Villon
přečtené 174
Vzpomínám na Rozinkovou louku
2001,
Gudrun Pausewang (p)
Místo hlavního děje je mi velice blízké, neboť kolem něj často jezdím a chaloupku nedaleko malého rybníčku jsem obdivovala již od prvních chvil, co jsem se do kraje nastěhovali. Po 40 letech jsem se dozvěděla její historii. Styl knihy vás chytne a nepustí, dokud nezavřete knihu dočtenou...a teď se v tom člověče plácej. Pocházím z rodiny , jejíž kořeny jsou daleko od Mladkova, jsem ve zdejším kraji tak zvaná naplavenina a můj děda budoval pohraniční opevnění, Boudu jsem znala již z vyprávění. Začala jsem kraj a jeho tragédii vnímat ponejprv jako člověk, jemuž tzv "češství "vlili předci do žil a mám v paměti návštěvy a arogantnost vysílaných Němců, kteří se v 80 letech vraceli do svých ztracených domovů. Jaká bych byla já, kdyby mi někdo ukradl domov? Nevím...Stejně tak nevím, jaká bych byla, kdyby mi někdo vzal rodinu a zavřel do koncentráků. Vím o sobě jediné...neodpustím zlo a křivdu....a to jsem válku nezažila. Po staletí žili vedle sebe oba národy v relativním klidu...a přijde kdosi, kdo davu nakuká, že jsou něco víc...a ve světě nezůstane kámen na kamení....A je tady stale, znova a znova....Člověk dokáže zfanatizovat dav a dav už se nezastaví. Lidé se likvidují navzájem...Smutno je na světě...... celý text
Není římského lidu
1975,
Jarmila Loukotková
Styl paní Loukotkové je mi velice blízký, její knihy čtu s nadějí v lepší zítra.... V porovnáním s Quo vadis od Sienkiewicze, kde se zdůrazňuje kontrast mezi sílou víry pronásledovaných a divokými orgiemi Neronových pijáckých slavností, tady je doba pronásledování křesťanů popisována lidštěji, snad i díky pro mě velice milé, velice vzdělané a neméně a citlivé postavě Petronia a přesto, že se jednalo o lidské tragédie, spatříte v dějinách i trochu té naděje a lásky. Krásné čtení.... celý text
Já u pramene jsem a žízní hynu
2009,
François Villon
co dodat..... po tom, kdy překlopíte poslední stránku veršů, co vám zbyde? pocit prázdnoty se míchá s pocitem zmaru a do toho se vtěsná pocit z lásky k životu.... "...dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; ač blízko krbu, zimnici přec mám;.... celý text
Velká závěť
1985,
François Villon
Potkat se s Villonem- to je jako potkat první lásku a vědět, že to je na doživotí. Jeho rýmy bolí, zároveň však umí potěšit, uklidnit, aby vzápětí vyburcovaly vaši nervovou soustavu do maximální roztříštěnosti duše.... Dokonalé, smutné, vzrušující.... villonovské... celý text
