zanetkov77
přečtené 644
Cizincem v Olondrii
2023,
Sofia Samatar
Tohle byla opravdu lahůdka. Cizincem v Olondrii jde ve stopách pomalejších, do detailu propracovaných a poetických textů Tolkiena a Ursuly K. Le Guin. A pokud nutně nedychtíte po akci a odsýpajícím příběhu, můžete se nechat hrdinou-cizincem Dževikem z Tjomu provést bájnou Olondrií, plnou vůně skořice, šťávy z pomerančů a kvajáv, horkého slunce a písku v záhybech šatů. Ale i Olondrií temnou a nebezpečnou, její odvrácenou, smutnou stranou. A možná — možná vás okouzlí tak jako mě. Sofii Samatar se podařilo stvořit propracovaný, snový, dechberoucí fantastický svět, který nepodléhá schematickému narativu a místo rychle plynoucího příběhu nabízí zastavení se nad slovy a obrazy — konečně o tom to celé je: o významu slov, paměti a literatury, o jejich společenské roli a o jejich moci ovlivňovat i ničit celé národy. Nutno také podotknout, že jak skvěle je to napsané, tak skvěle je to i Jakubem Němečkem přeložené!... celý text
Červotoč
2024,
Layla Martínez
„V tomhle domě se nedědí peníze ani zlaté prsteny, ani povlečení s vyšitým monogramem, tady nám mrtví po sobě nechávají postele a zášť.“ Je libo strhující, hluboce znepokojivý příběh s hororovými prvky ze Španělska, který zhltnete na posezení? Přesně tohle je totiž Červotoč, debutový román španělské autorky Layly Martínez. Dvě bezejmenné protagonistky, matka a vnučka, v jednotlivých kapitolách napřeskáčku rozplétají složitou a temnou rodinnou historii spjatou s domem, v němž po generace bydlí, s domem, který je pro ně vězením a který je nepropouští ani po smrti, zároveň ale jako by sdílel emoce žen, které ho obývají. Stěny se chvějí, nábytek se posunuje, schody vrzají a všude se pletou temné stíny, tak pozor na nohy a nedívejte se pod postel. „Venkovní dveře se přibouchly, aby nemohl odejít. Ošlehl nás závan horkého těžkého vzduchu. V kredenci se rozhrkaly sklenice a talíře. Seshora se začaly ozývat zvuky, jako by se posunoval nábytek, jako by se otvíraly a zavíraly šuplíky. Celý dům zuřil jako my, bylo to znát na každé dlaždici, na každé cihle.“ Jakkoliv je o románu hovoříváno v první řadě jako o hororu a jakkoliv jsou v něm hororové prvky neoddiskutovatelné, osobně jsem ho vnímala hlavně jako jakousi znepokojující fiktivní rodinnou kroniku protkanou určitým folklorním mysticismem a zejména třídní kritikou. Mezi jeho hlavní témata by šlo zařadit třeba mezigenerační násilí, zděděné trauma, misogynii, sociální nerovnosti, chudobu a náboženství. Martínez se povedlo netradičním způsobem využít tradiční prvky narativů ghost story a haunted house. Autorčin styl je velmi podmanivý a evokativní, rychle plyne a velmi dobře se čte, akorát jsem úplně nepochopila ten interpunkční freestyle v promluvách jedné z postav — resp. jsem z jeho nahodilého použití úplně nerozklíčovala smysl, který by zde měl mít, a přišel mi ve výsledku poněkud zbytečný. Nemůžu ale říct, že by mě to vyloženě rušilo. Tak či tak jde ale bezesporu o povedený text a jsem zvědavá, s čím autorka přijde příště!... celý text
