Snoopi diskuze u autorů

Petra Dvořáková temnotu duše nezapře - a odkrývá ji tak i s hrdinou povídky s názvem "Noční", zveřejněnou v časopise Maximum (léto 2024, str. 48 - 50). Nechybí hororový zážitek a překvapivá pointa samozřejmostí :-)

Těžko říct, jaká vlastně je, jestli ji baví se hojně prezentovat v médiích a veze se na vlně popularity, jestli trpí nezadržitelnou "grafománií", kdy se s nadsázkou vypisuje ze svých problémů a prostě MUSÍ vyprodukovat jednu knihu ročně... nebo jen chce bavit lidi známé i neznámé - historkami povětšinou ze svého života a okolí... Možná ji stále cosi "pudí" ke psaní a to tak, aby za každou cenu, usilovně a ze všech sil nutila čtenáře se smát, ačkoli mnohdy jde až na dřeň, což pak ve výsledku působí značně křečovitě... Vím, že od ní těžko mohu čekat nějaké hodnotné čtení či hlubší čtenářský zážitek, její fejetony pobaví, ale nejdou pod povrch, nezasáhnou duši nějak hlouběji a její slova pokaždé "stečou" po člověku a vypaří se jako voda po jarním deštíku... A přece ji ráda poslouchám, její "one-woman show" v rádiu, v pořadu Omeletky na Dvojce. Věnuje se stále týmž tématům, a přesto mě baví: je totiž mistrem pointy. Její fejetony mnohdy nabírají tak nečekané a překvapivé konce, že se člověk/posluchač prostě musí zasmát, i když nechce, i když se mračil a neměl na to její vtipkování zrovna náladu :-) Občas jí až závidím: napsat vtipný fejeton a šikovně jej vypointovat opravdu není nic lehkého. Její humor se sice časem stává poněkud fádní až stereotypní, neboť stále dokola probírá tytéž témata, avšak když si jej dávkujeme pozvolna a nenecháme se jím zahltit, působí antidepresivně. Možná právě kvůli tomu ji mám ráda - umí mne rozesmát a mé problémy se mi pak již nezdají být tolik zásadní :-)

"Krásky kolem Krakatitu. Před 100 lety vydal Karel Čapek svůj vizionářský román."
Památník Karla Čapka opět ožívá novou výstavou. Aktuální expozici věnoval 100. výročí vydání Krakatitu, vizionářskému románu Karla Čapka. Slovem i obrazem mimo jiné představí Čapkovu inspiraci pro román ve vlastních milostných kotrmelcích, nepříliš známou sokyni herečky Olgy Scheinpflugové Věru Hrůzovou z Brna anebo zapomenutou star Florence Marly. Češce Haně Smékalové, představitelce uhrančivé princezny Wille z výjimečné filmové adaptace Krakatitu v režii Otakara Vávry, se totiž podařilo prorazit ve světové kinematografii a právě s tímto uměleckým jménem dobývala Cannes i Hollywood.
Výstava ke Krakatitu bude v přízemí hlavní budovy Památníku Karla Čapka k vidění minimálně do 19. září 2024. (Více Mladý svět, 6/24)

Po zločincích pátrá v kyberprostoru. "Všichni zanecháváme nějakou digitální stopu. Je to jen otázka času, kdy jsme schopni naprosto přesně zmapovat nějakou útočníkovu činnost anebo jeho pohyb v rámci digitálního světa," říká Václav Písecký (49), šéf oddělení kybernetické kriminality pražské policie. Jak nenaletět podvodníkům? A jak se ubránit hrozbám na internetu? Více v rozhovoru pro časopis Téma, 29/24, str. 20 - 27: "Zločiny přes počítač: Na co si dát pozor".

Pátrání po příčinách potravinových alergií leckdy připomíná detektivku. Tak třeba vědci celkem nedávno zjistili, že alergii na maso má na svědomí klíště. Ví se, že latex způsobuje alergii třeba na kiwi anebo že břízový pyl zase může rozjet problémy s jablkem a dalším ovocem či zeleninou. Kvůli bříze dokonce někteří Vietnamci, kteří kdysi emigrovali k nám, získali alergii na ovoce, jež ve své rodné zemi běžně nekonzumovali.
"Bohužel jsou potravinové alergie také hrozbou, ve výjimečných případech totiž může dojít až k takzvanému anafylaktickému šoku, což je život ohrožující reakce," podotýká MUDr. Martin Fuchs (66), který na toto téma sepsal už několik knih. Na co bychom si měli v tuzemsku dávat zejména pozor? Kolika procent obyvatel se vážné potravinové obtíže týkají a které potravinové alergie máme nejvíc na světě? Více v rozhovoru pro časopis Téma, 29/24, str. 8 - 18: "Přibývá potravinových alergií. Proč řada myslivců nesmí maso?"

Legenda mezi českými onkology a také držitel státního vyznamenání profesor Luboš Petruželka zažil za 50 let své praxe doslova revoluci v léčbě všech druhů rakoviny i neuvěřitelný nárůst pravděpodobnosti přežití této nejzákeřnější nemoci. Ale také tisíce lidských tragédií, o nichž se mu někdy i zdálo. Přestože je skeptický k tomu, že by lidstvo někdy nalezlo univerzální lék, na svůj obor se dívá optimisticky. Klíčem je podle něj především životní styl a preventivní vyšetření - časopis Mladý svět, červenec 2024, str. 66 - 71: "Univerzální lék na rakovinu nikdy nebude".

"Mladý spisovatel koupí podmáčený dům v historickém centru Gentu, ale neví, že s ním kupuje i mrazivou historii jedné rodiny. Její otec, Willem Verhulst, jednooký podivín a svéhlavý zastánce vlámské autonomie za války ochotně naskočil na kolotoč hrůz rozpoutaných nacistickými okupanty a sehrál na jejich pozadí netušenou katovskou úlohu," představuje nakladatelství Garamond nový román Stefana Hertmanse Vzestup. Na veletrhu Svět knihy jej zastihl Jan Januš a vedl s ním rozhovor nejen o vztahu dějin k současnosti - Mladý svět, 7/24, str. 38 - 41: "V každé rodině najdete téma na jeden celý román".

Doc. PhDr. Jiří Rejzek (59), Ph.D.
Autor Českého etymologického slovníku objasňujícího původ jedenácti tisíc českých slov a dalších odvozenin.
V rozhovoru pro časopis Téma (21/24, str. 36 - 45, "Španělská ves a další taje češtiny) se zabývá nejen nečekaným původem obecně vžitých frází a výrazů, ale vysvětluje i proces vzniku nových slov a mimo jiné také prozrazuje, zda podle řeči pozná, odkud člověk pochází.

Vědci z výzkumného centra New Hope v Los Angeles tvrdí, že léčba rakoviny v blízké budoucnosti zažije revoluci. Testují tabletu, jejíž účinná látka se zaměřuje na bílkovinu neboli protein, který se v lidském těle stará o růst a množení buněk. Nová molekula prý dokáže rozlišit protein v nádoru, zablokovat ho, ale zdravé buňky přitom nechá být. Bude na léčbu nádorů opravdu v dohledné době stačit pouhá pilulka?
"Fungovat to může, ale jen na určité druhy nádorů," brzdí přehnaná očekávání přední český onkolog prof. MUDr. Luboš Petruželka (71), CSc. "Z rakoviny se zkrátka obyčejná rýma nikdy nestane," tvrdí v rozhovoru pro časopis Téma (21/24) - "Pilulka proti rakovině".

Hokejový šampionát pokaždé poblázní miliony Čechů. Zvlášť když se koná v Praze a Ostravě. Při turnaji ožívají vzpomínky na dávnou slávu a úchvatné triumfy. Na pocity národní hrdosti, znějící hymnu, na zlaté medaile a skvělé plejery. Mezi ně patří i Václav Nedomanský (80). Nejlepší reprezentační kanonýr všech dob. První opravdový československý hokejový idol. Mistr světa. První Čech, co zazářil i v zámořské NHL. Říkali mu tam Big Nedo...
Kluci kdysi chtěli dávat góly jako on. Chlapi obdivovali jeho sílu, zručnost a střelu. Z tribun se dožadovali jeho další trefy a skandovali: "Venco, banán!" Dívky a ženy okouzloval elegancí i vystupováním kavalíra. Našly se však situace, v nichž ztrácel rozvahu. Při extrémně vyhecovaných zápasech se Sověty se v něm probouzely jinak v hloubi duše zastrčené sklony k nezdvořilému chování. Občas ho nenávidění protivníci rozzuřili do nepříčetnosti...
Rozhovor s názvem "Velký Nedo: Proč jsem nesnášel Rusy", časopis Téma, 21/24, str. 20 - 29.

"Spousta lidí je ve své samotě ze strachu, že je nepřijme okolí, a já s nimi společně hledám nefunkční vzorce, které v životě opakovali, aby se jim příště mohli vyhnout," vysvětluje psycholog Adam Suchý (50), který vede Ordinaci klinické psychologie v Prostějově, a popisuje, jak opuštěnost poškozuje fyzické i duševní zdraví člověka. Proč neumíme být sami se sebou? Kdy za to může individualistická narcistní kultura orientovaná na výkon a kdy si lidé samotu přivolávají? Kdo trpí opuštěností nejvíc, kdy máme lidským kontaktům nechat pootevřené dveře a jak můžeme přispět k "rozpouštění" lidské osamělosti? Na tyto a podobné otázky odpovídá ve svém rozhovoru s názvem "Nemoci z opuštěnosti" - týdeník Téma, 21/24, str. 8 - 15.

3. září 2024 uplyne čtyřicet let od smrti Jana Zábrany, jednoho z nejvýznamnějších poválečných českých překladatelů. Dílo tohoto vynikajícího básníka, prozaika, esejisty a editora, také přítele Václava Havla, připomene také Nakladatelství TORST, které vydává knihu EXCERPCE. "Nově nalezené Zábranovy poznámky považuji za detektivní objev," říká o knize její editor Jan Šulc.

Dne 28. srpna 2024 uplynulo 275 let od narození tohoto velikána německé literatury. Svými díly "Utrpení mladého Werthera" a "Faust" se nesmazatelně zapsal do dějin literatury... a možná i do povědomí maturantů, kteří jej každý rok kvůli povinné četbě ke zkoušce proklínají :-)
"Nic tak neodhaluje charakter lidí jako to, čemu se vysmívají."

V nedožitých 94 letech zemřela dne 30. srpna 2024 ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze literární historička Jaroslava Janáčková, profesorka Univerzity Karlovy, autorka řady knih o české literatuře 19. století, členka vydavatelského kolektivu Korespondence Boženy Němcové a Korespondence Karla Havlíčka, spoluautorka oblíbené příručky Česká literatura od počátků k dnešku.

Česká spisovatelka, která s úspěchem publikovala za minulého režimu i po sametové revoluci, by dnes, 30. srpna, oslavila 90. narozeniny. Krátká vzpomínka je jí věnována i v časopise Květy (35/24).

Prázdninovou rubriku "Povídka na léto" v časopise Vlasta ukončuje Iva Hadj Moussa se svou povídkou "Tuláčci" pravidelný cyklus lehkého letního počtení. Určitě stojí za přečtení.

Jako osobnost mne fascinuje svým osudem. Ale ještě raději si ji připomínám v jiné souvislosti - hereččina proslulost přinesla přezdívku i pro lokomotivy řady T 478.1 Kdo ví, co by říkala tomu, že v "českých luzích, hájích a městech" občas brázdí kolejiště pracovité dieselelektrické mašiny, slangově zvané "Bardotky", "Prsaté" nebo dokonce "Zamračené" podle přední masky :-)

V medailonu Osobnost se v časopise Vlasta (35/24, STR. 34 - 35) zaměřili na tuto charismatickou herečku nezapomenutelných rolí, a přinášejí zajímavé informace: "Co nevíte o Bardotce".

Jitka Asterová si dělá, co jí baví. Sice to právě není ani divadlo, ani film, ale to jí vrásky nečiní. Našla se v rozhlase, kde uvádí pořad Byl jednou jeden rok. Bývala obětí módní policie v bulváru, teď je na sítích ikona stylu 50+. V rozhovoru pro časopis Vlasta (35/24, str. 16 - 19) také říká, že "stáří je super", a můžeme jí věřit: "Už se těším, až to rozjedu".

Po druhé zásadní obměně a velkém omlazení prý kapela Chinaski zažívá dlouhé období "líbánek". Už šestým rokem. "Pořád se máme rádi, zatím jsme žádný vážný problém nemuseli řešit, žádná pruda. Všichni fungují, skládáme dohromady, je o skutečně kolektivní práce. A hrajeme střízliví!" říká s úsměvem Michal Malátný, frontman skupiny. Blahořečí rodině terapii a medikaci. To vše ho zachránilo před ničivou silou depresí, kvůli nimž se mu nechtělo být. A souhlasí s klišé, že život začíná po padesáti. "Jsem šťastnější než ve třiceti, dokonce se cítím líp nejen psychicky, ale i fyzicky," tvrdí. A vypráví, jak se mu ulevilo poté, co se usmířil s bývalými členy kapely. Někteří vystoupí koncem roku jako hosté na koncertu Chinaski 30 v O2 areně. Rozhovor poskytl pro časopis Téma, 35/24, str. 64 - 71: "Děti mi daly do života dobrou kotvu".