Abako komentáře u knih
Kytice je odjakživa moje láska. Jestli vytáhnout něco z národního obrození jako zásadní dílo, tak jednoznačně Kytici. Mám několikero vydání. Moje nejoblíbenější je z roku 1970 ve velkém formátu s extrémně strašidelnými ilustracemi. Strach, hrůza, dojetí, víra, tradice, pověry, lidské chyby, špatná rozhodnutí, láska, tajemství, smrt,... všechno tam je! Letos je to 150 let od Erbenovy smrti, Kytice vyšla poprvé před 167 lety a pořád nás přitahuje a pořád se u ní aspoň trochu bojíme. Je to literární poklad!
Jak dlouho už je tahle kniha na světě a přesto se z ní svět nepoučil... Tohle je jedno z nejzásadnějších děl, co kdy vzniklo. Měla by to být povinná literatura.
Knížka je tak poutavá, že jsem měla problém se odtrhnout. Krásná, bolavá.
Jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla. Miluju, když je příběh zasazený do reálných kulis. Když to místo znáte, stává se ten příběh ještě skutečnějsím. A ještě hrůznější je, že vyhnání Němců bylo opravdu katastrofou, která se v takové míře a takovým způsobem opravdu neměla stát. V tomto směru si autorka myslím nic nepřibarvila.
Při čtení jsem si celou dobu říkala, jak jsem vděčná, že to tehdy dopadlo dobře. Popisy systému po nepovedeným převratu mně silně připomínaly knihu Niny Špitálníkové o Severní Koree, takže bych řekla, že ve své fabulaci autorka nešla mimo možnou realitu. Takhle nějak to opravdu mohlo vypadat. A to je děsivý. Važme si naší svobody, není samozřejmá!
Hanu jsem přečetla doslova jedním dechem. Nemohla jsem se od ní odpoutat a po přečtení jsem potřebovala ještě nějakou dobu na zpracování. Číst hned něco dalšího zkrátka nešlo. I divadelní představení bylo vynikající.
Pro fanoušky Harryho Pottera je to dobrý čtení. Není to bůhví jak vysoká liteatura, ale to snad nikdo nečekal. V rámci danýho žánru je to fajn - oddechovka s koncem nutícím k zamyšlení. Ubírám jednu hvězdičku za četný chyby v textu. Opravdu by bylo vhodný investovat do korektur. Chyby dost ruší při čtení.
Klasická Aristokratka - oddechovka, kterou přečtete rychle a nechce se vám přestat. Nečekejte veledílo české literatury, ale něco milého a vtipného na pár hodin odpočinku.
Nejdřív jsem viděla filmy, pak teprve četla knížky. Příjemně mě překvapilo, jak se první díl přesně drží knihy. Nemám ráda, když se při zfilmování moc odbíhá od předlohy.
Jsem nadšená! Krásně se to čte, člověk se ani chvilku nenudí, popisy Vily Tugendhat plné světla a volnosti jsou tak krásně napsané, že to člověk úplně cítí a vidí před sebou. A když jste ještě k tomu z Brna a vilu znáte, znáte i okolí a další místa v knize jmenovaná, pak je to úplná pecka. Nadšená jsem od první stránky, kde autor nabádá čtenáře, aby si zjistli víc o Československu. Asi jeden z mála, co chápe věci v kontextu a nebere téma nebo látku jen jako něco, co vytěží a dá od toho ruce pryč. Mawer se pokouší svou drobnou poznámkou přimět čtenáře k hledání souvislostí, zajmu o skutečný příběh Vily Tugendhat, o době, ve které byla postavena, o příběhu malé země, kterou byli doteď zvyklí tak nějak ignorovat. K tomuhle se určitě ještě vrátím.
Milá knížka, co se dá rychle přečíst. Zasmějete se, i když to není nějaká třeskutá sranda (a asi to ani nebyl záměr) a vypadá to, že je zaděláno i na pokračování. :-) Spousta lidí pokračování Saturnina kritizuje, že to nedosahuje kvalit originálu, ale je potřeba si uvědomit, že originál je vždycky jenom jeden a nic ho nepřekoná, i když bude pokračování sebelepší. I když je to těžká věc, zkuste se při čtení ubránit srovnávání a věřím, že si to užijete.
Svědectví o komunistickém kriminále, kde se z člověka stalo číslo, kde dovolání práv bylo nemožné, pokud si mocipáni usmysleli a kde dodržování zákona jeho představiteli bylo spíš možností než povinností. Ještě, že už je ta doba pryč.
Dávám o hvězdičku míň kvůli chybám v textu, ale jinak je to kniha, kterou ráda doporučím všem. Pro mě je tohle téma dost osobní a tak nejsem tolik kritická jako ostatní komentující. Když Matthew Perry zemřel, zasáhlo mě to silněji, než smrt jakékoli jiné celebrity. Zpracovávala jsem to hodně dlouho a teď po přečtení knihy to ještě doznívá. Je to silný příběh a pokud chcete aspoň částečně pochopit závislost, určitě si toto zařaďte na seznam.
Jiřinu Bohdalovou miluju, tak i přes tu textovou stručnost jsem si musela tuhle knížku koupit. Po přečtení jsem zjistila, že to vlastně stačí a člověk zase nemusí vědět každou podorbnost. Jak sama v knížce říká, vždycky si chránila soukromí a dodržela to i teď. Velký drby se nedovíte, dozvíte se to podstatný.
Na Vondruškovi je vidět, jak ty knížky píše rychle a seká to jak Baťa cvičky. Hodnotím to třema hvězdičkama, protože v rámci žánru oddechové literatury je to celkem dobrý, ale je na tom fakt až moc vidět jakási uspěchanost. Někdy mně připadá, že postavy jednají a mluví jaksi nepřirozeně nebo nepatřičně a to mě dráždí. Na víc hvězdiček to určitě není.
Tady už se konečně formuje nějaká armáda, organizovaná skupina bojující s Voldemortem. Už to nevypadá jako osamocený boj mladého kouzelníka, už je otevřeně na jeho straně konkrétní skupina zkušených lidí a vypadá to, že s Voldemortem bude konec. No ale my víme, že ještě další dva díly nás čekají, takže tak rychlé to nebude. Napětí stoupá. :-)
Mám ráda postavu Siriuse Blacka. Od tohoto dílu už to začíná být zajímavější :-)
Trochu zklamání. Čekala jsem od toho asi víc než zbojnickou romantiku.
Karel Čapek je moje láska. Nemůžu nedat plný počet hvězdiček. Pořád mám dojem, že měl snad třetí oko a viděl věci, o jakých se nikomu ani nezdálo.
Na Milion jsem se chystala spoustu let a dostala jsem se k němu až nedávno. Překvapení pro mě bylo, že vlastně už dnes nemáme originální spis. Ten se nedochoval, takže si můžeme přečíst už jen upravené překlady a nevíme, co všechno nám teď vlastně chybí. I tak je to ale působivé dílo. Procestovat takový kus světa a přinést o něm poměrně podrobnou zprávu, získat si důvěru panovníka z úplně odlišné kultury a být v jeho službách jako důležitý úředník, to byla věc!