Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé čtení o Václavovi a jeho rodině i o společenské situaci ve které žili. Je dobře, že se nezapomíná a stále připomíná... knihy paní spisovatelky by měly být jako povinná četba.
Další skvělá knížka od této báječné české spisovatelky... Pro mě velice zamotaný děj s velkou spoustou jmen. A celá kniha je velice čtivá a na příběhy zajímavá. Osudy postav vás tak upoutají, že nebude chtít přestat číst.
Kniha se čte velmi lehce, styl autorky je mi velmi blízký. Člověk by chtěl číst dál a dál, ale už je bohužel na konci knihy. Je to příběh běžné rodiny, z které se stává postupem času trošku netradiční a rozrostlá rodina, zasazený do doby od války až po současnost.
Autorčina Hana mi přišla o trošku lepší, pravděpodobně svou syrovostí a životní tragédií hlavni hrdinky.
Hodnotím 4,5 hvězdičkami a jsem nadšená. Styl psaní autorky je skvělý a mě naprosto vyhovuje. Líbilo se mi, jak jednotlivé životní osudy rodinných příslušníků jsou různě zpětně vysvětlovány, vykreslovány a popisovány. Úvodní kapitola knihy člověka absolutně vtáhne do děje a ač kniha obsahuje "jen příběh jedné rodiny", tak je to velmi čtivé, zajímavé a je to čtenářský požitek (=zážitek). Určitě doporučuji knihu k přečtení!
Třetí kniha od Mornštajnové, kterou jsem přečetl... a nějak zjišťuji, že ten styl je pořád stejný, jen hrdinové se změnili. Což mě trocu zklamalo, ale pořád to bylo hodně zajímavé čtení.
Tohle že je nejslabší knížka autorky? Hned objednávám další titul. Pro mě velmi milé překvapení.
Krásná jako kvítka na modranském džbánku, je ta země která vlastí je ti, sladká jako střída dalamánku, do nějž nůž jsi vložil krukojeti. Stokrát zklamán rady nevěda si, znovu vždycky navracíš se, domů ....... veliké poděkování paní autorce za použití těchto sladkých veršů Jaroslava Seiferta, kterými proložila kapitoly tohoto románu. Slovy jednoduchými ale čtivými, jako by vyprávěla příběh mně tolik známý a připomínající ten můj. Mladí nidy nepochopí, pro ně je to dávnověk.
Opět hluboce lidský příběh spojující v sobě osudy několika postav na pozadí měnící se doby. Několik generací mužů i žen spjatých s malým hotýlkem, řešící stejně jako všichni ostatní životní vítězství i prohry.
Knihu jsem od četla jako poslední z knih od p.Mornštajnové, začínala jsem Slepou mapou.
Tady je hodně znát, že to byla autorčina prvotina, oproti Haně je to úplně jiný level.
Kniha se mi líbila, ikdyž z těch tří nejméně.
Má spád, líbilo se mi prolínání postav.
U postavy Oldřicha byla pěkně popsaná nespravedlnost světa, i to, že člověk před ní neudělá nic, prostě nic....
To mi bylo líto.
Lidí, jako je Václav, Štěpánka nebo Jindra je opravdu moc málo.
Babské plkání ...
Od paní Mornštajnové jsem četla knihy v pořadí Hana, Slepá mapa, Hotýlek. Hotýlek je jednoznačně nejhorší, kniha o ničem. Je to relativně čtivé, ale Hana či Slepá mapa nabídly příběh nějakým způsobem zajímavý. Hotýlek je kronika jakési rodiny a 150 lidí okolo této rodiny. Nepřeberné množství postav je tam úplně zbytečných a kdybychom nečetli jejich příběhy, které dál ani nezapadly do kontextu, tak by se nic nestalo, jen by byla kniha tenčí. Postavy mi byly cizí, nesoucítila jsem s nimi a nejvíce jsem se těšila, až to tlachání skončí.
Čtivý příběh který popisuje celý život hlavního hrdiny Václava Mánesa. V knize jsou popisovány i osudy dalších členů rodiny. Promyšlený děj mě do sebe vtáhnul. Kniha je psaná poutavě s životními zvraty, což jí dodává uvěřitelnosti.
Hotýlek mne bavil víc než Slepá mapa. Hana však byla ze všech knih nejlepší. Uvidíme, s jakou další knihou autorka přijde.
Pro mně třetí přečtená kniha od této autorky... Její styl vyprávění je takový zvláštní takový strohý -ale stejně mně to moc bavilo. Každopádně hlavní postava Václav mé sympatie neziskal.a jestli existuji ženy jako jindra a štepanka (pečující milující i nevlastní děti) tak to je velmi povzbuzující.
Kniha vypráví spletitý příběh jedné rodiny na pozadí 20. století, což je nyní dost populární námět, ale mě stále ještě neomrzel. Líbilo se mi právě ono zobrazení doby (klidně ho v knize mohlo být víc), naopak za takový vztahový guláš by se nestyděla ani Radka Třeštíková :-) Četlo se to hezky a samo, ale zřejmě to nebude jedna z knih, ke kterým bych měla potřebu se vracet či je často převalovat v hlavě. Ale na deku do zahrady je to příjemné čtení. A mojí oblíbenou postavou byl jednoznačně děda Leopold :-)
Opět skvělá kniha mé nově oblíbené autorky. Všechny její knihy jsou skvělé a zanechávají ve mně spoustu námětů k přemýšlení. Těším se na další knihy.
Četla jsem všechny knihy od paní spisovatelky a Hotýlek byl pro mě nejlepší. Skvělá čeština, úžasné popisy osob, děj napínavý. Těším se na další knihu, snad se brzo dočkám.
Hotýlek se mi četl trochu obtížněji než Slepá mapa. Chvíli trvalo, než mě děj vtáhl do sebe. Potom to šlo ale rychle a po tří téměř pročtených nocích byla kniha přečtená. Doporučuji. Teď se vrhám na HANU.
Zatímco Hana ve mně zanechala hluboký zážitek, u Hotýlku jsem měla dojem, jak kdyby ho psal zcela jiný autor. Neříkám, že to bylo špatné, to vůbec ne, ale postrádalo to pro mne Haninu hloubku, procítěnost, sílu. Hotýlek mne prostě nestrhl, chvílemi mě až nudil, až jsem si říkala, hlavně ať už je konec. Na druhou stranu klobouk dolů za to, že se autorka rozhodla popsat cca padesát let historie jedné rodiny, ten záběr je široký a množství postav, které propojila, též skvělé.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Po Haně a Slepé mapě trošku odlišnější styl psaní, rodinný propletenec vztahů mě zaujal, ale těma dvěma knihám se úplně brilantností nevyrovná