a.r.nick
komentáře u knih
Hra králem
Michael Dobbs
Opět velice čtivé, ze zajímavého a díky minulému dílu už známého prostředí. Z politického hlediska to bylo i napínavé - jak moc mohou média a výzkumy veřejného mínění ovlivnit, pozměnit a přetočit skutečné události... A líbil se mi, stejně jako v jedničce, vypravěčský styl.
Ready Player One - Hra začíná
Ernest Cline
Bavilo mě to číst, a přišlo mi to lepší než film, takové míň uspěchané. Paradoxně i přesto bych k maximální spokojenosti ubral tomu příběhu tak sto stránek, aby byl ještě čtivější; ty různé historické podrobnosti z Hallidayova života mi tam přišly jaksi navíc. Plus kniha obsahovala až moc odkazů na staré písničky, filmy a hlavně hry, a jelikož jsem jich dobře polovinu vůbec neznal, jsem si jistý, že mi utekla spousta nápověd nebo třeba vtípků.
Blackout – Zítra bude pozdě
Marc Elsberg (p)
Zajímavé téma - do detailu propracované, podané čtivě a uvěřitelně; nikde mi nic nehaprovalo, vše bylo logicky poskládané a donutilo mě to se nad možným blackoutem zamyslet i z úhlů, o kterých jsem dřív neuvažoval. Půl hvězdičky vlastenecky přidávám za zmínky o Temelínu ;-)
Zero - Oni to vědí
Marc Elsberg (p)
Velice napínavý, kvalitně odvyprávěný thriller s přesahem - neboli k zamyšlení ohledně našeho slepého důvěřování moderním technologiím... a koncernům, které stojí v pozadí. Více nemám co napsat, abych nekopíroval to, co již zmínila přímo pode mnou čtenářka Bad-wolf :-)
Neschopnost
Rob Grant
Podle anotace jsem čekal něco jiného, o to příjemnější bylo překvapení! Román se odehrává v blízké budoucnosti a trochu připomíná děj románu 1984 - i zde je lidstvo pod nadvládou tisíců zákonů, jejichž dodržování si vynucuje široký byrokratický aparát. Tady ale podobnost končí: zatímco román 1984 byl vážný a varující, Neschopnost má především pobavit.
Možný SPOILER: Motivem románu je, že nikdo nesmí být diskriminován, a to ani neschopní lidé - a tak jich je všude tolik, že svět jako takový v podstatě přestává fungovat ;-). Detektiv s mnoha různými jmény (identitami), nejčastěji se představující jako Harry Salt, se snaží vystopovat vraha, přičemž naráží na jednu absurdní situaci za druhou. Kniha mi nepřišla ani tak napínavá, resp. mi bylo úplně jedno, kdo je nebo není vrah, jako mě hlavně bavily právě ty absurdní zážitky popsané odlehčeným stylem plným suchého humoru. Jeden příklad za všechny: "Vůbec jsem nečekal, že bych tu mohl najít Zlaté stránky, takže když jsem je našel, vášnivě jsem je políbil. Škoda jen, že to byly Zlaté stránky pro Los Angeles a já se nacházel v Římě. ... Mé kufry se právě nejspíš bavily projížďkami po výdejovém zavazadlovém pásu v Riu de Janeiru..." (Uznávám, uvedenému příkladu jsem se smál o to víc, že jsem podobnou situaci pár týdnů před přečtením sám zažil, ale takhle okomentovat bych ji neuměl ;-))
Dvojníci v čase
Bob Shaw
Zajímavé sci-fíčko, i když ve výsledku mírně zamotané, jak už to tak při cestování časem bývá. Šikovně propletené, přímočaré, žádné zbytečné odbočky a kličky. Možná ne tak záživně popsané, jak jsem zvyklý z jiných, modernějších knížek, na druhou stranu ale vůbec nešlo poznat, že je to už přes 50 let staré!
Dveře do léta
Robert A. Heinlein
Za mě čtivé a napínavé, přičemž nemyslím takové to napětí ve stylu hrdiny utíkajícího před vrahem, ale spíš ve stylu dobra trestajícího zlo ;). Zároveň byl děj malinko úsměvný a nostalgický z důvodu, že hlavní hrdina přicestoval z roku 1970 do roku 2000 - a ten pro něj byl tenkrát vzdálenou budoucností, zatímco pro nás je již podobně vzdálenou minulostí.
Svět na konci času
Frederik George Pohl Jr.
(SPOILER) Za mě to byla klasická sci-fi - a přesto přitom čímsi originální.
Možný SPOILER: Děj byl napínavý - ne ve smyslu, že by šlo někomu o život, ale spíš ve smyslu, zda se Wan-Toův a Viktorův život někdy nějak protnou a jak (jestli) se jim podaří přežít zánik vesmíru. Svým způsobem byl závěr románu i hodně k zamyšlení - že nemá smysl na čemkoliv nebo dokonce komkoliv lpět, protože na úplném konci, ať už to bude za deset let nebo milion miliard let, stejně všichni a všechno zanikne... :-)
Probuzení Simona Spiera
Becky Albertalli
Tak podle anotace jsem myslel, že v knize se bude Simon s tím, že je gay, nějak víc prát, smiřovat, bude víc tápat sám v sobě, bude mít strach z reakce svého okolí atd., ale přitom pro něj autorka připravila vlastně dokonalý život v dokonalém prostředí s dokonalým pochopením od všech. Viděl jsem později i film a tam to bylo celé trochu dramatičtější a pro mě skousnutelnější, uvěřitelnější.
Dreamologie
Lucy Keating
Tak tady jsem čekal něco úplně jiného. Že ty sny, které můžou dva lidi spoluovládat, budou nějak využity, že se víc prolne snový a reálný svět... Prostě jsem asi čekal víc akce z toho, ŽE to Alice a Max dokážou, a míň nudného pátrání po tom, PROČ to dokážou ;-)
Clayův most
Markus Zusak
Takový neobyčejně obyčejný lidský příběh. Obyčejný, přitom ale nadprůměrný. Nic neuvěřitelného nebo nereálného, nic strhujícího, nic navíc, ale ani mi po dočtení nic nechybělo. Bavilo mě, jak jsem si na začátku udělal obrázek, o čem to asi bude a jak se děj bude vyvíjet, pak jsem si to průběžně překresloval... a na konci mi na tom obrázku zůstali akorát ti Dunbarovic kluci, protože všechno ostatní dopadlo úplně jinak :-). Zároveň, díky tomu, že se děj nezaobíral jen mládím a dospíváním oněch kluků, ale i mládím a dospíváním jejich rodičů, mě pak po přečtení přepadla jakási nostalgická nálada; nutilo mě to uvažovat o pomíjivosti času a o tom, jak rychle jedna generace střídá druhou.
Posel
Markus Zusak
Co se týče námětu, přijde mi, že se jedná o "inspiraci" pro moderněji pojatou trilogii The Game; tu jsem četl dřív a tak mě teď ten nápad v Poslovi až tak neoslnil a nepřekvapil, jak by býval mohl. Jinak mi ale skvěle sedne autorův vypravěčský styl, který na mě zapůsobil už ve Zlodějce knih, líbil se mi Edův humor a dále mě bavilo sledovat, jak Ed v průběhu děje postupně vyzraje a uvědomí si, kdo a co je v životě důležité.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
První díl hodnotím jako průměr: do děje mě to vtáhlo natolik, že jsem zvědavý na pokračování, ale zase že bych si z toho sedl na zadek, to ne. Zkrátil bych to o nějakých sto stránek, konkrétně o tu rozvleklou část o historii Číny (ne že by to bylo úplně bez zajímavosti, ale do sci-fi se mi to prostě nehodí).
Obrův stín
Orson Scott Card
Jednu hvězdičku přidávám, protože to bylo opravdu důstojné a ano, přiznávám, že i dojemné "rozloučení" s celou sérií, které jsem za ty roky docela propadl. (Ani mně není jasné, jak je vůbec možné vydat česky tolikadílnou sérii a vykašlat se na závěrečné finále!) Pravda, tento díl mě nebavil AŽ TOLIK, ale stejně mi na poslední stránce bylo líto, že sága prostě končí... Jinak opět jsem očima zrychleně přeskakoval zdlouhavé popisy všech těch politických situací, válečných a bitevních strategií, vojenských postupů a podobně. Zajímaly mě spíš lidské stránky a vývoj jednotlivých postav a přišlo mi škoda, že bylo tolik kapitol věnováno těm vojenským manévrům - na úkor osobnějších, hlubších psychologických popisů. Ty byly, včetně samotného vyvrcholení, zkráceny na minimum a tak jakože odbyty.
Stínové loutky
Orson Scott Card
Ač nerad, musím ohodnotit už jen třemi hvězdami. Kniha je pořád hodně čtivá, ale chvílemi už mi to přišlo všechno až moc překombinované a hůř se mi v tom orientovalo. Té politiky a náboženství tam bylo opravdu hodně, docela mě to rušilo - číst si o bojích mezi Indií, Čínou, Pákistánem a já nevím, kým ještě. Navíc mě už chvílemi přestávalo bavit snažit se přijít na to, kdo koho jakou fintou či lstí přechytračil, protože toho bylo prostě příliš (přemýšlet deset tahů dopředu, co asi podnikne A, a tedy co by měl podniknout B, aby to A nečekal, jenže jelikož A to čeká, tak B musí udělat opak, což ovšem A zřejmě čeká taky... ;-))
Hegemonův stín
Orson Scott Card
Román mě opět hodně bavil. Petrovi jsem ostatně tak trochu fandil už dřív, takže děj popsaný z jeho pohledu jsem si užil. Co mě ale nebavilo, byly různé politické scénáře o tom, co se stane / nestane, když Indie / Pákistán / Čína / Rusko atd. začnou / nezačnou válku... Jak už zmiňoval někdo níž, v těchto částech to ze sci-fi přecházelo spíš do politicko-válečného románu a tenhle žánr zrovna moc nemusím.
Enderův stín
Orson Scott Card
Kniha byla velice příjemným návratem zpátky do Enderova světa, resp. do doby Enderova dětství stráveného na škole Mezinárodní flotily. Opět promyšlený děj, sympatické hlavní postavy, román celkově velice čtivý až strhující a perfektně psychologicky propracovaný... Ten návrat jsem si moc užil!
Míšenci
Robert J. Sawyer
Třetí díl byl podle mě nejslabší z celé série. Hrdinové, v minulých dílech sympatičtí, najednou sympatičtí nebyli - hlavně z Mary se stala protivná ženská, která v mých očích svým chováním dost klesla. Plus v předchozích dílech zajímavě podané úvahy o náboženství byly v tomto závěrném dílu vyhnané do extrému... Třetí díl mě opravdu bavil nejmíň, přišlo mi tam toho splácaného už hodně najednou.
Soumrak bílého muže
Benjamin Kuras
Víc na mě zapůsobila kniha Poslední naděje civilizace od stejného autora, asi proto, že je trochu aktuálnější. Tohle bylo ale každopádně zajímavé a čtivé doplnění informací z různých oblastí - náboženské a politické ideologie, filozofie, morálka a etika, věda a technika... Ve výsledku to ovšem bylo pesimistické čtení a jen doufám, že ne všechno, co bylo v knize popsáno jako neodvratitelné, je opravdu neodvratitelné...
Poslední naděje civilizace
Benjamin Kuras
Podle názvu jsem nečekal, že se celá kniha bude věnovat islámu, resp. islamizaci. Popravdě, tušit to, asi si ji nepůjčím - a měl bych klidnější spaní ;-) Velice čtivou formou jsou zde podávány mnohdy překvapivé, médii schválně přehlížené či potlačované informace o postupném šíření islámu. I kdyby byla pravda jen desetina z toho, co je v knize uvedeno, je to noční můra. Každopádně knížku doporučuji každému, i těm, koho dané téma nezajímá: nikdy není na škodu pootevřít oči...