work přečtené 241

Můj nepřítel 1989, Barry Brookes Longyear

Novela, která staví na jednoduché zápletce: zástupci dvou bojujících ras se spolu ocitnou jako ztroskotanci na nehostinně studené planetě, trochu připomínající irský ostrov. Musí najít cestu nejen k sobě - chtějí-li přežít - ale také dostat se pryč a zafilozofovat si o víře, etice a humanismu. Jako zástupce ranné sci-fi literatury dnes působí knížka prostoduše, trošku předmětem svého vyprávění připomíná variaci na Bradburyho Marťanskou kroniku. A k té se dá připodobnit i onen filozofický přesah. Je škoda, že i když se odlišná rasa jeví nejprve jako duchovně pokročilejší, nakonec se z ní vyklubou stejní parchanti jako jsou lidé - přitom právě zde by se dalo pracovat s jiným modelem. Těžko o dílku napsat něco více, ono se tam toho zase až tak moc nepřihodí. Takže pouze dobré.... celý text

Supertelo 2017, Tina Zlatoš Turnerová

V roce 1973 natočil Woody Allen film Spáč (Sleeper), kde se hlavní postava probudí ze spánku v budoucnosti. Po tom, co si objedná zdravou snídani, v jednom dialogu zazní: A co řízky a dorty se šlehačkou? To považovali lidé 20. století za nezdravé. A přitom je to právě naopak! Přes dvacet let pracuji v potravinářském průmyslu a zabývám se výživou, a je to ode zdi ke zdi. Co deset let se zakazuje a doporučuje něco jiného. Prošli jsme tak fázemi nula tuků, pak pouze rostlinné tuky, pak maximum bílkovin, pak nula sacharidů, pak pouze živočišné tuky. A teď se zase vracíme k rostlinné stravě. Na jednu stranu se poznání o našem metabolismu vyvíjí, takže to smysl dává, na druhou stranu se to vždycky přežene do extrému. Tahle knížka je sepsaná docela rozumně, dává do kontextu naše stravovací návyky, životní styl, stres, pohybové aktivity a všechno ostatní co děláme nebo jsme dělat zapomněli. Snaží se být nestranná, ale není, a pokud se čtenář alespoň zčásti v problematice už neorientuje a vezme všechny rady doslova, nedopadne to dobře. Čtivá příliš není, témata se často střídají a někdy i opakují, nicméně hvězdičky za dobrý počin si autoři zaslouží.... celý text

Poslední vlak do Helsingøru 2019, Heidi Amsinck

Úplně vidím, jak tato kolekce povídek vznikala. Heidi Amsinck jede mestskou dopravou po obchodni tride, a vidi mladeho muze s bicyklem, jak s tvari pritisknutou na skle vylohy neco pozoruje . Hmm, to je zajimavy namet, to trochu rozpracuji... A v podobnem duchu se nese vetsina kousku v teto kolekci. Bezna situace, se kterou se setkavame v kazdodenni rutine mnohokrat - ztraceny kufr, odpoved na inzerat, doruceni posty, prilis tichy soused, kostel, do ktereho chodi jen par lidi... to vsechno danska autorka prostrednictvim sve fantazie necha rozbehnout uplne jinym smerem, nez byste cekali. Navzdory tomu, ze zadna z povidek neni vylozene "bomba", jde o vyrovnany soubor, u ktereho clovek obraci stranky v privetive ubihajicim case. Skvele cteni zejmena do metra ci vlaku. Paklize projizdi ten vlak Kodani, tak je cteni teto knizky primo povinne.... celý text

Králíkům se nikdy nedá věřit 2003, Jeremy Dyson

Tento soubor povídek beze zbytku odpovídá svému názvu - dopadnou vždycky jinak, než si myslíte, ovšem i jnak, než byste si přáli. Jedno se musí nechat - Dyson umí na pár odstavcích parádně rozehrát příběh a vtáhnout čtenáře do děje. Nepotřebuje k tomu desítky stránek, stačí mu jedna na to, abyste si začali hryzat nehty napětím. A to napětí není stupidně prvoplánové, jako třeba u Kinga, s kterým tuhle knížku někteří srovnávají. Tady se pracuje s jemnými náznaky, pomalu plynoucím houstnutím očekávání něčeho neznámého, co víte, že přijde, ovšem autor vás nechává tápat až do konce. Většinou povídek se proplétá motiv nenaplněné lásky a touhy, líčený emotivně z pohledu vypravěče, stesk z lidské existence z toho doslova tryská, trochu mi to připomnělo Ray Bradburyho - spousta lidství, koncentrovaného na několika stránkách. Výjimečný je v tomto třeba Poslední pohled na moře, nebo Val Koranova návštěva. Podílí se na tom velkou měrou i překlad (Ivana Jílcová-Fieldová), který nemá chybu. Volba slov a cit pro jazyk dělá z Králíků v češtině ještě o chlup lepší čtení, než je originál. Takže proč ne plný počet hvězdiček? Povídky, až do posledního odstavce, si zaslouží hvězdiček minimálně 10, nicméně Dyson nezvládá závěry. U jedné každé povídky se nabízí hned několik možných fantastických a překvapivých rozuzlení a já vždycky doufal, že autor vymyslí ještě fantastičtější a překvapivější. Ten si ale nevybere ani jedno a místo toho ukončí mistrně vyprávěný příběh mělce a do ztracena. Jako kdybyste po dlouhém treku plném útrap vylezli na kopec, zjistili, ze na vrchol je to je to ještě pár desítek metrů, ale obrátili se a sestoupili zase dolů. Králíci jsou tak spíše cestou, která může být napínavá, romantická, tísnivá i tragická, mnohdy všechno současně. Destinace není důležitá.... celý text

Inovátoři 2015, Walter Isaacson

Jednou ve čtvrtek večer, kdesi na americkém středozápadě, se ve sklepě.... V autě byl spolu s nimi jistý člověk, který pronesl památnou větu... V blíže neurčený den, ve tři hodiny odpoledne, se sešli... V knížce, která má ambice " stát se klasickým textem o dějinách digitální revoluce a nepostradatelným průvodcem světem inovací" jsou podobné stylizace spíše úsměvné. Buď mapuje dějiny, a pak je třeba se držet faktů a rovněž je i uvádět a slova jako " kdesi" jsou jako z Cimrmana, nebo jde o knížku, která má dění okolo vzniku hardware a software zpopularizovat, a pak je potřeba se tvářit méně seriózně a faktograficky. Kniha Inovátoři je tak ze 40% o faktech, zbývajících 60% je autorova spisovatelská představivost. Čím blíže se dostáváme do současnosti, ubývá představivosti a přibývá faktů, což dává smysl, žijící osoby vás mohou žalovat za kdeco. Tím nechci v žádném případě snižovat schopnost Isaacsona psát poutavě o technologických tématech, což už prokázal u biografie Steve Jobse. Narozdíl od Jobsova příběhu, kde je jasná ústřední linka i postava, jsou Inovátoři jakýmsi protipólem, který se snaží ilustrovat kolektivní inovační přístup množství často bezejmenných lidí, oddělených časem i místem. To je těžký oříšek, hrdina chybí a množství těch menších postranních příběhů to nezachrání. Dozvíme se ale i spoustu zajímavých věcí a vůbec bych se nebránil tomu, aby podstatně zkrácená verze knížky sloužila třeba i jako vzdělávací materiál na středních školách o tom, jak funguje rozvoj techniky. Shrnuto a podtrženo: dobře se to čte, trochu se vzděláme, a porozumí tomi i laik. A tak nechejme autorovi trochu básnické licence.... celý text

Globální samoobsluha - Jeff Bezos a věk Amazonu 2014, Brad Stone

Přečíst si něco o cestě za snem, který se nakonec zmaterializoval, je vždycky zajímavé. A pokud nejde o historii, ale o současnost, a pokud je tím snem Amazon, tak může báýt takové čtení i nesmírně obohacující pro všechny, kdo se snaží v dnešním přeinternetovaném obchodním světě uspět. Nebo to dá alespoň nahlédnout pod pokličku osobnosti, jakou Jeff bezos bezesporu je. Nic z toho ale knížka neposkytuje. Brad Stone nepíše tak čtivě jako Isaacson o Jobsovi nebo Vance o Muskovi, a v zásadě ani nemá o čem - nic zásadního knížka neodhaluje. Tedy nic zásadního nad to, co člověk už ví, pakliže dění okolo Amazonu alespoň tu a tam sleduje. Kniha tak na mě působila jako pokus sklouznout se po vlně zájmu o "biografie" technologikcých osobností, bez větší vnitřní substance. Narozdíl od míněného Isaacsona a Vanceho, kde je z autora cítit zápal pro věc, je zde výsledek příliš plytký a nic moc v člověku nezanechá. Škoda.... celý text

Elon Musk 2015, Ashlee Vance

Výborně napsaná a přeložená kniha, ke které po stránce čtivosti nelze mít výhrady. Obsahově zapadá do kategorie "glorifikace zaživa", ač se to autor snaží zdařile maskovat občasnou kritikou. Ta se však vždy odehrává podle scénáře tohle neudělal dobře - všechno v háji - napětí jak to dopadne - dopadlo to špatně - čas ukázal, že to dopadlo dobře. Můj skromný názor je, že si Elon Musk zaslouží obdiv za to, že se snaží opravdu NĚCO dokázat a využívá k tomu beze zbytku možnosti amerického podnikatelského prostředí, tolik na hony vzdálenému našim evropským praktikám. Už méně imponující je, že je ochoten pro své ideály dychtivě obětovat vztahy, rodinu, přátele i spolupracovníky. A taky trochu celý heroický příběh - končící rokem 2015 a předpovídající Muskovi neuvěřitelný vzestup - kazí trochu to, že Tesla je (opět) na čekací listině před krachem, a že na Mars se hned jen tak nepodíváme ani s Muskem, ani bez něj. Ale co, je hezké si o tom alespoň číst a ten zbytek už pak ukáže historie, stejně jako zrevidovala pouhé desetiletí trvající bublinu Apple.... celý text

Marťan 2014, Andy Weir

Když budu psát jedno slovo za vteřinu, napíšu za minutu 60 slov. Nesmím se ale opravovat ani moc přemýšlet, takže jich napíšu spíš něco kolem 45. Celou tuto recenzi bych tedy mohl zvládnout za nějakých pět minut. Aha, nepočítal jsem s tím, že mi po třech řádcích dojde voda. Buď můžu počkat, až začne pršet, což je vzhledem ke existujícímu stropu v mém bytě nepravděpodobné, nebo můžu vzít sprchovou hadici, propojit s ní hadici od vysavače, celé to namontovat v kuchyni na baterii a pustit vodu. Bude-li stoupat rychlostí 1mm za pět minut, může překročit práh už za 50 minut. Tedy budu-li mít štěstí, to jsem ale neměl. Ta hadice povolila v nejnevhodnější chvíli a tak mají vodu o patro níž. No nic, dnes si dám k večeři celou dávku - ty kalorie si zasloužím - a zítra to vymyslím jinak. Varování! Jestli se vám tenhle text až doteď četl špatně, rozhodně se do Marťana nepouštějte. V opačném případě jej budete hltat.... celý text

Vězněná 2015, Pavel Renčín

Nestává se mi to často, ale tady jsem poslední třetinu spíše prolistoval, než důkladně přečetl, a spíš mě znechutila, než zaujala. Minimálně celá první půlka je taková rozporuplná. Na jedné straně zmatený a v první osobě vyprávěný příběh učitele, který neví, co dělal před hodinou a snaží se tomu přijít na kloub. Schizofrenní vyprávění skáče sem a tam, utápí se v přílišné - a zbytečné - popisnosti, a nechává čtenáře tápat v nejistotě, o co vlastně jde. V sudých kapitolách se k tomu připojí úplně jiná kniha, malé děvče přijíždí do pohraniční Šumavy na něco jako prázdniny (alespoň tak se to zpočátku jeví). Z těch dvou je právě příběh Máji bezkonkurenčně ten lepší, i když jde v zásadě o prostý přímočarý děj, který by se klidně mohl objevit v čítankách pro základní školy. Je tam ale dobře dávkované letní napětí a autor čtenáře dokáže lehce dostat do jeho atmosféry. O to více mě mrzelo, že se toto vyprávění v určitém momentu ostře láme, ztratí všechno, co jej činilo zajímavým, a dál pokračuje jako plytká horrorová zvrácenost. Schválně píšu zvrácenost, protože některé prvky, vlastně většina, nepřispívají ničím ději a jsou jen samoúčelným popisem ošklivostí, které na dítěti páchá jeho věznitel. I když je kniha prezentovaná jako temný thriller, je spíše temná, než thriller. Rovněž si troufám tipnout, že kdyby se autorovi místo syna narodila dcera, knížku by spálil, nikoli vydal. Takže za prvních pár kapitol Máji bych dal klidně plný počet, za zbytek nulu. Třeba se ale příště dočkáme i nějakého hezkého prázdninového vyprávění...... celý text

Okno do času 2017, Peter F. Hamilton

Jednoduché, dobře odvyprávěné, pekně přeložené. Každý si z toho vezme svoje, dokáži si představit, že tuto knížku zhltne babička, táta, kluk, jeho přítelkyně a dokonce i pes - publikum tu může být opravdu širokospektrální. A jak zde už bylo trefně poznamenáno, skončí to moc rychle. Je to asi dnešní trend, ale mám pocit, že stále častěji narážím na literaturu, která je psána jakoby scénář k filmu. Možná si autor říká "co kdyby, alespoň jim to nenápadně podsunu". A u Okna do času, které je skoro celé takovým chytrým introvertním přemítáním hlavního hrdiny, na tento model dojde v závěru, kdy jsou situace popsány zkratkovitě, jinak než ve zbytku knihy, a změní se i tempo. Možná proto dobrý pocit na konci částečně vyprchá a vyvolá otazník, jestli si tohle povedené minidílo nezasloužilo konec ještě malinko přepracovat.... celý text

Neuvěřitelné příhody z hor 2017, Martin Úbl

Kéž by vycházelo víc takových knížek, protkaných optimismem a hřejivým teplem lidské sounáležitosti. Příběhy jsou natolik dobře napsané a natolik civilní, že člověk nemá problém se okamžitě s některým z protagonistů ztotožnit, a trampoty a radosti, které jsou tu popsány, můžete v malých obměnách zažít třeba i uprostřed města. Sice si neobjednávám v restauraci hned celou stránku z jídelního lístku, ale když se ocitnu v zemi, kde názvy pokrmů skutečně nerozluštím a s obsluhou se nedomluvím, neomylně si pokaždé vyberu taky ledvinky. Chcete-li si dát "knížku do ucha", pohledejte skvěle načtenou audioverzi!... celý text

Všichni lžou 2019, Seth Stephens-Davidowitz

Jeden z Murphyho zakonů - pro každou teorii najdete důkaz - se vcelku na Všichni lžou hodí. Na to, jak je knížka obsáhlá, jsou všechny trumfy vyneseny hned na začátku. Autor opakovaně vysvětluje, jak úžasné poznatky se dají získat analýzou dat, sesbíraných o nás samých Googlem, aby pak na dalších stovkách stránek nic moc úžasného nepřinesl. Zazní tam i kritika Malcolma Gladwella a jeho ´intuitivní´ teorie z Blink/Mžik, nicméně závěry, které Davidowitz získává analýzami dat, se hravě dají odvodit bez analýz pouhým selským rozumem a právě intuicí. Ovšem je to knížka americká a tak se nedivme, že je mentální model člověka přizpůsoben průměrnému Američanu, který nevidí dál, než k fastfoodu na druhé straně ulice. Doufejme, že se za chvíli nebude chovat stejně i průměrný Čech. Přesto je škoda, že se příklady omezují na druhořadá témata (např. Věřili byste tomu, že muži nadsazují ohledně délky svého přirození? Já myslím, že tomu věříme všichni, jen pro autora je to senzační objev na základě prosévání množství dat), a také je škoda, že Google (jakožto jeden Davidowitzových chlebodárců) je zde neustále veleben. Spíše bych se zamyslel nad riziky, které vyplývají z toho, že cokoli v online prostoru, včetně této recenze, je Googlem zanalyzováno, zatříděno a uchováno, a ve správnou chvíli použito "v rámci zlepšování služeb", ať se vám to líbí nebo ne. Zajímá-li vás fundovanější pohled na svět na základě statistik, raději si přečtěte Roslingovu Faktomluvu.... celý text

Vězení 2008, Robert Muchamore

Pokud máte rádi dobrodružství Čtyřlístku, bude se vám tahle knížka líbit. Předpokládám, že je to knížka pro mládež, nejsem si ale jistý pro jakou. Sedmnáctiletým příhody malých dětí budou těžko imponovat, desetiletí jim neporozumí. Cílová skupina je ale daná a to diktujte mimo jiné i to, že žádná z postav nezemře, ani když jí do zad vysypou zásobník, že mladiství supernebezpeční vězní v Arizona Max vedou konverzace o maminkách, a že navzdory tomu, že jde o vyvrhele společnosti, při zmíněných konverzacích ještě používají slova jako ´prosím´ a ´děkuji´. Knížka mi tak ze všeho nejvíc stavbou příběhu připomněla sešity Čtyřlístku, kde má zločin podobně něžné hrany a od hlavních představitelů dostanete obdobnou dávku akce. Takže proč ne.... celý text

Za zavřenými dveřmi 2017, B. A. Paris (p)

Velká škoda, že autorka nezvládla zajímavě rozpracovanou dějovou linku a zahodila to, co mistrně vystavěla hned na prvnich několika stranách - úžasnou atmosféru. Ta je totiž od počátku tak hustá, že by se dala krájet. Nevinná konverzace manželských párů na večírku, kdy víte, že NĚCO není v pořádku, vše je totiž až příliš perfektní a bez poskvrnky. Působí to až klaustrofobně - to je pochvala - a otáčíte rychle stránky, abyste zjistili, o co tady vlastně jde. To se dozvíte (bohužel) poměrně rychle. Autorka opouští skvěle napsané konverzace a nahradí je prostoduchou dějovou linkou o něm (ztělesněném zlu) a jí (hodné a milující), kterou až do závěru neopustí. Na stovkách stran si tak máme možnost vychutnat neustále opakující se situace, které mají dokázat čtenáři, jak zlý je on a jak hodná ona. To nevadí, že už to dávno chápete, je potřeba to ještě prostřednictvím další, opakující se události, znovu ukázat. Tím se dobré tři čtvrtiny knížky nikam nevyvíjejí a zoufale čekáte, jestli hrdinka sebere odvahu s tím skoncovat. Nakonec sebere, ovšem tak pitomým způsobem, že je štěstí, že kniha tím končí - každý vyšetřovatel by ji musel hravě usvědčit. Mohla z toho být dobrá povídka, na knihu tady chybí materiál. Škoda...... celý text

Jeden za druhým 2015, Chris Carter

Svižně napsaný thriller, který nepokazí ani logická škobrtnutí a předvídatelný konec, a který v sobě nese i materiál k zamyšlení. Autor se s tím vůbec nemaže a nasazuje hned od začátku rychlé tempo, které nepolevuje až do finále. S postavami se seznámíme rychle, žádné nové nepřibývají, a tak se můžeme soustředit na jednoduchou dějovou linku, kde pachatel trestá oběti obzváště vynalézavými způsoby, a ještě si k tomu přibírá diváky z řad policie i veřejnosti. Stylem to trochu připomíná filmovou sérii Saw - nestačí jen zabít, ale potřebujete k tomu složité mechanismy a časový limit, což je fajn pro čtenáře, ale nehodí se to k osobě pachatele, odhaleného v závěru. O to tu ale nejde, s logikou si thriller moc hlavu nedělá, a je to v zásadě i jedno, protože si to všechno opravdu užijete. Zmíněný materiál k zamyšlení by zasloužil sám o sobě ještě více rozpracovat - ve světě, kdy všechno je online a stírá se hranice mezi skutečným a předstíraným, rozlišovací schopnost lidí padá na úroveň prosté zábavy. Poprava člověka na obrazovce kliknutím na tlačítko se tak stává zpestřením nudného odpoledne. Schválně se po dočtení zamyslete - kliknuli byste?... celý text

Zátiší s vránami 2004, Lincoln Child

Napínavý atmosférický thriller, který se v druhé polovině rozhodne zahodit vše, co ho dělá zajímavým, a skončí jako levný survival horror. Ospalé městečko, obklopené nekonečnými kukuřičnými poli, pár postav a podivné rituální vraždy. Dvojice autorů zde rozjíždí zdařile namíchaný koktejl detektivky, thrilleru a mysteriózna, který tak trochu připomíná první sérii Twin Peaks, zejména díky postavě zvláštního agenta FBI, který jako by věděl víc, než je běžným smrtelníkům dopřáno. Postav je tak akorát na to, aby se čtenáři nepletli, a současně aby si autoři mohli vyhrát s jejich psychologií a dějovými linkami. Vše je přehledné, uspořádané a logicky navazující, stránky se otáčejí téměř samy. Proto mi zůstává naprostou záhadou, proč se v druhé půli příběh zcela láme, doposud budovaná aura tajemna mizí, postavy se jako mávnutím proutku začínají chovat jinak než doposud, a celý příběh sklouzne do modelu scénáře nízkorozpočtového survival horroru, kdy je naprosto jasné, že všichni musí zemřít a víte i jak, kým a kde, ale musíte si o tom číst stovky stránek pořád dokola. Zatímco v první části stránky obracíte dychtivě, v druhé je obracíte s touhou být co nejrychleji na konci - a ten je pořád daleko, předaleko. Ani finální ´pointa´ není takového kalibru, abyste vydechli překvapením, i když uznávám, že zase až tak špatná není. Celkově nevyváženost příběhu působí, jako by každý z autorské dvojice napsal svoji knihu na společné téma, a ty byly pak slepeny k sobě. Je to škoda, protože potenciál tento příběh měl značný.... celý text

John na konci umře 2013, David Wong

Neuvěřitelná jízda, od které dostanete to, co nečekáte, a nedostanete to, co čekáte. A nečtěte to, poslechněte si to! Hltal jsem tento opus jako audioknížku nasdílenou kamarádem při cestách autem a strávil jsem s ním několik tisíc kilometrů. Až v epilogu se dozvíte, že šlo o dnes již kultovní příběh na pokračování, což vysvětluje i značnou délku celého " díla". Obdivuji autorovu fantazii, která v první půlce knížky servíruje minimálně jednu šílenou věc na stránku a nepoleví ani na chvilku, takže ji projedete, jako kdybyste sami byli naládováni onou podivnou "sójovkou" z jiného světa. Totální psychedelický úlet, který umocňuje f-a-n-t-a-s-t-i-c-k-é načtení. Ať jsem pátral jak chtěl, nenalezl jsem po té audioverzi na netu ani stopy, takže netuším, kdo se na ní podílel, nicméně garantuji, že právě ona celou knížku posouvá minimálně o další dvě hvězdičky od mého hodnocení nahoru. Zejména způsob, jakým je načten John, je prostě neopakovatelný a nemůžete se dočkat každé jeho další repliky. Druhá polovina knížky už překvapuje méně a trochu se cyklí. Jednak pomine počáteční konsternace zběsilým tempem a ještě zběsilejšími nápady, takže se vůči nim stanete částečně imunní, jednak příběh už nic moc nového vlastně ani nepřinese. Stále ovšem čekejte minimálně jednu povedenou hlášku na každý odstavec, se slovy autor, překladatel i dramaturg dokázali naložit opravdu parádně. Podle knížky byl natočen i film, který jsem neviděl a ani vidět nechci, TOHLE se nedá zfilmovat ani náhodou...... celý text

Pěšky mezi buddhisty a komunisty 2016, Ladislav Zibura

Svůj vlastní stín cestovatel Zibura nepřekročil, nicméně dokázal naservírovat další dávku příjmného čtení, u kterého se dá i poznávat. Tím stínem myslím předchozí jedničku "Jeruzalém", která se narozdíl od trojky "Arménie a Gruzie" fakt povedla. Asi proto, že byla první, neotřelá. "Budhisti a komunisté" ji však zdatně sekundují, a protože byli (opět) posloucháni jako audiokniha, plný počet si zaslouží už jen za autorské načtení, takže je vše z první ruky. Na jednu stranu jsem si přál, aby knížka nikdy neskončila - člověk si zvykne na to online vyprávění v reálném čase, je to jako sledovat pouť krok za krokem - na druhou stranu měla možná až příliš mnoho stránek a zasloužila by seškrtat. Když tyhle dva fakty dáte dohromady, tak z toho automaticky vyjde, že navzdory skvělé autenticitě se některé věci nevyhnutelně opakují a nic nového nepřinášejí. Možná to chtělo roztrhnout na dvě - "Nepál" je svěžejší, "Čína" vypravěčsky šedivější. Ať tak či onak, takových cestopisů je jako šafránu a zaslouží si plnou pozornost.... celý text

Faja 2017, Petra Stehlíková

Nekomplikovaný příběh, přímočarost vyprávění a hodně stránek dělá z Naslouchačovy ´dvojky´zábavnou záležitost. Děj vyprávěný hlavní protagonistkou Ilan nemá odbočky ani retrospektivní proložky, a text napsaný autorkou se nijak nevětví, neprotíná, ani nevyžaduje od čtenáře žádný ostrovtip. Kniha prostě pokračuje tam, kde Naslouchač skončil, a pak plyne a plyne a plyne, dokud neskončí. Nekoná se vyvrcholení, vysvětlování, překvapení...nic. Prostě to skončí, jako kdyby vám někdo posledních pár kapitol někdo z knížky ukradl a teď chybějí. A to asi ilustruje nejlépe autorčin styl. Docela by mě zajímal její tvůrčí postup, jestli má alespoň NĚCO dopředu vymyšlené, neboť celý text působí, jako kdyby prostě psala a sama byla zvědavá, kam ji to asi dovede. Ilan se prostě probudí a popíše, co se stalo dneska, aniž by přemýšlela, co bude zítra, nebo se nějak složitě zaobírala tím, co bylo. Ze všeho nejvíc mi tak Faja svou čistou příběhovou prostotou připomínal pohádky, kde ale JEŠTĚ dobro nad zlem nezvítězilo a budeme si muset počkat na další díl. Pokud bude ve stejném duchu, je možné, že takových knížek nasbíráme za pár let od Petry Stehlíkové do knihovny celou řádku, aniž bychom se dopracovali finále:)... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

K této knížce jsem se dostal na základě naprosto výjimečného místního hodnocení. Nemyslím si, že by byl Naslouchač TAK výjimečný počin (a nasčítané hodnocení spíše odráží jeho početnou cílovou skupinu, což já nejsem)m ale určitě patří k tomu lepšímu. Knížka je to úsporná co do děje i množství postav. Vše plyne v jednoduchém proudu vyprávění, žádné odbočky, překvapení nebo šokující rozuzlení se nekonají. S většinou postav se seznámíte na začátku a další už v podstatě nepřibudou. Informací o nich dostanete jen tolik, kolik je třeba pro samotný příběh, autorka se nepouští do žádné hlubší niterné analýzy, což je pravděpodobně opět dáno cílovou teenagerskou skupinou. Děj plyne pomalu, možná až moc pomalu, ale kupodivu se to docela hodí ke světu, který Petra Stehlíková vykresluje - a ten je asi tím největším magnetem knihy. Zpočátku je potřeba se prokousat novým názvoslovím, kterého je tu habaděj a doporučuji důkladně prostudovat slovníček na konci knihy, o kterém jsem až do dočtení nevěděl - asi by měl být na začátku. Každopádně se autorce podařilo postavit svět, který balancuje někde na pomezí Herbertovy Duny a Harrym Potterem Rowingové, tedy propracovaný a v zásadě i v rámci hry uvěřitelný. Když to shrnu, tak opravdu dobré čtení a budu muset pokračovat (Faja), abych zjistil "jak to bylo dál"...... celý text