Acamar komentáře u knih

Popis průběhu své těžké deprese Styron napsal dle vlastních slov primárně proto, aby lidem, jež toto neštěstí nepotkalo (ale mohlo potkat někoho z jejich blízkého okolí), přiblížil závažnost této vnitřně devastující nemoci. V mém případě se mu to povedlo na výbornou.
Těm, kteří se s depresí potýkají osobně, zase kniha může nabídnout jeho vlastní zkušenosti přeživšího.
Jednohubka, která je dobře napsaná, čtivá a navíc obohacující svým tématem dnes docela rozšířené, ale přesto laiky zřejmě stále podceňované nemoci.

"Čas se v nemocnici strašně vleče, takže to nejlepší, co mohu o skupinové terapii říct, je ujištění, že se tak dá po dlouhé hodiny zabíjet čas. Víceméně totéž platí o terapii uměním, což je organizovaný infantilismus."

13 21.02.2020

Krátká próza s minimem děje, tvořená hlavně impresemi bezprizorně městem bloumajícího muže, pozorujícího útržky okolního dění a jeho melancholickými, s depresí hraničícími úvahami nad prázdnotou (nejen) svého života, na nějž si bohužel nikdo nevyžádal jeho svolení ... Kniha má určitou náladu, poetiku, hravost a nápady, i lehkou auru absurdity existence ... ale buď jsem nebyla v tom správném rozpoložení, nebo jsem prostě četla výraznější a zajímavější knihy tohoto typu.

5 12.02.2020

Zajímavý nápad, postavit jako ústřední bod románu na svou dobu novátorsky vytvořenou stavbu. Určitě sehrál v popularitě knihy (aspoň v ČR) svou roli. I když obalit ji smyšleným příběhem, pokud je dohledatelný jiný, reálný, je asi diskutabilní.
Nicméně hlavní roli stejně hrají životní příběhy románové rodiny dům obývající. Kniha je čtivá, má schopnost vtáhnout do děje, udržet zájem, má nečernobílé a neromantizované postavy se zajímavými osudy. Ke slabším stránkám (pro mne) patřila ne moc uvěřitelná náhlá znovuobjevování se na scéně hlavních aktérů i násilně působící, přílišné vztahové propletence.

15 05.02.2020

Pohled sociologa na současné rozvolněné a nestabilní vztahy prizmatem západního konzumního přístupu, poznamenávajícího i tuto citlivou a nepostradatelnou sféru života ... První část se věnuje zejména vztahům partnerským a jejich srovnání s minulostí při navazování, utváření a udržování závazků. Druhá část o mezilidských vztazích dnes, v "celospolečenském" zarámování, už je obecnější a také mnohem náročnější na četbu.

Příjemně neokázalý, civilní, ale velmi "lidský" román o životních cestách.
S anotací úplně nesouhlasím, z mého pohledu autor (sám coby jedna z postav) vedle zmiňovaného věčného hledače Larryho (jehož způsob života by v dnešní době vlastně nebyl ničím zvláštní) dal rovnocenný prostor i Isabele, ztělesnění praktické, moderní a cílevědomé Američanky a jejímu strýci Elliotovi, esenci společenského snobství. A W.S.M. jako vypravěč naprosto nezaujatě nesoudí ani nikomu nestraní, jen prostřednictvím jeho dialogů s ostatními (ve kterých nechybí ani krásný suchý humor) mezi řádky naznačuje...
Jako typ pro letošní ČV - ve vydání nakl.Prostor má kniha květinovou obálku.

6 29.01.2020

...Zavilé vejce, světelný elipsoide
o dvou ohniscích, těžiště nikde

jak dlouho hodláš mne ještě rodit
ze tmy do tmy s pauzami kalného ohně...

Simmonsovo zpracování osudu ztracené polární expedice jako dobrodružný příběh s hororovými prvky, tak zručně a čtivě napsaný, že navzdory tloušťce se dá bezmála vdechnout.
Obohacující (pro mne většinou naprosto neznámé) reálie, i přes jasný konec napínavý děj ... a taky poněkud přebytečná polární nestvůra ... Ale můstek přes inuitské legendy na konci románu byl vlastně dostatečně elegantním vyústěním, umožňujícím navíc alespoň malinko pozitivní vyznění tohoto jinak skličujícího příběhu o odvrácené straně historie objevitelských cest.

21 22.01.2020

Po Elementárních částicích, které mne loni hodně zaujaly, tentokrát nejednoznačný dojem. "Přesah" za příběhem se Platformě také nedá upřít, depresivně kritické zaostření na slepou uličku západní civilizace, vzrůstající neschopnost nalézt v tomto období relativního materiálního blahobytu nějaké skutečné naplnění a smysl, vztahová odcizenost, náhražky v podobě sexuální odvázanosti a aspoň krátkodobého pocitu radosti ze života, něco z politiky, byznysu, náboženského fanatismu ... to vše k potrápení filosofických buněk čtenáře ani tady nechybí a autorův úhel pohledu jako další střípek do mozaiky "proč" je samozřejmě zajímavý. Ale v Platformě (pro mne) přece jen v trochu slabší, plytší a prvoplánovější formě.

10 16.01.2020

Barnes se mi líbí svou nevážností, ironií (i sebeironií), utahující si ze všeho i ze všech - zejména z naší iluze, s níž věříme, že o něčem něco víme... a navíc to umí udělat zábavně a s laskavým nadhledem.
Dílo obratně žonglující formami různých literárních útvarů, okouzlující hravostí mystifikace, která svou občasnou absurdností relativizuje úplně vše, až čtenáři nezbývá než se smířit, že po dočtení bude mít o Flaubertovi ještě zmatenější povědomí než předtím...ale zato (potvrzuji) pocítí akutní záchvat touhy znovu přečíst nějaký jeho román.
Pokud se dá věřit Barnesovi aspoň vylíčení Flauberta jako cynika, odmítajícího posmrtné vyhrabávání autorových "ostatků", pak věřím, že s tímto holdem (a s tím, v jakém duchu byl napsán) by spokojený být mohl.

15 11.01.2020

Plastický obraz počátků normalizace optikou zlomových měsíců soudce Adama Kindla, který dospívá do své osobní i profesní krize a je nucen bilancovat.
Skrze střídání retrospektivních a aktuálních pasáží sledujeme, jak minulost formovala jeho hledání toho "správného" života i jak byla následně konfrontována politickou a společenskou realitou...až do bodu, kdy je nucen čelit těm typickým otázkám, jak moc (málo) jsme skutečně svobodní, kam jsme to vlastně chtěli dojít, kde jsme se reálně ocitli a kam jít dále...čelit naprosté ztrátě dosavadního směru a prázdnotě zanechané nenaplněnými představami. Obsáhlý příběh, přesto není přeplněný postavami a (jak to v dobrých knihách bývá) s postupujícími stránkami se čtenářův náhled na ně prohlubuje i mění.
Propracovaný a celkem čtivý román, který uvěřitelně a civilně vystihuje jak "pozadí", soudobou atmosféru, tak tehdejší obyčejná, soukromá dilemata svých postav.

8 08.01.2020

Krátký a prostý příběh o poznávání a sžívání mladého faráře se svými indiánskými "ovečkami" ... záviděníhodný duch pospolitosti prolínající se se smutkem z pozvolného konce tohoto jednoduchého a přirozeného způsobu života, neodmyslitelně spjatého s místem, přírodou, mýty a předky, koloběhem života ... Možná ne "velká" literatura, ale určitě hluboký a obohacující zážitek.

10 26.12.2019

Dvě novely o zamilovanosti, touze a pokusu vymanit se z nevábivě se rýsujícího osudu. Ať už z omezujícího prostředí malého města a jeho odsuzujícího lidského okolí jako v případě temperamentní, vášnivě zamilované dívky (která mi celou dobu značně připomínala Sarah z Francouzovy milenky), tak z tíže chudého muže připoutaného už od mládí do role pečovatele a živitele nemocných nejbližších.
Zasazení do ročního období hraje v astmosféře obou příběhů svou roli... Ač ani jeden z nich není pozitivní, Léto přece jen dýchá životem, její hrdinka na rozdíl od Ethana aspoň stihla od života "utrhnout" krátké období naplnění své lásky, kdežto Zima svírá marností a bezvýchodností ze všech stran až do tečky v duchu hořké ironie života.

5 23.12.2019

Pár krátkých, tragikomicky vyznívajících povídek o ženách, které se nebojí žít podle svých nekonvenčních choutek...osvěžující čtení pro pobavení, byť se smutnějším podtextem neúprosnosti plynutí života, stáří a smrti.

5 13.12.2019

Melancholické, ale velmi jemné a citlivé čtení ... Skrze Letce Platošu nenásilně vypovídá jak o bídě let počátků komunismu, tak o bídě současné konzumní ruské společnosti - s poselstvím, že osobní život a historie každého by měla být tvořena především vnímáním a pamětí těch zdánlivě nejvšednějších vlastních prožitků (jejichž lyrických opisů je kniha možná až přesycená) ... protože doba i společnost je vždy nějaká. Pocity člověka vykořeněného ze své doby a místa kam patřil, a i přes snadné osvojení si současného životního stylu odcizeného současným souputníkům, díky nepřenosným a nesdělitelným odlišným zážitkům z jiného času, patřily pro mne k tomu nejsilnějšímu z knihy.

8 22.11.2019

Jeden den moderního predátora v přetechnizovaném světě velkých financí, kde to včera aktuální je dnes zastaralé a neplatné ... jeho cesta, roztříštěná do nejrůznějších, filmově působících, místy apokalyptických sekvencí, protkávaných úvahami nad dobou, vztahy, civilizací velkých měst a společností, plná všudypřítomného napětí hrozícího výbuchu...zvláštní kniha, možno v ní hledat různé paralely a metafory stejně jako jen na sebe nechat působit její osobitou expresivní atmosféru.

5 22.11.2019

Proč těžký je tvůj let,
proč se tak pozdí?
- Mluvil jsem patnáct let
do zdi

a zeď tu vláčím sám
ze svého pekla,
aby teď ona vám
všechno řekla...

Antiromantický zápas dvou mladých žen, pragmatické Brigity i zasněné Pauly, za vlastní "lepší budoucnost", kterou jim může zajistit jen ten správný muž ... Sžíravě cynický vhled do nejspodnějších vrstev utvářejících mezilidské vztahy, očesaný na brutální podstatu vlastního, (byť zde ani v náznaku v čemkoli pozitivního) přežití. Nešetří nikoho, muže, ženy, rodiče ... O tomto čtení se nedá říct, že je bez příkras, E.Jelinek jej povýšila na frašku protažení tím nejhrubším marastem.

10 10.11.2019

Velmi čtivý román o jedné rodinné historii, kde nic není, jak se na povrchu zdá, podhoubí idylických vztahů nakonec rozežere závist a rivalita, zdánlivě zaručené přísliby budoucích úspěchů se zvrhnou v tragédii a outsideři nakonec obstojí...a také o přátelství, rodinné soudržnosti a ztracené a znovunalezené lásce.
Spíše pro milovníky jednodušších, oddechových "amerických" příběhů.

7 05.11.2019

Příběh o tom, jak jedno malé nečekané dobrodružství zjitří fantazii a dokáže poznamenat další životaběh...snová, romantická i nostalgická atmosféra let dospívání dvou přátel, v jehož závěru se vznáší melancholický otazník, zda následování snu může přinést očekávané naplnění...

3 05.11.2019

Existuje nepochybně více možností, jak na "monument" Kouzelný vrch nahlížet, více metafor, které lze zde nalézt. Čas a pohyb jako protiklady věčnosti a nekonečna, jako život a smrt ... Metamorfóza jedince na přechodu do dospělosti, sváření se rozdílných přístupů k životu v něm (zosobněných jednotlivými hosty plicního sanatoria) ... to jsou jen ty nejčitelnější z nich.
Zajímavá dynamika, která v první části románu svými detailními opisy těch nejobyčejnějších rituálů a prožitků Hanse Castorpa takřka hodinu po hodině, umožní čtenáři dokonale se naladit do líného, neustále opakujícího se životního tempa pacienta léčebny, v druhé části románu spíše jen skáče po nejvýraznějších událostech ubíhajících let v sanatoriu. Abstraktní filozofické "disputace" se proplétají s téměř impresionistickými okamžiky i s lehounce ironickým nadhledem.
Náročné (a chvílemi i trochu akademicky nudné) čtení, určené spíše čtenářům, kteří preferují komplexnost, neuspěchanou propracovanost a myšlenkovou bohatost klasické literatury.

16 27.10.2019