl má něco jedinečného. Tady mě zase hrozně bavilo, že se v podstatě nezastavili, a v jedničce zase naskakování do vlaků. Toho by mohlo být v tomto díle víc. Caleb mi v tomto díle přišel ještě víc nesnesitelný než v prvním, ale bojím se, že mu to už prostě zůstane. Myslím si, že si Tris i přes to všechno vybrala správnou frakci. Moc si ji nedokážu představit v Mírumilovnosti nebo Upřímnosti. Párkrát mi bylo Tris opravdu líto. Tobias a Tris jsou prostě nejlepší dvojice vůbec. I když být Tobiase, někdy bych Tris jednu vrazila. Jasně, prožila toho hodně, ale stačí, aby někdo řekl „Hele, tamhle to vypadá nebezpečně, tam nechoďte“, a Tris to pochopí jako pozvánku na super párty. A ten konec, ten byl vážně super, i když jsem ho moc nepochopila. Už se těším na další díl, i když se ho popravdě docela bojím, protože má být jak z pohledu Tris, tak i z pohledu Tobiase. Docela mi to vyhovovalo, jak to bylo doteď, ale uvidíme. Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli moji recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl moji recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Kdy? 2018, Victoria Laurie

,, A večeři máš v troubě." Z kuchyně jsem ucítila pizzu. Z pizzy už se mi dělalo zle a nejradši bych zavřískala. Máma už moc nevařila, takže jsme mívaly jen plněné taštičky, pizzu, kuřecí nugety nebo jiné hotové jídlo. FBI, podzim, vražda, sympatická hlavní hrdinka, nejlepší kámoš = prostě boží knížka. Upřímně stačilo, abych se jednou podívala na obálku a na anotaci a už jsem věděla, že tahle knížka bude boží, ale nečekala jsem, že až tak moc. Tenhle styl knížek prostě miluju. Takových prvních sto stránek jsem se nemohla nějak moc začíst a říkala jsem si, že na to, že se ta vražda točí kolem hlavní hrdinky, s tím vlastně nic moc nedělá, ale zhruba po té stovce se to rozjelo na plné obrátky a nešlo se odtrhnout. V jednu chvíli mi bylo Maddie fakt líto. Doslova se nad ní spikl celý svět. Alespoň že má tak skvělého strejdu :) Vždycky, když tam byli agenti FBI, musela jsem se usmívat, jak pracují na případu a celou dobu ho měli před nosem. Co se týče vraha, tak mi přišel podezřelý hned od chvíle, co se tam objevil, ale stejně to bylo skvělý. Autorka umí fakt dobře psát a zakrývat stopy, protože v jednu chvíli jsem měla na seznamu podezřelých minimálně pět lidí :) Na Goodreads jsem zjistila, že autorka vydala další díl, který se jmenuje "Whenever". No a jak jsem si četla, o čem to bude, tak se máme teda na co těšit :) Určitě doporučuju a už se moc těším na pokračování. Malinký spoiler: Posledních padesát stránek jsou nejlepší ze všech. P.S. Stejně jsem si úplně ze všech nejvíc oblíbila Faradaye :) Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mojí recenzi, klikněte prosím na like ne z důvodu že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mojí recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Němý viník 2020, Maureen Johnson

,,Tomuhle se říká zoufalá snaha upoutat pozornost," Poznamenala a vydala se k němu. ,,Za chvíli ji kvůli zimě vypnou," opáčil David, otevřel pusu a lokl si vody z fontány. ,,Je vůbec pitná?" Zvolala. David pokrčil rameny. Pak vstal, otřepal ze sebe vodu a vylezl z kašny. Vrazil si ruce do kapes u šortek a kráčel po jejím boku, jako by se nestalo nic divného. ,,Terapie," poznamenala. ,,Funguje to." ,,Taky jsem ji zkoušel. Pokaždý jsem je rozbrečel. Ale řekl bych, že jsem pár lidem pomohl prozřít." Tahle série je prostě bezva. Stevie, David, Nate, Ellingham Academy… Prostě všechno v téhle knížce mi přirostlo k srdíčku. Jak tak si čtu svou recenzi na první díl, tak jsem byla asi moc krutá. Autorka umí fakt skvěle psát. Celé prostředí, atmosféra, lidi, námět jsou skvěle vymyšlené. Konečně jsme se dozvěděli, jak to doopravdy bylo s Iris a Alicií Ellinghamovými. Za mě to dopadlo super. Akorát to pro mě nebylo moc překvápko, protože kdo nemiluje svého věrného kamaráda, který vždy všechno prozradí, aniž by někdo chtěl. Děkuju ti, Google :) No nicméně to bylo stejně dobrý. Kdyby bylo na mně, tak bych tam napsala o pár stránek víc s Davidem, ten tam za mě byl nějak málo. Vím, že to prostě u detektivek tak bývá, ale Stevie na něco přišla nebo něco vyřešila a ona, „Hustý, to dává smysl." A vrhla se k další věci, za to já, „Co? Tak na tohle fakt takhle nemohla přijít." :) Jen tak mimochodem, jsem rozhodně tým David a ne Hunter. :) Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mou recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mou recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Osud hněvu a plamene 2024, Kathleen A. Tucker

Vykřiknu při pohledu na dvě známé tváře, které na mě zírají, s rukama založenýma na prsou jako nějaký dvě zastrašující věže. ,,Domnívám se, že jsi mi dlužen deset zlatých," Zamumlá Zander. ,,Já bych zase řekl, že je tomu právě naopak," Namítne Atticus. ,,Tys nevěřil že by na to mohla přijít dřív, než hodiny odbijí půlnoc. Zato já v ní měl víry víc." ,,Takže vy jste se tady celou noc schovávali a sázeli se , jak dlouho mi to potrvá ,než to otevřu?" Navzájem se na sebe podívají, načež jednohlasně odpoví: ,,Ano." Tuhle knížku bych nenazvala jiným slovem než „Horská jízda." V jednu chvíli jsme byli tady, druhou chvíli zase jinde, a během tří stránek se obrátilo všechno, o čem jsme doposud věděli. Ze začátku mi chvíli trvalo, než jsem se začetla. Ale zhruba po sto stránkách se to rozjelo a bylo to super. Přišlo mi zajímavé, jak je Romy popisována jako zlodějka, ale přitom byla tak hodná a laskavá. Na tak dlouhých knížkách miluju to, že i když někoho nemám ze začátku nějak moc ráda, na konci si vlastně uvědomím, že jsem si oblíbila úplně všechny :) Na druhou stranu, kdyby měla knížka o sto stránek míň, tak by mi to nějak moc nevadilo. Ačkoli nevím, kam se těch pět set stránek podělo, protože jsme se vlastně nic moc nedozvěděli, a teprve, když se to rozjelo, tak knížka skončila. Otevřenější konec jsem asi ještě nikdy nečetla. Ale zase se toho asi hodně dovíme v dalších dílech. Top kniha roku to nebude, ale byla fajn :) Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mou recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mou recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Divergence 2012, Veronica Roth

Působí uvolněněji, mlaději ,,Co tady děláš?" ,,Flirtuju se smrtí," Odpoví se smíchem ,,Popíjet nad propastí není ten nejlepší nápad." ,,Ne, to není." Nevím jestli se mi tenhle Čtyřka líbí. Něco mě na něm znepokojuje. Super. Super. Super! Tohle byla taková ta knížečka, která se přečte za tři dny a krásně si u ní odpočinete. Ačkoli je všude přirovnávaná k Hunger Games nebo Univerzitě výjimečných, tak mi ani moc podobná nepřišla.
 Tak jako jasně, nějaké malé drobnosti by se tam asi našly, ale za mě to byla originální a super čtivá knížka. Už se moc těším na další díl. Tris si je s Čtyřkou doslova souzení :) Jediné, co bych tomu trochu vytkla, je, že mi přišlo, že ten konec byl hodně uspěchaný, ale zase to prostě může být hodně otevřený konec pro druhý díl. Upřímně nevím proč, ale Caleb mě hrozně štval. Přišel mi hrozně takový namyšlený a nebyl mi vůbec sympatický. U knížky jsem se vůbec nenudila a byla nabitá akcemi. Líbila se mi hlavní hrdinka. Alespoň jednou nemáme tu hrdinku, která hned všechno umí a přivykne si úplně na všechno. Jediné, co mě trochu zaráželo, bylo takové to „Krásu jsem po rodičích nezdědila“ nebo „kdybych byla hezčí“; pravda, to mi tam trochu vadilo. Jasně, nikdo není dokonalý, ale ona to říkala na každé desáté stránce. Nicméně za mě určitě doporučuji. P.S. Celou jednu hvězdičku jsem dala kvůli Čtyřce, protože ten je prostě nejlepší :) Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mou recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mou recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Rodina především 2021, Karen M. McManus

No nevím, jestli bych se spíš neklonila k 2,5*. Od tak známé autorky jsem čekala něco jiného. Námět super. Autorka umí psát fakt čtivě, ale zjistila jsem, že mi vůbec nevyhovuje, jak se kapitoly střídají podle pohledu jiných lidí. Vím, že v tom je Karen M. McManus známá – že každá kniha je vyprávěná minimálně z dvou pohledů lidí, ale tím pádem jsem si vlastně nikoho neoblíbila, protože konečně, když jsem někoho začala poznávat, se to zase změnilo na někoho jiného. Nicméně námět se mi moc líbil a i kapitoly z minulosti byly fajn. Ten konec byl takový milý :). Ačkoliv se tam vlastně nic velkého nestalo, a za mě byl ten konec celkem i předvídatelný – ne úplně předvídatelný, ale nebyl to takový ten konec, kdy ti hlava vybuchne a ty se jen díváš do zdi. Tohle byla zatím první kniha, kterou jsem od autorky četla, ale nejspíš si přečtu i další. I když jsem z mého okruhu lidí neslyšela moc pozitivní recenze co se týče Jeden z nás lže, ale nikdo nikdy neví :) Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mou recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mou recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Inferno 2017, Catherine Doyle

Devi solo leggere questo libro!! Prostě ano. U prvního dílu jsem snad vypsala všechny pochvaly, co šly, a co mám v tomhle případě napsat k dvojce?! Upozornění: Tahle knižní série vás dostane do takové čtecí krize, že nedokážete číst nic jiného než další díl. Teda tak to bylo alespoň u mě :) Tahle knižní série mi fakt hrozně sedla. Sofie, Luco a Nico byli prostě dokonalí! Hltala jsem doslova každé slovo. Ačkoli to není zas tak knížka plná tajemství nebo hrozně složitými věcmi, prostě je dokonalá a skvěle si u ní odpočinete a párkrát se určitě i usmějete. I když jsem to psala už i u prvního dílu, tak tahle knižní série má takovou tu dokonalou letní atmosféru, vždy jsem si u ní představila ty dusné letní dny. No k bratrům Flaconovým asi nic říkat ani nemusím :) Jsem fakt hodně ráda, že se Sofie začala bavit i s Lucem, protože si prostě nemůžu pomoct, ale hodí se k ní opravdu o mnohem víc než Nico. Přijde mi, že v tomhle díle je asi méně "mafiánských sklonů", ale nebojte, veškerou akci a lítost si vybijete na konci. Tam se mi chtělo opravdu hodně brečet. Natož co si Sofie vytrpěla a odnesla, tak to nesla opravdu skvěle. Spoiler:) Za mě je úplně nejlepší část z celé knihy je ten Luco s Sofií a s tou koblihou a pak s těmi fialkami. Přišlo mi fakt docela vtipné, jak na konci bylo vidět, jaký je doopravdy Nico a jaký Luco. P.S. Tentokrát doporučuji koupit rovnou dva balíčky lepíků. :) Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mou recenzi, klikněte prosím na like ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mou recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Vendeta 2017, Catherine Doyle

Quindi, questo libro è stato davvero una manna dal cielo! Tak tohle bylo fakt boží! Tuhle knížku jsem si fakt užila na 100 %. K téhle knížce nejde nic říct. Tohle je prostě ten typ knížky, u kterého stačí si jednou přečíst anotaci a už víte, že to bude pecka. Užívala jsem si každou stránku a nedokázala jsem dělat prakticky nic jiného než číst :). Bratři Falconovi byli prostě boží. Ačkoli jsem byla celou dobu rozhodně team Nico, tak jak přemýšlím, tak si najednou nejsem tak jistá, jestli se spíš neobracím do teamu Luca :). Knížka má za mě takovou tu super letní atmosféru prolínající detektivku, u které vás mrazí. Úplně jsem neplánovala se v poslední době učit italsky, ale po dočtení knížky si myslím, že bych se už nejspíš domluvila. No, hlavně těmi důležitými slovy, které tam zazněly :). Ale hrozně mě bavilo a přišlo nápadité, jak autorka prolínala italštinu s normálním jazykem. Moc nedokážu pochopit, že to psala stejná autorka jako Korunní princezny. No ve shrnutí, to bylo opravdu topka a stala se mou srdcovkou a už se třesu a těším na další díl. P.S. Luca si nedokážu představit prostě jinak než jako Timothée Chalamet. A potřebuju jít koupit celý nový balíček lepítek. Zase :). Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mou recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mou recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Smrtící vzdělání 2021, Naomi Novik

No, plánovala jsem jí dát spíše dvě hvězdičky, ale ten konec to vylepšil. Tuhle knížku jsem kupovala, když jsem vlastně jen věděla, že je o nějaké škole a že jsou tam čarodějové. Bylo pro mě docela těžké si zvyknout na to, že prostě jde hlavní hrdinka a najednou na ni zaútočí nějaká příšera. Věc, která mi úplně nejvíc vadila na téhle knížce, byla El. Nebo spíš ne, že by mi doslova vadila, líbilo se mi, že nebyla dokonalá, ale na druhou stranu si myslím, že to autorka trochu přehnala. Chápu, že když někdo žije v takových podmínkách a nemá tak silné nervy, tak se občas trochu rozlobí, ale tohle bylo až moc. El se reálně rozlobila na každé druhé stránce, hlavně kvůli nesmyslům. Ale jinak se mi knížka líbila. Celou situaci vylepšoval samozřejmě Orion.:) Časem si určitě přečtu i ostatní díly. Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mou recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mou recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji. :)... celý text

Krutý princ 2019, Holly Black

Upřímně, mě tahle knížka dost zklamala, nebo ne úplně zklamala, ale jakou má pověst a to všechno, tak jsem čekala něco jiného. Přijde mi, že ačkoli to má okolo čtyři sta stránek, tak se tam vlastně nic moc zajímavého nestalo. Ale fakt velký plus je, že to rychle uteklo. Taky se mi líbilo, že to bylo propojené i s lidským světem a ne jenom s tím kouzelným. Samozřejmě tu máme takovou tu hrdinku, která se pouští do každého nebezpečí a nic jí v tom nezabrání. Někdy mi přišlo, že byla paličatá až moc. Zvláštní bylo, že skoro na každé stránce říkala, že je pořád v pozoru, a přesto mi některé věci došly mnohem dřív než jí, přitom to měla celé před nosem, tak úplně nevím, jak to myslela :) Ale je to prostě taková ta fantasy, u které se nemusí přemýšlet a přitom se u ní odpočine. Do druhého dílu se určitě pustím, protože všichni říkají, že je lepší, a taky ten první díl skončil fakt dobře :) Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mojí recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mojí recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji :)... celý text

Nezkrotná říše 2023, Stacey Marie Brown

,,Jen ty, princezno..." Začal a nastartoval motorku ,,mužeš z plesu utéct zakrvácená a bosá." ,,Sklapni." Upřímně, když jsem tuhle knížku začínala číst, vůbec jsem nečekala, že k ní budu psát nějakou takovou podobnou recenzi jako teď. Jednička mě vůbec nebavila. Přišla mi nudná, nezajímavá a prostě mi vůbec nesedla. Takže jsem neměla v plánu si přečíst další díl, ale potom, co jsem zjistila, že už za chvíli vyjde třetí a znovu si prohlídla ty úchvatné obálky, tak jsem si řekla, že tomu dám druhou šanci. Jsem hrozně ráda, že jsem to udělala! Druhý díl mě bavil od první stránky do poslední. Stránky mi klouzaly mezi prstama a za pár dní jsem ji měla přečtenou. Dvojka byla mnohem akčnější a tajemnější. Zároveň tam bylo hodně překvapení. Hrozně se mi líbilo, jak tam nebyla skoro žádná postava zbytečná, co se týče jedničky. :) Hrozně bych si přála už zjistit ve třetím dílu, co je Brexley zač. A ten konec?! Upřímně, na trojku se už hodně těším! :) P.S. Co ten Warwick s tou motorkou pořád má?! Ráda bych vás poprosila, pokud jste si přečetli mou recenzi, klikněte prosím na like, ne z důvodu, že se vám to líbilo, ale abych věděla, že si někdo přečetl mou recenzi. Moc mě to potěší a moc děkuji. :)... celý text