Wendella
přečtené 83
Balada pro Emily
2023,
Jarmila Stráníková
V knize bylo tolik rovin, že je těžké vybrat, čím začít. Zoufale tragický příběh Emily a lidí, kteří ji obklopovali, a psychické peklo, které prožívala Veronika, u níž se postupně začalo rozvíjet psychické onemocnění, na mě zapůsobily hodně silně a byly pro mě nosné pro celý propletený příběh. Současná linka mě tolik neoslovila, protože Kamila z mého pohledu většinou jednala nelogicky a nepřirozeně. Zajímalo by mě, kolik lidí by samo zůstalo v domě, který vypadal jako ten v Sedmidvorech, kolik by jich tam zůstalo, kdyby znali jeho historii, a kolik by jich tam zůstalo, kdyby tam zažili byť jen zlomek toho, co Kamila. Ještěže si nepamatovala, co tam zažila jako malá, to už by nebylo uvěřitelné vůbec. Erik na mě působil jako přehnaně kladný “panák a jeho vztah s Kamilou měl moc rychlý průběh. Uvítala bych víc informací o osudu Matěje i o jeho duševním rozpoložení. Oceňuji drobnou epizodu s Erikovou babičkou, která se nakonec ukázala být jako docela zásadní postava. Nevadí mi neobjasněný osud Otty - nejspíš odešel za pomoci převaděče, kterého našel. Sám, když mu už nikdo blízký nezbyl. Naprosto skvělá - mrazivá a zlověstná - byla v knize atmosféra (umocněná skutečnými fotkami z místa) v roce 1945 a v roce 2003 (ta na mě ale působila spíš jako 60. léta). Ty zvuky, kříže, dveře zahrazené skříní, aby nikdo nemohl dovnitř, neustálé šero a ponuro, černočerná těžká tma v chodbičce, místa v domě, kde byly schované věci německých vojáků… Moc na sílu byl pro mě jen duch Clary, myslím, že by to bylo lepší bez něj nebo jen s pocitem, že tam je a Emily hlídá. Nemusel být tak útočný na všechny, kdo do domu nepřišli ve zlém (chápu pomstu vrahovi jejího dítěte). Každopádně přese všechno, co mi až tak úplně nesedlo, mě knížka pohltila natolik, že jsem se od ní nemohla odtrhnout a přečetla jsem ji skoro bez dechu během dvou večerů.... celý text
Někdo z nás
2024,
Kristýna Trpková
Celkový dojem z knížky mi trochu pokazila její první část, která je založená na dialozích. Ty na mě bohužel působily nepřirozeně, místy až křečovitě, jako by byly vystřižené z nějakého dívčího románu z devadesátek. Druhá část se mi líbila, byla čtivá, měla spád. Popisy událostí byly hodně naturalistické, měla jsem pocit, jako bych vše sledovala z bezprostřední blízkosti. Bylo také úžasné sledovat, jak se z drobných střípků a záblesků, které se jednotlivým postavám vybavovaly z paměti, přestože se je v sobě roky snažily potlačit, nakonec poskládal celý průběh oněch dvou kritických nocí. Trochu mě překvapilo, že se rodina rozhodla k nálezu lidské kosti na své zahradě přivolat policii. To tak nějak od začátku ukazovalo na to, že vrah nebude někdo z nich. Pokud by měli podezření, spíš by se dalo čekat, že nález ututlají, nikdo se o něm přece nemusel dozvědět. Taky si říkám, že rodina, která k sobě byla vázána tak silnými citovými pouty by se snad tak lehce nerozpadla, navíc si prakticky neměli navzájem (možná až na Nelu) co vyčítat. I přes zmíněné připomínky hodnotím knihu kladně, ty napínavé pasáže ona pro mě "slabší" místa rozhodně vyvážily.... celý text
Devět křížů
2023,
Roman Kulich
Kniha se četla dobře, ale legendu o devíti křížích i místo samotné znám už od dětství, proto mi docela vadilo, že autor příběh vyprávěl jinak a že ho na můj vkus pojal až přehnaně moderně. Nesedělo mi to vůbec k atmosféře, kterou mám s ním spojenou já. I způsob, jakým spolu cestou mluvili členové rodiny, mi místy přišel hodně toporný. Zato konec byl skvělý a celý příběh pozvedl o stupeň výš. Svým způsobem asi nakonec vysvětluje i tu zmiňovanou “křečovitost" dialogů v autě.... celý text
