freejazz diskuze u knih

a z Nobelovky zase nic... Murakami nejspíš míří do Guinessovy knihy rekordů mezi nejdéle čekající kandidáty. holt, politická korektnost světem vládne a neštítí se zabíjet ani literaturu.

1 11.10.2021

tak si ještě přisadím.
opakované čtu výhrady a nesouhlas s tím, že bychom měli zbytečnosti vyhodit na skládku. ó, jak nelidské! přece všechno, co nepotřebujeme, můžeme ještě někomu darovat. někomu se to může hodit.
tak tohle je přesně ta falešná lidskost a pseudoangažovanost. nakoupíme, s prominutím, plnou prdel harampádí, které nám k ničemu není, po čase si to dovedeme dokonce přiznat, ale zbavit se toho, to už není jenom tak. co by všechny ty propagátory trvale udržitelného rozvoje, ekoteroristy a dejmevěcemdruhoušancisty, hipstery s osobním holičem, pardon, vlasovým mágem a v na míru šitých vypasovaných oblečcích, co by teda všechny tyhle podivné existence rozhodně přivedlo ke kolapsu je možnost, že bychom dovedli nahlas nejenom konstatovat, že něco nepotřebujeme, ale také se toho nahlas dovedeme zbavit. protože v současném konsumismu neobstojí argument, že kvalitní a poctivě udělané věci nelze jenom tak vyhodit, protože s kvalitou se v našich končinách setkáváme stejně často jako s poctivostí v politice.
navíc si nedovedeme položit ani tu nejjednodušší otázku, jestli všechno, co máme, opravdu potřebujeme. ale o tom už řeč byla.
takže pro mně je to jednoduché - nejmíň odpadu vznikne tím, že ho prostě nevytvořím. reklamu nevnímám a když něco opravdu potřebuji, tak předtím, než vyhodím peníze srovnávám. začíná to dokonce platit i o knihách:)

1 09.09.2021

no, takže přečíst si o podvodu nelze, asi nepřístupná reklama...

podvody se nevyhýbají opravdu nikomu a nikde. rozdíl je ale v tom, že někdo si na podvodě dlouhodobě staví kariéru a někdo si jím jednou a navždy poškodí pověst serióznosti. bezejmenné startupy tahají peníze z naivních lidí, kterým slibují, že vyřeší neřešitelné problémy. když to nevyjde, zavřeme krám, oklepeme se a založíme nový startup. pitomých nápadů jsou plné internety:) a teď by stálo za to zjistit, kolik vládních peněz (rozuměj peněz daňových poplatníků) vytáhli nepovedené startupy z pokladen států...

05.09.2021

jak už jsem to napsal vedle v komentáři, celá tato pseudokultura je nastavena jenom na tahání peněz z kapes naivních investorů. daruji vám stručný text z lidovek (určitě je to jenom přeloženo z američtiny, ale nechce se mi to hledat):

04.09.2021

Corso, máš pravdu.
ale pozri si napríklad rebríček najčítanejších kníh alebo rebríček noviniek. kníh bez vraždy je ako šafránu. fantázia ľudí sa splošťuje. napríklad každý večer sedí pri vreštibudke, v ktorej bežia krimisračky milión ľudí. ak niekde príde ku kolízii áut, prvá otázka náhodného okoloidúceho krvilačného nezúčastneného diváka znie: zomrel niekto?
ale v podstate nejde o nič nové, zober si takého Shakespeara a jeho drámy, tam sa to mŕtvolami len tak hemží. alebo ešte ďalej do minulosti - ak si antický autor drámy nevedel poradiť a začali sa mu na scéne kopiť mŕtvoly, povolal do zbrane osvedčeného deus ex machina, ten všetkých oživil alebo slávne odviedol do iných končín...
kedysi si autori detektívnych príbehov vystačili s jednou mŕtvolkou a rozohrali okolo nej skvelú hru. Perry Mason, komisár Maigret alebo hoci Agátkin Hercule Poirot či slečna Marplová by sa z dnešných hromadných vrážd asi zbláznili.
a že vraždy prenikajú do iných žánrov? mám taký pocit, že si to presne trafil - autor slabý v kramflekoch si vypomáha drsnými odbočkami.
a nevzdelaný čitateľ nezvláda príliš hlboké vnorenie do akejkoľvek odbornej témy a rád si o tých ornamentálnych vraždičkách prečíta, aby sa potom mohol pochváliť, aké vychytené sci-fi, fantasy, reality alebo akékoľvek iné vychytené dielo čítal...

napokon, v 80. rokoch o tom celkom vtipne glosovali už Fešáci:
https://youtu.be/4q6wwA3adNE
a keď sa započúvaš do textu, vlastne sa nič nezmenilo:)

1 27.08.2021

siena,
v zásadě souhlasím. jenom mě občas někdo nastartuje a pak přemýšlím, co by bylo, kdyby. Karel Kryl měl pravdu, když tuto novou dobu nazval demokraturou. lidem se prostě nechce z náručí státního paternalismu (který si v našich zemích tak radostně užívali od dob osvíceného absolutismu), s klidem zaměňují partokracii za demokracii a obecně jejich představa o svobodě je k pláči, protože je založena na domnění, že já můžu všechno a ostatní se musí podřídit. ovšem třešnička na dortu je schopnost přátel starých (ne)pořádků řvát po svobodě projevu. po té svobodě projevu, která byla v jejich skvělé éře nedostupná, ba přímo životu nebezpečná. ve spojení s oslavou těch desetiletí komunistického otroctví je to více než bizarní.

a tak mě napadá, kdy už se konečně začne uplatňovat v praxi § 405 trestního zákoníku:
Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia
Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

nebo snad těch zločinů nebylo zase až tak moc?

dle mého největší zločin spáchali komunisti v myšlení celých generací. zlehčování brutality a teroru, pobízení k udavačství, kastování, pronásledování a šikanování nevhodných, naopak pozvedávání a odměňování neschopných... jak jinak by mohl vzniknout například v Praze most inteligence, jak jinak by desetitisíce mladých mužů „bojovalo“ lopatou a krumpáčem, jak jinak by absolventi pětitýdenních kurzů mohli řídit fabriky, soudit nebo (ale k tomu snad přece jenom nedošlo?) provádět chirurgické zákroky? většina lidí pod nátlakem rezignovala a ještě si začala libovat v tom, jak se jim dobře daří - vždyť přece auto bylo lze získat tak, že se člověk zapsal do pořadníku - na konci osmdesátých let... a když člověk poslouchal a vyvěsil na prvního máje praporky a šel si zařvat s mávátkami do průvodu, nejenom, že dostal párky, ale někdy třeba i devizový příslib a výjezdní doložku...

fakt, k zblití...

a navíc, mléko bylo za korunu devadesát a rohlík za třicet haléřů. ráj na zemi...

2 16.08.2021

proč tu nefunguje možnost zablokovat uživatele? číst tyhle pomatenosti mě unavuje, nic mi to nedá a debatovat s tím je házení hráchu na zeď.
končím. hrubá tupost komunistických přicmrndávačů, vzývajících šťastné včerejšky mě pouze okrádá o čas.

možná by si ta pípající oběžnice země ráda popovídala s některým z těch zastřelených mladých lidí, kterým nestačil lágr zvaný socialistická země.
nebo s někým z těch desetitisíců obyvatel lágru, obehnaného ostnatým drátem, kterým nebylo umožněno studovat - ale pozor - ne přímo univerzitu, ale ani obyčejnou zdravotní školu.
mohla by si ta zhmotněná pitomost popovídat třeba s mojí mámou, která namísto do školy musela ve čtrnácti nastoupit ke stroji do třísměnného provozu. a když měla tři malé děti a chtěla lepší zacházení, dostala od úsekového důverníka, což byla jedna z echt darmožroutských pozic odborářských budižkničemů, radu, aby si moc nevyskakovala a byla ráda, že je. tak jsem si mamky jako děcko užil. zejména když přišla po noční a měla jít na odpolední. a za těch pět peněz měla problém přežít. jó, její problém, že byla nekvalifikovaná, že jo?
nebo by si mohl jít poklábosit s mým dědečkem, který se nebál napsat prvnímu ochmelkovi v úřadě prezidenta o tom, jaký odpad řídí zemi a kam ji vede a jak si ten zlořečený odpad pamatoval a v příhodné chvíli na dědečka poštval raubíře, kteří ho zmlátili tak, že už nevstal z postele a zemřel v šedesáti. jó, jeho problém, že si jako sedlák ctil zemi svých předků a odmítl vstoupit do kolchozu, ve kterém se celé generace odnaučili dělat a vážit si práce. co by vlastně chtěl, kulak jeden, měli ho zastřelit rovnou v padesátých letech, ne?

řeknu to jedním dechem: smrdutý komunisti by měli strávit zbytek svého stupidního života za mřížemi spolu se svými přicmrndávači a vychcálkami, co vždycky věděli, kam si stoupnout. prostě jsme měli v tom listopadu několika těmito zrůdami vyzdobit kandelábry a dneska by tu nesmrděli od hradu až do nejposlednější vesničky.

2 14.08.2021

vypadá to tak, že sputnika nám prostě někdo vymyslel, abychom se nenudili. zbývá už jenom najít odpověď na otázku: kde udělali soudruzi z endéer chybu?:)

a jeden moment v tom kdákání mi připomněl slavné scény z kongeniální pitomosti Inženýrská odysea. přesně ty, kdy japonští špióni na mezinárodním strojírenském veletrhu bez bázně a hany předvádějí jakousi mašinu, ve které na první pohled inženýr Dočolomanský pozná ukradený produkt jejich vlastní projekční kanceláře (celá tahle pablbost je k vidění na youtube, konkrétně tato ptákovina zde: https://youtu.be/GaDou4gy1B8).
ono totiž geniální čeští a slovenští vědci nemuseli nikam utíkat, jejich vynálezy stopilo politbyro, někdy i s autory. a že jsme těch nápadů měli opravdu na rozdávání. jenom jaksi nepasovali do pětiletých flámů komické polibdíry a už vůbec ne do tehdejší RVHP.

ovšem, jsou mezi námi lidé, kteří mají neustále aktivní rušičku, s tím se nedá nic dělat.

14.08.2021

naše řady řídnou? ale ano, protože naše děti dávno pochopili, že tato země nemá budoucnost a hledají ji jinde. a jak se tak dívám, nevidím nikoho, kdo by tu svou budoucnost hledal na východ od našich hranic. čím to asi bude?

kam na ty vraždy mysli chodíte?

13.08.2021

ani se mi nechce na to vaše plkání reagovat. snad vás jen budu citovat a trošku upravím znění citátu:
...strašné, co jen s vámi ten socialismus udělal...

nejspíš jsme žili v paralelním vesmíru, ale určitě ne ve stejné zemi. pro mě je socializmus synonymem konzumizmu, daleko zrůdnějšího, než vládne dneska, protože všechno se neustále točilo kolem toho známého mít - být. kdo má, ten je, kdo nemá, nic neznamená. viděl jsem to kolem sebe všude a protože jsem odmítl na tento kolotoč naskočit, byl jsem vyvrhel - a jak to tak vypadá, nejenom tehdy. prostě pouťové atrakce a barvotisky jsou opravdu jenom pro milovníky starých časů. a prostější osobnosti.

kdyby národy, obývající tuto zemi, nebyly vedeny lůzou a sváděny k zhůvěřilostem, mohli jsme být někde jinde. žel, důsledek toho je, že nám tu i po 30 letech stále vládnou členové bratrstva rudé pracky a na jejich místo se derou neomarxisti, náckové a jiný póvl. ale klidně si shánějte Marxa v novém vydání. myšlenky člověka, který svůj život zasvětil šíření nenávisti a podněcování nízkých pudů u té nejhorší chátry bude nejspíš to, co vám ve vaší knihovně schází. je to váš vkus a vaše volba. já raději budu číst dystopie napsané bez důkladné rešerše:)

1 13.08.2021

takže děkuji za upozornění, budu si na psaní slova dystopie dávat pozor.
ovšem s tím, co plácáte dál, se nehodlám zabývat. vlastně mi z toho plyne, že vy taky rád koblihy.
že úplatků v šokialistickém zřícení nebylo třeba? to zní jako z rukověti mladého trolla, vydané pro potřeby trolí farmy v Petěrburgu. vot vsjo.
a když člověk svým dětem odevzdává filozofii vlezdoprdelizmu a přizdisráčství, nemůže krajina vypadat jinak, než vypadá. srandu si z těchto významných rysů české povahy dělal už Jaroslav Hašek ve svém slavném pojednání o straně mírného pokroku v mezích zákona.

3 10.08.2021

SputnikV
a to já zase svezl spousty stopařů a nikdy jsem s žádným problémy neměl. ono asi půjde i o to, jak kdo dovede odhadnout člověka.
navíc, z těch vymaštěných ubožáků jsme měli srandu, jak si to prděli a smrděli, na tachometru padesát, v očích smrt, kufry narvaný těžce vydobytýma vymoženostma socialistického směnného obchodu, na svých těžce za úplatky získaných trabošech a wartburzích. je fakt, že nám málokdy zastavili i škodováci. zato vejtřasky, trambusy, simky, renaulty a občas i nějaký ten postarší mercedes se nad námi vždycky slitoval. ti, co žili jako přiťáplíci, se tak chovali i k jiným. (a souhlasili s oficiálnám tvrzením, že máničky je nutno seřezat, ostříhat a když se nepolepší, tak třeba i dolámat ruce - a k lopatě s nima, sígrama! je neuvěřitelné, že země, která se nejvíc zasloužila o rozvoj trampingu se v čase reálného vlezdoprdelizmu obrátila proti této skupině lidí a udělala z nich nepřítele zřízení...) ti, co byli trochu nad věcí (a nebyli to jenom veksláci a řezníci) měli trochu jiný rozhled.
nakonec - neodsuzuji to, že nám nezastavili, když jsme na ně mávli. vadí mi, jak žili, co v sobě měli a jaké (p)oselství odezdali svým dětem - a bohužel, je to právě ta jistota koblihy a všudepřítomné státní péče. výměnou za svobodu, protože svoboda - co s ní - stejně jednou omrzí a navíc, kdo chce být svobodný, musí být i zodpovědný a to našincům nikdy moc nešlo.

navíc nerozumím té poznámce, že tato distopie nenabízí skutečný vhled do případné budoucnosti, protože není založena na studiu materiálů. co je to, s prominutím, za blábol? odkdy se hodnota takového díla posuzuje podle studia materiálů? a jakých materiálů? poučení z krizového vývoje, nebo z neobolševické verze hitu BoneyM jsem sám jak v plotě kůl...?

na rozdíl od vás si distopii vychutnám, nutí mě přemýšlet. a je lepší ji číst, než v ní žít. ale ještě horší je dělat všechno pro to, abychom se v nějaké dystopii ocitli.

2 09.08.2021

protože jsem si kupoval e-knížku, měl jsem a mám problém s páně Ebenovou výzvou, abych si klidně vytrhl stránku - dvě, pokud mě nebudou zajímat:)
a vážně - kdo už by dneska trhal stránky z knížek, kór (jak se říkalo u mojí bábinky), když jsou na nich zaznamenané myšlenky, se kterými nemusím souznít. je to přece tak obohacující, vnímat jiný pohled na svět, z jiného úhlu, s jinými závěry.
ale i kdybych byl, nedej Bůh, takový barbar, že bych trhal stránky z knížek, v tomto případě nelze vyhovět. prostě „Váleček“ je mým oblíbeným intelektuálním hrdinou od mládí a vždyck se těším, když jeho inteligentní projev plný energie a kreativity můžu sledovat.

3 09.08.2021

siena: je to tak. v době, kdy Němci utíkali z DDR přes Maďarsko a Československo za svobodou a před ideologickou devastací, bylo možno v Praze vidět spousty těch, co „dovedli přežít“, jak to nazval eicherik. utrhávali zrcátka u trabantů, vylamovali jejich dveře, aby se dostali k dalším součástkám, prostě rabovali, co to šlo. byli to přesně ti samí mastňáci, kteří nám nechtěli zastavit, když jsme se pokoušeli užít trochu legrace stopováním. ti samí, co vozili svoje vymaštěné paninky a panímámy k Sázavě, do osad, do Kerska, nebo dál k Orlíku a Lipnu. ti samí, co „věděli, jak v tom chodit“. konzumenti Plechových kavalérií, Žen za pultem a Mužů na radnici.
a to je ta největší hrůza. Němci procitli, ale našinci...? ne. stačí kobliha a pohladit pejska. nejlíp podle vzoru motýle. vždyť on se někdo o nás postará... a nejlepší na tom je, že dneska už mohou jezdit třeba meďourama...
je to k vzteku a k breku.

2 08.08.2021

jak se tak dívám, právě máme možnost sledovat děje á la Listopád kousek od nás. a je to v Bělorusku úplně stejné, jako v Listopádu – lidé jsou šikanovaní, zavíraní, ztrácejí se, utíkají, pokud to jde, ale pevná ruka diktátora na ně dopadne s klidem i v cizině... a svět se dívá a maximálně tak hrozí prstem, navíc dovedně ukrytým druhou rukou.

2 04.08.2021

Rozum bylo zjevení. právě v době vydání jsem zahodil příležitost stát se marxistickým teoretikem kultury, potácel jsem se od brigády k brigádě nebo bezpráce, podal jsem si – neúspěšně – přihlášku na jiný odbor téže školy a přesto, že jsem byl z 60 uchazečů o studium archeologie daleko nejlepší, nevzali mě – nevážil jsem si, že mě na tu školu vzali rok předtím, i když na strašný směr... dělal jsem zahradníka, nosil kabely kamarádovi, budoucímu režisérovi, chodil na vykopávky... až jsem zakotvil v Knize, legendární prodejně českých knih v Bratislavě. nějak po známosti se mi povedlo získat Slobodův Rozum (to jsem využíval image praštěného čtenáře původní slovenské prózy té doby – a že tehdy vycházely skvosty! a že tehdejší knihkupci byli silná klika!) když jsem později stál za pultem v prodejně Slovenský spisovatel, měl jsem štěstí a s mistrem jsem se seznámil, napsal mi pak věnování do několika knih, které už jsem si předtím koupil:) opravdu svérázný človíček. uvědomil jsem si to po letech, kdy jsem seděl „na Grbě“ a díval se dolů ulicí, kde stál domek, tehdy již zesnulého, barda. seděl jsem na koberci mateřídoušky a cítil se jako v knížce Jak voní tymián...
Rozum jsem, samozřejmě, četl několikrát. a pořád mám pocit, že se toho až tak moc nezměnilo... prostě Sloboda dovedl jít až na kost, je to znát už na jeho předchozích novelách.
Opravdu stojí za to číst jeho knížky.

1 29.07.2021

nějak mě to vždycky překvapí - i když by nemělo. závist, nenávist, žlučovitost, shazování a urážení jiného člověka. v případě autora knihy je to ještě divnější. až na několik opravdu extrémních případů, kdy jsem se nezdržel a napsal něco ne na adresu knihy, ale spíše autora, se snažím vnímat to, co autor píše, co nám sděluje, s čím bojuje, co ho naplňuje nebo naopak mu bere dech.
na knížky Michala Viewegha lze mít jistě různé názory - tisíc lidí tisíc + 1 chuť.
proč se ale někteří čtenáři uchylují ke kopancům od zad? proč, když někoho sklamalo 10 knih autora, bere do ruky jedenáctou? není to spíš póza? obecně rozšířená představa, že jenom ten je in, kdo si do Viewegha kopne?
vysvětlí mi to někdo?

29.06.2021

Eicherik: a ještě jedna odbočka. když moje ségra v roce 1988 poprvé vyjela do západního Německa (dodnes nechápu, jak se jí to povedlo), řekla po návratu, že to byl hrozný zážitek, že téměř umřela hlady. když totiž přišla do kvelbu s krmením, nevěděla některé z poživatin ani pojmenvat a nejvíc ji šokovalo, že měla na vybranou z 18 druhů brambor:)

soudruzi věděli, proč tam nikoho nechtěli pouštět:)

1 09.06.2021

Eicherik: jasně, šlo to. v Bratislavě byla taky prodejna cizojazyčného tisku. vždycky u ní postávali nenápadní pánové v baloňácích:) ale ne každý měl to štěstí, že žil v Praze nebo Bratislavě. když už odbočky, tak kupříkladu v Bratislavě jsem si mohl vybrat, jestli chci jogurt bílý, s jahodama nebo s meruňkama. v takové Kremnici si mohl člověk vybrat, jestli si jogurt ve čtvrtek koupí nebo nekoupí...

09.06.2021

Eicherik: já to beru od Adama a tak detaily o možnosti ozbrojených narušitelů mi jako omluva střílení do lidí nestačí. protože problém je už v tom, že někdo shora určil, kde je šťastný ráj a kde je peklo a nařídil lidem v tom ráji žít. i kdyby měli umřít. jak se kdysi říkalo: my ten mír ubráníme i se zbraní v ruce!

kdysi jsem byl v rádiu diskutovat o lidských právech a svobodě. můj spoludiskutér to vyřešil už první větou: Člověk se svobodný narodí a celý život ho o svobodu připravují.
takže Pohraniční stráž byla jednou z obrovských zvrhlostí bývalého režimu, tolik dodnes opěvovaného lidmi bez paměti, cti a slušnosti...
a budu vypadat jako brouk Pytlík, ale vyrůstal jsem ve vsi, která měla ostnatý drát všude. z jedné strany ulice domky, z druhé dráty, za nimi voda a pak zase dráty. ve škole k nám promlouvali vojáci se samopaly a předváděli nám psy v akci. kladli nám na srdce, abychom neprodleně hlásili každou podezřelou osobu, která se ve vsi objeví... bylo nám sedm - osum - devět let a už jsme byli vystaveni vymývání mozků, v oddílech mladých ochránců hranic jsme se učili rozeznávat a zneškodňovat diverzanty, udávat a nevěřit... a zatím děti v té prohnité kapitalistické cizině četli časopis Pif, který vždycky přinášel nějakou tretku, pojídali opravdovou čokoládu a ne sójovou náhražku, chodili na výlety po celém světě a ne k Balatonu nebo ke zmrzlému Baltu v dédéehr...
už jenom za zničené životy několika generací by si komunisti a jejich dodnes protežovaní potomci zasloužili dožít v lágrech, ale zase nebudu sem sít nenávist. ono na každého dojde a na každé prase se voda vaří...

a že jsme na tom stále nejistě napovídá třeba včerejší článek v Lidovkách:
https://www.lidovky.cz/svet/lukasenko-kazda-rodina-musi-byt-ozbrojena-nepritel-v-pripade-konfliktu-pochopi-ze-se-ma-drzet-dal.A210608_141342_ln_zahranici_lidr

to už je škoda komentovat, to snad nepochopí pouze ortodoxní komančové...

hezký den.

2 09.06.2021

to eicherik:
jak jsem se dočetl, v roce 1989 měla ČSLA kolem 200.000 lidí, z toho pozemní vojsko, obecně složené ze vzoru bigoš polní, vzduchem chlazený tvořilo podstatnou část tohoto seskupení – 128.000 vojáků. přes 60.000 bylo velících důstojníků a na toto monstrum bylo navázáno dalších 80.000 civilních zaměstnanců.
v roce 1989 nebyli vojáci základní služby nasazováni k potírání demonstrací, komančové opravdu nemohli počítat s jejich loajalitou, ba ani se schopností bez reptání splnit každý rozkaz. navíc, důstojnický sbor, to byla přehlídka zkrachovaných existencí, které vsadili na to, že se budou mít líp, když přestanou myslet a tak se svou službou vlasti především propíjeli. ona ta karikatura majora Halušky nebo poručíka Troníka až tak daleko od reality neutekla. vojenská základní služba bylo vlastně elegantní ulití 128.000 pracovních sil, pro které by na pracovním trhu prostě nebyla práce. a to by byl průšvih, dokonce protiústavní:). ovšem! z předchozích let ti musí být známo, že třeba tzv. pohraniční stráž, tvořená také převážně záklaďáky, neměla problém střílet do lidí – stačilo to jenom ideologicky zdůvodnit a zasít mezi ty kluky strach. stačí se podívat na mapu: https://mapa.zelezna-opona.cz/. střílelo se všude – ve jménu ochrany socialismu...
a v případě, že by si voják základní služby měl rozmyslet, jestli bude střílet proti lidem, nebo zastřelí jeho (stanné právo) není těžké uhodnout, jak se zachová.

na špinavou práci tady byli policajti a především ti, co se chtěli policajty stát a mít se líp, než všichni ostatní. prostě ti, co chtěli přečůrat režim a neviděli, že režim už dávno přečůral je.
nemluvě o fanaticích v StB, ochotných a schopných i zabíjet. to byla parta vymletých mozků a mlátiček, co by spokojeně nastoupili i proti vlastním rodičům.

a nesmíme zapomínat na lidové milicionáře – nelegální armádu, o kterou se mohla komunistická moc klidně opřít. vždyť tato parta militantních dědků ve zbrani měla už na rukou krev ještě od konce války a pak od února 1948, umazala se při každé pozdější příležitosti, byla po zuby ozbrojená a chtěla splnit svou historickou úlohu... až z toho mrazí, když si představím, co tady bylo militantních tatíků, kteří si chtěli aspoň jednou v životě vystřelit... na sklonku 80. let měli komunisti k dispozici přes 85.000 vyzbrojených a nažhavených milicionářů. našel jsem přehled toho, co zrušené milice odevzdali v roce 1990 (sic!):
„Podle zprávy ministra obrany arm. gen. Vacka, přednesené 4. 5. 1990 na schůzi Federálního shromáždění, po svém zrušení Lidové milice do armádních skladů odevzdaly:
– 20.067 pistolí a 4.414.652 nábojů,
– 71.054 samopalů a 62.896.128 nábojů,
– 6.890 kulometů a 16.445.726 nábojů,
– 130 protiletadlových kulometů a 1.082.767 nábojů,
– 4.005 signálních pistolí,
– 358 minometů,
– 149 bezzákluzových kanonů,
– 2.177 kusů automobilní techniky, z toho 959 motocyklů, 687 osobních automobilů, 449 nákladních automobilů, 82 spojovacích automobilů,
– 1 obrněný transportér,
– 2.031 ručních granátů,
– 59.962 výbušek, 13.328 kg plastické trhaviny, 7.589 kg náloží TNT a 1.360 kg táhlých náloží.“

je těžké představit si, že se to celé mohlo ne zvrtnout, ale doslova zvrhnout tak, jak to popisuje paní Mornštajnová? že celá naše existence závisela od situace v Sojuzu? jenom shodou náhod Gorbiho nesvrhli o pár měsíců dřív... a že by svět na nás kašlal? stačí se podívat na to, co se děje v Bělorusku a jak se k tomu staví „svět“... stačí si vzpomenout na Mnichov, Jaltu, Postupim... a k čemu byla památná slová Ich bin Ein Berliner? v roce 1963 je mohl Kennedy opravdu jenom házet na zeď...

a otázka, jestli to soudruzi pustili schválně?
měl jsem možnost vidět po 17. listopadu řadu trosek, které se ještě pár dní předtím nakvašeně vozily šestsettřinácettrojkami a rozhodovaly bohorovně o našich životech. opakovaně jsem slyšel vyděšené dotazy, jestli je pověšíme... tak se určitě nechová člověk, který ví, co dělá. to, že se ta chamraď oklepala a dneska nám tu vesele dál devastuje zemi, často i s naší podporou (jak jinak si vysvětlit volební preference nás – voličů?), je jiná písnička. a zpívalo by se v ní o udavačství, kolaboraci, konfidentech, omlouvání, že se to dělá kvůli dětem...

jo, v armádě jsem si ty dva roky odtrpěl pár let před tebou. velitel ochlasta, důstojnický sbor učitelé, kteří „podepsali“, jejich morálně-volní vlastnosti by byly na další a delší příspěvek (pro ilustraci stačí, když řeknu, že velitel psovodů krad´ konzervy pro psy a doma si na nich pochutnával) civilní zaměstnanci kšeftařili se vším, co bylo ve skladech... každý pořádný tramp měl přece kanady, které se legálně koupit nedaly:)

2 08.06.2021

knížku fascinovaně otevírám, abych ji po přečtené kapitole zase na chvilku zavřel...
a když se dívám na diskusi k ní, chápu, proč mě při křtu nadělili rodiče mé jméno. ano, jsem opravdu v Jiříkově vidění...
tato knížka je opět příkladem, že u nás mnoho lidí nedovede číst s porozuměním. chvilkami se mi zdá, jako bychom měli odlišné abecedy, jakoby písmena vytvářela jiná slova s jinými významy přesto, že se čtou stejně.
a moje první poznámky k dílu?
generacím přiťápnutých přizdisráčů a prospěchářů se povedlo vychovat dvě generace poživačných konzumistů dokonale dezorientovaných ve světě. to je jediné, co tato společnost dovedla v posledních 30 letech. a dovedla to k dokonalosti.
mrazí mě, když si představím, jak blízko jsme dneska zpátky ke sladké totalitě, která zbavuje člověka odpovědnosti za vlastní život a omlouvá jeho zbytečnou existenci. stačí zabrousit na kterýkoliv web s komentáři čtenářů nekonečné množství hejterů, agresivních hlupáků, vyžívajících se v ponižovaní jiných a shazování všeho a všude ve jménu... ve jménu neohrožené anonymity. stačí se podívat na výsledky kterýchkoliv voleb za posledních 30 let a člověka jímá hrůza, jaká lůza to vládne této zemi...
bez historické paměti, s vědomým vymazáváním osobní paměti, podléhající mantrám o mléku za korunu devadesát a rohlících za třicet haléřů... to jenom podtrhuje, jak snadný byl přechod od komunismu ke konzumismu.
až se nechce věřit, že v této zemi žili (a snad ještě stále žijí) lidé, kteří znali význam pojmů svoboda, odpovědnost, hrdost, víra...
z dystopie paní Mornštajnové jde mráz...
pamatuji si, jak mezi námi 27. listopadu 1989 chodil elegantně oblečený pán a točil si nás na kameru. viděl jsem v oknem okresního úřadu další čočky kamer. četl jsem v okresním plátku v následujícím týdnu burcující úvodník okresní soudružky, která nás všechny nazvala protisocialistickým póvlem a trvala na našem zatčení...
a co je na tom nejhorší? z toho elegantně vyhlížejícího estebáka se po několika letech vyklubal lidem a zastupiteli právoplatně zvolený viceprimátor města. už tehdy jsem se měl zvednout a z tohoto absurdistánu odejít. i přesto, že moji předci žili v této zemi už v roce 1570.
a to, co vidím kolem sebe dneska mě jenom utvrzuje v tom, že jsem zmeškal ten správný okamih...

7 07.06.2021

hm, neumím si představit „studijní účely“, pro které byl tento žvást „studován“. a srovnávat tuto nechutnost s pohádkami, tak na to musí mít člověk v hlavě opravdu extra guláš. je to tak – čím víc možností studia, tím větší pitomosti lezou na světlo světa. otázka je, k čemu v profesionálním životě opravňuje takovéto „studium“...

apropó – když máte opravdu chuť dovědět se něco o tomto hovadu, zkuste se začíst do šesté části Knausgardova díla Můj boj. myslím to úplně vážně. protože číst bláboly od soudruha Hitlera je stejná ztráta času jako číst Voloďova šibalství, třeba vázané v kůži nebo pitomost bez smyslu a logiky zvanou Kapitál.

hledat cokoliv dobrého v této znůšce blábolů, tak to chce opravdu odvahu a nasazení.

mnohem horší je ovšem obdivná tiráda na tohoto velducha... uťápnutý křupan bez jakéhokoliv vzdělání, loutka v rukách jinačích manipulátorů ochotná udělat cokoliv. blbeček, co se vymknul a začal svět „přetvářet“ po svém. a tak spolu se svým sekundantem Stalinem zavlekli svět do krvavé lázně.

nerozumím, jak může na databázi vůbec existovat toto heslo a jak tu může být za spisovatele vydávána takováto zrůda... snad jako „studijní materiál“?

obludné.

pro všechny neochvějné obhájce demokracie: Hitler se také oháněl demokracií a svobodou projevu. sračka z produkce obskurní sešlosti, která je schopna na svém profilu předvádět nechutnosti, které byly zdokumentovány například denníkem n, nemá nárok na existenci. a to, že existuje, je jenom výsledek zhůvěřilosti našeho justičního systému.

nacismus a náckové pro mě nemají právo na šíření svých sraček (skoro jsem napsal myšlenek...). a můžou se u toho tvářit jako zájemci o studium historie, pořád jde o vypatlance, kteří si rádi tu kopnou, tu uplivnou, tu podpálí.
malý český človíček sral magi v kostkách a podlézal náckům v průbehu celého protentokrátu a zcela viditelně se nezbavil svého podlízavého postoje - viz tričko s Heydrichem při příležitosti výročí heydrichiády - to už chce mít opravdu v hlavě vymeteno důkladně a navíc podepřeno titulem doktor honoris causa z ukrajinské university vlastněné ruskými oligarchy.
a člověk milión - Jozef Mak nebo Tono Brtko na Slovensku zase dělal všechno pro to, aby se dostal k majetku po těch nehodných existence.
proto je dodnes téma arizace tabu, proto se všichni upejpají, když mají mluvit o udavačství.
národ, který nezná svou historii, si ji musí zopakovat.
v tom případě ale děkuji a jdu si hledat opuštěný ostrov někde v Tichomoří, tam snad tento zmagořený póvl dosah nemá.

pro toto všechno si myslím, že nacistická propaganda, jakkoliv získala pro své počiny ISBN, nemá na databázi knih co dělat.

k tomuto vydavateľovi – producentovi sračiek stačí len jeden odkaz:

https://dennikn.sk/blog/648360/guidemedia-nacisticka-zombie-masina-znovu-povstala/

toto nemá čo hľadať na databázi, pretože to nemá nič spoločné s literatúrou.

už som o tom hovoril v nejakej inej diskusii (píšem po slovensky, pretože ma práve vytočil rozhovor s jednou arogantnou, hysterickou a domýšľavou tetou na idnes:) – delenie literatúry na ženskú, youngadult (to je krásny český výraz:), fantasy, populárno-náučnú a ďalších štyristo chlievikov je len dôsledkom nevzdelanosti marketingových manažérov vydavateľstkých domov a tlaku na to, aby predali čím viac toho póvlu, ktorý je na sklade. všetci sú nastavení na zisk, zvyšovanie zisku, sledovanie ziskovosti, z knihy urobili dávno obyčajný hajzlák, je im jedno, aký, len aby sa dobre predal. a tak často dostaneme v obale s označením „ženský román“ drsne drevitý papier, „youngadult“ je zvyčajne neskutočná zlátanina napísaná z potreby zarobiť, „fantasy“ sa píše preto, lebo autor nemá schopnosť pochopiť chod sveta a utieka sa kdesi mimo – áno, sú to hlúpe nálepky, ale nevymyslel som ich ja.
rád si listujem napríklad v Literární kronice první republiky, ktorá bola strčená do škatuľky encyklopédia či odborná literatúra, či monografia. pritom by mala byť vo výbave každého vášnivého čitateľa, najmä takého, čo má pocit, že už prečítal všetko a nič ho nemôže prekvapiť.
úplný relax je Ottův slovník naučný, ktorý sa mi po rokoch podarilo zohnať za neskutočné peniaze (všetkých 28 zväzkov prvého vydania + bonus ďalšia 17-dielna encyklopédia za 4000 českých korún!)
a či vezmem do ruky Murakamiho, Hemingwaya, Formánka, Neffa, Dušeka, Mitanu, Ferrante, Mornštajnovú, Tučekovú, Austen alebo hocijakú inú knihu iného autora či autorky, v prvom rade ma zaujíma, ako je napísaná, ako je zvládnuté remeslo a nie tá hlúpa nálepka, ktorú jej dali v rámci boji za vyššie predajné čísla.
jasné, väčšina ľudí číta knihu kvôli odreagovaniu, to je o.k. – ale to ešte neznamená, že im treba podsúvať škvár bez hodnoty s nálepkou „kniha pre vás“.
kým sa vydavateľstvá nezbavia tohto nálepkovania, nezmenia sa ani návyky kníhkupcov a nepribudne dobrých kníh.
napríklad pre vás, Lenka.Vílka je Ferrante odpad, mňa potešila plnkrvnosť tej knihy. mne sa zasa nepáči produkcia Rosamundy Pilcherovej, iný jej knihy hltá. mám rád Formánka, ale počujem na neho aj slová hany, podobne je na tom Hájíček. tisíc ľudí má tisíc chutí. nálepky a anotácie krivia pohľad na dielo a často mám pocit, že som čítal anotáciu k inej knihe, než som prečítal:)
a z praxe v kníhkupectve viem, že dobrý čitateľ naozaj nedelí knihy podľa toho, akú cieľovú skupinu im vybralo vydavateľstvo a častejšie som sa stretol s kritikou remeselného spracovania knihy (tlač, väzba) než jej obsahu.

proč je tato kniha označovaná jako román pro ženy?
proč není označená třeba jako román pro manažery? instalatéry, řidičky kamionů...?
proč proboha musí donekonečna někdo vyrábět ty pitomé škatule a házet do nich knihu za knihou?:')

není na knize nejdůležitejší, jestli je určena pro čtenáře a jejich požitek nebo pro kšeft a radost z prašulí?

jasně. jak bych mohl čekat jiný tón příspěvků.
civilizace a kultura, která je založena na hromadění věcí a přeceňovaní tretek a odkládání všeho, co kde upadlo „pro případ“ nebo „na horší časy“ nemá šanci vnímat to, co autorka píše a co se snaží vysvětlit.
bude to nejspíš tím, že ta naše středoevropská „kultura“ je založena na definici od Babičky: „Dobrá hospodyňka pro pírko aj přes plot skočí!“ měli jsme k tomu dosti nejapné pokračování, které přesně vystihuje smysl našinců pro pořádek.
naoko vypadá všechno jako ze škatulky. jenom neotvírejte ty dveře pod schody, mohlo by na vás něco vypadnout... koberec máme krásný, vyluxovaný - a všechen sajrajt, co byl pod skříní, jsme šoupli - pod koberec, tam není vidět. a ty naše sklenky ve vitríně! jasně, z těch se nesmí pít, mohly by se rozbít... a pamatujete jak jsme v Benátkách koupili tu umělohmotnou gondolieru, co hraje o sole mio?
když vidím, jak armády hospodyněk sobotu co sobotu uklízí až do zblbnutí, protože nepochopili a nikdy nepochopí, že ten, kdo pouze uklízí, nebude mít nikdy pořádek, je mi to k smíchu.
navíc to slovo uklízet získalo díky neutuchajícím aktivitám našich zastupitelů dosti pejorativní nádech: XY je absolutně neschopný ve funkci, do které jsme ho posadili... co s ním uděláme? UKLIDÍME ho na jiné místo.
a přesně tak to je. protože nejsme schopni rozlišit, co je opravdu důležité a co nepotřebujeme, máme bordel jak doma, tak ve státě. i v životě.
a jediné, co s tím dovedeme udělat, je odsoudit člověka, který má jiný názor na věc a jiné zkušenosti. nám stačí naše předsudky, náš vzor je hloupý Honza, nám stačí buchty s mákem (nebo rohlík s paštikou, který s chutí sníme u fontány di trevi...).
k smíchu celá tahle pidlivizace, která sa neumí podívat ani metr před nos.

1 20.02.2021

je s podivem, jak lidé odmítají informace podložené lety výzkumu, neustálým vzděláváním, srovnáváním s jinými zdroji a argumenty a jak naopak, bez jakýchkoliv zábran doslova „žerou“ různé tlachy, pseudoargumenty a pověry a vydávájí je za div ne bibli svatou.
smáli jsme se tomu už v časech Dänikena a jeho blábolů, smáli jsme se tomu v čase šifry mistra leonarda, blafu, který nemá s historií a vědou nic společného a smějeme se tomu i v současnosti. když se na obrazovce zjeví pošahaný Tsoukalos se svými pohádkami o vetřelcích dávnověku.
smích ovšem zdaleka nestačí. co nám opravdu schází, jsou autoři, schopni přístupnou formou přiblížit čtenářům, co se povedlo objevit a jak si to věda vysvětluje s nabídkou, aby o tom přemýšleli i čtenáři. na to nám ovšem schází obecenstvo schopno kriticky myslet.
takže nám, co chceme přemýšlet a rozšiřovat si obzory poznání, zůstávají „nezáživné“ elaboráty od kapacit opentlených tituly ze všech stran a pro ty, co všude byli, všechno znají a jenom potřebují potvrdit svůj lety studia na vysoké škole života nabitý názor stačí kdejaký Tsoukalos...

1 20.02.2021

pobavil mě prospero... píše: lidi jako já to přepínají...

já mám na to jiný recept - lidi jako já to vůbec nezapínají. a v PC mají nainstalovaný adblock a do smartu si nepouštějí appky zdarma s reklamou a šmírováním. jak říkají vichodňáre - i tak śe da, i tak śe da! protože když je něco zadarmo, produktem jsem já. a nejdráž vyjdou nejlacinější šmejdy...

1 01.02.2021

aleksis: jaksi mi nepřipadá důležité, jestli je to fikce nebo pravdivý příběh, protože mám pocit, že v té knížce jde o něco úplně jiného, než popis nudné, neustále se opakující činnosti bez konce. síla té knihy spočívá v naději a víře v sílu člověka. byť je jenom nepatrnou tečkou na tváři planety, přece má schopnosti a sílu něco změnit. samozřejmě, záleží od motivace.
tak mi napadlo – vemte si kteréhokoliv „zástupce lidu“ ať v Čechách, nebo na Slovensku a představte si, že by místo toho nekonečného blábolení beze smyslu každý den tiše zasel jedno semínko... jak by náš svět mohl vypadat! místo toho se neustále tahají o nesmysly a dokážou zasít pouze svár mezi lidi, čímž se stávají vesměs neužitečnou havětí.
z faktického hlediska je knížka nejspíš fikcí, inspirovanou skutečným příběhem, ale to jí nic neubírá na síle. vzpoměňte na klasiku – The Old Man And The Sea přece také nevypráví doslovně příběh starého rybáře Santiaga a příběhy Robinsona Crusoe by asi nebyly tak zajímavé, kdyby byly pouhým popisem skutečných událostí. v těch příbězích je něco navíc, co z nich dělá opravdu velkou literaturu, mistrovská díla.

není co nechápat, prostě někomu knížka nebo autor nesedne. s hodnocením se to má tak, že čím je člověk blíže druhé straně, tím shovívavější a méně zdrcující rozsudky a odsudky vyřkne.

současně potvrzuji, že někdy je mi při hodnocení knih 17, jindy 170:')

a taky hodně záleží, čím se takový čtenář živí. když je zvyklý na akční drama, nebude Muurakami nic pro něj. když ho teší King, asi nebude číst romantikou literaturu:) a ten, kdo chce při čtení přemýšlet, asi nebude brát do rukou komiks o Spidermanovi.

nejlepší je žít a nechat žít.
navíc mám dojem, že jedna negativní reakce vzbudí více pozornosti než 10 pětihvězdičkových hodnocení v řadě. a právě díky té negativní reakci může další čtenář objevit nového autora.
takže bychom se za expresivní odsuzující hodnocení měli spíše poděkovat. na autora a jeho dílo je upozorněno a hodnotitele většinou jeho zbrklá reakce později mrzí.

2 02.12.2019