Hotýlek
Alena Mornštajnová
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Paní Mornštajnová umí napsat velmi čtivý příbeh. O tom jsem se už přesvedčila 2x a nyní po třetí. Skvělá kniha.
Kdyby stěny hotelu mohly promluvit, asi bychom se divili :))
Doporučuji
Bože, tohle jsem přesně potřebovala... Paní Mornštajnová je dle mého názoru skvělá spisovatelka. Někde jsem četla, že Hotýlek je z jejích knih nejslabší. To já však tvrdit nemohu. Mě se kniha neskutečně moc líbila. Jako vždy jsem zde zhltla stránku za stránkou a nechtěla přestat číst. To je to co u knihu musím mít aby se mi opravdu líbila. Takové ty obyčejné neobyčejné příběh napříč různou časovou linii já můžu. Tady se mi u knihy dostalo vše a i nad rámec. Teď jsem jen smutná, že již mám vše od spisovatelky načteno a musím počkat až vydá novou knihu. Snad nebudu čekat dlouho...
Přirozené vyprávění, plyne jako voda, jako zdánlivě klidná řeka, po které jedete na loďce, čas od času zavadíte o kámen a zpětně se dozvíte o podvodních vírech, které se cestou všude nacházely. Líbí se mi, že děj obsahuje téměř celé 20. století, u každého se autorka zdrží chvíli, ale vždycky zmíní to stěžejní a dokáže navodit tu pravou atmosféru. Kniha se mi moc líbila.
Alenu Mornštajnovou považuju za jednu z nejlepších současných českých autorek. Oceňuju u ní lehkost psaní a schopnost popsat životní peripetie hlavních hrdinů, které Vás zároveň dojímají k slzám a zároveň víte, že tyhle věci se zkrátka dějí.
Hana bola výborná návnada. ale Hotýlek mi veľmi nešmakoval, začal som sa v tom strácať, chvíľami mi to pripadalo ako prvá liga - každý s každým, dvojkolovo, každý proti všetkým, všetci proti všetkým, chvíľami to nadobúdalo dramatickosť dedinského telefónneho zoznamu, lebo všetci so všetkými sú v príbuzenskom vzťahu, že ani nie je komu dať po papuli.
odhliadnuc od zmiešaných dojmov - posledných 60 strán považujem za heroický výkon, už ma to vôbec nezaujímalo, len som to chcel dočítať - klobúk dole pred profesionálnym remeslom.
lenže toto je presne ten spôsob písania, ktorý som nikdy nemal veľmi rád - všetko dopredu naplánované, holé myšlienky zabalené do svalov, šliach a kože zo slov, z množstva slov, zo záplavy slov. také písanie ma vždy nudilo.
pre mňa je dôležité, aby sa mi ako autorovi vymkli postavy z ruky už po pár stranách a sám som nevedel, ako sa budú správať a čo ich na ceste príbehom stretne. literatúra musí byť dobrodružstvom aj pre autora, ak nie je, je to iba vykalkulovaná zmes situácií, emócií. predžutý a natrávený hamburger. televízny seriál...
škoda.
Četl jsem až po Haně a sešup v kvalitě je šílený. Aby to jó byl román, tak jsou tam dějiny, je tam smrt, ale je to hlavně snůška drbů o nadměrném množství propletených postav bez vůně a zápachu. Ten s tou, ta s tím... On takový, ona onaká... Měl jsem vážné problémy dočíst.
Opět krásná kniha od paní Morstajnove. Možná ne tak strhující, jako ty dvě předešlé, ale tato má kouzlo. Moc se mi líbí styl, jakým autorka píše a řadím ji k mým něj spisovatelkam. Ač Hotýlek na začátku působí jednoduše tak věřte, že se děj pěkně vyostri a ukáže svou druhou stránku a někdy i smutnou. Po přečtení jsem si první stránku musela přečíst znovu. Děkuji paní Morstajnove za další krásný příběh.
Tlieskam. Výborne napísaná kniha, prepracované charaktery, dobre vypointovaný záver, ... vlastne ani nemám čo vytknúť. Nevedela som sa od nej odtrhnúť a je mi trochu ľúto, že som ju dočítala.
Po Slepé mapě musím opět hodnotit celkem vysoko. Více se mi líbilo: průřez dobou mnoha let, vývoj vztahů napříč generacemi, i o trochu zajímavější postavy a zápletky. Naopak mě nepřesvědčil závěr, přišel mi až moc otevřený. I tak mám autorku moc ráda, čte se velice svižně.
Trochu me matlo preskakovani v case, kdy nejdříve postava umrela a na dalsi straně/v dalsim odstavci se o ni mluvilo, jakoby by tu byla...
Skvělé. Široká a barevná paleta postav, ze které si každý může vybrat, kdo je největší viník a kdo je největší oběť.
Knihu jsem četla skoro 14 dní, což se mi nestává. To že nebyl čas opomenu, ale kniha mě úplně neoslovila. Styl typu televizního seriálu "Vyprávěj" mi přišel nezáživný, že jsem měla problém dočíst.
Upřímně, po Slepé mapě a Haně se mi do Hotýlku moc nechtělo . . ., a to byla chyba!!!! Co oceňuji, je to, že je prostě jinej :-). . . .Poznáte rukopis autorky, ale rozhodně nemáte pocit, že je to furt stejné (což se u některých jiných stává :-))). . . Je mi jasné, že vše je již napsáno níže (komentáře jdu číst až teď, ať se neovlivňuju :-)))). . . .tak aspoň něco za mou osobu:
Na začátku mile překvapila trocha čermého humoru a pak už to šlo hladce, přirozeně, nenásilně, vypravěčsky, prostě Mornštajnovky :-). . . . .a měla jsem v určité pasáži dojem, že se tu zrodil nápad na Hanu. . . ., má doměnka :-). . Hotýlek si prostě budu pamatovat a jsem z něj mile rozvrkočena, smutná i pobavená. . ., hold takový je život :).
Každopádně prodavačka v knihkupectví měla pravdu, když jsem váhala, zda koupit, nekoupit. . ."S Mornštajnovou nesáhnete vedle, každá kniha je jiná.". .a o tom to je!!!! :-)
Autorky styl psaní jsem si zamilovala už při čtení Hany a ani u Hotýlku mě nezklamal. Kniha je skvělá, dobře se čte, děj utíká a čtenář hltá příběh každé jednotlivé postavy. Líbí se mi jak vše do sebe zapadá a postupně se rýsuje celá podstata příběhu. Opravdu je nesmysl srovnávat Hanu, Slepou mapu a Hotýlek. Každá kniha vykresluje útrapy jiné doby...a u mě Hotýlek také zabodoval.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Za mne super