ZuzaP
přečtené 948
Gottland
2007,
Mariusz Szczygieł
Jsem nadšená. Szczygieł vybral n známějších i skoro neznámých postav z českých dějin 20. století a o každé z nich napsal kapitolu-reportáž, i když nevím, jestli je to zrovna to správné slovo, co hledám. Do výběru se dostal namátkou třeba Baťa, Lída Baarová, Marta Kubišová, Karel Fabián či Otakar Švec, autor Stalinova pomníku na Letné. Szczygieł ovšem - jak se píše na obálce - nezapisoval rozšířené mýty, ale pátral v archivech, vyhledával svědky různých událostí a i potomky lidí, o které se zajímal. Díky tomu pak například mluvil s neteří Franze Kafky či listoval strojopisem scénáře Ucha. A taky napsal tuhle skvělou knížku. Doporučuji všem. A doporučuju též předloňský rozhovor se Szczygiełem na DVTV: http://video.aktualne.cz/dvtv/spisovatel-szczygiel-cesi-nejsou-poseroutkove/r~3c8a44de27ae11e480e50025900fea04/ ------- ,,Paní, člověk může umřít jenom jednou. A když umře trochu dřív, tak je holt o trochu dýl mrtvej." ,,Tento příběh se nestal. Věci, které se opravdu přihodily, byly mnohem horší." ,,Eduard Kirchberger se narodil v Praze roku 1912. Téměř ve stejnou dobu a ve stejném městě vznikla první kubistická plastika lidské hlavy na světě. Ty dva fakty spolu nemají nic společného."... celý text
Smrt je mým řemeslem
1990,
Robert Merle
Nemám slov. Škoda snad jen že to nebylo delší. Pořád si nejsem jistá s tou spoilerovitostí toho, kdo byl vlastně ten Rudolf. Protože ve škole jsme si to třeba v příslušném období zmiňovali, ale když jsem knížku v létě vnutila mámě, tak ta to i přes znalost jiných Merleho děl nevěděla. No, takže jestli jste to nečetli a nechcete o tom nic moc vědět dopředu, tak tohle review radši dál nečtěte :) Každopádně teda bylo to skvělý. To je takovej ten typ knížek, kdy sice znáte hlavní postavy a víte jak to dopadne (další taková je třeba Dva proti říši ), ale možná o to lepší to je a o to víc si to můžete užít. Laurent Binet se sice ve svým HHhH , který mimochodem naopak nedoporučuju, rozčiloval nad tím, když si autor vymýšlí něco, co ty historické postavy třeba ani nedělaly a neřekly, ale u Smrt je mým řemeslem i u těch Dvou proti říši byl výsledek toho ,,vymýšlení" tak skvělej, že mi to bylo upřímně jedno. U Smrt je mým řemeslem si navíc autentičnost třeba vykreslení Hössovy osobnosti člověk může porovnat s jeho autobiografickými zápisky Velitelem v Osvětimi , které napsal během svého věznění po válce. Tam je jasně vidět, že prostě teda byl zvyklý plnit rozkazy, všechno provádět co nejsvědomitěji a že věřil, že jeho zkušenosti z dřívějšího věznění mu při vedení koncentračního tábora opravdu pomohou. Právě tak ho napadl onen pověstný nápis Arbeit macht frei, který u většiny lidí asi vyvolává spíš ušklíbnutí. Ale Höss díky svým zkušenostem opravdu věřil, že budou-li mít vězni v Osvětimi co dělat a kde pracovat, tak to pro ně bude celé lehčí. Z obou předchozích důvodů vlastně i sepsal ty zápisky - někdo mu to téměř přikázal (nebo ho spíš asi požádali a on se chtěl zavděčit) a navíc tak měl co na práci ve vězení. ---- Během procesu vykřikl prokurátor: ,,Zabil jste tři a půl miliónu lidí!" Požádal jsem o slovo a opravil ho: ,,Promiňte, zabil jsem jenom dva a půl miliónu." V sále se okamžitě ozval hluk a prokurátor křičel, že bych se měl stydět za svůj cynismus. Ale já jsem neudělal nic jiného, než že jsem upřesnil nesprávné číslo.... celý text
