Weelass přečtené 25

Jedné deštivé noci 2010, Richard Laymon

Lunapark 2012, Richard Laymon

Sklepení 2009, Richard Laymon

Věčné zatracení 1995, Clive Barker

Věčné zatracení teda bylo zatraceně dlouhé. Co se jevilo jako hustý atmosférický thriller, se v druhé polovině stalo nekonečnou směsicí bezcílných dialogů a věčného přemítání hlavních postav s občas se vyskytujícím napětím, než Barker sklouznul k další zbytečné pasáži nebo představil dva - dle mého názoru - irelevantní pánbíčkáře. Kdybych z knihy vytáhl hlavní zápletku bez zbytečné kaše kolem, vešla by se a zapadla skvěle i do Knih krve, dokonce by mohla být jednou z nejlepších. Když jsem se ale přehoupl přes první polovinu, nechtělo se mi vůbec vracet ke čtení, i když jsem v knize nakonec vždy našel jakési zalíbení, ať už v sympatickém Martym Straussovi, blouznící Carys ze Slunečního ostrova, zarputilém Whiteheadovi, záludném Mamoulianovi, nebo dokonce i v odporném Breerovi. Zamrzela mě ale smrt Billa Toye, jistě by byl skvělým kumpánem Martyho a Carys. Konec knihy ale vyšuměl do prázdna, a to jsem si myslel, že má Barker v rukávu schovaná samá esa. Ani Mamouliana nečekalo žádné velké odhalení, což byl koneckonců účel, ale vědět o knize víc před přečtením, asi bych se do ní dvakrát nehrnul. Žádné hrátky s čertem zde nehledejte!... celý text

Knihy krve IV-VI 2009, Clive Barker

A je po všem. Tedy aspoň po rozsáhlých Knihách krve. Pociťuji jisté zadostiučinení, že jsem se zdráv dobral konce a i když jsem často Barkera proklínal za jeho pochybné zakončení povídek, nemůžu trvdit, že jsem si větší část tohoto splatterpunkově stráveného času neužil. Čtvrtou knihu krve jsem četl ještě jako samostatnou knihu, proto budu hodnotit jen dvě třetiny této sbírky. Na konci bych jen rád vytyčil mé vůbec nejoblíbenější povídky. Pátá i šestá kniha krve byly v průměru opravdu průměrné, vychází mi obě na tři hvězdičky. Šestá kniha krve pak o malý stupínek horší, ale jen kvůli povídce “Soumrak mezi věžemi”, ta jí celkové hodnocení zkazila. Níže jsem podle mého uvážení seřadil povídky těchto dvou sbírek od nejlepší k nejhorší. Pátá kniha krve: 1. Zapovězené 2. Madona 3. Tělem a duší 4. Děti Babylonu Šestá kniha krve: 1. Poslední iluze 2. Kniha krve (postskriptum): Na Jerusalem Street 3. Život smrti 4. Jak krvácejí kořistníci 5. Soumrak mezi věžemi Nejlepších 5 povídek z Knih krve I-VI 1. Azrael a Jack 2. Jacquelina Essová: Její poslední vůle 3. Poslední iluze 4. Revoluce těla 5. Zapovězené Povídky “Města v horách” a “Strach” byly také obě parádní, ale neutkvěly mi v paměti tolik jako ty vypsané výše. Rád bych ale zmínil další tři povídky, které jsem nehodnotil tak vysoko, ale vybavují se mi z nich živé výjevy, které ná mě udělaly dojem. "Král Syrohlav", protože to byl brutální kousek, na který jen tak nezapomenu. "Ostatky", protože jak se říká v Americe, z té sochy jsem měl “heebie-jeebies” a "Půlnoční vlak smrti", jelikož konec se tady povedl ohromně.... celý text

Hadilovka 2019, Cullen Bunn

Jako vsuvka k této sérii to bylo milé, ale osobně bych to nezařadil na pozici třetího dílu. Buď až někde za půlkou, když už budu mít lepší představu o tom světě nebo jako úplně poslední bonusový díl. Krom toho byla první povídka nezáživná a poslední měla otřesnou kresbu. (Ani já nechápu, jaký měl autor důvod přenechávat část jiným kreslířům. Je to snad u komiksů běžné?) Prostřední dvě povídky byly kvalitní a přirozeně na sebe navazovaly, což mi vyhovuje mnohem víc.... celý text

Zrcadlení 2018, Cullen Bunn

Pokračování se mi líbilo ještě víc než Hejna běsů, které tu ale dostály svému jménu. Příběh byl velkolepější a dobře odsýpal. U první sbírky mi scházelo trochu té akce, ale přehlednost kresby v chaotičtějších scénách docela pokulhávala, nebo si musím na komiksy ještě zvyknout. Líbí se mi, že se autoři nedrží zkrátka co do děsivosti a obecně nápadů pro hororové fajnšmekry - Kami a její piknik mě totálně znechutily,. Běs s tou starobylou hatmatilkou se postupně stává mým oblíbeným, stejně jako mě fascinuje různorodost ostatních běsů (plno nových tu bylo v rychlosti představeno). Fantazie a nápady autorům rozhodně nechybí. Je to ale celkem krátké, obě sbírky sešitů jsem zatím slupnul jako dvě maliny.... celý text

Hejna běsů 2018, Cullen Bunn

Kraj je to vskutku pochmurný a nazval bych to takovou hororovou pohádkou pro dospělé. Chybí tomu trochu šťávy nebo víc akce, ale budu číst dál už jen kvůli těm běsům, kteří mi přijdou hodně originální, nevybavuji si žádné jiné dílo, kde by sehrávaly tak velkou roli. Některé kresby naháněly hrůzu i mně a to jsem na tyhle démonické fantasmagořinky dost otrlý, protože mám tento hororový subžánr hodně rád. Bonusy byly taky pošušňáníčko, jak historky, tak i psaná forma, kterou bylo zajímavé si přečíst už jen kvůli značně detailnějšímu popisu, ale stejně dávám přednost komiksové verzi.... celý text

Čtvrtá kniha krve 2005, Clive Barker

Finální "separé" kniha Krve jde do kopru s každou nadcházející povídkou. První dvě povídky nasadily laťku tak vysoko, že cokoliv by přišlo po nich, bude jen zklamání. Ale v tomto případě to bylo spíš utrpení, druhá půlka této sbírky se mi četla asi ze všech nejhůř. Od Knih krve si dám na chvíli klid, možná jsem už otrnul tolik, že povídky nedokážu objektivně posoudit. Barkera si hodlám dál vychutnávat, ale možná se zatím přesunu k jeho méně odvážné tvorbě. 1. Revoluce těla 2. Nelidská přirozenost 3 a 4. Zjevení a Ustup, Satane! (i když jsem kraťas Ustup, Satane! hodnotil o hvězdičku výše, přijde mi nefér ho posadit před Zjevení, s kterým si Barker dal evidentně více práce) 5. Věk touhy Edit: Zároveň má tato kniha tu nejhorší obálku, co jsem v životě měl šanci vidět. Působí to jak laciné porno, knihu jsem na veřejnosti raději nosil obalenou. Hodnocení si zaslouží už i z tohoto důvodu. :D... celý text

Třetí kniha krve 2001, Clive Barker

Během četby třetí sbírky Knih krve jsem stále doufal, že mě něco ohromí, ale ono to nepřicházelo. Narozdíl od předchozí sbírky jsem si nepřišel jak na horské dráze, to byl buď odpad nebo kvalita, nic mezi. Tady je ale vše naprostý průměr. Žádná povídka nijak nevyčnívá nad ostatními. Ostatky si udržely mojí pozornost asi nejvíce. 1. Ostatky 2. Král Syrohlav 3. Zpověď (pornografova) rubáše 4. Obětní beránci 5. Syn celuloidu... celý text

Druhá kniha krve 1997, Clive Barker

Druhá kniha krve je o stupeň horší než kniha první, ale i tady se našlo pár kvalitních kousků. Strach je bezesporu zlatý hřeb knihy, ale třeba taková povídka o Jacquelině Essové je dle mého názoru nedoceněná, a mně velmi mile překvapila. Na zbylé tři povídky si bohužel brzy ani nevzpomenu, a pokud, tak ne v dobrém. 1. Strach 2. Jacquelina Essová: Její poslední vůle 3. Hříchy otců 4. Pekelný závod 5. Nové vraždy v rue Morgue... celý text

První kniha krve 1994, Clive Barker

Tušení, že je Clive Barker autor šitý přímo mně na míru, se mi zde potvrdilo jen tak napůl, ale tím spíš se nemůžu dočkat, až se ponořím ještě hlouběji do jeho světa plného krve a nápadité hororové fantasy. Stephen King mi nikdy úplně nesedl, jeho knihy mají tendenci být nafouklé zbytečnými pasážemi, ale v jednom s ním souhlasím. Clive Barker by byl hororová budoucnost, ublížila mu jen éra plná anti-hororových fanatiků a lidí, co se moc starají. Když byl Barker pro něčí žaludek příliš, neměli to vyčítat jemu, ale svým zvědavým očím. Povídky bych seřadil následovně od nejlepší k nejhorší. 1. Azrael a Jack 2. Města v horách 3. Půlnoční vlak smrti 4. Sex, smrt a hvězdy zář 5. Mrtví mají své dálnice 6. Blues prasečí krve... celý text

Tokijský ghúl 1 2016, Sui Išida (p)

Tokijský ghúl byla první manga, která mě doslova pohltila. Ghúla bych charakterizoval jako něco mezi upírem a zombie, k čemuž jsem měl obecně spíše negativní postoj. Knihy s touto tématikou postrádají originalitu, mají často podobný průběh a opakují se v nich stejná klišé. Naštěstí tato manga byla výjimkou, jen přečíst dalších 13 dílů mě celkem děsí.... celý text

Dutozem a další povídky 2008, Mike Mignola

K akčním hrdinům mě to nikdy netáhlo, ale přesto jsem byl zvědavý, co paranormálního si autor připravil. Z komiksu mám smíšené pocity, poměrně se mi líbil titulní příběh a kresba v příběhu posledním, postavy byly také sympatické. Neustálé odkazování na Hellboye mi ale nic nepřineslo a ostatní příběhy byly prostě takové nijaké. Upřednostnil bych spíš návazný příběh, než jednotlivé povídky, proto dám šanci i dalšímu dílu.... celý text

Temnými hvozdy 2017, Emily Carroll

Na této knize se mi hodně líbila kresba, atmosférické to bylo taky dost, ale příběhy samotné mě neoslovily. Nikdy nedošly tam, kam bych doufal, místo toho se autorka asi snažila, aby vyzněly nejasně. V žádném se vlastně nedozvíme, o co jde. Ale pokud bych měl říct, které se mi líbily nejvíc, tak asi první a poslední příběh.... celý text

Skrýš 2018, Masasumi Kakizaki

Skrýš byla moje první manga a přišel jsem k ní úplnou náhodou. V knihovně jsem zavítal do sekce komiksů a jen z čisté zvědavosti si pár vybral. Ke komiksům se určitě ještě vrátím, ale tentokrát jsem sáhnul vedle. Příběh je až příliš jednoduchý a postavy nesympatické. Hodnotím kladněji, protože mám slabost pro horory v podzemních prostorách, ale asi se to nehodí pro komiks, protože bylo často těžké rozeznat, na co se vlastně dívám.... celý text

Havran / The Raven (dvojjazyčná kniha) 2010, Edgar Allan Poe

Poezie rozhodně není mým šálkem kávy, nebo jí alespoň účelně nevyhledávám. Knihu jsem si ale vypůjčil hlavně kvůli čtenářské výzvě a zároveň jsem rád, že na svém kontě budu teď mít i Edgara. Větší problém budu mít asi už jen s knihou o holocaustu. Dvojjazyčné vydání Havrana mi bylo sympatické už jen proto, že po prvním přečtení jsem zhruba od poloviny knihu nepochopil. Významy básnických výrazů jsem si tedy domyslel v anglickém originále, a naopak. Po přečtení jsem myslím přišel na kloudné vyložení děje, takže mně se to líbilo. Atmosféra byla tajemná, ale do jisté míry reálná, což mě také vtáhlo do děje. Vzhledem k tomu, že na poezii asi nějakou dobu opět nesáhnu, dávám plný počet.... celý text

Hlubina 2015, Nick Cutter

Po dokončení této knihy jsem se rozhodl, že na recenze a komentáře se budu dívat výhradně až po dočtení. Upřímně nechápu, proč Hlubina sklízí tolik negativní kritiky, protože za mě to byl velice čtivý a originální nervák. Vzpomínkové vsuvky a noční můry hlavního protagonisty mě naopak hodně bavily. Bylo zajímavé se dozvědět, jak děsivou měl minulost. Zajímavé byly i dopisy doktora Westlakea. Některé pasáže byly opravdu nechutné a hodně grafické a atmosféra temná, stísněná, autorem dokonale popsaná a já jako milovník hororů, obzvlášt těch z podzemí a temných prostor, jsem si četbu velice užil. Na knihu jsem narazil v knihovně náhodou, a když jsem uviděl horor ze dna Mariánského příkopu, zajásal jsem v duchu nadšením. Závěr nevím jistě do jaké míry ho brát vážně, všiml jsem si i na jiných stránkách, že ho někteří nepochopili, ale mě to bylo celkem jasné. Jen možná trochu zbytečné, mluvím o té superfantasmagorické pasáži v předposlední kapitole. Jinak jsem byl ale nadmíru spokojen a od autora si již brzy přečtu jeho předchozí knihu. Jen mě mrzí, že vzhledem k dlouhé odmlce a neoblíbenosti už další kniha v ČR nejspíš nevyjde.... celý text

Utažení šroubu 2006, Henry James

Ač byla tato kniha poměrně krátká, rozhodně jsem nedychtil po více stránkách. Upřímně jsem se spíš nachytával, jak kontroluji, kolik jich ještě do konce zbývá. Příběh jako takový určitě nebyl nic nevídaného a neslýchaného, možná na tu dobu, proto se budu snažit na to nebrat zřetel. Horor to ale určitě nebyl. Kniha je napsaná nejen květnatým jazykem, ale více než polovina je popis myšlenkových pochodů hlavní hrdinky slečny Giddensové. Nudné, natažené, zbytečné. Kniha by se dala zkrátit a bylo by to zajímavější. Jistý potenciál to mělo. Filmovou adaptaci jsem neviděl, takže nemůžu soudit, ale příběh mi nepřišel dost silný na to, aby si udržel divákovu pozornost více jak hodinu.... celý text

Kruh 2004, Kodži Suzuki

Tuto knihu jsem v době vydání sháněl po všech čertech, ale v knihovnách byla vždy vypůjčená, fronta nekonečná a v knihkupectví nejspíš beznadějně vyprodaná. Pak jsem knihu vypustil z hlavy a vzpomněl si na ni letos, takže jsem ji prostě musel mít. Očekávání byla obrovská, nakonec jsem si ji chtěl přečíst bezmála 15 let. Určitě jsem si myslel, že bude příběh děsivější, svoje určitě udělalo i shlédnutí filmové adaptace. Čtení mě nenudilo, ale pro mě to byla upřímně detektivka s pár (spíše než hororovými) nechutnými vsuvkami. Napínavá, ale detektivka. Mrtvou Sadako jsme neviděli v celé knize, proto jsem už hodně zvědavý na pokračování, které si ale už teď myslím, že mě zklame. Proto sázím na Temné vody, jehož filmová adaptace je jedna z mých nejoblíbenějších vůbec.... celý text