Vencio
přečtené 133
Bájesloví slovanské
2019,
Jan Hanuš Máchal
Zajímavá kniha na zajímavé téma, avšak čekal jsem něco trochu jiného. Předně je tam kvantitativně velmi málo bohů a také obsahově jsou kapitolky o nich velmi strohé; jak poznamenává jeden z předchozích komentářů, tak jsou zde popsány spíše bytosti nižšího významu (křesťanským žargonem démoni) a lidové svátky. Což navazuje na druhý nedostatek, jenž vnímám jako ještě závažnější - používání křesťanské terminologie, například "kostel" jako místo uctívání slovanských bohů (ty mimochodem autor velmi často nazývá jako "bůžky"), dále jako důvod proměny člověka v démona často označuje absenci křtu, také používá termíny Vánoce či Velikonoce - zde by bylo lepší využívat spíše původních oslav rovnodennosti apod. I o celém slovanském náboženství hovoří jako o "modloslužebnictví", což v autorově podání vyznívá poněkud negativně. Celá kniha je tak protchnuta křesťanským světonázorem a morálkou. Možná je autor ovlivněn terminologií a názory Helmolda z Bossau (z nějž společně ještě s Adamem Brémským a Dětmarem z Merseburku velmi často čerpá), avšak ti všichni byli křesťanští kněží, takže u nich je tato zaujatost pochopitelná, nikoliv však u akademického filosofa a historika. Zajímavý je dále autorův názor, že mnozí ze slovanských bohů jsou deifikovaní náčelníci a jiní předci, zároveň ale tuto myšlenku považuji za nedostatečně podloženou. Jazyk je (i podle předmluvy nakladatele) téměř původní, a tak to dodává určitou autenticitu doby vzniku - zároveň však jazyk nijak zásadně neztěžuje čitelnost dnešnímu čtenáři, kupříkladu takový Palacký už je poněkud jiná káva, a to i s většími zásahy do textu. Překlepů a jiných chyb je v knize velmi málo a občas jsem i váhal, jestli ta podivná fráze či z dnešního pohledu přímo chyba byla chybou i v době vzniku díla. Dále také oceňuji ilustrace, některé jsou skutečně velmi povedené a krásně doplňují text, zvláště u některých bytostí, jako je třeba můra nebo děděk, jsem si je poté dokázal lépe představit. V neposlední řadě také oceňuji rejstřík, k dokonalosti tak po formální stránce chybí už jen seznam literatury. I přes své zabarvení má kniha jistě svůj význam a je pravdou, že pokud se oprostíme od dřívějších křesťanských zástěrek a dnešního ezoterismu v této oblasti, tak se nic moc nového vlastně nevybádalo. I přes určité výhrady autor využívá vědecké metody bádání a nepodřizuje své závěry různým konspiracím a rádoby národovectví, jak tomu u některých současných děl v této oblasti bývá. Abych ale ještě více zdůraznil pozitivní přínos knihy, tak první část knihy o bytostech a duších je velmi zdařilá, taktéž mě velmi pobavilo, že často zdůrazňovaný neduh podvržených dětí a různých zlých bytostí bylo, že "hodně jedí", což ale zároveň dává smysl vzhledem k tehdejší životní úrovni. S trochu přimhouřeným okem 4/5.... celý text
Bratři na cestách
2019,
Mark Lawrence
Krásný návrat ke starým známým, a navíc ještě pohled do jejich minulosti a psyché. Miluji náhledy do nitra postav příběhu, a přiblížení tak jejich činů v hlavních dějových linkách; o to víc oceňuji, že autor takto hluboké myšlenky vtěsnal do povídkového formátu. Navíc jsou povídky tak skvěle napsané, že poslouží jak veteránům Roztříštěné říše, tak jí nepolíbeným. Příběh vypraví 14 povídek, většinou se zaměřují na střípek či přímo určující moment v životě některého z bratrů, jak již sám název knihy napovídá; a všechny jsou naprosto výtečné. Kdybych měl vybrat tu nejlepší, tak by to byl úkol nad mé síly. Mnohé povídky jsou skutečně originální a skvěle dokreslují svět - třeba jak přesně Jorg k vedení bratrů přišel. Dějová linka některých povídek je sice trošku předvídatelná, ale i tak jsem si užil každou jednu z nich a se zatajeným dechem čekal, jak se vyvinou různé detaily. Děj je sice vždy podřízený psychologii postav, ale přesto není jen jakousi výplní pro nimrání se v lidských touhách. Zároveň také nijak nevykrádá hlavní sérii a třeba taková Šípková Růženka a Zvolený režim obsahují další střípky dřívějšího světa - přestože sci-fi literaturu příliš nemusím, tak Mark umí tyto prvky v příběhu využít (mnohdy mají dokonce klíčový význam) a přesto nepůsobí rušivě ve fantasy cyklu. Jazyk knihy je velmi dobrý, naprosté minimum překlepů, stylistika je také skvělá a hlavně je názvosloví konzistentní s hlavním cyklem. A poněkud nezvyklé poznámky autora na konci každé povídky jsou také zajímavé, zvláště pro nové čtenáře mohou být malou ochutnávkou hlavní série. Závěrem nemůžu jinak než doporučit, a to novým i starým čtenářům Roztříštěné říše, a dokonce bych si troufl dát doporučení i čtenářům, kteří fantasy jinak příliš neholdují. Za "mluvícího žabáka Pipa" 6/5 :)... celý text
Eragon: Průvodce po Alagaësii
2010,
Christopher Paolini
Já mám obecně velmi rád takovéto průvodce knižním světem, ani tento není výjimkou. Pokud očekáváte téměř encyklopedii ve stylu Světa ledu a ohně, pak nebudete příliš nadšení, jelikož informace zde obsažené jsou poměrně povrchní a skutečně tu není nic, co by čtenář už nepochytil z hlavní ságy. Nicméně, informace jsou pěkně seřazené, a tak mohou osvěžit paměť toho, kdo již má celou ságu za sebou, nebo naopak ve zkratce připravit čtenáře na to, kdo je kdo a co od něj lze pravděpodobně očekávat. Jazyk je nenáročný a téměř konzistentní s Dračím cyklem, jedinou odchylkou, které jsem si všiml byla rostlina vrbka (v hlavním cyklu vrbovka), ale k tomuto netřeba ani to oko přivírat. Avšak hlavní devízou této knihy jsou ilustrace, které jsou vskutku krásné a odpovídají knižním popisů, nejsou inspirovány filmem, ani ničím podobným. Také zde jsou taková malá hmotná překvapení v podobě obálek se vzkazy, okvětních lístků (žel umělé) nebo třeba kožešiny Feldûnosta. Přestože mám raději informačně hutnější průvodce, tak i tento má svůj účel a hlavně takové kouzlo, které potěší spíše mladší čtenáře. Tato kniha tak jistě zaujme každého, kdo vnímá svět hlavně vizuálně nebo má rád Odkaz Dračích jezdců. Možná i forma, jakou je kniha vytvořena, dovede nějakou tu omladinu k přečtení hlavní ságy. Pokud bych chtěl být hnidopich a přece jen něco vytknout, tak to, že kniha je určena novému jezdci, ale vyzněním předpokládá, že to bude člověk, bylo by lepší, kdyby byla napsána více neutrálně vzhledem k příběhu hlavní ságy. Dávám tak 5/5, i když je to něco jiného než obvykle čítám, nebo možná právě proto. :)... celý text
Poutník, čarodějnice a červ
2019,
Christopher Paolini
Vlastně jsem tyto povídky postřehl náhodou, když jsem nakupoval jiné knihy a vzhledem k tomu, že jsem četl hlavní ságu, která se mi líbila, tak jsem se rozhodl pustit korunu. Poté jsem nakoukl na recenze a poněkud jsem se zděsil zdejším hodnocením. Ale už jsem to nechal být a řekl jsem si, že si udělám vlastní názor. A dobře jsem udělal, jelikož až po přečtení jsem porozuměl zdejšímu nízkému hodnocení - jak již padlo v komentářích přede mnou, tak chyba je tentokrát ve čtenáři a jeho očekávání. Tato kniha není prequelem, ani žádným podobným seznámením s Dračím cyklem, je spíše pokračováním některých střípků, a bez znalosti hlavní ságy tak nedávají tyto povídky smysl. Druhým problémem může být, že čtenář očekával Odkaz Dračích jezdců 5, možná je to trochu chyba anotace, kde mohlo být výstižněji uvedeno, že se jedná o pár střípků - "nekonečná záplava úkolů spojená se znovuzákladáním řádu Dračích jezdců" v povídkách vlastně není. Kniha se skládá ze tří povídek - začnu Červem, který je suveréně nejdelší a nejpropracovanější, a v zásadě mu není co vytknout, naopak je řečeno, kde se vzal a proč se usídlil zrovna tam a tam. Možná bych uvítal jeho samotný konec, ale to by byla jen třešnička na dortu, pro potřeby příběhu to není důležité, jelikož příběh vlastně není o něm, ale o urgralgra. Poutník je zajímavý, svižný a zabývá se psychologií jedné postavy mnohem hlouběji než původní sága. Dále odhaluje jeden ze zmíněných střípků, ale mnohem víc jich jen nastiňuje, tahle povídka je nejspíše jakýmsi úvodem k něčemu většímu. Prostřední povídka je o potřeštěné Angele, která se mi velmi zalíbila v hlavní sáze a sliboval jsem si od ní vlastně nejvíc. Bohužel zde jsem se zklamal, jelikož se čtenář vlastně nic moc nedozví. Nejzajímavější část povídky je asi předmluva a pak názvy kapitol Angelina životopisu, které by mohly být pojaty jako bláznivé a současně vědecké, což by bylo plně v souladu s její povahou. To se ale neděje, o životě Angely se čtenář toho také moc nedozví a navíc část této kratičké povídky si ještě navíc ukrojí Elva, o které se pak nedozvíme už vůbec nic - vlastně jen to, že odešla, přišla a odešla. Jazyk je poměrně jednoduchý, stylistická a gramatická kvalita překladu je velmi dobrá. Nicméně, zas a znovu - to je vážně tak těžké zjistit si názvosloví z předchozí série? První věcí, která mě rozčilovala bylo skloňování oslovení "Ebrithil", pokud by se ale jednalo jen o to, nechal bych to být, ale rozdílné pojmenování hlavní postavy je už přes čáru. Překladatel by ani sérii nemusel číst, na konci každé knihy hlavního cyklu je rejstřík, kde je většina toho, co potřebuje, uvedena... Kdyby šlo o chybný překlad nějaké nevýznamné postavy, tak s přimhouřeným okem budiž, ale přejmenovat Trna (zde Thorn)? Takže celkově 4/5, snížené hodnocení zejména za Angelu a za nekonzistenci v názvosloví. Jinak jsou povídky příjemným doplněním série, i když by větší smysl dávalo po vzoru Červa podívat se blíže na urgaly, v dalším svazku třeba na trpaslíky a tak dále, a ne nakousnout od všeho trochu.... celý text
