Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5165
5165
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Česká autorka. Česká kniha. České osudy.
Vyprávění se hrne kupředu jako řeka, ale na středním toku. Tempo mohutné, rychlost konstantní. Sem tam nějaká mělčina, nějaké malé slepé rameno, ale kudy teče proud každý přesně ví.
Jako byste poslouchali vyprávění stařeny o osudech celé jedné rozvětvené rodiny v několika generacích za dlouhé zimní noci u kamen. Do těch osudů zasahují historické události, ale prostá vypravěčka se do historických analýz nepouští. Znáte to, když stařeny vyprávějí - občas zabrousí k vedlejším dějům, postavám a detailům a my, o dekády mladší posluchači, netrpělivě čekáme, kdy se zase vyprávění vrátí k tomu podstatnému, abychom po chvíli zjistili, že vše mělo svůj smysl a krásně do sebe zapadá. Vyprávění poutavé, ale smířlivé ke všem, na které se vzpomíná, jak už to u lidí pokojně očekávajících smrt, po dlouhém životě, bývá. Někdy snad až příliš shovívavé, ale soudit nemáme, abychom sami nebyli souzeni...
Román Hotýlek je důkazem, že autor může čtenáři udělat literární radost a vůbec mu nemusí podlézat. Za mě bez váhání 5*
Příběh několika generací jedné obyčejné české rodiny - napsáno velice čtivě a lehce, stejně jako Slepá mapa. Doufám, že se brzy dočkáme další knihy A.M.
Zřejmě jsem neměla číst Hotýlek tak brzy po Slepé mapě. Měla jsem totiž pocit, že stále čtu stejnou knihu. Navíc mi to celé přišlo takové uspěchané, přeskakování z postavy na postavu bez varování mně také nebylo nijak příjemné a věty, které dopředu naznačují nějaký problém, nijak nepřispěly k potěšení ze čtení. Doufám, že další díla paní Mornštajnové půjdou trochu jinou cestou.
Přečteno za noc. Nečekal jsem, že by kniha mohla překonat Slepou mapu, ale stalo se. Vynikající příběh, radost číst a to od první do poslední strany a to přesto, že mi hlavně v závěru dost vadil ten charakterní člověk s pružnou páteří, dějinný statista a hlavní postava knihy, který si k mému překvapení vždy dokázal naprosto nesmyslně obhájit své jednání. Těším se na další příběhy od této výborné spisovatelky.
Pro mě výborná záležitost, kniha se mi líbila ještě více než Slepá mapa, která byla rovněž skvělá, paní Mornštajnová jedním slovem umí....kniha se krásně četla, tak nějak poklidně, byť když se nad ní člověk zamyslí, uvědomí si, že byl svědkem velkých dramat a zvratů v rámci jedné rodiny, ale vše bylo podáno bez patosu, bez přehnané dramatičnosti.....najednou se stalo něco opravdu zásadního, ale já coby čtenář jsem to přijala naprosto v klidu bez zatajeného dechu, ale po chvíli jsem si uvědomila.....uuaauuu, mazec, to je hrozné, co se stalo....musím se ovšem přiznat, že hlavní postava Václav mi nebyl vůbec sympatický, jeho postoj k životu mi přišel hrozně laxní až zbabělý....nechtěla bych ho po svém boku....nicméně tato má averze vůči hlavnímu hrdinovi nic nemění na mém názoru, že toto dílo mi nějakou dobu zajisté uvízne v hlavě....
Poznávám styl autorky. Opět poklidné vyprávění, které plyne jako řeka poslušně ve svém širokém korytě. Já osobně bych přivítala více vzruchu, více emocí, přitlačit na výrazu a čtenáře méně šetřit. Kniha se čte příliš snadno, až na to, že jsem se občas ztrácela v těch jménech, kdo je čí jaký příbuzný. Hlavní pocit, který ve mě po přečtení zůstal, je konstatování, že každý poměrně zanedlouho umře a jeho osud je předurčen zděděnou povahou, tedy geny svých předků. Popisovaná rodina v několika generacích je zobecněním typu českého člověka v dané době. Každý z nás měl ve své rodině nějakého Václava, každý známe spousty Renat i Oldřichů. Negativní vlastnosti jsou zde suše konstatovány, dokonce i vražda je podána trochu jako v pohádce. Vlastnosti postav jsou popisovány jako ve slohovém úkolu. Nevím, zda je to záměr, ale námět i obsah jsou zajímavé, ovšem forma stejná jako u první knihy začíná trochu nudit.
Kazda jedna postava mne bavila a zajimala, moc rad jsem se seznamil s celou rodinou Manesovych.
Krásně psaná kniha o několika generacích jedné rodiny, která se točí kolem trošku nemravného Hotýlku. Za mě super!
Mám rád malé, rodinné dějiny na pozadí dějin velkých, zde od konce třicátých let až k dnešku. Mimořádně čtivé, s koncem každé kapitoly si říkáte, že ještě jednu...
Od paní Mornštajnové jsem četl knihu Slepá mapa. A tak jsem byl zvědavý jak pokračuje tvorba dál. A musím říct,že Hotýlek je pěkně rozpracovaný. V příběhu je více postav,jejichž životní příběhy se vzájemně prolínají. Všem vévodí děda Leopold a hotýlek za městem. Autorka použila pro příběh i dějinné události.
Už dlouho jsem nečetla tak chytlavou knihu, od které jsem se pokaždé musela doslova odtrhnout. Ze začátku jsem se trošku nutila, ale pak se děj rozjel naplno a bylo těžké přestat číst. Člověk se musí víc soustředit na čtení. Příběhem nás provází spoustu postav a jmen. Ty je nutné si pamatovat po celou dobu. I tak doporučuji všem. Za mě jedna z nejlepších knížek, který se mi dostala do rukou. Je vidět, že současná česká próza má silné autory. Těším se, až poznám další z nich.
Souhlasím s předchozími komentáři, nemíním tedy opakovat již napsané postřehy, jen dodám ještě jeden: Říkala jsem si, že místy jsou velmi stručně popisovány příběhy dalších lidí, kteří se jen tak na okraj mihli v ději (např. v cirkuse), působilo to na mě jako takové dokreslení, dekorace, bez kterého by se děj mohl obejít... Až ve finále, když byly osudy dovyprávěny, jsem ocenila tu stručnost, která někdy až zamrazila. Třeba medvědář coby zaskakující klaun a jeho odhalení, kdo odstrkoval misky s jídlem a pitím... Jednoduché a silné. Tak to prostě někdy v životě chodí...
Paní Mornštajnová mě nezklamala ani napodruhé. Dalším ze svých počinů mě přesvědčila, že je pro mě českou autorkou číslo 1. Číst tyto obrazy obyčejných českých rodin v historii mě stále baví a jsem natěšená s čím autorka přijde příště a doufám, že brzy.
Na Aleně Mornštajnové mne baví, že její hrdinové jsou lidi z masa a kostí a žijí životy, jaké by mohl žít kdokoliv z nás a žijí ty své životy v reálném světě co se v něm odehrávají události dějin, které více či méně zasahují do toho jejich života.
Slepá mapa se mi moc líbila a tenhle Hotýlek taky.
Napsané hezky česky a poutavě. Obraz doby, ve které žili moji rodiče. Jsem šťastná, že si o téhle době můžu něco přečíst a nemusela jsem v ní žít. Moc se mi líbilo použití básně jako podtitulků kapitol a obsah se pak stal takovou chytrou třešinkou na dortu.
Je to zase dobré a čtivé, i když vlastně docela "obyčejné". (Ještě že Host nám ty české autory pěkně postupně servíruje, zatím žádný nezklamal.)
Hezky napsaný příběh jedné rodiny, jen bohužel mi vadilo to přeskakování. Jeden odstavec popisuje život jednoho člena rodiny, hup a druhý odstavec a jsem úplně jinde a u někoho jiného, jiná situace a někdy i jiné časové období. V jedné kapitole děda Leopold umře a v druhé je živý a zdravý. To mě trochu vadilo. Možná to chtělo alespoň trochu víc štěstí pro někoho z rodiny. Samá smůla.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Podle mého názoru kniha, která nezklame ani příliš nenadchne. Takový střední proud, jak již tady bylo zmíněno. Trošku mi na mysli vytanuly někdejší televizní seriály (např. Dcery a synové Jakuba Skláře), i když tam to bylo místy mnohem více akční. Ideální kniha na letní dovolenou, příliš hlavu nezatíží a ani zavazadlo:-)