Vojta přečtené 530

Misery 1994, Stephen King

Zase jsem se zbavil jednoho ze svých literárních restů. Konečně jsem se setkal s jedním z nejopěvovanějších autorů současnosti. Setkání to bylo povedené. Zlámané údy, sekyra, sekačka od krve, rozžhavený popel v ústech… Jo, mělo to nějaký hororový prvky. Ale, že bych se teďka každou noc bál, jestli si pro mě Annie přijde, to zase ne. Na to je v repertoáru mých nočních můr moc plno. Nehledě na to jestli jsem se při čtení bál nebo ne, musím uznat, že King je opravdu vynikající spisovatel. Jednak je jeho dílo čtivé, což uspokojí masy a jednak jsou v něm i zajímavé a inteligentní myšlenky, což uspokojí dokonce i některé mírnější literární experty. Že by kniha přetékala filozofií se říci nedá, ale myslím, že je patrný dostatečný rozdíl mezi Kingem a například dílem Rosamundy Pilcher, přestože knihy obou autorů jsou velmi čtivé. K samotné knize… Je hezké, že autor dokáže udržet slušné napětí poměrně dlouho, ale kdyby byla kniha kratší, bylo by to ještě lepší. Jinak Annie je ve své nevkusnosti a zdánlivé spořádanosti opravdu nezapomenutelná. „Slušní lidé“ bývají většinou největší zrůdy.... celý text

Čas je hráč 1986, Charles Baudelaire

„Ach, pamatuj, že Čas je hráč; když hra už vázne, on vyhrá bez falše, vždy stůj co stůj.“ Není pochyb o tom, že Baudelaire byl podivín a citově velice nevyrovnaný člověk. Z jeho životopisu jsem vyrozuměl, že málokterý chlapec by si lepil jeho plakát na zeď, málokterá matka by ho dávala svým dětem za vzor a málokterý člověk by se s ním chtěl vůbec setkat. Byl to výstřední hejsek. Však jeho dílo … je předmětem sporů. Je Baudelaire skutečně pouhým vynálezcem sobeckosti v literatuře, pouhým objevitelem krásy ve zlu a dnes už nemá co říct? Udal svým žákům směr, ale poté byl jimi překonán? Abych pravdu řekl, sám nevím. Netroufám si cokoliv o takových věcech říkat, netroufám si vypustit z úst oblíbenou větu učitelů literatury, že to byl nadčasový autor a že má význam pořád. Nejsem tak zběhlý v poezii. Důležité je, že MĚ Baudelaire oslovil. Ne jako titán moderní poezie, ne jako přemožitel měšťácké společnosti, ne jako génius, co předběhl svou dobu, pouze jako básník, jakkoli to zní podivně. Získal si mě velkým literárním umem a jednotlivými myšlenkami, nikoliv svým významem pro moderní literaturu. Až se stanu literárním expertem jistě budu mít požitek z historicko-literárního kontextu, ale dnes se dívám na Baudelaira zjednodušeně. Bohudík? Bohužel? Nej. básně: Epigraf na odsouzenou knihu, Zdechlina, Upír, Smutek Luny, Pohřeb prokletého básníka, Splín, Destrukce, Proměny upíra, Špatný sklenář, Opíjejte se!, Žebrotu pobít... celý text

Hadí doupě 1988, Agatha Christie

Celou knihu jsem přemýšlel proč má tak vysoké hodnocení. Na konci jsem na to přišel. Konec je opravdu fascinující, přiznám se, že bych nebyl dobrý detektiv, jelikož jsem vraha odhalil těsně předtím, než byl odhalen v knize. Bohužel, ostatní prvky v knize už tak zajímavé nejsou, psychologie postav je pozoruhodná, ale zase to není něco, co by mě uchvacovalo. Hadí doupě je vynikající detektivka, bohužel je to "jenom" detektivka, sice s drobným přesahem do psychologie a sociologie, což potěší, ale pořád to nestačí na 5 hvězd. Takové hodnocení si zaslouží pouze knihy, co mě velmi oslovily, tato kniha mě sice nutí obdivovat autorčino umění, však že by mě velice oslovila a nutila mě, abych na ní nějak více vzpomínal se říct nedá. Není to zkrátka můj šálek anglického čaje nebo spíš moje miska řeckého jogurtu :-).... celý text

Terror 2007, Dan Simmons

"Kniha TERROR je navzdory rozsahu plná nepřetržitého napětí, nesporného vypravěčského umu a dokonale zvládnutých dobových reálií." Málokdy anotace na zadní straně obálky mluví tak pravdivě. Terror je zkrátka plnohodnotnou zábavou pro podzimní večery. Po těžkém a sychravém dni si můžete být aspoň něčím jistí - tím, že vás tato kniha nezklame a zaručeně pobaví. Každá další kapitola přináší další nezapomenutelný zážitek, další součást velkolepé, gigantické skládačky. Ale bohužel, když je osud všech postav definitivně vyjeven, přijde mírné zklamaní. Konec se drží standardu celé knihy, ale přesto bych čekal něco víc, něco, co vyrazí dech, jako například konec Hyperionu. To je však jen drobná(no možná ne tak drobná) vada jinak bezchybné práce. Simmons si to zkrátka dává, řečeno slovy dnešní generace. P.S.: Kniha má zároveň i praktické využití. Deset stupňů Celsia vám po přečtení této knihy nepřijde jako nějaká zvláštní zima.... celý text

Adelheid 1967, Vladimír Körner

Ponurý příběh. Dočetl jsem ho v Den české státnosti, což je tedy mírně ironické. Češi v této novele sice brání svou státnost, ovšem když už je po válce a na bezbranných Němcích. Do této poválečné atmosféry přijíždí hlavní hrdina, aby svou melancholií a lhostejností ke všemu ještě více zhoršil situaci. Brzy se stane velmi neoblíbeným, jak u Čechů, tak u Němců. Na chvíli mu svitne naděje, když se zamiluje do Adelheid, své služky a bývalé obyvatelky statku, který spravuje. Tato šance na lepší život je však brzy zmařena, jak jinak. Setkali se na špatném místě a ve špatné době, a proto nemohou být svoji, otřepané téma, které je však zpracováno velmi umně. Mám slabost pro dílá s takovouto porcí těžké melancholie. Často se totiž setkávám s díly, která jsou přehnaně optimistická, jako by snad autoři neznali svět nebo se snažili zalíbit svým čtenářům. Jakoby to všichni byli nějaký blbý hipíci. Nic proti optimismu, ale někdy není na místě.... celý text

Mechanický pomeranč 2002, Anthony Burgess

Mechanický pomeranč nebo aspoň jeho první část, je jakousi verzí Salingerova Kdo chytá v žitě, ovšem pro mentálně narušené jedince. Alex stejně jako Holden podniká vzrušující noční cestu, oba se setkávají s mnoha lidmi, rozdíl je v tom, že Holden si s nima jenom povídá a lituje je, kdežto Alex se svoji bandou je brutálně zmlátí nebo znásilní, pokud jsou to kartáče. Jo to je další podobnost se Salingerovým románem, zajímavý jazyk hlavní postavy - "Byly tady některý starodávný fakt chorošný houmy, bratři moji, ve kterejch bydleli ouldaný píply, vyzáblý starý jakoby štěkající důstojníci se špacírkama a starý vdovský kartáče a hluchý ouldaný lejdýz s kočkama, který za celej lajf, bratři moji, se nedotkly jedinýho hjumaníka." No, to je zrovna věta, kde nikdo nikoho nemlátí, výjimečný to jev v knize. Další dvě části, kromě popisu násilí, začínají pokládat filozofické otázky "Kde se v jinak inteligentních lidech bere násilí?" nebo "Je člověk pořád člověkem, když mu vezmeme možnost volby?" a tak podobně. Ale nebudu už dál spoilerovat ani filozofovat ani další takový fízis, přečtětě si to sami, vy bolšácký lunka, držte si při tom kišku, možná tam totiž najdete sami sebe.... celý text

Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce 1994, Robert Fulghum

Těžko této knize něco vytýkat. Fulghum je sice křesťanský kazatel, což nezní zrovna lákavě, ale věřte, že jeho texty jsou velmi dobře vystavěné. Žádný náboženský fanatizmus pochopitelně, jen laskavý humor, úsměvné a kuriózní životní situace a na závěr vždy nějaké pěkné ponaučení, které strpí i ten, co je nerad poučován. Věřte, že ho budete mít rádi, pokud máte rádi jemný humor, svoji hodnou babičku, příjemné posezení s přáteli, steaky, Ameriku, komunikativní a otevřené lidi a vůbec všechno o čem Fulghum píše. Jeho texty působí v drtivé většině případů velmi příjemně a optimisticky, ovšem jejich povaha jim zároveň zamezuje překročit určitou mez, je to sice dobrý, ale nikdy to nebude geniální. Pokud hledáte "knihu, v níž je běs" přečtěte si Bodléra, pokud si chcete zlepšit náladu a trochu si při tom zafilozofovat, přečtěte si Fulghuma. Co si budem povídat, Bodlér je samozřejmě lepší, ale koho to zajímá, že?... celý text

Višňový sad 2005, Anton Pavlovič Čechov

Hodnocení zde na databázi je asi trochu nespravedlivé k této hře. Je to hra, která má nápad, popisuje definitivní konec staré nevolnické epochy, který nakonec zapůsobil i v Rusku, popisuje nástup dravých podnikatelů, kteří sice nejsou elegantní, ale zato velice schopní. Mimochodem hra je i docela vtipná. Možná něčí hodnocení ovlivnilo množství jakýchsi podivnůstek, pro nás Středoevropany ne moc pochopitelných, které se v tomto i v jiných ruských dílech objevují. Mně z nich osobně nejvíce vadila jakási podivná afektovanost a přílišná srdečnost hlavní hrdinky, tak miluje všechny lidi, tak miluje svou matičku Rus, že je neskutečně otravná. Střízlivý Středoevropan říká si s prominutím: "Co to ta kráva dělá?". Hroznější afektovanost lze vidět pouze u amerických dospívajících dívek :-). Úrývek(rozhodl jsem se jeden uvádět u většiny knih, které přečtu, ano, odkoukal jsem to od statních:-)): "... jsme pozadu minimálně o dvě stě let, nemáme zatím vůbec nic, nemáme názor na vlastní dějiny, my jenom filozofujeme, stěžujeme si na nudu nebo pijeme vodku. Vždyť je to tak jasné: abychom začali v přítomnosti skutečně žít, musíme nejdříve vykoupit svou minulost, skoncovat s ní, a vykoupit ji můžeme jenom obrovskou nepřetržitou prací. Pochopte to, Aňo."... celý text

Rychlé šípy 2007, Jaroslav Foglar

Rok naší války 2005, Steph Swainston

Další z knih, která se řadí k New Weirdu. Je to opravdu složenina všech nejrůznějších stylů, něco by se hodilo do klasické fantasy, něco do halucinogenních představ uživatele LSD. Ve výsledku však jde o kvalitní a originální fantasy, která čtenáře chvílemi i nadchne. Zajímavé pro mě bylo číst román s takovou porcí silných ženských postav, je to pochopitelné, když knihu psala žena, zároveň mně to ani příliš nevadilo. Možná bych uvažoval o přečtení i dalších dílů této série, ale bohužel můj seznam knih k přečtení je dost plný. Na mě knížky čekaj fronty:-).... celý text

Kdo chytá v žitě 1979, J. D. Salinger (p)

Tohle mě bralo. Neříkám, že to je nějaký fascinující příběh, ale způsob jaký Holden vnímá svět je docela podobný tomu mému. A nemyslím, že je to jenom stejným věkem. Chápu však, že Salingerův styl psaní může někoho rozčilovat, mně ale připadal nejvhodnější možný k tomu příběhu. Vůbec mi celá knížka přijde hrozně dobře napsaná, zároveň způsobem, který je zcela výjimečný. Nezapomenutelný zážitek.... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Pěkná, ale dost naivní hra bez humoru. Hodilo by se spíš, kdyby byl napsána Američanem nebo Rusem, přijde mi dost "nečeská". Jediný velkým kladem této knihy je, že se jako jedna z prvních zabývala možností vzniku umělých lidí, dokonce těmto lidem dala jméno - "robot". Není zase tak důležité, jak Čapek tuto knihu napsal, ale že ji napsal. Ve své době to byla prostě bomba, něco nového. Dnes je tato kniha už mnohokrát překonána nejenom po technické stránce. Samozřejmě, má také své kvality, ale čekal bych víc.... celý text

Divá Bára 2008, Božena Němcová

Zápisky starého prasáka 2005, Charles Bukowski

Bukowski je mnohem syrovější a realističtější autor než většina ostatních. Do svých krátkých povídek, fejetonů nebo úvah dokázal vtisknout svůj náhled nad svět, tedy že svět je jedna velká žumpa plná úchyláků a "nechutnejch ksichtů". Zároveň i v tom světě je něco krásného, přestože většina lidí to považuje za odporné(např. sex se 140-ti kilovou ženskou). Bukowski je opravdu neobyčejný, už jenom tím, jak krásně si dokázal vymýšlet. Z jednoho reálného zážitku udělal 20 literárních. A jeho neupravený styl psaní je proklatě nakažlivý, nebotˇvychází ze skutečných myšlenek autora... Taky bych moch takhle psát... Někdy by to nebylo ke škodě.... celý text

Továrna na absolutno 1975, Karel Čapek

Hamlet 1981, William Shakespeare

Zatím nejlepší Shakespearovo dílo, které jsem četl nebo viděl. Hamlet je obdivuhodná postava, nebojí se smrti, pozemské intriky jsou mu k smíchu a s ostatními si pohrává jako s míčkem. Vše doprovází svým neopakovatelným sarkasmem. V této tragédii Shakespeare vyjádřil svoje znechucení ze společnosti, ale neztratil glanc a všechno podal s jízlivostí sobě vlastní. Kniha, ve které jsem "jenom podtrhával a nikdy neudělal nesouhlasnou vlnovku", jak jednou pravil Václav Klaus.... celý text

Meč osudu 2011, Andrzej Sapkowski

Není divu, že je Zaklínač v Česku tak oblíbený. Je to dobrodružné, je to přijatelně jímavé, je to mírně erotické, je to vtipné. Je v tom také kus filozofie, ale jenom s mírou, aby se čtenář nezalekl, že čte něco intelektuálního. Velmi dobrý oddech, ovšem na zadek se z toho my, fanoušci Dostojevského, neposadíme.... celý text

Golem 2010, Gustav Meyrink (p)

O této knize jsem se dozvěděl ve škole, učitel nám tehdy řekl, že jde o těžko čitelnou i pochopitelnou knihu. Měl pravdu... Každopádně mystika a neznámo je ve staré Praze jako doma a Meyrink to takřka dokonalým způsobem popsal. Zároveň má román i morální hodnotu, neboť popisuje zkaženost židovského ghetta. Fakt, že celé generace vyrůstají na stejném omšelém místě, má fatální důsledky - dojde k celkové degeneraci. V uličkách židovského města je tento úpadek silně cítit, natolik, že ho vycítí i čtenář. V tom je asi největší síla románu, v těžké, nedýchatelné atmosféře plné záhad a nenávisti, v atmosféře, která je zcela neopakovatelná. Zároveň však román mírně irituje svou nejednoznačností, čtenář si musí spoustu věcí domýšlet sám, i když, pravda, to asi není úplně chyba... No, ale pět hvězdiček tomu prostě nedám, možná jsem zaslepený, ale přišlo mi to v lecčems jaksi odfláklé. Třeba později změním názor.... celý text

Michaela - Události v klášteře svatého Anděla 2008, Miloš Urban

Podivná a úchylná kniha. Zdánlivě jde o brak nebo pornografickou literaturu, ale má to v sobě něco tajemného, co knihu povyšuje. Mírně. Pořád je to úchylná blbost, ale něco na tom je. Akorát nevim přesně co, možná, že mě ten pěknej obal a známé jméno autora obměkčilo a já teď v žumpě hledám poklad. Každopádně dám neutrální dvě hvězdy.... celý text

Podivuhodný kouzelník 1963, Vítězslav Nezval