Abia komentáře u knih
Skvělá kniha. Autorka dokázala tak dobře popsat místo včetně vůní, pocitů a různých stavů. Moc mě to bavilo a to, že se nakonec vše spojilo do jednoho příběhu, to byl super bonus. Chce to jen vydržet začátek, kdy se ještě moc neorientujete, ale vydržte, stojí to za to.
Kniha se mi líbila. Pomalý příběh, který postupně ukazuje, kde jsme, co se děje. Poznáte to stejně postupně a pomalu jako hrdinové. Vlastně to má celé působit idylicky, jenže ten rozměr za tím, je děsivý. Pro mě osobně bylo nejhorší, jak pasivně hrdinové knihy svůj osud přijímají.
Jsem na tom podobně jako Iveta, povídky nejsou mou oblíbenou četbou. Přesto hodnotím knihu jako skvělou. Objevením Hájíčka jsem získala někoho, kdo je ze stejných časů jako já. I když jsem nežila na vesnici, obrazy, které mi autor předkládá, jsou srozumitelné, úplně ty situace vidím a ty postavičky také. Jako bych tam už někdy byla.
Zábavná, napínavá kniha. Hlavní postava je sympatická a je to žena, která žije úplně "normální" život. Bavilo mě to, těším se na další díl.
Jako terapie (autorova) dobré. Jinak mě to nebavilo, aspoň to nebylo dlouhé.
Zdá se mi, že řecká mytologie sedí Riordanovi více než ta egyptská. Nám ostatně také, tato kniha je pro nás po Kronice Cartera Kanea zábavnější a nějak lehčí. Apollónova sebestřednost v těle puberťáka je vtipná a zápletka je zajímavá. A Meg je tajemná a milá. Jen jsme nečetli předchozí sérii a v knize jsou odkazy na nějaký předchozí děj, ve kterém se neorientujeme. S tím je třeba se smířit, pokud přeskakujete mezi sériemi.
Díky za hezké čtení, Carl s Asadem a Gordonem mi budou chybět. A samozřejmě taky Rose, na tu nesmím zapomenout. :-D
Krásně zpracovaná kniha, ve které se dají listy dále rozkládat jako mapy jednotivých světadílů. V nich jsou zakreslená různá zvířata, děti vidí, kde žijí a u každého zvířete je napsána nějaká zajímavost. Hodně bavilo děti hledání pašeráka.
Stepního vlka vnímám také jako oslavu života, který se žije se všemi svými stránkami. Při čtení mi došlo, že je platná i v našem oddobí, že se nic zas tak moc nezměnilo a to mě hodně překvapilo. Navíc jsem se hodně dověděla i o sobě. Narcis a Goldmund se mi líbil víc, tato kniha mi přišla těžší tématem i způsobem vyprávění.
Zatím nejlepší kniha ze série, hezká zápletka, naprosto nepředvídatelný padouch a nakonec i odhalení osudu komisaře, po kterém se může člověk těšit na další knihy.
Vtipné, plné prdění a dalších věcí, které každé dítě ocení. Tentokrát nejvíc pobavil pan Tráne, visící na raketě za šli. Skvělá kniha na čtení dětem, zasměje se i rodič, jen je problém, že nechtějí, abych přestala číst a musely jít spát.
Jako dítě jsem jí nečetla, i když jsem přečetla snad všechny knihy v dětské knihovně. Narazila jsem na ní v doporučení někoho zde na Databázi knih a nelituji. Dvě party kluků, skvěle popsané boje a zážitky. Autor jde až do krajnosti a to je silná stránka této knihy. Stále jsem doufala v dobrý konec a věděla, že nepřijde.
Mne kniha nenadchla. Vezměte trochu drsně popsaného sexu, trochu gulagu, trochu přírodního náboženství, slova různých jazyků a z toho smíchejte příběh. Prostě mi hlavně ten současný nedával smysl. Linka s Vovem mi přišla úplně zbytečná a jen mě rušila. Jasně příběh z gulagu byl otřesný, to nemohlo být hezké. Ale nějak mě autorka nepřesvědčila, dočetla jsem a nadšení se nekoná.
Dobře vymyšlený příběh, víc jsem tam nenašla. Z Aleny Morštajnové asi moje oblíbená spisovatelka nebude. Ani tahle knížka mě nepřesvědčila, mám raději jiný styl psaní.
Promyšlený příběh, který vás provede celým dvacátým stoletím. To bylo pro mě vše, autorka mě nedokázala vtáhnout do děje, ne že bych se nebavila, ale něco mi chybělo.
Tentokrát nevím, co napsat. Líbila se mi, ale ....
Kniha se čte dobře, pustila jsem se do ní po přečtení Než jsem tě poznala. Nemůžu říct, že jsem zklamaná, ale normálně čtu propracovanější knihy a je trochu nuda vědět, jak to dopadne od prvních stránek.
Příběh je uvěřitelný, proč ne. Postavy se mi líbily, všechny jsem si je oblíbila, jen to pro mě bylo nějak málo. Teď už vím, co od knih o této autorky čekat, do čeho jdu. Až si budu chtít oddechnout a užít si pohádku pro dospělé, bude to fajn.
Přečetla jsem tuto knihu, protože jsem jí potřebovala do čtenářské výzvy. Dvakrát jsem zapomněla její jméno, když jsem byla v knihovně a musela se vrátit do svých poznámek. Čekala jsem nějaký román pro puberťáky, lehkou knihu na čtení.
Začetla jsem se hned, Theodor se mi líbil víc, Violet až časem. Nemohla jsem se odtrhnout, četla, líbilo se mi, jak se vše vyvíjelo. Když mi došlo, jak to dopadne, udělalo se mi špatně. Závěrečné kapitoly byly náročné.
Po přečtení doslovu jsem se sklonila před autorkou a pochopila, proč byl ten příběh tak uvěřitelný a pravdivý, protože byl opravdu prožitý v životě. Těším se na její další knihy, jsem zvědavá, jaké budou.
Povinná četba pro ty, kteří věří, že za komunistů bylo lépe. Pro mě návrat a připomínka přídělů, normovaných metrů v bytě a času, kdy mohl do života druhých mluvit kdekdo.
Opakování po letech. Nepamatuji si, co jsem si myslela o knize při jejím vydání, ale předpokládám, že jsem jí nerozumněla tak jako dnes. Tentokrát jsem si čtení užila a možná i pochopila "Co chtěl autor říci". Bylo v ní pro mne i dost objevných informací, jak se lze na věci dívat.