Vencio
přečtené 133
Bohové starých Slovanů
2016,
Peter Weleslaw Kuzmišín
Pěkné dílo - nenáročným stylem jazyka, krásnými ilustracemi a hlavně neokoukaným tématem. Sám autor v úvodu píše, že slované znají více řeckou či germánskou mytologii, než svoji vlastní. Jazyk je opravdu jednoduchý, jedná se o poměrně oddechovou, čtivou knihu. Modlitba/ invokace a ilustrace před každým příběhem určitě potěší oko a zároveň krátce nastíní hlavní zaměření daného boha. Nicméně, ty překlepy jsou vážně děsné, někdy dokonce ztěžují porozumění textu. Nejedná se vyloženě o faktografické dílo, to také autor sám přiznává a nabádá čtenáře, aby knihu tak bral. Ale knih na tuto tematiku je v češtině velmi málo, oceňuji, že autor na konci uvedl seznam zdrojů, byť mohl použít standardizovaný formát nebo doplnit alespoň ISBN pro snazší dohledání. Co je ale velká škoda, že autor se občas sám ztrácel v rodokmenu bohů. Jistě, téměř každý kmen měl svůj panteon nebo lépe řečeno kostra panteonu byla obvykle stejná, ale jména bohů mohla být odlišná; ať tak či tak - knize, čtenáři i samotnému autorovi by prospěl systematizovaný rodokmen hned v úvodu. Velmi ale oceňuji i zapojení bohů, které nemají rekonstrukcionisté rádi - kupříkladu Bělboga a Chors. Dále se mi líbila i poslední část zabývající se duchy a démony, i když je škoda, že nebyla obsáhlejší. Váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, nižší hodnocení za překlepy a nejednoznačný rodokmen, ale vzhledem k velmi malému počtu prací na téma slovanské mytologie dávám 5/5.... celý text
Trnový princ
2013,
Mark Lawrence
Skvělá série sledující pomstu, manipulace mocných, dovolávání se rodného práva a nakonec i snahu o naplnění nemalých ambicí. To všechno už tady bylo, ne? - Jorg se s tím ale nepáře, je občas silně nepředvídatelný, rozhodně ne neomylný a "tak trochu" krvelačný. Přesto ale není naprosto tupý a jeho příhody nejsou ve stylu deus ex machina - Jorg se na vše pečlivě strategicky připravuje (jistě operativu řeší často hurá stylem, ale ví proč to tak dělá a co bude dělat potom). A tohle je jeden z bodů, který mě na knize zaujal - nic není samoúčelné (občas nám Jorg dokonce sám připomene nějaký moment, který se dříve zdál bezvýznamný). Nápad se skříňkou při obraně Strašidlova také super - dodával celé knize na napětí a zároveň respektoval zmíněné plánování a uvěřitelnost celého příběhu. Druhý aspekt, který se mi líbil, byl styl humoru - ironie, spousta sarkasmu a nekonečně cynismu mladého Jorga - nejčastěji, když vraždí nějakého, jak sám říká, "zasraného vidláka" nebo przní jeho dcerky (pokud ovšem někdo nevraždí "jeho zasraného vidláka", to pak má ve zvyku dobývat říše). Takto podaný styl humor mi prostě vyloženě sedl. Možná se takové chování u mladého chlapce zdá nedůvěryhodné, ale příběh poměrně rychle vysvětlí, proč se tak chová. Avšak celá série není jen o Jorgovi, někteří bratři s ním budou až do konce. Nejvíce se mi zalíbil Makin, Elban a Maical. Každý z nich je tak jiný, a přesto jsou všichni skvěle vykreslení. Ale i Miana, Chella a Fexler měli své kouzlo. Což mě přivádí ke světu - klasické post-apo, kde ne všechno je zničené, ale současní obyvatelé ty zbytky nedokáží téměř nijak využít, přesto tu a tam dokáží postrčit děj dál. Zároveň tu není jen jeden svět, ale hned několik, vedle toho fyzického, datového, tu má i téměř každý druh magie svůj svět a svá pravidla. Stále ale platí, že nic není samoúčelné a většinou se tyto světy neprolínají jen jednou, ale hned několikrát v průběhu celé série. Kvalita jazyka překladu je v pořádku, překlepů je velmi málo, věty se nezamotávají samy do sebe, nic tedy neztěžuje čtenářský zážitek. Pouze názvy některých zemí se v čase změnily, zvláště v porovnání se sérií "Válka červené královny" (Sud-rajch x Zyt-rajch, Vatikán x Řím, Maďar x Majar atd.), tohle je ale spíše problém druhé série, ne této - zdejší překlad se mi zdá celkově lepší. I když možná přece jen drobnost - tak nějak se čas od času neskloňuje jméno bratra Rika, což mi přišlo rušivé. Jediné, co mě trochu mátlo bylo, ve kterém jsme zrovna roce. V rámci této série, to téměř nevadilo, ale v porovnání s druhou sérií a její časovou osou, jsem si nebyl úplně jistý, co se už stalo a co ještě ne a která série by měla být časově první. Pravdou je, že se doplňují, ale z hlediska zakončení je lepší přečíst nejprve "Válku červené Královny" (pokud tedy nehodláte číst obě série najednou). Možná i proto jsem byl ze závěrů obou sérií nejprve trochu zmatený, i když pak jsem si uvědomil rozdíl mezi "pouhým zpomalením" a "úplným zastavením", tedy závěr je v pořádku i je uvěřitelný, když se člověk zamyslí nad individuální a kolektivní silou vůle, která otáčí tímto světem. Je otázkou, zda první díl této série nebyl zbytečně krátký, určitě by se našla spousta vtipných příhod z cestování s Jorgovými bratry. Na druhou stranu, Trnový princ byla autorova prvotina, a tak se délka děje zdá pochopitelná, a další díly jsou již pojaty z širšího hlediska. Rozhodně 5/5.... celý text
