Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
AM prostě pěkně píše. Příběh začíná stručným koncem, aby pak teprve skutečně začal a plynule a nenuceně dospěl tam, kam už od první stránky víme, že směřuje. Pro mne nemusí mít kniha akční děj, naopak stále více oceňuji, když se podobá životu a prostě plyne.
Jsem ráda, že jsem Hotýlek četla s několikaměsíčním odstupem od Slepé mapy, protože myslím, že jinak by se mi tolik nelíbil, obě knížky mi totiž přišly svým námětem dost podobné. Paní Mornštajnová píše velmi osobitým způsobem, který je ovšem velmi milý, příjemný a krásně čtivý.
Příběh byl fajn. Je pravda, že jsem postrádala nějakou gradaci, ale Alena Mornštajnová je tak skvělá vypravěčka, že to vlastně nevadí. Opět se mi moc líbilo, jak dokázala vylíčit osudy tolika postav způsobem, který byl vždy přehledný a zábavný a nenechala čtenáře se ani chvíli nudit. Hotýlek krásně ukazuje každodennost komunistického režimu, aniž by příběh nějak silněji akcentoval zásadní historické momenty. Můžu tedy jenom doporučit.
Morštajnová je velice opěvovaná kvůli Haně (a i já ji tak objevila), ale za mě Hotýlek Hanu mnohonásobně překonal.
Veskrze komorní příběh jedné rodové linie skrz režimy. Skvěle napsané, výtečně vykreslené charaktery ukazující, jak strašně silné emoce jsou láska, závist, touha po pomstě, nenávist. Není mi teď, těsně po přečtení, ani zdaleka lehko a poměrně intenzivně přemýšlím, jestli je hlavní hrdina odsouzeníhodný nebo ne, případně jak moc?
Suma sumárum, opravdu vynikající knížka, kterou mohu jen a jen doporučit.
Promyšlený příběh, který vás provede celým dvacátým stoletím. To bylo pro mě vše, autorka mě nedokázala vtáhnout do děje, ne že bych se nebavila, ale něco mi chybělo.
Opet jsem si uzila krasneho vypravecskeho stylu pani Mornstajnove.Ja sama si pamatuji casy, kdy jsem oblekala pionyrsky kroj, ktery se mi vubec nelibil a cerveny satek, pri jehoz zavazovani jsem vzdy mela nervy nadranc. Na zakladni skole jsem chodila do peveckeho sboru, a kdyz jsme meli nekde vystoupeni, tak prave v techto krojich. I zde, stejne jako u Hany a Slepe mapy, jsem knihu jen nerada odkladala. Ted jen doufam, ze se brzy objevi nejaky novy pribeh z pera teto autorky, protoze uz od ni nemam co cist. Teda pokud nepocitam jeji novou detskou knizku Strasidylko Strasa, kterou si mimochodem take rada prectu.
Alena Mornstajnova si mě naprosto získala svým románem "Hana" a ani "Hotýlek" mě rozhodně nezklamal. Pěkná sonda do "našich" - ano neobavam se napsat "našich" životů. I když ne celým příběhem jednotlivých protagonistů - alespoň drobným mávnutím (ať už se jedná o pachtění se za něčím, touhu po lásce, zklamání, strach, život co nějak proteče mezi prsty) se osudy protagonistů týkají i našeho okolí a rodiny a možná i nás samotných. Podobných Václavů, Marcelek, Renat nebo Marii by se našlo. Autorka píše lehce a mnohdy jsem měla pocit, že přišla kamarádka na kávu a jen tak probíráme novinky a drby ze sousedství - tak mi přirostly postavy k srdci (ve smyslu zájmu o ně a pocitu blízkosti, ne vždy pozitivního hodnocení). Až při polknutí zjistíme, že je ta káva vlastně pěkně hořká. Váhala jsem mezi 4-5 hvězdičkami. Nakonec dávám obrovskou 4. A těším se na "Slepou mapu".
Tato kniha od paní Mornštajnové se mi líbila ze všech jejích knih asi nejvíc. Ačkoliv je každá její kniha něčím jedinečná, tato kniha mi prostě sedla. Líbil se mi příběh popisující dobu 20. století. Líbilo se mi vykreslení jednotlivých postav, připadala jsem si, jako bych s nima v hotýlku sama žila. Je to pohodové čtení a ačkoliv jsem měla občas problém se jmény (tedy doporučuji číst bez velkých pauz, aby se čtenář stále orientoval v postavách), kniha se mi opravdu líbila. Autorka umí napsat velmi poutavé příběhy.
Moje druhá kniha od této autorky. První kniha, kterou jsem přečetla byla Hana. Té se nejspíš žádná jiná nevyrovná.
Přiznám se, že jsem od této knihy čekala úplně něco jiného, ale nakonec kniha zas tak špatná nebyla.
Je to příběh Leopolda a jeho rodiny napříč desetiletím....
Pěkné vypravování o radostech a starostech rodiny a jednom "hodinovém" hotýlku.
Jediné velké mínus u této knihy je, že kniha obsahuje velké množství postav a stává se, že při čtení se přestáváme orientovat kdo je kdo a kým je. Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Velké plus paní Mornštajnová dostává za krásně češtinsky napsaný příběh.
Po této knize mě ještě čeká její třetí román a tím je Slepá mapa i na ní jsem velmi zvědavá.
Knihu doporučuji: Hezky se čte, je výborně napsaná a v některých pasážích příběhu jsem si připadala jako u nás doma.
Moje třetí kniha od autorky. Patří jí velké díky za ty chvíle, které s jejími slovy mohu prožívat.
Vyprávění života, ve všech odstínech barev.
O každodennosti i výjimečnosti dnů.
O narození i smrti.
O omylech, chybách, vypočítavosti i obětavosti.
Před očima se mi opět odvíjel život mnoha lidí, které ona propojila s budovou "Hotýlku" ....od soukromého vlastnictví, přes druhou světovou válku, nástup komunismu, znárodnění, ve kterém si ale členové rodiny uchovali možnost správcování za cenu různých ústupků. Opět je velmi živě popsán rok 1968 a následná normalizace, což mi vždy připomene, že máme s autorkou zřejmě velmi podobné vzpomínky, díky podobnému ročníku narození. A nechybí ani doba po Sametové revoluci.
Postav a postaviček je tentokráte opravdu velké množství, ale i střípky osudů mají svou hloubku.
Dramatický úvod, poté vyprávění a znovu stejná událost, která uzavře kruh.
A uprostřed toho kruhu to chvílemi vře, ale povětšinou prostě plyne život....
Zasáhlo mě, a znovu jsem si připomněla, jak svými chybnými rozhodnutími ovlivňujeme životy druhých.
Kéž bychom měli dostatek času napravit naše "přešlapy" a kéž by po naší smrti nevyplavalo něco, co zničí náš obraz v srdcích našich drahých, protože již není prostor jim to vše vysvětlit.
Knihy paní spisovatelky se doporučují samy, já jen tiše s úžasem přikyvuji.
Je to rozjezdová dráha k "Haně". Stejný styl psaní, to je samozřejmé. Provázání osobních osudů s dějinami, výrazné ženské postavy (přestože je zde hlavní postavou muž, slouží spíše k vykrystalizování postav ženských), malá chyba způsobující tragický následek, hledání viny a viníka - a další podobnosti, všechny dost nápadné, mě neustále nutily podvědomě srovnávat s "Hanou". A Hotýlek prostě jejích kvalit nedosahuje. Vyčítám mu především roztříštěnost způsobenou přemírou postav, z nichž některé jsou zcela okrajové. Forma mozaiky bohužel způsobila to, že po přečtení, které bylo celkem příjemné, mi v hlavě nezůstalo skoro nic.
Hotýlek je první knihou od A. Mornštajnové, kterou jsem přečetla (další dvě mám již připravené). Za mě velmi vydařená kniha. Vyhovuje mi přímočaré vyprávění a celkově rychlost s jakou se děj odehrává. Zajímavý příběh jedné rodiny. Těším se na další knihy...
Příběh jedné rodiny od války až po revoluci. Vlastně kniha o ničem a o všem. Nedozvíte se tu nic převratného, ale krásně se to čte a prostě musíte vědět, jak to dopadne. Nemůžu se rozhodnout, jestli je hlavní hrdina kladný, nebo záporný... To je možná to, co mělo být zdůrazněno, že nic není černobílé a některá životní rozhodnutí jsou velmi složitá. Alena Mornštajnová bude moje nová oblíbená spisovatelka, po Haně je tohle jen slabý odvar, ale za přečtení to určitě stálo. Styl autorky mi vyhovuje a z jejích knih sálá řemeslná poctivost. Kniha má podobné schéma jako Hana a předpokládám, že i Slepá mapa bude vystavěna podobně, ale zatím mi to nevadí. Ještě poznámka... Celou dobu mi to připomínalo Ságu rodu Forsythů :)
Opravdu moc pěkné čtení, nedalo se odtrhnout. Bála jsem se, že tam bude moc politiky, ale hlavní byly příběhy jedné velké rodiny.
Četla jsem v pořadí Hana - Slepá mapa - Hotýlek, takže mi tady už pochopitelně nejvíce vadila ta naprosto stejná šablona: příběh se rozběhne, seznámíte se s jeho aktéry, kladete si otázky, co bude ... v tu ránu přeskočíme o generaci do minulosti a začne vše nanovo, ale víc ztuha, protože nejen přicházejí další aktéři, ale ještě si musíte správně do rovnice dosadit ty, které už znáte z dřívějška (z hlediska struktury knihy, ve skutečnosti z novější doby), příběh se doplňuje, a když se uspokojíte, že máte ve všem jasno ... bum, posuneme se ještě do minulosti - hlavního nebo vedlejšího aktéra a ... zmatek nad zmatek.
Vše uhání přitom zběsilým tempem, popisy, události, rodinné peripetie (občasné opakování nebo připomínka něčeho, co už známe, je kupodivu spíš obtěžující než příjemně nápomocné), v pozadí někde čekáte i politiku a vůbec dějinné souvislosti. To poslední ale v autorčiných knihách dle mého není ztvárněno věrně - věnuje se tomu jen okrajově, ten, kdo nezažil, si obrázek neudělá, nebo v horším případě spíše obrázek pomýlený, kdo zažil, se k tomu raději nevrací, nebo aspoň odvrací zrak od literárních nepřesností a nejasností.
Ta šablonovitost a přehršel postav pak jaksi zakryje (pokud tam je) smysl toho všeho a hlavní myšlenku. Další knihu už opravdu nevyhledám, teď mám v paměti změť postav z tří dohromady.
Pozn.: obsah naznačuje využití veršů jedné básně jako titulů kapitol, což mi zprvu přišlo jako skvělý nápad, ale pak jsem zjistila, že pro čtení to postrádá záchytné body a verše se vůbec nemusely odrážet v daném ději. Lepší označení a oddělení aspoň částí knihy, kde se přeskakuje v historii jinam, by prospělo lépe.
Příliš povrchní: 55%
Zpočátku mně bavilo méně než Slepá mapa nebo Hana. Mužský hrdina byl znát. Nicméně autorčino psaní (jedna rodina od meziválečné éry po sametovou revoluci, detailní historie i epizodních postav) zabralo a já četla a četla dál. Chtěla jsem vědět, co se stane.
Nejsmutnější mi přišel příběh Oldřicha, bylo mi jej líto.
Skvělé názvy kapitol, kvůli nim by se hodila kniha přečíst ještě jednou.
Rozhodně doporučuji.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
A opět krásně plynoucí příběh jedné rozvětvené rodiny a lidí okolo ní.
Čte se samo, obyčejné, milé a přitom tak krásné. Knihy paní Mornštajnové právem patří k top českým knihám posledních let. Třešnička na dortu pro mě, verše Jaroslava Seiferta v nazvu kapitol.