work přečtené 235

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

"Jeruzalém" měl punc neotřelé originality, "Arménie a Gruzie" tento moment postrádá. Něco očekáváte a přesně to také dostanete. Předchozí pestrost turecko-palestinského putování zde neneštěstí nahrazuje jednotvárná rutina alkohol-nocleh-alkohol, což na uržení tempa na tolika stránkách nestačí. I tak jde o čtení, které nás, co se rádi touláme méně poznanými zeměmi, potěší.... celý text

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

Posloucháno jako audiokniha, skvěle načtená autorem, což podtrhuje autenticitu a bezprostřednost podání "z první ruky". Ideální a lehkým perem napsaný průvodce k tomu, abyste zjistili, že smysl života je někde úplně jinde, než jste se doposud domnívali. Dobře vám tak.... celý text

Kde tedy všichni jsou? 2007, Stephen Webb

Velmi poctivě rozpracované pohledy na jednoduchou otázku: jsme ve vesmíru sami, a pokud ne, kde tedy ksakru všichni jsou? Stephen Webb rozebírá přes čtyřicet různých hypotéz, přičemž některé se liší jen nuancemi, takže s pokračující četbou začínají být kapitoly repetitivní a trošku se člověk motá v kruhu. Nicméně to je asi přesně to, co vystihuje snahu vědy na v titulu položenou otázku odpovědět. Možná bych spíše doporučil knížku Podivné ticho (Paul Davies), který se zaobírá stejným tématem a stejnou argumentací, ale v lépe uspořádané formě, takže má kniha lepší gradaci.... celý text

Lazar 2018, Lars Kepler

Ačkoli jsem z thrillerů dvojice Lars Kepler obvykle (spíše) nadšen, prospělo by autorům odpoutat se od již několikrát semletých témat a vyrukovat z něčím neotřelejším, než s Walterem, zvláště když švédské policii musí být už přece dávno jasné, že prostě nejde usmrtit a ani na delší dobu uvěznit. Napsaná je ta knížka hezky, to ano, takže jestli stačí čtenáři jednohubka, nad kterou nejenže nemusí, ale hlavně nesmí začít hlouběji přemýšlet, proč ne...... celý text

Deset malých černoušků 2017, Agatha Christie

Čteno podruhé s odstupem dvaceti let... Bývaly doby, kdy si spisovatelé detektivek vystačili s málem a fungovalo to dobře. Nepotřebovali desítky postav s krkolomnými jmény, nepotřebovali drsnou Skandinávii, ani nepotřebovali oběti obalovat peřím, posílat je poštou nebo vyřezávat do nich obrazce. Stačil jim počasím odříznutý ostrov, parta náhodně (?) sezvaných lidí, jejich rozhovory se sklenkou v ruce a to, že postupně ubývali. I takto to jde a není to o nic méně napínavé...... celý text

Stalker 2015, Lars Kepler

Moje třetí Keplerovka za posledních pár týdnů. Po výborném komorním a jen lehce nedopilovaném kousku Svědkyně ohně, a po sice dobře napsaném, ale veskrze nelogickém slepenci Písečný muž (viz. moje předešlé recenze), zpracovává Stalker sice obdobná témata, ale ve velkém stylu. Alexander a Alexandra (alias Lars Kepler) napsali čtenářský majstrštyk, ve kterém dokonalou jízdu mírně naruší jen skřípající závěr. Kniha je to objemná, ale těch šest stovek stran uteče jako voda, lépe řečeno krev. Je potřeba si jen připravit dostatek jídla a kávy, protože je velice obtížné přestat číst. Velkým plusem je zdařilé vykreslení charakterů postav, o nichž si obrázek skládáme po předkládaných střípcích, takže je možnost se s nimi dostatečně sžít. Násilí je syrové, psané naprosto bravurně z pohledu oběti a velmi sugestivní. Chování policie občas trochu dětinské, ale koneckonců všichni jsme lidé a děláme unáhlená - a často nesprávná - rozhodnutí. Kniha má famózně nataktované tempo, jako by na každé stránce byl neviditelný odkaz "teď otoč a čti dál!" Takto to běží až zhruba do čtyř pětin, což je pořád mnohem větší porce skvěle napsaného thrilleru, než má leckterý další spisovatelský zázrak. Pak jako kdyby se A&A rozhodli, že zbytek dopíšou v jednom dlouhém zátahu za večer a pro jistotu si to po sobě ani nepřečtou. Zbytečně protažený konec tak působí jako úporná snaha napsat scénář k hollywoodskému akčnímu filmu. Hlavní potíž je v tom, že v zápalu finále autoři jako by zapomněli, co o postavách napsali na předchozích pár stovkách stran, a ty se začnou náhle chovat odlišně a často nesmyslně, plus některé zcela zmizí a jiné se záhadně objeví. Agatha Christie by zaplakala. A pokud nemáte rádi béčkové horory, kde monstrum znovu a znovu ožívá, přestože ho několikrát důkladně usmrtíte, a kde zvonky u dveří zvoní, i když nejde v domě elektřina a svítí se petrolejkou, tak budete nad závěrem Stalkera jen kroutit hlavou. A pokud béčkové horory rádi máte, zaplesáte. Přes tyto výhrady jde ale pořád o parádně napsanou knihu, jen to chtělo lepší usměrnění ze strany vydavatele. Takže plný počet hvězdiček si Stalker zaslouží a teď si dám od Keplera pár týdnů pauzu, než se pustím do dalšího.... celý text

Zima v kaňonu 1978, Walt Morey

Krásná knížka o čistotě přírody v protikladu ke komerčním praktikám moderní společnosti. Četli jsme několik večerů se sedmiletými dětmi, byly napjatí jak struny. Občas je potřeba něco dovysvětlit, ale kupodivu je to hodně chytilo, a mě také. Doporučuji.... celý text

Mlha nad Větrnou dolinou 1979, Krystyna Boglar

V záplavě nesmyslů pro děti je to skvost, a nic na tom nemění fakt, že z pera polské autorky. Přečteno nahlas dětem za jediný večer, ani nedýchaly. Chybí tam příšery, ale má to zato děj. Nikdo z nikým nebojuje, ale vyzařuje z toho navzdory zasněžené krajině lidské teplo a sounáležitost. Nádhera...... celý text

Tulák po hvězdách 1984, Jack London

Naprosto skvělá kniha, jedna z nejsilnějších, kterou jsem kdy četl. Velmi závislá na překladu, četl jsem tři verze a jednoznačně nejlepší (a to o dost) je překlad Josefa Pospíšila z roku1984, vydaný nakladatelstvím Svoboda - krásný jazyk. Jako bonus k tomu máte i dobře zpracované ilustrace. Takže pokud máte přečteno v jiné verzi, zkuste znovu ;-)... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Ale ne... Opravdu? Když jsem psal recenzi na Svědkyně ohně, těšil jsem se na další knihu tandemu, co si říká LK. Měl jsem k přečtené knize drobné výhrady - nevyrovnané tempo, trošku zbytečně nadstavovaný závěr, nebo závan improvizace při tvoření děje - ale pochvaloval jsem si uvěřitelnost zápletky a svižnost střídání dějových linií. Všechno to se v Písečném muži mění, ovšem přesně obráceným směrem, než bych si přál. Prvních polovinu knihy se neděje skoro nic. Autorská dvojice se v ní jen čtenáře snaží přesvědčit, jak ďábelský je uvězněný Jurek Walter, a to tak důkladně a neustále opakujícími se historkami, že to připomíná TV seriál, kde se v každé další kapitole musí zrekapitulovat, co se stalo v té předchozí, jen tak pro jistotu, a ještě dodat, že za vše může Walter, a že je to opravdu VELMI nebezpečný zločinec. Schválně zkuste na každé stránce napočítat, kolikrát se tam to jméno objeví. Pak kniha nabere tempo a začne na sebe vršit situace, které mají bohužel logiku jako děravý cedník. Tři extrémně nebezpeční pacienti v extrémně střeženém zařízení, z nichž jeden je krásná dívka, mají volný přístup do společného obýváku? To jako vážně? A hlídá je kamera se slepým úhlem a bez přenosu zvuku, po všem tom popisu toho, jak dokonalé vězení to je? Opravdu tomu mám věřit? A personál láduje Waltera 13 let (!) medikací, navzdory tomu, že je pasivní a klidný? A těch 13 let je v zásadě léčebna v provozu jen kvůli němu, protože je tam jediný vězeň? Ale to snad ne... A tak to pokračuje dál, aby to v poslední části nabralo zběsilé akční tempo, kdy se démonický Walter skutečně začne chovat démonicky, dostane se kam chce v cuku letu, unikne odevšad, cestou nastraží komplikované léčky a tak dále a tak dále. Písečný muž obsahuje materiál na jednu velmi dobrou povídku, tady naneštěstí roztaženou na několik stovek stránek. Zápletky se stávají značně nevěrohodnými (policie je klidně ochotna obětovat nebo vystavit smrtelnému hazardu vlastní členy, jen aby zachránila unesenou dívku) a mnohdy totálně zbytečnými (třeba epizodu s kočkou měl editor nemilosrdně vyškrtnout), a když se tam ještě objeví KGB, působí to spíše zoufale, než napínavě. Nejsem znalec Keplera, tak jsem se domníval, že Písečný muž bude patrně prvotinou, než si autoři vybrousili styl. Byl jsem velmi překvapen, že je to právě naopak. Ale nevadí, neztrácím víru a jdu se pustit do Stalkera...... celý text

Podivné ticho 2011, Paul Davies

Přesně jak píše Tozbee. Přečtete to a zjistíte, jak nesmyslné je naše každodenní počínání tváří v tvář universu. A ještě horší je, že s tím nemůžeme vůbec nic dělat, protože vesmíru je to jedno:) Trošku kostrbatě napsaná (nebo spíše trošku kostrbatě přeložená) kniha, která vám nasadí hned několik brouků do hlavy.... celý text

Svědkyně ohně 2012, Lars Kepler

Moje úplně první 'severská' detektivka. Dlouho jsem této větvi literatury odolával - při množství vražd spáchaných skandinávskými autory je pozoruhodné, že ještě žijí na severu Evropy ještě nějací lidé. Čtivě napsaná kniha, která dokáže vtáhnout do děje a umožní čtenáři přilnout k postavám. V zásadě jednoduché téma nevyšperkovává samoúčelná brutalita = brutální to sice je, ale ještě v uvěřitelných mezích a má to vždy svůj důvod. Proplétají se nám tu jednotlivé dějové linie, tleskám za to, že docela svižně, takže nikdy dlouho nečekáme, abychom mohli navázat a nezůstali napjatí příliš dlouho. Takže až potud je to na plný počet hvězdiček. Trošku mě tu a tam zamrzelo nevyrovnané tempo, takže některé kapitoly jsem doslova hltal a nemohl se odtrhnout, jiné jsou psané rozvláčně, popisně, a k ději přispívají jen málo. Taky mi připadalo, jakoby autoři vymýšleli děj za pochodu, zejména poslední čtvrtina knihy je očividně několikanásobně nadstavovaná, takže to ve mě vzbuzovalo určitou čtenářskou netrpělivost ať už to prostě nějak ukončí, umocněnou i tím, že po polovině knihy člověk už dovodí, kdo je pachatelem. A poslední flashback hlavní postavy, který se obloukem vrací na začátek knihy, byl dle mého názoru naprosto zbytečný a celkový zážitek dále rozmělnil. Takže jednu hvězdu uberu a už hledám, co si LK přečtu dalšiho.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Posloucháno jako audiokniha. Výborně načteno, výborně napsáno, škoda jen mdlejšího konce. Jinak jedna z nejlepších moderních "krimi" a hlavne jedna z nejoroginálnějších.... celý text

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

Po obdivuhodných recenzích doma i v zahraničí jsem se nechal rád zlákat. Autorovi se musí nechat, že dokáže napsat čtivou novelu, kterou jednoduše neodložíte - jako lehké letní čtení splní svůj účel velmi dobře a zaměstná čtenáře na dva tři dny. Je proto škoda, že autor podlehl mnohým šablonám a nevydal se vlastní cestou. V první půli se toho až tak moc neděje a vrství se tu jedno klišé za druhým, v druhé půli je akce za akcí, naneštěstí odvyprávěná z pozice filmové kamery (neduh většiny soudobé krimi) a mnohdy nedávající žádnou logiku. Těžko zde popsat příklady, pokazil bych tím zážitek budoucím čtenářům. Docela násilně působí neustálá přímá či nepřímá propagace Slovenska a svazků osob stejného pohlaví, což sice vzhledem k autorově vlastnímu životnímu příběhu chápu, ale knihu to zbytečně shazuje. Jako bonus (čteno anglické vydání) je na konci novely i první kapitola z další Bryndzovy knihy Noční lov, která je vlastní neoriginální vykrádačkou Dívky v ledu, takže nenavnadí. Zkusím Temné hlubiny, ty by měly být podle zdejších recenzí majstrštykem...... celý text

Planeta mezi dvěma slunci 2002, Robert Fabian

Po přečtení všech skvělých ohlasů jsem se do 400-stránkového opusu rozhodl pustit. Zvládl jsem ho i s bonusovou 200-stránkovou "povídkou" za čtyři dny. V zásadě jde o celkem solidně napsané scifi, které si neláme hlavu s logikou děje a sází na jednoduchost, chlapácké dialogy a otřepaná klišé. Po přečtení jsem z knihy měl stejný dojem jako z loňského alba Metallicy: námět na dvacet stránek se podařilo roztáhnout na 400, přičemž na každé druhé máme pocit, že už jsme to někde četli, popřípadě viděli. Velká pochvala autorovi, že to nezastírá a otevřeně inspirace odjinud přiznává, takže se vlastně ani nejde zlobit. Jako problém spíš vidím totálně ploché postavy, u kterých mi bylo v zásadě jedno, co se jim stane, protože jsem ani jednu nepostrádal, a zejména absenci čehokoli, co by se dalo nazvat pointou. Neustálé špičkování mezi protagonisty a popisy toho, co snidali a jak je jim horko, je repetitivní a děj nikam neposouvá - po jeho vyškrtání by zmizelo i nadbytečných 380 stran. Asi by to chtělo " remix". Bonusová expresní zásilka je na tom lépe, snad proto, že poměrně otrocky (ale i čtivě) parafrázuje filmové Vetřelce, ovšem opět bez nějakého rozuzlení či klimaxu. Takže jako čtení na dovolenou ano...... celý text