Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Hotýlek je pro mne stejně dobrá kniha jako Hana, myslim že vše, co paní Alena napíše bude super čtení. Baví mne styl jak paní Alena píše. To jak popisuje osoby, děj jsem si zamilovala. Urcitě jdu na další knihu.
Kniha je, jak už je u Mornštajnové zvykem, napsaná tak, že hltáte slovo po slovu a snadno se Vám stane, že přejedete zastávku, kde jste měli vystoupit. První dvě třetiny mi připomínaly Hartlův Malý pražský erotikon (těmi osudy a mícháním postav), poslední třetina je o něco vážnější. Osobně jsem měla problém se s hlavním hrdinou ztotožnit. Každopádně, knihu můžu určitě doporučit.
Hotýlek nesklamal, ale na Hanu sa teda nechytá. Samozrejme, ťažko porovnávať dve tak rozdielne knihy.
Zo začiatku nešlo čítanie tak ľahko, dej sa rozbiehal pomaly a dlhšie mi trvalo, kým som pochopila súvislosti.
Avšak po pár stranách to už išlo. Sledovať generácie rodiny ako sa o hotel starali, ako prežívali rany osudu, lásky a nenávisť bolo zaujímavé. Aj keď sú postavy vykreslené majstrovsky, nepodarilo sa mi nájsť v knihe svojho favorita.
Rozprávanie príbehu je popretkávané časťami, kde sa autorka venuje podrobnejšiemu opisu života ostatných postáv, čo ma nesmierne bavilo.
Kniha je trochu méně čitelná, ale Hanou si autorka sama sobě nasadila laťku převysoko. Za mě ale stejně 5*
Autorka přiložila třísku k třísce a najednou stál celý les, krásně propletený větvičkami osudů. Moc se mi líbila, ač ani jednu z postav jsem si nedokázala oblíbit.
Alena Mornštajnová by opravdu mohla napsat úplně cokoli a stejně bych si to musela pořídit a přečíst. To bylo zase tak moc dobrý. Krásný příběh, během kterého se čtenář nemá šanci nudit. Stále se tam něco děje a je to krásně popsané. Paní Alena Mornštajnová je opravdu paní spisovatelka.
Souhlasím, že Hana byla lepší, ale proč je srovnávat? Každá kniha je o něčem jiném a skvěle napsaná. Baví mě, jak paní Morštajnová dokáže provázat postavy a jejich činy. Každopádně je Hotýlek čtivý a poutavý. A zdá se mi, že každá nová kniha od paní Morštajnové je lepší a lepší... tak už teď se těším na její další novinku.
Mornštajnová se stává jednou z mých nejoblíbenějších českých spisovatelek. Hlavní postava se mi zároveň protivila a zároveň jsem s ní soucítila, což se mi asi nikdy nestalo. Autorka rozvíjí život jedné rodiny, několika generací kolem zvláštního Hotýlku na pozadí českých dějin. Knihu jsem přečetla jedním dechem.
Těšil jsem se na tuto knihu, ale... To já nemám dělat. Ze začátku mi to připadalo, jako kdybych četl, Obsluhoval jsem anglického krále. To mě trochu mátlo. Že by ta kniha byla tak dobrá? Ale proč mě tak nezaujala? Proč jsem ji četl jen z musu? Až poslední třetina byla zajímavější, kdy už jsem přemýšlel (znovu) o věcech, které jsem znal z našeho života, a věděl, jak asi dopadnou. Bylo to napsáno, ale jen tak povrchně, ne tak dobře jako v Haně. Byla to dobrá kniha. Dobrá je za ***. Ona ta doba taky nebyla (není) úžasná. Lidi se chovali a chovají, tak jak se chovali a chovají. Ale to je asi na jinou knihu. Možná ji někdo napíše... To ovšem bude až mooooc později. Na to ještě neuzrál čas.
Krásná kniha, ale četla jsem ji jako poslední (po Haně a Slepé mapě) a musím říct, že se mi líbila nejméně. Možná je to tím, že mi žádná postava nepřirostla k srdci. Ale 5 hvězdiček si určitě zaslouží.
Zbývající kniha, která mi chyběla od autorky přečíst a možná to bylo tím, že jsem je četla hnedka po sobě, ale pro mě byla "nejslabší" i když skvělá. Baví mě příběhy rodin několika generací, a i to jak se autorka zpětně vrací k popsání osudného okamžiku nějaké postavy z knihy. Doufám, že Alena Mornštajnová toho napíše ještě hodně a kvalita knih bude stále stejně dobrá.
Neobyčejný obyčejný příběh čtyř generací jedné rodiny. Na jejich osudech sledujeme i dění v naší zemi. Každá postava je jiná, ale všechny jsou uvěřitelné. Jsou jako tisíce jiných lidí, prožívají své všední i mimořádné dny, mají své plány a sny, dokážou milovat i nenávidět, nevyhnou se jim ani tragédie a jeden zmařený život.
Psáno s lehkostí, osudy postav nás vtáhnou, i přes poklidné tempo příběh upoutá.
Po "Haně" a "Slepé mapě" další autorčina skvělá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Příběh o "obyčejných" lidských životech, tak mnohovrstevnatý, pojímající několik generací v rozmezí těch nejdramatičtějších období uplynulé doby... I já považuji Alenu Mornštajnovou za jednu z nejlepších českých spisovatelek současnosti a velmi se těším na její další knihu... PS. Oldřichův příběh mě rozplakal...
Podobně, jako tomu bylo se Slepou mapou, jsem i druhou polovinu Hotýlku přečetla na jeden zátah. Velmi mi vyhovuje autorčin styl psaní, má neobyčejný dar popsat nemnoha slovy - a přesto přesně - lidskou povahu ve všech jejích složitostech a dilematech. Mám ráda příběhy o několika generacích jedné rodiny, takže i tématem mi kniha sedla. Alena Mornštajnová se definitivně stala jednou z mých nejoblíbenějších spisovatelek. P. S. Hana - třebaže mi byl nesympatický ten boom kolem ní - už na mě čeká doma na poličce :).
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Ke knize jsem se dostala díky "čtěnářské výzvě". Je to první kníha od této české autorky, kterou jsem četla a byla jsem opravdu mile překvapena. Oddechová, usměvavá kniha, které nechybí ani trocha životního drama. Lehce se četla a potěšila. Určitě se díky této knize k autorce vrátím.