Snoopi diskuze u autorů

Díky příběhům pamětníků si uvědomuju, jak dobře se mám, přiznává spisovatelka Wilková
Začínala jako fotografka a reportérka v ostravských podnikových a regionálních novinách. Nyní se zaměřuje na rozhovory se zajímavými osobnostmi a společenská témata v magazínu MF DNES. Především je to ale velmi oblíbená spisovatelka, které teď vychází román z beskydského pomezí Když přišli psi. Kde bere Scarlett Wilková inspiraci pro své románové postavy? Čím ji fascinuje Řecko? A využila někdy seznamování na internetu?
Poslední kniha Scarlett Wilkové se odehrává na Valašsku, v regionu, kde sama žije. „Mám ten kraj moc ráda. V době, kdy jsem ještě vyhledávala pro Paměť národa vzpomínky pamětníků, potkala jsem právě tady spoustu starých lidí, kteří mi vyprávěli, jaké hrůzy se tu odehrávaly v roce 1944, když sem přišli nacisti hledat partyzány. Celé Beskydy se tehdy otřásaly štěkotem jejich psů. Přišlo mi přirozené v tuto chvíli napsat něco z tohoto prostředí,“ vypráví spisovatelka.
Vyslechnuté živé kulturní dědictví se ale stalo základem i její románové prvotiny, která se stala naprostým čtenářským hitem. Kniha Až uvidíš moře vypráví o řecké komunitě, která v 50. letech emigrovala do Československa na severní Moravu. „Úspěch knížky mě dodnes šokuje. Říkala jsem si, koho budou zajímat řečtí emigranti? Jejich příběhy ale byly tak zajímavé a bylo jich tolik, že jsem to zkrátka musela přetavit v knihu.“
Díky příběhům pamětnic a pamětníků se Scarlett Wilková stala úspěšnou spisovatelkou, svědectví konkrétních lidí jí ale změnila život ještě jinak. „Často šlo o zdánlivě obyčejné příběhy obyčejných lidí. Pak ale v jejich vyprávění zazněl motiv, který mě přiměl si uvědomit, jak odlišné životy tito lidé vedli, že uvažovali jinak než my a měli úplně jiné starosti. Když mám nějaké problémy, pomáhá mi to uvědomit si, že se vlastně pořád mám ještě hodně dobře...“
Blízká setkání, ČR Dvojka, 6. září 2024

Zakladatel obuvnického impéria si zajistil nesmrtelnost
Tomáš Baťa, král obuvi, je dodnes mimořádný vzor - podnikatel v tom nejlepším slova smyslu, odvážný inovátor, dříč a vizionář, který z nuly vybudoval firmu světového významu. Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně a s rodným krajem spojil celý svůj osobní i podnikatelský život. V roce 1894 založil ve Zlíně se svým bratrem Antonínem a sestrou Annou obuvnickou firmu Bata. Z obyčejné ševcovské dílny dokázal velmi rychle vybudovat firmu doslova amerického střihu.
Však si také know how skutečně z Ameriky přivezl. Metody řízení, logistiky výroby a obchodu jako by „sjely z pásového dopravníku“ u světoznámého Forda. Baťa nezapomněl na žádný detail a věnoval se důsledně i systému motivace svých pracovníků, kterým dal kromě stabilní pracovní pozice pocit sounáležitosti a pýchu na svoji firmu.
Svoje aktivity Tomáš Baťa, který se stal starostou Zlína, rozšířil do všech podstatných sfér života zlínských občanů. Prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství, zřídil ve Zlíně špičkovou nemocnici a vrhl se i na rozšiřování a modernizaci železnice, silniční sítě i letecké dopravy.
Bohužel právě létání se Tomáši Baťovi nakonec stalo osudným. Když se zřítilo jeho malé osobní letadlo jen 15 metrů od ohrady jeho továrny na Bahňáku, truchlil pro něj nejen celý kraj, ale doslova celá republika. Král obuvi, jak se Baťovi přezdívalo, si ale i zajistil nesmrtelnost. Jeho úctyhodné jméno známe dodnes skutečně všichni. Tomáš Baťa zemřel 12. července 1932.

Mistr sonetu i průkopník turismu
Vavřínem ověnčený, latinsky i italsky píšící učenec a básník se narodil 20. července 1304 v Itálii. Podobně jako Shakespeare nebo Dante Alighieri vstoupil i Francesco Petrarca do světové literatury jako hlas hodný následování nejen coby velký básník, ale i poutník. Jeho nejznámějším dílem je Zpěvník, který obsahuje sonety věnované jeho platonické lásce Lauře, která zemřela během morové epidemie v roce 1348, o 26 let dříve než on.
Ačkoliv posbíral četné pocty už za života, zemřel v osamění (19. července 1374) v malé vsi nedaleko Padovy, která od 19. století nese jeho básníkovo jméno – Arquà Petrarca.

Malíř slunečnic s rozervanou duší
Vincent van Gogh se narodil 30. března 1853. Zemřel roku 1890 kousek od Paříže v městečku Auvres-sur-Oise v hostinci Ravoux na následky střelného zranění v sedmatřiceti letech. Malíř, který za svého života prodal jen jeden jediný obraz a neustále balancoval na samé hranici bídy a živoření, se po své smrti stal jedním z nejslavnějších umělců všech dob.
Jeho životní cesta vedla z nizozemského Zundertu přes opulentní jihofrancouzské Arles, pařížský Montmartre a psychiatrickou kliniku v Saint-Rémy-de-Provence až do pitoreskního městečka u řeky Oise, kam se jednoho dne vrátil z prací v plenéru vážně zraněn.
Teorií o Vincentově smrti je dnes celá řada, ovšem jisté je, že po sobě zanechal dílo téměř nevyčíslitelné hodnoty. Kdo by neznal van Goghovy slunečnice nebo jeho slavné autoportréty?

Konstruktéra vzducholodí proslavila jejich ztroskotání
Umberto Nobile, italský vzduchoplavec a konstruktér vzducholodí Norge, Italia a mnoha dalších, se narodil v jižní Itálii ve městě Lauro do rodiny úředníka. Ten měl celkem sedm dětí a všem dokázal poskytnout odpovídající vzdělání. Konkrétně Umberto vystudoval strojírenství a elektrotechniku na univerzitě v Neapoli. Poté pět let pracoval u státní železnice, ale nadchl se pro letectví a začal navštěvovat školu pro letecké konstruktéry.
Když Itálie vstoupila do první světové války, Umberto vstoupil do armády. Ve vojenském závodu se podílel na projektu řiditelné vzducholodě, s níž roku 1915 absolvoval svůj první let. Později obdržel licenci pro řízení vzducholodí a dokonce vyučoval aerodynamiku na své alma mater. V roce 1919 se stal šéfem ve zmíněném podniku na výrobu vzducholodí. V těchto vzdušných plavidlech spatřoval budoucnost dálkové dopravy osob.
V tomto přesvědčení Nobileho možná trochu znejistil osud vzducholodi Roma, na jejímž vývoji se také podílel. Italská vláda ji totiž prodala do Ameriky, kde Roma havarovala, a nehodu nepřežilo 34 lidí. O to sladší pro něj byla úspěšná výprava jeho vzducholodi Norge. Spolu s norským polárníkem Roaldem Amundsenem s ní přeletěli severní pól a přistáli na Aljašce. Norge byla pravděpodobně úplně prvním létajícím strojem, který dosáhl severní točny.
Více o tom, jaký význam měl italský vzduchoplavec pro diktátory Mussoliniho a Stalina, nebo jak proběhlo ztroskotání Nobileho vzducholodi Italia a následná záchranná akce, v pořadu Příběhy z kalendáře.

Její život se rozhodně neodehrával jen u plotny
Při vyslovení jejího jména se většině vybaví slova „vraz do toho tucet vajec“. Autorka nejslavnější kuchařky ale nebyla jen korpulentní žena v naškrobené zástěře, jak je obvykle zobrazována. Vládla stejně dobře vařečkou jako českým jazykem. Byť do svých osmnácti let mluvila jen německy. Jako dáma sečtělá a vzdělaná se vzdor německému prostředí, v němž vyrůstala, stala horlivou českou vlastenkou a buditelkou. Za 60 let života přivedla na svět 11 dětí. Dospělosti se dožily tři.
Přestože dívkám udílela rady, kterak učinit manžela šťastným a emancipace v jejím pojetí znamenala získat vzdělání, aby mohla být dobrou matkou a reprezentovat svého muže, měla velkou zásluhu na šíření české literatury a jazyka. Její život se rozhodně neodehrával jen u plotny, byl mnohem rozmanitější.

Dne 6. srpna 2024 by se dožil 96 let. Jeho nejslavnější obrazy vznikly technikou používanou v reklamní branži
Andy Warhol se narodil 6. srpna 1928. Umělec, považovaný za zakladatele pop artu a postmoderny, byl synem přistěhovalců rusínského původu, kteří pocházeli z východoslovenské vesničky Miková. Warhol vystudoval výtvarnou akademii v Pittsburghu a po přesunu do New Yorku začínal jako designér v reklamě a marketingu. V roce 1962 si založil vlastní studio The Factory. Jeho díla provokovala svou jednoduchostí, záměrnou povrchností a masovostí.
Pro své nejslavnější obrazy, jako například Marilyn Diptych nebo Plechovky od polévky využil techniku sítotisku, používanou před tím v reklamní branži. Jeho tvorba sahala od výtvarného umění, přes film až k hudbě. V roce 1968 Andy Warhol přežil pokus o atentát, zemřel o necelých 20 let později, v únoru 1987, po banální operaci žlučníku.
Příběhy z kalendáře na Dvojce.

Miroslav Tyrš, historik umění, estetik, profesor dějin umění na Univerzitě Karlově a zakladatel Sokola. Jeho rodné jméno znělo Fridericus Emanuel Tirsch.
"Muž střední postavy, širokých ramen a mocně vyklenutého hrudníku. Tělo držel zpříma, paže volně spuštěné. Trochu zdviženou hlavu zdobily husté černé vlnité vlasy, dozadu sčesané. Chodil rychle. Jeho pružná chůze připomínala tanec. Mluvil zvučným, měkkým sympatickým barytonem, který vždy upoutal pozornost naslouchajících, " těmito slovy popsal Miroslava Tyrše jeden z jeho spolupracovníků z tělocvičné jednoty Sokol Pražský.
Měl chatrné zdraví – konkrétně dědičnou náchylnost k tuberkulóze a neurózám – a proto začal na radu lékaře cvičit. Nejprve v tělocvičném ústavu Schmidtově a později v ústavu Jana Malýpetra. Cvičení mu šlo k duhu, a tak se z chabruse vypracoval až na vůbec prvního českého učitele tělesné výchovy na zemské škole v Praze. O tom, proč pomýšlel na sebevraždu, jakým výrazem ve svém tělocvičném názvosloví překřtil „malé rozklonění kolen“ nebo jak se seznámil se svou o 22 let mladší manželkou, více v pořadu Příběhy z kalendáře na Dvojce.
8. srpna 2024 uplynulo 140 let od jeho smrti.

Arktický dobyvatel z moravského Zábřehu
Jan Eskymo Welzl se narodil 15. srpna 1868. Už jako zámečnickému tovaryši, který vyrazil do světa na zkušenou, mu zachutnala svoboda a nezávislost. Po vojně se nechal najmout na loď. Později při stavbě transsibiřské železnice zaslechl vyprávění dělníků o pláních na dalekém severu plných zlata a kožešin. Jan Welzl ucítil vůni dobrodružství. Vydal se na dlouhou nebezpečnou cestu k Severnímu ledovému oceánu, v jehož blízkosti žil nakonec téměř třicet let.
Český rozhlas Dvojka, Příběhy z kalendáře, 15. 8. 2024

Dne 20. srpna 2024 by se dožil 83 let.
Zamlada byl „fičúr“. Tak se na Slovensku říká frajerům. Nosil barevné košile s motýlkem, károvaná saka a v padesátých letech i málo vídaný klobouk. Zásadně ignoroval módní trendy. To dokládá i fakt, že když později přibral, začal nosit pohodlné montérky. A to i do společnosti a na rozhovory do televize. Řeč je o Júliusovi Satinském, slovenském herci, dramatikovi a spisovateli.
Měl rád ženy. Jeho náklonnost k nim nejlépe dokumentuje jeho vzpomínka na dobu, kdy dělal kulturního referenta mezinárodního letního tábora: „My Slováci jsme měli na starost především seznamovací akce a večírky na rozloučenou. A já osobně jsem na sebe vzal povinnost poučit Rusky, Francouzky, Němky a vůbec panny celého světa o základech letního flirtu.“
Svou první ženu, členku baletu Slovenského národního divadla, tanečnici z Lúčnice a překladatelku, Olgu Lajdovou, si vzal v roce 1965. Ačkoliv Satinský velice toužil po dětech, v manželství s Olgou se jich nedočkal. Jejich dvacetileté soužití navíc ukončila tragédie. Olga se utopila ve vlnách Karibského moře během návštěvy u svého strýce na amerických Panenských ostrovech.
Po smrti manželky začal herec pít a zažíval jeden velký nepřetržitý flám. Aby Milan Lasica svého kamaráda zachránil, poradil mu, ať se ožení a má děti. A Satinský poslechl. Do života ho vrátila jeho dlouholetá kamarádka Viera. Pár měsíců po smrti manželky jí řekl, aby se k němu nastěhovala. O osmnáct let mladší doktorku psychiatrie si vzal a ona porodila vytoužené potomky – dceru Lucii a syna Jana.
Více o něm v pořadu Blízká setkání, Český rozhlas Dvojka, 20. 8. 2024

Vizionářský architekt nasměroval kurz k jednoduchosti a účelnosti
Adolf Loos, vizionářský architekt, zemřel 23. srpna 1933. Pocházel z Brna, jeho domovem se však později stala Vídeň. Na přelomu 19. a 20. století stanul v čele modernistického hnutí a začal své názory prezentovat v novinách a časopisech. V textu s titulem Ornament a zločin odsoudil okázalou zdobnost a nasměroval kurz k purismu, jednoduchosti a účelnosti. Budovy, které navrhoval, se vyznačovaly hladkými stěnami a přísně geometrickými tvary.
Adolf Loos také formuloval nový princip uspořádání vnitřního prostoru stavby. Říká se mu Raumplan. Stavbu člení na jednotlivé kubusy s rozdílnou světlou výškou. Příkladem progresivního uvažování Adolfa Loose jsou například Müllerova či Winternitzova vila v Praze nebo interiéry několika činžovních bytů v Plzni.
Český rozhlas Dvojka, Příběhy z kalendáře, 23. 8. 2024

Filmař, který rozdával smích.
Před 53 lety zemřel muž, který stál u kolébky českého filmu. Martin Frič, uměleckým jménem Mac, začínal jako kabaretní umělec. Vystupoval po boku slavných komiků, jako byl Vlasta Burian nebo Jindřich Plachta. Láska k filmu ale převážila a od dvacátých let minulého století začal samostatně režírovat.
Do svých čtyř němých filmů obsadil celoživotní partnerku Suzanne Marville, hvězdu meziválečného filmu. Jeho snímky vynikaly řemeslnou poctivostí a zručností. Dával velký prostor herečkám a hercům, věnoval se především komediím.
Mnoho jeho filmů je dodnes populárních, za všechny jmenujme třeba film Škola základ života, Kristián, Pytlákova schovanka, Císařův pekař - pekařův císař, Princezna se zlatou hvězdou nebo jeho poslední film z roku 1968 Nejlepší ženská mého života.
Český rozhlas Dvojka, Příběhy z kalendáře, 26. 8. 2024

K divadlu se provzlykala a svého rozhodnutí nikdy nelitovala.
Dne 6. září 2024 by se dožila 90 let. V jejím rodokmenu se objevují slavná jména české kultury a historie. Pradědeček Vítězslav Hálek byl básník, dědeček Ivan založil na Slovensku první moderní dětské sanatorium. Rodiče Elena a Zdeněk Štěpánek byli herci Národního divadla. Jana je často viděla na jevišti umírat. Téměř každé takové představení proplakala. Přesto se později i ona vydala na hereckou dráhu a svého rozhodnutí nikdy nelitovala.
Český rozhlas Dvojka, Blízká setkání, 6. 9. 2024

Dne 10. září 2024 by se dožil 92 let. Narodil se v Praze. Po absolvování právnické fakulty v roce 1955 pracoval řadu let jako advokát, od roku 1968 působil dva roky jako soudce Nejvyššího soudu v Praze a pak se na dalších dvacet let vrátil k advokacii. Proslul tím, že obhajoval disidenty a stoupence neoficiální kultury, například skupinu Plastic People of the Universe. Po převratu se v roce 1990 se stal soudcem Nejvyššího soudu.
Dva roky pak působil jako ministr spravedlnosti. Ministerský post opustil v roce 2000, kdy byl zvolen veřejným ochráncem práv. Zemřel 9. května 2010 v Brně.
Český rozhlas Dvojka, Příběhy z kalendáře, 10. 9. 2024

STARÁ ŘEMESLA ANEB O ČINNOSTECH ZAPOMENUTÝCH A MIZEJÍCÍCH
Staré, ale krásné :-) Dovednosti a činnosti dnes již zapomenuté nebo mizející, dříve však byly klíčovou součástí společnosti. Beseda se spisovatelkou a výtvarnicí Kamilou Skopovou, která se s nadšením věnuje folkloru a českému národopisu, se uskuteční v úterý 17. září 2024 v 16:00 v sálu Krajské knihovny Vysočiny v Havlíčkově Brodě.

Souhvězdí slona: Autorské čtení a beseda
V pořadí druhý román brněnského autora Iva Skopala nás zavede mezi slony pod hvězdné africké nebe. Autor v něm klade velmi aktuální otázky o našem přístupu k přírodě a zvířatům, o našich snech a morálních hranicích, které jsme pro jejich dosažení mnohdy nuceni překračovat.
Beseda s autorem v sobotu 12. října 2024 v 11 hodin na schodech Krajské knihovny Vysočiny.

"Vést časopis mi připadalo snadné a zábavné" - Halina Pawlowská exkluzivně pro časopis Story (19/2024). Patří mezi nejvýraznější osobnosti české literatury a zábavy. Její talent zasahuje hned do několika oborů: je spisovatelkou, scenáristkou, dramaturgyní a v neposlední řadě také oblíbenou moderátorkou. Výrazných úspěchů ovšem dosáhla i ve světě novin a časopisů. V roce 1994 založila pod holandským vedením časopis Story a sedm let byla jeho šéfredaktorkou. Jak na tu dobu vzpomíná?

Homérova Ílias, Zpěv dvacátý - Osud a bohové
Klub inspirativních děl
Jak staří Řekové chápali osud? A jak si Homér představoval bohy? I tyto otázky si položíme na nejbližším setkání nad Homérovou Íliadou. Lektoři: Alexandra Brocková a Felix Geisler z Fakulty humanitních studií UK.
Městská knihovna Praha, Dům čtení /Ruská/, 23. října 2024, 18:00

Autorské čtení
Městská knihovna Praha, Ládví, 22. října 2024, 16:30
Deník Idiotky aneb moje cesta k herectví
Jste na svojí cestě za snem? Láká vás překročit vlastní stín a naplno se položit do toho, co máte tak rádi? Zajímá vás, co se může stát, když se někdo na tuto cestu vydá?
Anebo se řadíte mezi citlivé jedince, kteří by jen rádi věděli, že se svými emocemi nejsou sami? Pak si přijďte poslechnout autorské čtení Denisy Sobolové, autorky knihy Deník Idiotky aneb moje cesta k herectví, ve kterém můžete najít jak mnoho společného, tak si můžete o různých tématech popovídat.
Akce bude probíhat s hudebním doprovodem písničkářky Rejky Balcarové.

Autorské čtení Olgy Stehlíkové
Městská knihovna Praha, Korunní, 9. října 2024, 17:00
Děti i rodiče zveme na čtení z knih pro děti a mládež a besedu se spisovatelkou Olgou Stehlíkovou, držitelkou mnoha ocenění, mimo jiné i Magnesie Litery za poezii. Čeká vás čtení vybraných ukázek a představení knih Mojenka, Výkladový slovník, Já, člověk, Kluci netančej, Kařut a Řabach a Mehlo, Šika, Kňuba
a Motora. Autorka nám prozradí, jaká další kniha se chystá.