Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5135
5135
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Je již třetí kniha, kterou jsem od autorky přečetla. Její úžasný styl vyprávění zatáhne čtenáře do děje příběhu rodiny Mánesových a nelze se od knihy odtrhnout. Těším se na další tvorbu této spisovatelky a knihu nelze než doporučit a dát jí opět plný počet hvězdiček.
To je prostě PANÍ AUTORKA, zatím mě nezklamala žádná její kniha.
Rodinná sága, i když zrovna hlavní hrdina, okolo kterého se to točí mě něčím rozčiluje ehm...
Na Hanu to nemá, ta ve mě pořád vibruje, tu jsem přečetla jedním dechem, tady jsem se musela mírně asi v půlce nutit k pokračování. Ale i tak, krásné, smutné, veselé, hořké, milostné i milé
Rozhodně pobyt v Hotýlku doporučuji :-)
Knihu si vypůjčila manželka a otevřel jsem ji spíš ze zvědavosti. Dobře jsem udělal. Přečetl jsem ji za tři dny - po práci.
Jde o příběh života muže a lidí, se kterými se v životě potká, především jeho rodiny. Z Václava jsem měl rozporuplné pocity - přišel mi trochu jako „alibistický hajzlík", který se snaží bez obtíží proplouvat životem. Kolem něj se točí tolik až neuvěřitelných událostí, že se ani na chvíli nenudíte a než se nadějete, kniha končí.
Čtivé, zábavné, doporučuji.
Pokud se vám kniha bude líbit, rozhodně si přečtěte Hanu od téže autorky.
Uspokojivé.
Paní Mornštajnová psát prostě umí, to nám ukázala u všech svých knih. Používá krásnou češtinu, umí čtivě a nenásilně vyprávět příběhy několika generací tak, že s postavami soucítíte, prožíváte jejich osudy a bojíte se o ně. Když to porovnám se všemi přečtenými knihami - Hana byla naprosto bezkonkurenční, ale Hotýlek se mi líbil mnohem více než Slepá mapa. V této knize jsem si nejvíce oblíbila postavu Štěpánky, která se ke všemu vždy postavila čelem a s hrdostí sobě vlastní na rozdíl od svého syna Václava, který se často choval jako úplný trouba.
S nedočkavostí budu čekat na další knížku a paní Mornštajnová se pro mě stává TOP spisovatelkou. K jejím příběhům se budu vždy ráda vracet a knihy budou mít čestné místo v mé knihovně...
Krásné vyprávění,příjemný oddych,nebylo to tak dramatické jako Hana,ale četlo se krásně...
Moje první knížka téhle autorky a líbila se mi. Je to moc pěkné vyprávění o době ve které jsme žili. Znova si to připomenout není na škodu,ale jsem ráda že už jen v knize.
Paní Mornštajnová opět nezklamala. Četla jsem všechny její knihy, tuhle jako poslední. Četla se krásně. Sice bylo v knížce hodně postav, ale dalo se dobře zorientovat. Rozhodně stojí za 5 hvězdiček a doporučuji všem, ať si jí přečtou. Námět je velice zajímavý a doba, ve které se kniha odehrává, je pro mě stále velkou neznámou. Těším se na další román od této autorky a trochu mě mrzí, že musím knihu vrátit do knihovny :-)
Četla jsem Slepou mapu i Hanu a nečekala jsem ,že další kniha bude zase tak dobrá,její knihy jsou velmi čtivé díky českému prostředí a popisování nedávné historie.
Paní spisovatelka je skvělá vypravěčka. Její styl psaní se mi vždycky líbil a dobře se mi četl. Stejně tak v knize Hotýlek. Osudy jednotlivých postav jsou zde chytře propojeny. Všechno do sebe zapadá, ale někdy jsem měla při čtení dojem, že zapadá až moc. Některé postavy mně byly nesympatické, některé bych chtěla poznat více... Hodně se mi líbil popis hotýlku dědy Leopolda a jeho atmosféra. Stejně tak i atmosféra doby, která nebyla vždycky ideální. Zkrátka co bylo, bylo...
Už se těším na další knihu (někdy v budoucnu čtvrtou) a děkuji paní spisovatelce za krásné věnování :-)
Po přečtení Slepé mapy jsem se pustila po nějaké době do Hotýlku - a jsem opět spokojená. Moc pěkně popsané životy jedné rodiny. Jak ty pěkné a radostné části života, tak ty ne až tak moc příjemná období. Svižné, moc pěkně psané. Celkově jaksi "mile" působící....
Autorka a její styl mě velmi baví. Její knihy jsou lidské, a ač se to může někomu (zejména mladší generaci) zdát přitažené za vlasy, také uvěřitelné. Víme to, žili jsme v tom.
Opět pěkný román procházející několika generacemi jednoho rodu. Líbí se mi popis běžného života. Jen ten zvrat v poslední třetině byl tak nějak příliš, ale zase předznamenal vývoj ve zbytku knihy. Úžasné mi přijde i to, že kniha začíná vlastně jejím koncem. Pěkná čtivá kniha hodná zfilmování.
Alena Mornštajnová je pro mě velký objev! Po Slepé mapě následoval Hotýlek a jsem z něj stejně nadšená jako ze Slepé mapy. Od první stránky jsem byla vtažena do děje a přečetla ho za pár hodin v horách na chatě, úplná idylka. Autorka opět zachycuje několik generací jedné rodiny během peripetií 20.století, kterým často nebylo jak uniknout. Za mě opět 1* a těším se na Hanu.
Zase chválím ! Výstižně popsané období naší společnosti, které se na každém z nás nějakým způsobem podepsalo.
Hodně postav, chvílemi jsem měla problémy chápat kdo je kdo. Četla jsem jako poslední po Haně a Slepé mapě, takže musím dát míň hvězdiček než těm dvěma, protože byla dle mého názoru nejslabší. Ale líbila se mi i tato kniha. Těším se, až napíše p. Mornštajnová zase něco dalšího. Je to pro mě skutečná paní spisovatelka!
Oproti Haně toto bylo ještě víc bohaté na generace, na postavy, na děje... Někdy jsem se opravdu ztrácela. Také styl u Hany už je vyzrálejší než u Hotýlku. Ale přesto se to četlo dobře, svižný styl, obdiv k autorce, že při takovém bohatém ději měla vše vypracováno do nejmenších detailů v životopisech všech postav :-) a také mě dostala ústřední myšlenka: Václav si jen tak žije, myslí si, že žije a nechává žít, nic nikomu nedělá, nic nezavinil a ke všem se chová nejzodpovědněji, jak to jde. Přitom my čteme a děje a postavy se prolínají a vše vidíme tak nějak jinak než Václav... I zdánlivě klidný život může divoce hýbat jinými kolem sebe.
Do dvou třetin jsem si říkala, že čtu pohádku, ale nakonec jsem měla pocit hořkosti. A i přes skvělý literární styl mi to přišlo trochu méně uvěřitelné.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Jak skvělé! Autorka umí! Příběh začíná narozením Václava v roce 1939 a končí jeho smrtí v roce 2002. Kolik se toho za tu dlouho dobu přihodilo? A stejně tak i v této rodiné sáze. Skvěle propracované detaily. Lidé se potkávají, zasahují vědomky nebo nevědomky do osudů svých blízkých úmyslně či neúmyslně. Oblíbila jsem si hotýlek za městem, neutuchající snahu dědy Leopolda udržet jeho ducha v každé době, před válkou, během ní, za socialismu. Vždy se mu to dařilo. Své žezlo předal vnukovi Václavovi, který se o to také snažil, ale... Václav nebyl Leopold. Nebyl zlý, ale v životě bohužel ublížil... Oblíbila jsem si jeho maminku Štěpánku, nevlastního otce Bedřicha, se kterým Štěpánka tvořila pevný svazek. Oblíbila jsem si Leopolda i babičku Majku. Chápala jsem pohnutky tety Marie i nešťastné veselé Marcelky, jejíž snaha, která ji stála život, vyšla nadarmo. Osud nevlastního bratra Oldřicha mě zasáhl. Kdo chcete vědět více, přečtěte si Hotýlek, opravdu stojí za to!
PS: A to, že smrt Václava je avizována hned na začátku knihy mi nevadilo. Kdo v té době ví, kdo je Renata, Jindra a proč Lucii zpráva o smrti manžela nechala chladnou...