Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532048/bmid_hotylek-65c9ddf76057f.png
4
5134
5134
Střídají se režimy, střídají se hosté, něco se ale nemění Hotel – vlastně spíš hodinový hotýlek – který pan Leopold Mánes založil v dobách první republiky, nabízel párům potěšení a rozkoš i za protektorátu a dál fungoval také poté, co ho znárodnili komunisté. V šedesátých letech přebírá vedení Václav, vnuk původního majitele, muž bez jasných názorů i charakteru, který obratně proplouvá komunistickým režimem a stále drží rodinný podnik pohromadě. To má však zničující vliv na vztahy v rodině i na životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti.... celý text
Přidat komentář
Nejsem fanynkou knih o dřívějších dobách, ale tahle mne nadchla. Krásně napsáno.
Nikdy jsem neměla ráda dějepis, přestože jsem absolvovala humanitní větev gymnázia a maturovala jsem z dějepisu. Ale díky podobným knihám jako je tato si člověk připomene českou či československou historii 20. století, a proto mám tyto rodinné ságy v oblibě. Na osudu jedné rozvětvené rodiny a jejího okolí v podstatě proběhnou události té doby s lidmi dobrými, nedobrými, statečnými i zbabělci, přisluhujícími režimu i odpůrci - bezva sonda do této doby, moc mě to bavilo.
Líbila se mi sonda do života jedné rodiny od války a do současnosti. I když konec se mi pak zdál kapku uspěchaný. Jak šel čas, postav přibývalo a kapku jsem v nich občas měla hokej (jména Oldřich a Bedřich mi dělala hodně velké problémy)...
Obyčejní lidé se svými životy...
Každá doba má své. V té době spousta lidí dělalo věci tak, jak se od nich žádalo, aby měli pokoj. Místy mi Václav hodně lezl na nervy tím, jak si všechno pro sebe obhájil, ale každý je nějaký. Škoda, že spoustu věcí neudělal tak, jak měl. Dokonce ani té Jindře to nestihl říct...
A bylo mi líto Oldřicha, že dopadl tak, jak dopadl :( Jedna chyba v mládí a pak už se vezl :(
První kniha od této autorky a určitě si ráda od ní přečtu další.
Velmi opěvovaná autorka, vysoce hodnocené knihy... Nemohla jsem se dočkat, až si od ní něco taky přečtu. Slibovala jsem si od všech jejích knih velký čtenářský zážitek. Po přečtení této knihy budu muset svá očekávání hodně umírnit, aby pak zklamání nebylo příliš velké. No, budu upřímná ... knihu jsem nedočetla. Skončila jsem na str. 80, kdy jsem si řekla, že nebudu plýtvat časem na knihu, která mě nebaví, kdy mně je osud postav naprosto lhostejný. Kniha je sice psaná čtivě, ale obsahově mě nijak neoslovila.
Knihu jsem četla po Haně, která pro mě byla neskutečným zážitkem. Kdybych knihu Hotýlek četla dřív, možná by na mě zanechala silnější dojem, ale teď musím knihu hodnotit jako milou a velmi čtivou s dobře promyšleným příběhem, což jsem u autorky čekala, takže naplnila moje očekávání. Na oddech krásná kniha, od které se těžko odtrhnete.
Byla to oddechovka. Kniha mě z počátku moc nechytla, čekala jsem nějaký děj do strany 100, když jsem chtěla knihu odložit došlo mi, že mě zajímá, jak se budou osudy jednotlivých lidí dál vyvíjet, a proto jsem zbytek knihy dočetla s chutí. Velmi se mi líbilo, že jednotlivé postavy byly detailně popsány a kladně hodnotím i propojení s historickými událostmi dané doby.
Milé čtení. Autorka nás provede skoro celým dvacátým stoletím, sledujeme události prostřednictvím čtyř generací, které spojuje " hodinový" hotýlek na kraji města. Autorka má dar bez zbytečných slov, promyšleně, čtenáře provázet dějem, Její postavy jsou obyčejní lidé, kteří touží jen po jednom - vést spokojený život. Názvy kapitol (a tím mě autorka nadchla) jsou verše z básně Jaroslava Seiferta Píseň o rodné zemi. Skvělý nápad.
Příjemné, oddychové čtení, kniha plyne tak nějak samospádem. Autorka si pohrává s napětím a čtenářovou zvědavostí, představuje pestrou paletu charakterů a osudů v kulisách druhé poloviny minulého století. Začátek je vlastně koncem... a dějem provází krásná Seifertova báseň. Přečetla jsem na jeden zátah, nešlo přestat.
Výborné, výborné. Už třetí kniha,kterou jsem od A.M. četla a opět výborná. Bohatý jazyk a krásné popisy postav. Příběh Václava Mánesa, jeho tří odudových žen, jeho dětí a dalších členů rodiny. Vše v kulisách 20.století.
Tak dobře napsaný, uvěřitelný příběh... Každý dělá, co může a kdo jsem já, abych soudila?
Má již třetí a zatím bohužel poslední od A.M. A opět jak jinak než za plný počet. Velký respekt a klobouk dolů před touto dámou, kterou považuji za velký objev a literární eso. Příběh obyčejných lidí a obyčejných životů sepsaný neobyčejným způsobem. Příběh, který striktně nevymezuje člověka jako zcela kladnou nebo naopak zápornou bytost. Nikdo takový na světě není. Ukazuje jasně, že v případě nátlaku, slabosti, nedostatku vnitřní síly a strachu o své blízké může každý chybovat a ublížit aniž by si něco takového přál. Jsem nadšena stylem a lehkostí s jakou je čtenář provázen životem celé rodiny, hlavní postavy Václava a vlastně ani na konci (na rozdíl od jiných) nejsem právě touto osobou znechucena ...
Jsou autoři, u kterých mám pocit, že jejich jednotlivé knihy jsou si sice velmi podobné, ale přesto mě baví. U Mornštajnové tomu tak bohužel není. Schéma, které autorka využívá v knize Slepá mapa už na mě v Hotýlku nezafungovalo. Opět se zaměřuje na jednu rodinu, kterou zachycuje v průřezu generacemi. S každou generací zároveň nasajeme určitou atmosféru, která dané časové období provází. Postav je mnoho, ale žádné z nich se nedostaneme pořádně pod kůži. Vyprávění tak klouže po povrchu a stává se výčtem životních situací, kterými si jednotlivé postavy prošly. Možná by se vyplatilo, zúžit záběr.
Román o životě, jaký ve své době opravdu byl. Pravdivý příběh, typický vypravěčský styl ,zachycení dlouhé životní etapy. l přesto Hotýlek není tak alarmující knihou jako jsou Slepá mapa a Hana. Každopádně však doporučuji všem příznivcům Aleny Mornštajnové.
Kniha, která vás neustále nutí číst dál a dál. Vypravěčský koncert paní Morštajnové.
"Roky plynou a splývají v lavinu, v níž je po čase těžké rozeznat jednotlivé události, i když se svého času zdají významné a nezapomenutelné."
Kniha měla nelehkou pozici, jelikož jsem ji začala číst až po "Haně", kterou si autorka nasadila velmi vysokou - téměř nepřekonatelnou - laťku.
I přesto je "Hotýlek" zajímavou sondou do životů rozvětvené rodiny. Tím, že je popisován osud téměř každého člena, se nudit jistě nebudete ;o)
Ne tak dobré jako Slepá mapa, ale i tak vysoký standard. Čtivé, osudové, kvalitně zasazený příběh do běhu Česka ve 20. století. Oproti Slepé mapě mně vadilo, že mi byl hlavní hrdina velmi nesympatický a bylo těžké se s ním sžít a rozumět mu.
Alena Mornštajnová je pro mě objevem roku. Píše výborně, děj má spád, řeší hodně mezilidské vztahy, což je myslím i v životě. Jsem ze stylu jejího psaní nadšená.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Skrýt reklamy
Únavný, to je to slovo, které naprosto vystihuje tuto knihu. Je prostě uondaná, rozvláčná, nezáživná a únavná. Ze začátku docela dobrý, ale pak jen popis postav, děje.. mělo to vlastně děj? Zápletka nikde - jestli ta vražda měla být středobodem knihy, tak potěš. Někteří níže se tu zmiňují o historii, ale teda zmínit rok 1968 a 1989 to je snad málo, ne? Nějaká hlubší sonda jak do historie, tak do postav, tak ta rozhodně chyběla.