AdamB. komentáře u knih
Od paní Mornštajnové mám přecténé, vyjma Hotýlku, vše co zatím vyšlo. Tohle bylo ale za mě nejhezčí. Křehké, co potichu plynulo, že jste se octli na konci celého příběhu.
Poslouchal jsem jako četbu na pokračování v rámci vydání Českého rozhlasu od Petry Kocmanové.
Dokonalé! Ze začátku sice hodně postav, které se mi pletly, tak jsem si musel vše napsat na papír, ale pak už to šlo samo - čtivé ale na poslech ještě lepší.
Hezká rodinná kronika, která mě překvapila svým koncem. V Alžbětě jsem se kolikrát viděl - a to povahově. Docela mě svým chováním bavila.
Příběhů z druhé světové války je nespočet. Hana je určitě jednám z těch top. Budete ohromeni jak dějem, tak také stylem psaní autorky a rádi od ní zkusíte další romány, které rozhodně stojí za přečtení!
Taková netypická Mornštajnová. Po předešlých čtyřech románech se s ní dostáváme do takového coby, kdyby. Románů z doby konce komunismu v Čechách bohužel moc není. Jsem rád, že aspoň paní Mornštajnová, i když do ne úplně fajn dějiště, nás zavedla právě ona.
top, top, top!
Hned na úvod se přiznám, že po tomto díle jsem sáhl poprvé v roce 2021. Začal jsme to číst s nadšením, hltal každou stránku a vychutnával si magický realismus. Cca. za polovinou příběhu jsem skončil, doteď nevím proč, knihu odložil a sáhl po ní až teď. V roce 2023. A je to až zvláštní - ale bez problému jsem pokračoval dál a pamatoval si celý předchozí děj. Jsem byl ty dva roky taky v nějaké iluzi?
Bavilo mě všechno. Místo dění, postavy, vtipné jména koček, nemožný věci, které jsou v knihách od Murakamiho možné atd., atd...
Děj žijete s postavami, nedokážete se od něho odtrhnout a na to, že nějaké to "fantasično" nečtu, tak tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knížek!
Uhhh...
(...)
i přes silné téma, kterému se děj věnuje, je to takové lehké čtení. Lehké čtení, které ve Vás zanechá nelehký až znechucený pocit.
Skvěle napsané! Paní Mornštajnová nezklamala.
Kompozicí mi připomínala Kafku na pobřeží do Murakamiho. Začátek děje pro mě trošku matoucí - resp. nedostal jsem se do toho hned. Ale bylo to kouzelné a vydržel jsem až do konce. A za to jsem rád! Totiž poslední 100 stran nabralo totální spád a vše krásně do sebe zapadá. Všechno pochopíte a má to větší a větší kouzlo. Příjemná oddechovka. Ale když jsem četl, že to někteří srovnávají s Hanou od Mornštajnové nebo Gertou Schnirch od Tučkové? Tak to rozhodně nejde!
Po čtyřech letech jsem si tuhle knížku vzal opět do ruky a opět jsem v ní našel něco jiného. Vlastně se stala tak mou nejoblíbenější, která mi pomohla se opět nějak v životě posunout. Nemá cenu tady hodnotit jak je kniha psána, nad čím se autor zamýšlí...to udělali už všichni předemnou. Každý si tam najde to své - Kundera je prostě kvalita, která: "Es muss Sein".
Série Harryho Pottera?
Však to je moje dětství! Dětství nás všech! Pamatuju si na první setkání s touhle knihou, čtení pod peřinou s baterkou po nocích, ve škole pod lavicí, všude možně!
Kámen mudrců jsem četl dvakrát s odstupem cca. 12 let. I po tak dlouhé době mě uchvátil a připadal jsem si jako 11 letý Harry, který míří do Bradavic. Těším se, až to budu číst svým dětem. Pro ně schovávám ty krásná, velká, ilustrovaná vydání.
Taková milá pohádka pro všechny. Všichni si nosíme v kapse nějakého našeho ochránce, který nám radí co a jak dál. Když jsem to četl, tak jsem si místy připadal jako Tracy. :)
Četl jsem to kdysi k maturitě a na sedmero přikázání a zvířata z farmy, které si udělají svůj totalitní režim nikdy nezapomenu... Stále to mám čerstvě paměti. Rád se k tomu vrátím časem.. Oproti románu 1984 se tohle čte o něco lépe.
Mám přečtenou pouze první část knihy....
Poslední dvě části asi někdy jindy. Třeba zase za čtyři roky...
Ano, po čtyřech letech jsem dostal odvahu knihu vzít opět do ruky. S nadšením, že si ji zhltám během jednoho týdne.
(...)
Dobře, pokročil jsem o nějakých 100 stran, ale dál to nejde.
Nevadí mi číst literaturu faktu, kde je popisováno vše podle skutečných událostí.
Ale tenhle Sci-fi román? Stačí mi pět stran a mám dost...
Jestli máte silnější žaludek, jděte do toho! Já doufám, že k tomu časem najdu odvahu a budu pokračovat ve čtení dál... Tady ani tak ten děj nemusíte znát...Důležité je uvědomění.
Orwell je prostře třída!
Když potřebujete oddechovku, povzbuzení do života, tak Saturnin, teta Kateřina, Milouš... to jsou postavy, které ti zvednou náladu. Ale u prvního Saturnina zůstanu a další volná pokračování už číst nebudu. Jenom abych si nekazil to kouzlo originálu. :)
Nejspíš mě víc bavilo prostředí, kde se děj odehrával, než příběh samotný. Jinak nic náročného, úsměvné. Já ani nevím jak to dílo mám hodnotit. Jsem asi rád, že jsem si doplnil do své četby dalšího českého autora.
To bylo strašně super!
Je to pár let co jsem Hrdého Budžese četl, ale je to strašně vtipná oddechovka, která vám spraví náladu za každého počasí. Stejně jako mě, když jsem si tohle dílo vytáhl u maturity.:)
Klasika, kterou jsem četl jako povinou četbu během studia na škole.
Celá zápletka mě nesmírně bavila, pamatuju si, že jsem se místy i bavil a rád si tenhle román, s odstupem pár let přečtu znova. :)
Očekával jsem asi víc. Ale super oddechovka na čtení u moře.
Co k tomu napsat?
Asi jediné slovní spojení: "that's life"...
(...)
Ano, to vystihuje tenhle děj nejlépe. :)
Vlastní zážitky, kdy Coelho jde hledat svůj smysl života do Mohavské pouště a bere s sebou svou manželku...
Já věřím, že by to mohlo být zajímavé, ale ono je to tak divně napsané, že tím pro mě na nějakou dobu čtení dalších Coelhových knih skončilo...
V té knize je ale pár myšlenek k zamyšlení, ale není jich tolik, že by mě ten děj nadchnul. Bohužel.
duchovno, ale možná až moc...
Příběh zvláštní, nezáživný. Ale možná to někoho nadchne víc. :)