Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Po Haně a Slepé mapě jsem si dala trochu oddech a asi jsem dobře udělala, protože mě kniha teda opět nadchla a jsem naprosto spokojená. Moc se mi líbilo, že jde v podstatě o rodinnou ságu, která řekne vše podstatné a to je na 300 stránkách. Podle mě nám tím autorka chtěla říci, že život je kolikrát pěkně zamotaný a že ideální řešení pro všechny někdy prostě neexistuje. A že každé naše rozhodnutí může mít fatální dopad nejen na nás, ale i na naše okolí.
Měla jsem veliké očekávání. Bohužel mě trochu zklamala absence pozitivních prvků, na které jsem u Mornštajnových knih zvyklá... Ale zase to bylo něco jiného:)
Kniha Hotýlek byla pro mě trošku zklamáním. Po psychologickém masakru v Haně či Slepé mapě se za mě v Hotýlku vlastně nic moc neudálo. Doba, do které byla kniha zasazena přitom skýtala tolik možností. Dočetla jsem, ale vracet se ke knize nebudu. Postavy zde nebyly tolik vykreslené, vztahy byly podivné a celkově nevím, co nám kniha měla sdělit.
Úchvatné a milé vypravení o několika generací jedné rodiny proudem času.Pro mne oddych.Moc se mi líbil čistý styl vypravění.
Četla jsem po nejlepší Haně a dobré Slepé mapě. Hotýlek je nejslabší. Takový ponurý, bez vyloženě pozitivních postav. V Hotýlku se děje všechno a nic. Je v něm prožitý život celé rodiny, ale bohužel jsem už v první třetině knihy došla k závěru, že mě ten jejich život ani moc nezajímá. Ano, byly tam zvraty a pořád se něco dělo (jak už to tak v životě bývá), ale právě díky četnému množství postav není možné vytvořit si k nim hlubší vztah. Každému z aktérů je šablonovitě přidělen určitý prostor, a pak už je na čtenáři, jaký k nim zaujme postoj. Právě proto je Hana u mě pořád Top. Její komornost je mi bližší, než vyprávění o spoustě osudů, které se mi nedokážou dostat pod kůži. Vypravěčský styl je jediným důvodem, proč jsem knihu dočetla.
Jako první jsem četla Hanu (wow, jedna z nejlepšich knih co jsem kdy cetla), pak jsem cetla Slepou mapu (další wow, moc se mi líbila) a teď Hotýlek, že které tak nadšená nejsem. Příběh se mi líbil, je to dobrá sonda do charakteru každého z nas, režim to byl prostě ošklivý... Těšila jsem se na další čtení, zajímali mě osudy rodiny, jen mi tam chybělo něco navíc, přesah události na pozadi, který jsem v Hane a Slepé mapě viděla... Bylo tam na mě asi málo historie.
Vyprávění sice hezké, ale musel jsem se přemáhat a tak po 2/3 odloženo. Postavy mi vůbec nesedly. Postrádal jsem někoho s dobrým srdcem, charakterního. Neříkám, že lidé nemají mít chyby, ale tady nebyli mně milí lidé nebo nebyli skuteční. Snad Marcelka byla jediná trochu opravdová, která se docela povedla a to je ironie. Přišlo mi to jako z bulvárního časopisu. Převládá zklamání :-(
Příběh plyne jako voda, lehce a příjemně. Úplně to vidím jako film, ságu jednoho rodu. Moc hezký příběh. Nezasáhl mě tak jako Hana, ale myslím, že je to tím, že už jsem tak trochu čekala, co od Mornštajnové můžu čekat. Už se těším na Slepou mapu.
Pro mě příjemné překvapení. Zajímavé momenty z života tří generací v naší matičce zemi. Po dočtení jsem přemýšlela, jak bych se chovala za totalitního režimu, zda bych byla jako pan Leopold, Václav či dopadla jako Oldřich. Po bitvě každý generál ..
Přečtená třetí knihy od paní Morštajnové. Jasně, všichni četli jako první Hanu, vychvalují ji do nebes (a dávám jim za pravdu, Hana byla pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla), ale Hotýlek...je to druhá kniha, nemůžeme tedy úplně srovnávat. Každý autor roste, ale i tak je už zde vidět vypravěčské umění paní spisovatelky (jako i v první knize :) ) Příběh trochu odlehčený než Slepá mapa nebo Hana, tím myslím, není tak moc smutný, ikdyž jistá nespravedlnost v životě se v osudu rodiny v knize přeci jen promítne...No prostě super čtení jako vždy :)
Druhá kniha od Aleny Mornštajnové a znovu nezklamala, i když Hana nasadila laťku hodně vysoko. Během čtení jsem se smířila s tím, že Mornštjanová ve svých knihách vcelku staticky představuje osudy konkrétních rodin, a že to prostě musím brát jako daný fakt. Nicméně někde za polovinou knihy jsem i tady dospěla do té fáze, že mě zajímá, jak to dopadne, co se stalo a jak to bylo doopravdy. Takže nakonec velká spokojenost a určitě si přečtu i Slepou mapu, kterou mám připravenou.
Knížka méně čtivá než Hana a zbývá mi už jen slepá mapa.
Přesto byla kniha skvělá. Každá z postav byla svým způsobem zajímavá. Václav Mánes pro mě byla nejméně sympatická postava a nejvíce mi přirostl k srdci Oldřich... je mi líto jeho osudu...
Čekala jsem od Hotýlku dědy Leopolda něco víc. I když byla kniha velice čtivá a pořád se tam něco dělo, většina (a to myslím opravdu snad všechny postavy bez asi dvou postaviček) mi byly protivné a děsně nesympatické. Václav pokrytec s obhajobou, že to dělá jen pro rodinu, nešťastná ufňukaná Jindra, záletný Oldřich... No ani jedna mi nepřirostla k srdci. Líbil se mi snad jen děda Leopold a lehká Marcelka. Nakonec zjistíte, že ani konec není nikterak uspokojivý. Je to dlouhá epizoda druhé poloviny 20. století malých postaviček, které ve Vás nezanechají hlubší dojem. Slepá mapa se mi líbila mnohem více. Proto dávám pouze tři hvězdičky.
Autorka prostě píše skvělé knihy...! I tato se mi moc líbila, sedí mi styl vyprávění, perfektně se čte... rozhodně doporučuji
Zhruba uprostřed knihy jsem začínala mít pocit, že knihy Mornštajnové jsou v podstatě "na jedno brdo". A kupodivu mi to nevadí. Navzdory tomu, že je syžetová výstavba dosti podobná Haně i Slepé mapě, autorka dokáže přimět čtenáře k tomu, aby u knihy vydržel. Přesvědčivé charakterové vykreslení postav a rozmanitý příběh vám zkrátka nedovolí knihu odložit a Mornštajnovou zavrhnout...
Paní Mornštajnová mě velmi zaujala knihou Hana. Proto jsem si koupila i další její knihy Hotýlek a Slepá mapa. Autorka je bezpochyby úžasná vypravěčka, což potvrzují komentáře přede mnou, ale námět Hotýlku mě nevtáhl. Příběh Václava a tří žen kolem něho je sice zajímavý, ale zřejmě nesplnil mé očekávání. Autorka románem Hana nasadila vysokou laťku.
Moje třetí Alena Mornštajnová nezklamal, opět velice čtivý a zajímavý příběh jedné rodiny s překvapivými zvraty.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Hotýlek byl v mé knihovně dosud nepřečtenou knihou. Ani jsem netušila, že se mi bude tolik líbit. Těšila jsem se na každičkou chvilku strávenou s rodinou dědu Leopolda. Hotýlek je parádní rodinná sága, čtivá, napsaná skvělým vypravěčským stylem. Ano, tak nějak to bylo, takoví jsme byli....