kapr diskuze u knih

Příprava komentáře:
Zajímavá zkušenost, ano skutečně se v některých okamžicích usmějete, v dalších doopravdy zasmějete. Přesto každý takový smích končí zvlhnutím očí a mrazením na zádech. Ke knížce se chci vrátit a trošičku ji i rozebrat. To co jsem prozatím vycítil, tak na příbězích dětských hrdinů, jak vystřižených z Bylo nás pět snad každý nejlépe pocítí absurditu oné situace.
Vzpomněl jsem si při té příležitosti na dvě své vlastní příhody, zážitky.
Ta první zřejmě pochází z pobytu v Konstantinových lázních, nebo v Plasech. Daleko od vesnice jsem v lese narazil na v podstatě opuštěný židovský hřbitov. Na té vzdálenosti od lidských obydlí byla dobře cítit míra permanentního útlaku našich židů.
Druhá je z Mikulova? Sám bych si toho nepovšiml. Na jednom náhrobku je nedokončený náhrobní nápis. Kameník - rytec musel následující den do transportu a svoji práci tak nestačil dokončit.
Dalšího komentáře snad netřeba. Přesto se chci ke knize vrátit, a komentář dokončit.

18.03.2018

Obě "části" komentáře musím ještě spojit, upravit, některé části přenést do diskuze, zajímavostí a tak podobně.

15.03.2018

2018 03 13

Na knihu se moc těším. O událost jsem se zajímal zhruba před rokem. Pečlivě jsem prošel komentáře, a sledoval rozporuplné názory čtenářů. Někdo čekal a žádal pouze napětí, jiný stál o co nejširší sbírku faktů, a to i za cenu toho, že tatáž událost se v knize objeví opakovaně, tak jak si ji kdo z účastníků zaznamenal. Ony komentáře často vypovídají spíše o svých autorech, než o knize, nebo dokonce události samotné.

A názor, možností je přehršel. Může jít o zásah známé síly, ať už oficiální, tak skryté. Může jít i o zásah síly kterou dosud my neznáme. Konec konců ono místo bylo tak či onak zapovězené. K tomu samozřejmě mohl a nemusel být reálný důvod. Nakonec i my máme tu a tam u některého města třeba šibeniční vrch a podobně. Dnes jsem četl na netu o žralokovi, který se dožívá 500 let. Je tomu tak prý především proto, že se vyvíjí ale i pohybuje velice pomalu. V článku je uvedeno, že pohlavní zralosti se dožívá ve 150 letech. U stromů se běžně hovoří i o době života udávané v tisících let. Netýká se to samozřejmě každého stromu, ale vyjímky, ty existují. Musíme se smířit s tím, že s mnohými i v současnosti "žijícími" druhy či silami se můžeme klidně o stovky i tisíce let v podstatě míjet. Na některé jejich projevy můžeme vyjímečně narazit, o některých jiných se pravděpodobně vůbec nedozvíme, protože se s nimi prostě z pohledu známé historie zcela mineme.
Myslím si, že ono tajemství jednou bude odhaleno, právě proto, že je spojeno se zapovězeným místem. To o něčem svědčí. Přinejmenším o tom, že s ním byla v minulosti spojena nejméně jedna špatná zkušenost, ale pravděpodobně šlo nejméně o několik takových příhod. Myslím si totiž, že kdyby šlo v minulosti jen o jedinou podobnou příhodu, tak by již dávno upadla v zapomění. Proto zřejmě půjde o něco co se z hledisko délky lidského života, a paměti předávané po několik generací, už několikrát zopakovalo, nebo přinejmenším nějak negativně projevilo. Vysvětlení nakonec může vypadat úplně prostě a jednoduše. Lidem to nedá. A je docela pravděpodobné, že tyto informace budou velice zajímavé.
Samozřejmě je možné, že půjde čistě o služební záležitost, a ony informace nebudou nic hezkého. O horor jde zřejmě v každém případě. Jen jeho vysvětlení všedními okolnostmi, by bylo jen zprávou o další špinavosti. Spíše se kloním k tomu, že budeme velice překvapeni.

1 13.03.2018

Petass

Vidím Jihomoravský kraj, tak to nebude tak jednoduché. Zvláště s dvouletým dítětem.
Hledal jsem včera večer, a narazil jsem na
http://www.npmk.cz/node/194
Je tam 18 odkazů. Ne všechny jsou ale v češtině a slovenštině. Ale třeba si poradíte.

Něco z toho se zřejmě dá sehnat i v Brně, nebo Blavě, v němčině pak ve Vídni, nevím kam to máte blíž. Něco by zřejmě mohli poslat i mailem. Podle jazykových schopností, by zřejmě bylo možné něco najít i online. Autoři u těch článků uvedení pravděpodobně napsali k tématu i jiné články do jiných periodik.

Sice jsem to nevyhledával, ale nejspíše bude existovat i nějaká skupina, kde si rodiče na toto téma vyměňují zkušenosti.

Jak jsem tak ťuknul, tak odborníci říkají, že do 4, 5, 6 let se lateralita může měnit.
Myslím si, že některé děti mohou být ve vývoji poněkud napřed, a pak by ono jejich rozhodnutí možná mohlo padnout o něco dříve.
Rozhodně bych jej nezaměřoval ani na jednu z obou stran.
O dětech v tomto věku nevím zhola nic. Příbuzná má syna 1 1/2 roku, a slyšel jsem, že běhá do schodů o 106.

(Ona čeká další v nejbližších dnech, synátor do patra vyběhne, ale dolů se mu pravidelně nechce, a ona už v těchto dnech na to nemá, a tak musí volat stařičkou sousedku, aby synka dostala dolů do přízemí. To jen na vysvětlení.)

(Podával bych mu třeba pastelky vždycky dvě STEJNÉ barvy, oběma vašima rukama, v každé jednu pastelku, ať si vybere, kterou rukou on po které sáhne, a kterou s ní bude skutečně malovat.)

Až přijde čas na ty nejběžnější maličké dětské nůžtičky s tupými kulatými špičkami, tak bych mu pořídil co možná identické opět dvoje, jedny pro praváky, jedny pro leváky - ať si vybírá sám.

S literaturou na toto téma bych se určitě seznamoval, ale bral bych ji vždycky s rezervou, často méně bývá více, k zásadním krokům bych přistupoval rozhodně opatrně.

Vždy bych se snažil podporovat rozvoj po všech stránkách, a nejméně do 2.třídy bych si dával velký pozor - snažil bych se případné výkyvy v lateralitě nijak neovlivňovat, a jakékoliv předměty raději pořizovat dvojmo.

Samozřejmě, vše je i otázkou peněz, a tak bych toto uplatňoval především tam, kde předpokládáte, že s oním předmětem bude trávit nejvíce času. Ať si vybírá sám, a bude-li skutečně levák, ať ty podstatné pomůcky má k dispozici určené pro leváky, nebo co možná neutrální. Ale ať se také seznamuje se světem pravorukosti, byť se praváckým předmětům bude snažit vyhýbat, mnohdy prostě nic jiného právě k dispozici mít nebude.

A zkuste si, jste-li pravačka (jak předpokládám?,) stříhat levorukými nůžkami. Zvláště takové stříhání archu papíru podle narýsované přímky například mně dává docela zabrat. Není to sice vůbec důležité, ale je to cesta k pochopení jak se levákům žije v pravorukém světě.

Moje osobní domněnka je, že ve skutečnosti je leváků polovina z nás, jen mnohé měkčí poslušnější povahy se dají snáze ovlivnit. Na to kdy a čím došlo k preferenci praváků existuje řada teorií, myslím si, že na každé z nich něco bude, a nejspíše působily všechny uváděné faktory společně. Zda existuje nějaká přirozená preference, že by (podle mne určitě jen velice malé procento) leváků v průběhu celé doby před narozením bylo něčím vylučováno z dalšího vývoje nějakou doposud neobjevenou překážkou netuším, nikdy jsem o ničem podobném neslyšel. Pokud by něco takového skutečně existovalo, rozhodně by se to už v žádném případě nijak netýkalo doby po narození. Nejspíše nic takového neexistuje. V dalším životě ale bývají leváci snad po všech stránkách úspěšnější než praváci, byť jsou možná v pravorukém světě občas ohrožováni tím, že různé ovládací prvky jsou umístěny poněkud jinde, než by právě pro ně bylo nejpraktičnější, tedy nejvhodnější.

Tak Vám ještě na závěr popřeji aby Vám Váš syn přinášel vždycky jenom radosti, i když z vlastní zkušenosti vím, jaké starosti si užili se mnou oba rodiče, zvláště pak moje matka, a bylo to v každém věku, jen se ty problémy s tím jak šel čas se postupně měnily. Přesto doufám, že jsem je snad vcelku uspokojil, i když to pochopitelně mohlo být lepší.

27.02.2018

Výborné. Chápu, že prvotina tak uspěla.

24.02.2018

Skutečně právě čtu. Posouvám se ale jen velice pomalu, s největšími obtížemi. Kdybych nebyl četl s uspokojením předcházející tři nebo čtyři Agátiny historie, asi bych byl knihu dávno definitivně odložil. Možná k tomu přispěla mně nepříjemná hlavní představitelka v onom britském seriálu, na který jsem nakonec už vůbec nebyl schopen se dívat.
Marion Chesney
...
Nakonec jsem to v půli nebo ve 3/4 vzdal.

1983 - 2. nezměněné vydání (30 001 - 60 000) výtisků

A ještě totéž v originále:
The first list we made out had to be discarded. It was clear that the upper reaches of the Thames would not allow of the navigation of a boat sufficiently large to take the things we had set down as indispensable; so we tore the list up, and looked at one another! George said: "You know we are on a wrong track altogether. We must not think of the things we could do with, but only of the things that we can't do without." George comes out really quite sensible at times. You'd be surprised. I call that downright wisdom, not merely as regards the present case, but with reference to our trip up the river of life, generally. How many people, on that voyage, load up the boat till it is ever in danger of swamping with a store of foolish things which they think essential to the pleasure and comfort of the trip, but which are really only useless lumber. How they pile the poor little craft mast-high with fine clothes and big houses; with useless servants, and a host of swell friends that do not care twopence for them, and that they do not care three ha'pence for; with expensive entertainments that nobody enjoys, with formalities and fashions, with pretence and ostentation, and with - oh, heaviest, maddest lumber of all! - the dread of what will my neighbour think, with luxuries that only cloy, with pleasures that bore, with empty show that, like the criminal's iron crown of yore, makes to bleed and swoon the aching head that wears it! It is lumber, man - all lumber! Throw it overboard. It makes the boat so heavy to PULL, you nearly faint at the oars. It makes it so cumbersome and dangerous to manage, you never know a moment's freedom from anxiety and care, never gain a moment's rest for dreamy laziness - no time to watch the windy shadows skimming lightly o'er the shallows, or the glittering sunbeams flitting in and out among the ripples, or the great trees by the margin looking down at their own image, or the woods all green and golden, or the lilies white and yellow, or the sombre- waving rushes, or the sedges, or the orchis, or the blue forget-me-nots. Throw the lumber over, man! Let your boat of life be light, packed with only what you need - a homely home and simple pleasures, one or two friends, worth the name, someone to love and someone to love you, a cat, a dog, and a pipe or two, enough to eat and enough to wear, and a little more than enough to drink; for thirst is a dangerous thing. You will find the boat easier to PULL then, and it will not be so liable to upset, and it will not matter so much if it does upset; good, plain merchandise will stand water. You will have time to think as well as to work. Time to drink in life's sunshine - time to listen to the AEolian music that the wind of God draws from the human heart-strings around us - time to - I beg your pardon, really. I quite forgot.

Myslím si, že tento text více nežli jen vystihuje základní účel léto knihy. Musíme se k němu, i k této knize vracet a řídit svoji lodičku klidnými vodami a krásnou krajinou, a když přijde nepohoda a strázně být připraveni a schopni uchránit to podstatné pro náš život.

= o = o =

Soukromá poznámka: Tabulka bagua. Vrátit se a prostudovat.

29.11.2017

Ještě přidám citaci z Tří mužů ve člunu v překladu Vladimíra Henzla:

První seznam, který jsme sepsali, jsme museli zahodit. Bylo zřejmé, že horním tokem Temže by neproplula loď dostatečně velká, aby pobrala věci, které jseme pojali do seznamu jako nepostradatelné. Seznam jsme tedy roztrhali a podívali jsme se jeden na druhého.
Povídá Jiří:
„Víte, vzali jsme to za nepravý konec. Nesmíme myslet na věci, které by se nám hodily, nýbrž jenom na to, bez čaho se neobejdeme.“
Jiří je někdy opravdu docela rozumný. Byli jsme překvapeni. Tomuhle říkám prostě moudrost, nejen pokud se týče našeho případu, ale i pokud jde o naši cestu po řece života vůbec. Kolik lidí si na této cestě naloží loď tak, že je v nebezpečí, že se otopí i s nákladem pošetilých věcí, bez nichž by podle jejich mínění cesta nebyla příjemná a pohodlná, které však ve skutečnosti jsou jen zbytečnou přítěží.
Jak přeplní ubohou malou lodičku až po vrchol stěžně krásnými obleky a velkými domy, zbytečným služebnictvem a zástupem okázalých přátel, pro něž nemají cenu ani dvo pencí a kteří pro ně samé nemají cenu ani tří půlpencí; nákladnými zábavami, které nikoho netěší, formalitami a módou, nároky a chloubou, a ach – přítěží ze všech nejtěžší a nejnesmyslnější! - strachem co si pomyslí soused; přepychem, který jenom přesycuje, rozkošemi, které nudí, falešným honosením, jež se podobá železné koruně, kterou za dávných dob nasazovali zločincům a pod níž ztýraná hlava, která ji nosí, krvácí a umdlévá.
Je to přítěž, člověče – nic než přítěž! Hoď ji přes palubu. Zatěžuje loď, že u vesel div neomdlíš. Ztěžuje její ovládání tak, že je činí obtížným a nebezpečným a ani na okamžik nejsi prost úzkosti a starostí. Nezbývá ti ani chvilky, aby ses v klidu zasnil, nemáš kdy pozorovat průsvitné stíny, jak lehce těkají nad mělčinami, ani třpytivé sluneční paprsky, ani velké stromy na břehu, shlížející na svůj vlastní obraz. Ani lesy nevidíš, celé zelené a zlaté, ani lekníny, bílé a žluté, ani traviny, ani vstavače, ani modré pomněnky.
Odhoď přítěž, člověče! Ať loď tvého života je lehká, naložená jen tím, co potřebuješ – útulným domovem a prostými radostmi, jedním nebo dvěma přáteli, hodnými toho jména, někým, koho bys miloval a kdo by miloval tebe, kočkou, psem, jednou nebo dvěma dýmkami, dostatkem jídla a oděvu a více než dostatkem něčeho, čeho by ses napil, neboť žízeň je věc nebezpečná.
Uvidíš, že loď se lehčeji ovládá a nepřevrhne se tak snadno, a když se převrhne, nezáleží na tom tolik; dobré, prosté zboží snese vodu. Budeš mít čas na přemýšlení právě tak jako na práci. Budeš mít čas pít sluneční paprsek života – čas naslouchat aeolské hudbě, kterou boží vítr vyluzuje ze strun lidských srdcí kolem nás – čas -
Prosím za prominutí. Úplně jsem zapomněl. …

29.11.2017

Jedna z několika málo biblí vernologů dostupná v češtině. Mám na ní úžasné vzpomínky. Až na ní znovu narazím, pokusím se napsat komentář.

18.10.2017

Mimochodem, na můj vkus je tady mnoho zaspoilerovaných komentářů, které by přinejlepším měly končit v diskuzi.

13.10.2017

S P O I L E R !!!






Domnívám se, že by ani v jediném komentáři zde neměla být zmínka o čachtické paní Alžbete Báthory, protože kdo si takový komentář přečte, už knihu jako detektivku číst nemůže, a vyžívat se v líčených hrůzách bez detektivní zápletky může pouze osoba mírně řečeno nestandardní, jinak nazývaná též úchyl.
Tento komentář rád smažu, když ostatní komentující své komentáře zaplavené takovýmto jednoznačným byť jednoslovným SPOILEREM upraví !!!
Úkolem komentáře je komentovat, sdělit pocity čtenáře, a přiblížit děj knihy tak, aby mohla být jednoznačně odlišena od dalších autorových děl i případných prací jiných autorů na podobné téma.
Povšimněte si laskavě, jak pečlivě se autor anotace jakékoliv podobné zmínce vyhnul !!!

2 09.10.2017

Zaujala mne recenze této knihy, recenze která hodně říká o tom jak psát jakoukoliv popularizační literaturu.
https://www.lupa.cz/clanky/senzory-martina-maleho-bez-ceho-se-hobby-hacker-neobejde/?utm_source=rss&utm_medium=text&utm_campaign=rss
Senzory Martina Malého: Bez čeho se hobby hacker neobejde?
Vypůjčil jsem si z této recenze pouhé dvě věty:
U popularizační knihy očekávám, že mi hned na začátku předvede něco hezkého, co mě chytí, navnadí, co si zkusím, a pln radosti, že mi to funguje a že mé „ahoj světe“ zaznělo, se ponořím do dalšího čtení. Bohužel je čím dál míň českých knih, které se tohoto postupu drží.

Rozdělit na více dílů, podrobnější fotodokumentace objektů, (a nejen foto), malé objekty - zastávky zcela chybí. Z tématu se dá vytěžit ještě daleko více. Přesto děkuji. Předci na jednom ze zbouraných nádraží přímo bydleli. O to je to pro mne vzácnější. Proto autorce velice děkuji, přesto, že jsem její dílo - z hlediska šíře a komplexnosti předávaných informací - částečně ztrhal.

26.05.2017

Jak zjišťuji, opět jsem si bohužel půjčil knížku, kterou jsem už kdysi četl. No nic, pokusím se u svého nejoblíbenějšího českého autora tentokrát dát dohromady patřičně kritický komentář.

Přesto, že ve skutečnosti jde o jednoho z mých oblíbených autorů, zde na DK jej prozatím mezi nimi neuvádím.. Až si od něj něco nového přečtu. také jej sem pravděpodobně zařadím. Knížka je parafrází, jak už název Mein Kamm napovídá, k Mein Kampfu. Vzhledem k této skutečnosti, i k ubývajícímu porostu na mé straně, knížku zatím odkládám.
Protože jsem knížku nedočetl, nebo vlastně nečetl, netroufám si ji zatím ani hodnotit, ani blíže komentovat.