work přečtené 235

Čtyři vichry 2022, Kristin Hannah

Kristin Hannah mě přesunula z ledových aljašských plání Velké samoty do vyprahlého texaského vnitrozemí. Úspěšně, od zavření knihy mám pořád pocit, že nemůžu dostat z plic veškerý ten zvířený prach, co se tam během těch 360 stran nahromadil. Ačkoli byla knížka napsána nedávno (konkrétně v době covidového lockdownu), Hannah přistupuje ke své próze rozmáchle v duchu velkého amerického románu po vzoru Steinbecka nebo Faulknera. Nesoustředí se okamžité prožitky, ale snaží se zabrat vícegenerační výpověď, tady se vezoucí na osudech farmářů, donucených víceletým obdobím sucha přejít od velkorysé prosperity k holému přežívání v období hospodařské deprese. Vyprávěno očima antihrdinky Elsy a posléze i její dcery, se silným sociálním nábojem a tématy politického odboje, mě Čtyři vichry nezasáhly tolik, jako atmosférický příběh o temných zákoutích lidské duše, kterým byla Velká samota. Pořád jde ale o dílo, které si zaslouží přívlastek "román", a vedle něhož různé thrillery, které bežně sjíždím, působí jako dětské hračky. P.S. Nenechte se zastrašit. Ačkoli kniha působí rozměrně, já ji dal za 24 hodin. Čte se opravdu dobře. P.S.2. A spravte si anotaci, Texas není na hranici s Kanadou.... celý text

Smrtící kolotoč 2023, Alex Smith (p)

Se koukám, že Kolotoč má zatím ze Smithových detektivních thrillerů ve zdejší komunitě nejvyšší hodnocení. Asi to tak bude, i když jako obvykle má mince dvě strany. Vypadá to, že se po prvních třech knihách série Smith vypsal a dokáže vystavět hodně napínavý děj, kde nic nedrhne a čte se to samo. Tedy minimálně v první polovině, kde jsem byl nakloněn nejvyššímu hodnocení. Dobře se to čte, postavy se usadily, netlačí se tolik na pilu s humorem, ubralo se na eskapádách Kettovic rozjívených ratolestí a drží se tu temně temný prvek, která se objevil už v předchozím dílu. Super thriller. Jenže pak je tu i druhá polovina. Čtivost sice zůstává, přibude ale prvek nový - nevěrohodnost. Nechci spoilerovat, takže k tomu nic víc nenapíšu, ale až do konce jsem čekal, doufaje, že to nabere jiný kurz a Smith tak elegantně vybruslí z toho, kam to celé směřuje. Nenabralo, nevybruslil. A tak mu hlavní zápletku prostě nezbaštím, je to hodně přitažené za vlasy. Zcela jistě si od něj ovšem další pokračování zase někdy přečtu, hlavně pokud ještě ubere na používání věty "Něco mu na tom nesedělo", a pochopitelně jsem rovněž napnutý, jak to dopadne s přístrojem na vaření čaje.... celý text

Jak jsem vozil Nory 2021, Ondrej Sokol

Posloucháno jako audiokniha ve slovenštině, bravurně načtená Jurajem Kemkou. Jak kdysi už napsala Milena Holcová, duch národa je nejlépe cítit v přeplněném autobuse. Tahle knížka je toho důkaz. Popravdě jsem se o Norsku, Norech a jejich zvycích dozvěděl víc z tohoto autobusového vyprávění, než z jakéhokoli průvodce. Ondrej je výborný pozorovatel a znamenitý vypravěč, takže to nemá hluchá místa a jako bonus je to velmi vtipné. Jak bylo zmíněno, hodně tomu pomáhá skvělé načtení. Kdybych to četl na papíře, nebylo by to stejné. Věřím, že kouzlo takové knížky nelze zopakovat, takže mám docela obavy z korejského pokračování, ale možná se po čase nechám přesvědčit. Tu půlhvězdičku dám dolů za zbytečně mnoho vulgarismů, i když je víc než jisté že v dané situaci bych jich možná vychrlil dvojnásobek. Ale tak to trošku knížku znepřístupňje mladším čtenářům, kteří by si ji jinak mohli klidně dát na seznam taky.... celý text

Vražda jako dárek 2022, Olivia Kiernan

Všichni máme představu o tom, jak by měl vypadat pořádný detektivní thriller - tím myslím zhruba 3 centimetry silný s dobrou obálkou, na které New York Times zmiňuje, že to je nejlepší knížka za poslední čtyři dny, a samozřejmě to musí být pořádná série. Tahle kniha do toho moc nezapadá. Vydavatel sice použil řádkování jako v dětské knížce, leč pořád chybí alespoň centimetr. Dost často doporučuji autorům texty odvážněji proškrtávat. Tady by to naopak chtělo expandovat, a to nejen kvůli tloušťce. Připomínalo mi to díl televizního seriálu. Uvodní titulky, tady jsou postavy a šup, šup, nezdržujeme a hned to rozbalíme. Takže žádné popisy prostředí, žádné popisy charakterů, žádná pouta k postavám. Vše probíhá narychlo a teď. Přitom - kdyby to Olivia trochu víc rozvedla - mohlo by to být fakt hodně dobré, jelikož narozdíl od mnoha věhlasných jmen to měla docela promyšlené a neservírovala čtenáři očividné nesmysly. Tudíž souhlasím s ostatními komentáři, že se tím člověk musí trochu prokousávat a navzdory zkratkovosti zejména první půlka moc neodsýpá. Výsledný dojem je tedy trošku takový televizní. Aby to mohlo do kin, chtělo by to víc pracovat s obrazem a emocemi. Nicméně mě to v záplavě thrillerů, co se podobají jako vejce vejci, potěšilo svou civilností a jsem rád, že jsem si to přečetl.... celý text

Šepot z lesa 2022, Kateřina Surmanová

Nakladatel to opatřil popiskem mysteriózní thriller navzdory tomu, že to sama autorka označila v doslovu za horor. Blíž to má k tomu druhému. Je to jak když sedíte v čekárně u zubaře a listujete pohozenými časopisy typu Záhady a mystéria popřípadě Junior. Zaujme vás krátká zmínka o pohanském božstvu a nadchnete se: O tomto napíšu knihu. Abyste ale vycucali 470 stránek ze zmínky na dva odstavce, musíte být setsakra dobrý spisovatel/spisovatelka. Jinak budete muset použít slovní vatu. Hodně vaty. Jste-li milovníkem či milovnicí vaty, v Šepotu z lesa jí najdete dostatek. V úhrnu tak 450 stran, ten zbytek je vlastní jádro sdělení. Při čtení jsem tak měl pocit, že jsem se zacyklil - pořád stejné výjevy, pořád stejné rozhovory, motalo se to jako dřevo pod splavem, popřípadě jako korejský duchařský horor, kde vás mrtvá sinavě bledá holčička či chlapeček otravují tak dlouho, dokud je nevysvobodíte. Takže jestli jsem si něco užil, byly to hlavně etudy z kuchyně paní Urbánkové, která hlavního hrdinu krmila takovými tradičními dobrotami, že jsem jen tiše záviděl. Možná mohla být na konci knížky i vložka s recepty?... celý text

Ostrov Antrax 2013, Nelson DeMille

Když jsem tu knížku držel v ruce, myslel jsem si: Bože, tolik stránek, to NIKDY nepřečtu. Je pravda, že kdyby - podobně jako v supermarketu - byly u knížek uváděné i ceny přepočítané na počet slov, Ostrov s šesti stovkami stránek by byla jedna z nejvýhodnějších koupí. DeMille je bezesporu vynikající vypravěč, o čemž jsem se přesvědčil v jeho majstrštyku Hra pro lvy. Ostrov Antrax mu předchází a je to ÚPLNĚ jiná záležitost. Hra pro lvy jela na vlně mezinárodního terorismu a střetu západního a islámského světa, byla plná pregnantních dialogů a nervydrásajícího napětí. Ostrov je něco jako prázdninová dobrodružná detektivka z přímořského letoviska. Narozdíl od zavádějicího českého názvu, který slibuje pandemickou apokalypsu, je to spíš moderní parafráze na Stevensonův Ostrov pokladů. Tudíž piráti, poklady, exkurzy do historie a překvapivě fungující romantické linie, které tu máme hned dvě. Ale jak říkám, DeMille je vynikající vypravěč, a tak jsem se těšil na každou další chvíli strávenou v jeho společnosti. Proč tedy ne plný počet hvězd? Pro mě to hodně zabil závěr. A závěry jsou důležité. Tenhle strhl pomalu a dobře budovaný příběh do hloupého a béčkového finále bez špetky zajímavosti. A jak píší jiní, Coreyho sarkasmu je tu také přespříliš i v situacích, kde se to prostě nehodí. Proto jsem rád, že mám za sebou i Hru pro lvy, protože vím, že to DeMille umí i lépe. Mnohem lépe.... celý text

Až na kost 2021, Ellison Cooper

Jednoznačně nejlepší z (prozatím) trilogie, kde se všechny díly navzájem podobají jako vejce vejci. Kdo je pachatelem víte už od začátku, Altairové to dojde až ke konci. Možná jsem jediný, ale netuším, proč mi při čtení opakovaně přicházel na mysl Fantom Morrisvillu - že by to byla rafinovanost zápletky, propracovanost postav a příběhová uvěřitelnost? To asi ne. Tak co tedy? Ale abych naplnil avizovaný spoiler - teď zavřete oči všichni, kdo nechcete znát detaily... Kdo za tím je, díl po dílu: První díl - spolupracovnice Altairové. Druhý díl - spolupracovník Altairové. Třetí díl - nadřízený Altairové. Nechápu, proč se vyšetřuje v terénu, stačí projít kanceláře. Motivy, díl po dílu: První díl - mytologie egyptská, řecká a mayská. Druhý díl - mytologie řecká. Třetí díl - mytologie egyptská. Cooperová je prostě kreativní. Příště by mohla být mytologie mayská, tipuju. Dvě důležité zprávy na konec. FBI má nový přístroj na určování DNA, takže to jde mnohem rychleji. A protože DNA se tu odebírá všude všem a ze všeho, mohlo by se začít odebírat ještě víc. Jinými slovy, milujete-li odebírání DNA, tohle je série pro vás. Druhá zpráva je ještě důležitější a je určena všem maminkám. Maminky, víte jak máte doma schované krabice s fotkami vašich kučeravých ratolestí, když byly ještě malé a roztomilé, první krůčky a tak, a jak u těch fotek máte schované i rentgenové snímky jejich mozků? Tak pozor - zkontrolujte si je, jestli vám někdo ty snímky mozků nevyměnil za snímky mozků někoho jiného. Protože Sayer Altairová v takových dětských vzpomínkových krabicích rentgenové snímky obvykle nachází a hned z nich pozná, že je ten váš klučina psychopat. Hned. Je to rychlé, ona je fakt dobrá. Hvězdičku si tohle "dílo" ale přece jen zaslouží, a to za poslední větu. Sice je tím zaděláno na pokračování, které si já už určitě nepřečtu, ale je to fajn konec, to musím uznat.... celý text

Pohřbení 2020, Ellison Cooper

Je to tak, jak píší jiní - druhý díl je skoro stejný jako ten první. Máte doma něco ze Senegalu nebo vám doma alespoň voní nějaká senegalská specialita? To je divné, protože když jde Sayer Altair navštívit někoho, kdo souvisí s případem, je to tak. Ihned se tím naváže pouto, protože ona je také odtamtud. Náhoda? Možná. Taky vám zasychají blátivé cákance na pláštěnce do šedého odstínu i v prudkém dešti? Mě a Cooperové vždycky. Taky když najdete nápis psaný divným písmem, ukáže se, že je ho schopna přečíst vaše chráněnka, protože je to řecky a ona je z Řecka? Náhoda? Možná. Taky když najdete hrob plný starých letitých kostí, ukáže se, že vrah po těch letech začal začal operovat znovu zrovna před dvěma dny? Náhoda? Možná. A když ten hrob zkoumáte s forenzní specialistkou, někdo na vás vylije shora dva kanystry benzínu a zapálí vás (v dešti), vadilo by vám to? Ještěže déšť to rychle uhasí a jede se dál. Případ je samozřejmě tajný a nikdo se o něm nesmí dozvědět, hlavně ne média, takže nepřekvapí, když se na místě činu uprostřed lesů najednou zjeví Altairovic babička se sousedem, schovankou, psíkem a s dortem s přáním k narozeninám. Všechno nejlepší, Sayer! Čím víc jsem se knížkou prokousával, tím víc jsem si říkal, jestli to Cooperová nenapsala jako parodii, jen ji vydavatelé nepochopili. Jak by se jinak mohlo stát, že má oblíbená Povídalka Oltářová (tak si pro sebe překládám jméno hrdinné agentky) běží v dešti v národním parku z chatky do hlavní budovy bosky a v pyžamu ("ani jsem si to neuvědomila"), ale s připnutou zbraní v pouzdře ("ani nevím, že jsem si ji vzala")? Jak rozkošné... No, hlavně že se na každé druhé stránce odebere někomu či někde DNA a všechno nakonec dobře dopadne. Mám ještě třetí díl série, takže tomu dám poslední šanci. Třeba bude Cooperová originálnější alespoň v tom, že opět nezavře své ženské oběti do podzemní místnosti a že pachatel nebude mít totožný profil, už se to začíná moc opakovat a ano - kromě jmen postav je to tedy v zásadě pořád stejné... P.S. Vlastně není. V rámci svého výzkumného projektu Altairová rozesílá e-maily a letáky vyzývající: Jste-li psychopat, přihlašte se na můj e-mail, udělám s vámi anonymní rozhovor a oskenuji vám mozek, abych zjistila, byl-li jste předurčen být psychopatem. To je VELMI originální!... celý text

V kleci 2019, Ellison Cooper

Ellison Cooperová o sobě říká, že má doktorát z antropologie, studovala archeologii, neurovědu, starověká náboženství a práva, pracovala jako vyšetřovatelka vražd a záchranný pracovník při katastrofách. Tohle všechno - a mnohem víc - nacpala do V kleci. Ne že by se to četlo špatně, to vůbec ne, přestože je to jízda hodně kostrbatá, jako když si z kol u auta sundáte pneumatiky a vyrazíte na výlet. Můj problém je, že všechno v knize jsem četl už jinde. Někde do té míry, že to působí jako sprosté vykradení jiných autorů. Hlavní hrdinka, agentka FBI s hodně podivným jménem Povídalka Oltářová (v originále Sayer Altair), jezdí na motorce, je samotářka, adoptuje psa... kde jen jsem to už viděl. Máme tu správňáckého souseda, co psa hlídá... kde jen jsem to už viděl. Máme tu šéfku FBI v kolizi s vlivným senátorem... kde jen jsem to už viděl. A tak dále. Prostě plagiát. Po americku se to snaží Cooperová vyřešit korektností, takže Oltářová je černé pleti, soused je gay, a hlavní obviněný (pochopitelně nevinný) je transexuál. Ale to je to nejmenší. Potíž je v tom, že je děj rozlítaný od zdi ke zdi, dedukce pospolu drží jen silou vůle, postavy jsou napsané mělce a bez nápadu, a pokud jste alespoň minimálně uvažující, od poloviny víte, kdo za vším stojí, přestože na věrohodné vysvětlení motivu nepřišla ani autorka. Takže mé hodnocení neodráží zábavnost celého "díla", jako spíš jeho relativní pozici vůči jiným autorům, kteří jsou jednak originální, jednak umí psát opravdu lépe. A jelikož mám doma další dvě pokračování, hned se do nich pustím a budu doufat, že se styl Cooperové vybrousil...... celý text

Nevracej se 2014, Lee Child

Miluju styl, jakým Lee Child píše. Miluju Reachera, protože mám jistotu, že správná věc vždycky zvítězí. Miluju atmosféru amerických motelů a půjčoven omlácených aut, dolévaného kafe v bistrech u cesty, zabedněných policajtů a samozřejmě i týpků, kteří se do Reachera naváží, netušíc že skončí znehybnění na podlaze. Přesto je tohle 18. pokračování v sérii jedno z těch slabších. Probíhá to skoro v reálném čase, takže když Reacher půlhodinku spí, půlhodinku čtete o tom, na kterém je zrovna boku a z čeho jsou vyrobená povlečení. Těch popisů je tu až příliš, děje už méně a dal by se vměstnat do podstatně útlejšího svazku. Přesto se tu dozvíte něco z pravděpodobnostního počtu, dostanete tip na to, jak najít v liduprázdných lesích bankomaty, a při cestě na dovolenou se může hodit i návod, jak zlomit dvěma gaunerům všechny ruce v letadle, aniž by si toho povšimli cestující na vedlejším sedadle. Chybělo mi obvyklé finále, tady se to vyřeší všechno samo a ještě ne moc věrohodně. Takže "osmnáctka" je jen takový jednoduchý fast food mezi většími reacherovskými delikatesami...... celý text

Pérák 2008, Petr Stančík

Jsem rád, že jsem svým hodnocením nepohnul zdejším skóre ani o procento, takže autorovi neublížím. Závažnost tématu jsem pochopil, jen o humoru máme každý zcela jiné představy. Pokud to tedy humorné být mělo. Mělo?... celý text

Tři malá prasátka 2023, Alex Smith (p)

Smith je tak trochu nevyzpytatelný. Přečetl jsem v řadě první tři díly série s detektivem Kettem a každý je úplně jiný. Jednička (Doručovatelky) byla solidní detektivka a - bráno optikou všech tří dílů - prequel ke trojce. Dvojka (Zlý pes) bylo zbytečné a sérii ničím neobohacující cvičení. Trojka (Prasátka) není detektivka, ale temný thriller, který bych spíš čekal od Keplera a spol.. Začnu pozitivy: Je to opravdu napínavé a jakmile se začtete, prostě to musíte dočíst. Já to sjel nadvakrát. Smith nevytváří odbočky, děj je lineární a rychlý, autor umí psát čtivě a nezapomene co chvíli předhodit čtenáři návnadu, která nutí obracet stránky dál a dál. Humoru ubylo, temnoty přibylo. Teď negativa: Inspektor Kett je, mírně řečeno, problematická postava. Nerespektuje nic a nikoho, spoustu věcí naslibuje a nedodrží, lže i svým dětem, a bez promýšlení se vrhá do předem ztracených situací. Je mi záhadou, proč jej všichni považují za nejlepšího policistu a skvělého tátu. Ano, Smith ho nechá vždy pomocí deux et machina z libovolné situace vybruslit, ale jako čtenář bych čekal víc, ne jen řetězec neuvěřitelných náhod, co nakonec vedou k cíli. Je to takové dětsky naivní, přinejmenším. Policejní sbory se tu stále chovají jako děti na výletě, každý si dělá co chce a nadřízené nikdo neposlouchá. Zajímal by mě názor Metropolitní policie na Smithovu tvorbu. Takže jako krimi je to někde na rozhraní jedné hvězdičky a odpadu, nicméně se to čte opravdu dobře, a to je hlavní. V dalším pokračování bych očekával jediné - že manželé Kettovi dají do latě své tři rozjívené ratolesti. Nevím, kde pro ně Smith vzal vzor, ale tady fakt pomůže jen rákoska.... celý text

Zlý pes 2022, Alex Smith (p)

Udržet kontinuitu je u detektivních sérií vždycky výzva. Málokdo to zvládne. Je potřeba zaujmout čtenáře, kteří narazí na knížku a netuší, že jí předcházely jiné. Je potřeba nenudit toho, kdo začal od jedničky, a neservírovat mu totéž znovu. Popravdě - nic z toho se Alexi Smithovi nepovedlo. U hodnocení Zlého psa tedy hodně záleží na úhlu pohledu. Nový čtenář si z toho odnese něco podobného jako já, když jsem četl první díl, tedy Doručovatelky. Další fajn britský autor, co píše přímočaře a svižně a protkává to humorem. Rozdíl je v tom že Doručovatelky byly spíš detektivka, tohle je spíš pokus o drsný thriller, dějově navíc pěkná slátanina bez hlavy a paty, kde se postavy (= celý policejní sbor, dokonce dva) chovají jak školní družina v parku, jinými slovy každý si dělá, co ho zrovna napadne, navzájem se popichují a všichni se tomu hihňají. Pokud máte za sebou jedničku a čtete to jako dvojku, nedá vám to vůbec nic. Šablona je až otrocky totožná, jen se změní pár jmen a pár domků a je to. Jak to dopadne, tak tušíte od poloviny. Přibylo ještě víc sarkastického humoru, což bych kvitoval s povděkem, kdyby většina nebyla o čaji s mlékem, a kdyby všichni neburáceli smíchy, i když mají skoro utržené ruce a prokousnutý hrtan, nebo při tom honí v noci v lese zabijácká monstra. Na druhou stranu, pracovat v takovém policejním sboru musí být super, a to zvlášť v Británii, kde - narozdíl od amerických policajtů - jsou ti britští neozbrojení, takže nic jiného, než snažit se padouchy rozesmát, jim pravděpodobně nezbývá. Stejně se ale hned pustím do trojky, poslední věta Zlého psa mě navnadila, a napsané tyto Smithovy jednohubky na dva večery úplně špatně nejsou. P.S. Detektiv Kett je v očích kolegů vynikající táta. Stačí, když vaříte sedmkrát týdně těstoviny s kečupem, děti vás mlátí do hlavy a oslovují vás idiote, a domů se večer vracíte celý od krve, abyste je mohl posadit hned k ipadu s pohádkou. Už chápu, proč já nikdy vynikajícím tátou nebudu.... celý text

Velká samota 2019, Kristin Hannah

Obrovská, nekonečná, spalující láska. Sluncem prozářený trip na aljašské pláně. Nový začátek. Pospolitost komunity téměř odříznuté od světa. Teplo lidských srdcí. Podpora. Nádhera divoké přírody. Zamilovanost dospívání. Budování domova. Nálady. Dny bez slunečního svitu. Násilí. Lítost. Rozeštvanost. člověk proti člověku. Šílenství. A někde v tom pořád probleskují sluneční paprsky. Tma. Podpora. Naděje. Taková je Velká samota Kristin Hannah. Nádherně rozepjatý román, který má v sobě přímočarost dobrodružství Jacka Londona, šílenost Osvícení, a dopad Dostojevského. Pomalu budovaný příběh, který s pokračujícími stránkami dostává tempo a který mě donutil, abych těch posledních 180 četl až do rána. Příběh v duchu hesla Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu. Příběh, ve kterém se místy usmíváte, místy máte sevřené srdce úzkostí, místy utíráte slzy. Moc pěkná a moc silná knížka, navíc napsaná a přeložená krásným jazykem.... celý text

Šedý muž 2021, Mark Greaney

Šedý muž byl opravdu jízda. Když jsem četl Džungli od Clive Cusslera, byl to podobný masakr, plný supervycvičených chlapíků, kteří si dokáží poradit v libovolné situaci, mají schované ponorky v pouzdu od rtěnky, a jsou Američané. Ale zatímco Cussler to pojal jako nadsázku pro mládež, Greaney jako by to myslel vážně. Jako fakt vážně? Když po vás jde současně několik agentur, žoldácké tlupy, arabští extremisté, temné korporace a vlastně úplně všichni, prostě MUSÍTE být ten nejlepší agent, jakého země nosila. Zvlášť pokud jste veden ryze ušlechtilými pohnutkami a máte etický kodex, který je rovněž několik úrovní nad běžným smrtelníkem. Máte taky v trenýrkách zašité různé pasy, po těle poschovávané různé nože a pistole, a jak se vám někdo nezdá, hned ho odrovnáte prostřílením, kopem, nebo přesným hodem nožem na dálku do oka. To prostě umíte. Do Francie cestujete z Prahy přes Slovensko a Maďarsko. V pražských kavárnách si v pět ráno naléváte kafe z konvice do polystyrenových kelímků, protože to tak prostě u nás chodí. A všechny ty vládní jednotky, co přiletěly tryskáči po zuby ozbrojené z Ugandy, Tadžikistánu, Somálska a dalších zemí, byly vybrány proto, aby byly co nejnenápadnější. Protože banda uganďanů se samopaly splyne v Evropě s davem. Taky se dozvíte, že za 100 tisíc je Čech ochotný zabít Amíka. Jen tak. Taky se dozvíte, že v maďarských sklepeních vedou trubky, které napájí proslulé maďarské termální lázně, které jsou prakticky všude. Taky si budete rochnit v samopalové přestřelce v letadle, kdy všichni vyprázdní mnoho zásobníků (kde je pořád berou?) a přesto letadlo, prostřílené skrz naskrz a s otevřeným nákladovým prostorem, dokončí misi. Taky se dozvíte, že všechny nejutajenější skupiny si pořád telefonují, jen tak, aby se navzájem informovaly, i když by nemusely, protože přesně vědí, co kdo dělá, kde zrovna je, a v každém hotelu na světě mají svoje agenty. Taky se dozvíte... no nic, už toho nechám. Milujete-li drsňácké příběhy, kde dobro vítězí i za cenu mnoha mrtvých, ale kde vůbec nic nedává nejmenší smysl, je tohle pro vás.... celý text

Hospodyně 2021, Natalie Barelli

Postavy jsou veskrze ženské, těch pár mužů, co se zde mihne, jsou vesměs prevíti. Jste-li žena, nepochybně si to tedy užijete. Já jsem sice muž, ale užil jsem si to taky. Komorní prostředí jednoho domu popřípadě ulice před ním. Spousta vnitřních monologů, spousta dialogů mezi kamarádkami, nekamarádkami a jakože kamarádkami. Osnování pomsty, která nevychází podle představ. Pomalé tempo, kořeněné humorem a nevyřčeným napětím, protože v tom, co se děje, zkrátka něco nesedí. Dvě stovky stránek výborně napsaného textu, který se čte v podstatě sám. Nechci nic prozrazovat, ale nebýt překotného klišoidního finále a přeslazeného závěru, klidně bych dal Hospodyni 100%. Doporučuji těm, co se jim líbila Dívka ve vlaku, Pomocnice a podobné thrillery.... celý text

Doručovatelky 2022, Alex Smith (p)

Vlastně proč ne. Přestože moderní britská detektivka konverguje k jednomu modelu, plnému seržantů, konstáblů a detektivů, který je jak ze života, naštěstí nepotřebuje hektolitry krve, aby fungoval. Takže jestli jste fanoušci Cary Hunter, JD Kirka a podobných, Alex Smith je sázkou na jistotu. Vlastně se od výše zmíněných neliší ničím jiným, než postavou hlavního detektiva, zbytek je jako podle šablony. Text ale dobře plyne, stránky se otáčejí rychle, má to jedinou dějovou linku, takže je to nekomplikované, postavy jsou sympatické, a záporáci po britsku dostanou, co si zaslouží, příběh uzavřen. A tak jediné, čeho jsem litoval, byl malý počet stránek a řídké řádkování - celé jsem to přečetl za čtyři a půl hodiny...... celý text

Komunita zmizelých 2023, Shea Ernshaw

Hodně váhám, jak s tím naložit. Opravdu hodně. Téma se mi dokonale trefuje do vkusu - miluju příběhy z příchutí tajemna odehrávající se hluboko v lesích, mám leccos nastudováno i z oblasti různých podivných komunit, a pokud se to ještě k tomu odehrává v podzimním listí a ve sněhu, je to tutovka. Začnu plusy. Ty jsou i vidět, neboť obálka se nakladatelství Jota opravdu povedla a hravě strčí do kapsy tu z původního vydání, která je tuctová. Naše vydání vás alespoň už při prvním pohledu šoupne do atmosféry. Dalším velkým plusem je použítí jazyka, který je na pomezí reality a snu a propůjčuje dílu nevšední a magickou náladu. Neřekl bych, že je to "atmosférické", spíš svým způsobem poetické, při čtení člověk cítí melancholii lesa i chlad pronikající dřevěnými prkny chatrných obydlí. Začátek je výborný, prvních pár desítek stran jsem neměl tušení, kam mě to zavede a bylo to velmi neotřelé. Pak se to bohužel překlopí do kombinace Shyalamanovy Vesnice (prostředí a zápletka) a Nolanova Mementa (způsob vyprávění) a originalita zmizí. Úplně. Oba filmy jsou vynikající, takže by moje stížnost vlastně ani být stížností neměla, ale přece jen bych od autorky čekal alespoň nějaký vlastní nápad. Narozdíl od zmíněných tady není ani nijak překvapivý konec, všechno to vlastně čekáte už od začátku a ono to tak opravdu skončí. Navíc, zejména v prostřední části knihy, jsem měl pocit, že to vázne, a to až do té míry, že se hodně částí textu po pár stránkách opakuje; autorka se soustředí na vykreslení pocitů tak urputně, že nechává čtenáře stagnovat na místě. Takže ve výsledku je Komunita zmizelých knížka krásná, i když naprosto neoriginální.... celý text

Zlámané kosti 2019, Angela Marsons

Ne ne, není to tak dobré, jak to u Angely Marsons (většinou) bývá. Tentokrát to moc nedrží pohromadě a postavy jsou skicovitě jednoduché, těžko věřit jejim motivacím, hodně to drhne. Vypadá to, že Angela tento příběh (vlastně dva, protože jsou tam do sebe propletená dvě nesouvisející vyšetřování) ušila hodně narychlo, tipnul bych tak během tří čtyř víkendů. A je to poznat, nečetlo se mi to tak dobře, jako jiné knížky série. Přesto jde ale pořád o nadprůměr bežné detektivní produkce a autorka pochopitelně zůstává jednou z mých oblíbených...... celý text

Yarminův syndrom 2020, Petr Heteša

Hustě hustý hrdina, androidi, cool hlášky... Už od vynálezu kalkulačky a úsvitu počítačů (rozuměj od počátku osmdesátých let) získali bůhvíproč čeští sci-fi spisovatelé dojem, že se nedostatek tvůrčí invence dá nahradit výše uvedeným. Zrovna paralelně dočítám tuzemskou antologii Stalo se zítra, která je - tuším - z roku 1984 a ta má čtyři stovky stran a několik desítek různých autorů, které se nijak zvlášť od Yarminova syndromu neliší. Výhodou je, že se to rychle píše a není třeba si lámat hlavu s nějakým poselstvím nebo otazníky. Cílem je jen pobavit a nezatížit mozek. Příznivci marvelovské stylistiky jásají, osobně si ale myslím, že podstata žánru je úplně někde jinde. Takže jsem se k této knížce dostal pomýlen zařazením a Hetešovým fanouškem se bohužel nestal.... celý text