Hotýlek
Alena Mornštajnová
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Z knih HM se mi líbila zatím nejméně. Asi, že byl Václav takový slaboch, jehož životním cílem bylo hlavně žít v klidu. Fakt nechápu, co na něm všechny ty ženské viděly. Já mám ráda hrdiny bojujující, vášnivé, třeba i chybující, ale s životním cílem, vizí, touhou...Ano, ta doba asi byla tak šedá jako byli její nevýrazní "hrdinové všedních dnů".
Tohle bylo opravdu povedené..Příběh několika generací jedné rodiny obývající malý Hotýlek,který byl založený v období první republiky a ustál i dobu,kdy ho znárodnili komunisté..Příběhy jednotlivých postav byly velmi vydařené a čtivé.
Dávám plný počet..A určitě si přečtu i další knížky paní Mornštajnové..
Kniha pro mě byla příjemným překvapením. Po delší době je to český autor, který mě zaujal stylem psaní, jazykem, vyprávěním. Kniha se četla lehce, krásně plynula. I když neměla žádné dramatické zvraty, těšila jsem se vždy na další a další stránky.
Moje druhá knížka od autorky a můžu říct , že mě opět nezklamala. I když jsem jako první četla Hanu , nezdál se mi Hotýlek v žádném ohledu slabší. Ano námět je jiný, ale styl podání příběhu je stejný. Mě styl Aleny Mornštajnové vyhovuje , je velice čtivý, autorka úplně vtáhne čtenáře do děje. Já jsem si při čtení připadala jako člen rodiny dědy Leopolda. Knížka obsáhne několik generací jedné rodiny, která je spojena s předměstským hotýlkem. Je to sonda do společnosti té doby, hlavně doby totality a ta je zde velice dobře vylíčená. Já už tu dobu pamatuji jen z dětství a mladší ročníky možná tento příběh takto neocení, alespoň pokud můžu soudit z některých hodnocení.
dobrá knížka. dobře se četla, zajímavý příběh, nenudila jsem se. Ale do 5 hvězd jí něco chybělo...
nechytla mě za srdce. an jeedn z hlavních hrdinů mi nebyl sympatický. Co se postav týče, přišli mi jen nastíněné, jako by je autorka nedokázala více "rozvést" ...a protože těch postav bylo moc, každý dostal trochu prostoru, ve které se pokusila zobrazit jeho životní příběh..ale žádný z ních mě nechytil za srdce (ani třeba nešťastný Oldřich, ani Marcelka, která ve výsledku byla "nijaká", ani klad, ani zápor...a přitom se dala plasticky vykreslit pěkná potvůrka...takto mi přišla jako hodná holka, která si jen občas vrzla...ale krutě hodná, navíc podnikatelsky zdatná, chytrá, jen v nesprávný čas na nesprávném místě, Štěpánka - z potvory svaticí v 300 stranách) osudy a vlastnosti hrdinů jsem četla s podobnými emocemi jako třeba jídelní lístek a to je škoda....
a pak - když už autorka nevěděla co by, tak nechala postavy umřít....ne - kecám...tak to asi nebylo...jasné, když píšete o velké rodině a má to být příběh několika generací, nějaké to úmrtí bude...zdálo se mi jich tam moc...
no, to jsou mé čerstvé dojmy a emoce...
Alena MOrnštajnová je dobrá spisovatelka, určitě má co říct, vymyslí další čtivé příběhy...a jistě od ní něco dalšího přečtu.. ale prozatimně je za mně top Slepá mapa...Hotýlek jejich kvalit nedosahuje....howgh !
Za mě další z úžasných příběhů paní spisovatelky Mornštajnové! Opět mě dostal! Líbilo se mi sledovat příběh tentokrát z pohledu muže - Václava. Příběh o jedné rozvětvené rodině a jednom hotýlku za městem. Postavy byly krásně vylíčeny i s jejich povahami, byly kladné i záporné, každá měla svůj příběh a všechno hlavní jsme se dozvěděli. Nic nezůstalo nezodpovězeno. A já opět žila ten příběh s nimi. A konec? Miluju konce Aleny Mornštajnové!!
Další výborná kniha od této spisovatelky se zajímavým námětem byť místy lechtivým. Provozování takovéhoto zařízení bylo vyhledávaným za každého zřízení v jakékoliv době. Způsob vyprávění děje od autorky mě mimořádně vyhovuje a kniha je velmi čtivá.
Doporučuji dalším čtenářům k přečtení.
Hodnotím 5
Málokdy se mi stane, že k nějakému hrdinovi knihy pocítím tak velké antipatie, ale ohledně Václava to snad ani jinak nejde
Velmi čtivé (zvládla jsem to prakticky během dvou večerů). Jen mi to přišlo podobné jako další knihy od této autorky. "Zvláštní" rodina, život v socialismu...
Moje první seznámení s autorkou a naprosto mě svým stylem psaní okouzlila. Skvěle napsané, velice čtivé. Párkrát mě přepadla myšlenka, že se v té knize přece nic moc extra neděje, tak proč mě to tak strašně baví a těším se na další stránku? Po dočtení mi bylo smutno, že se musím s Václavem a jeho rodinou rozloučit a kniha mi tak stále leží v hlavě. Tohle jsem od novodobé české autorky nečekala. Opravdu skvěle napsané.
Moje třetí kniha od autorky. Tato je velmi čtivá, nicméně všechny tři její knihy jsou naprosto stejné. Autorka jede na jistotu, jako když krejčí podle jednoho střihu střihne a ušije stejné šaty, jen použije jinou látku. A všechny ty šaty jsou pěkné a dobře se nosí. Stejný pocit mám i z knih této autorky. Dobře se to čte a je to "hezký". Pro mě je to málo.
Tak tohle je bez přehánění zatím nejlepší kniha, co jsem letos přečetla. Nádherně napsané, jednoduchý příběh, prostí lidé... Zářný příklad toho, že míň je někdy víc. Další knihy této autorky mi určitě neuniknou. Těšila jsem se na každou chvíli, kterou jsem mohla s knížkou strávit a po dlouhé době jsem si zase přála, aby to nikdy neskončilo...
Velmi vydařená knížka jsem mile překvapená.
Pokračuji ve čtení dalších knih od této autorky.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Kniha stojí za přečtení, líbí se mi autorčin styl psaní. Z jejích tří knih se mi ale líbila nejméně - Hana byla pětihvězdičková, Slepá mapa byla pro mne za 4 hvězdy, tady dávám tři. uvítala bych v knížkách trochu více sympatických postav - takhle to působí velmi pravdivě a zajímavě - ale přece jen - vždyť jsou i milí lidé, ne? Asi vždy záleží na úhlu pohledu.