Dabasir komentáře u knih

Velice příjemné dobrodružné počtení se zajímavými myšlenkami o náboženství, střetu civilizací, morálce. Robert Merle si zde vypůjčil vzporu na lodi Bounty a přežití jediného námořníka na Pitcairnu. Udělal z toho jen kulisy, přejmenoval loď, postavy a vymyslel si vlastní originální příběh, co se mohlo stát. Střet mezi důstojníky, námořníky a Tahiťany – tři odlišné skupiny a do toho ještě bezstarostné tahitské ženy.
Všichni chtějí jen svou svobodu, svá práva – ale na úkor ostatních, protože ti ostatní jsou druhotní a svá práva si nezaslouží.
Jediný přeživší vzbouřenec, který na počátku odmítá jen držet pušku, který chce žít podle Bible nakonec dochází k poznání, že někdy je potřeba pušku použít a vystřelit.
Kniha zaujala a bez obav ji mohu doporučit.

12 18.07.2020

(SPOILER) Detektivní román ze zajimavého prostředí černobylské zóny. V roce 2016 se objevují vraždy lidí, kteří jsou spojeni s vraždou dvou žen v den výbuchu černobylské elektrárny.

Na Ukrajině pátrá kapitán Melnyk, z Moskvy inkognito přijíždí poručík Rybalko, rodák z Pripjatě, kterého si najal Sokolov, jemuž byla zavražděna manželka a syn.

Vrah své oběti preparuje, do břicha jim vkládá vycpaného sokola a poblíž nechává vycpanou vlaštovku. Vše směřuje k jednomu podezřelému a já si celou dobu říkám, že musí přijít zvrat…

Rus Rybalko je černoch, někdy jsou lidé překvapeni jeho vzhledem, jindy nikoho nenapadne, co tam černoch dělá. Na začátku knihy se Rybalko probouzí na záchytce a doktor je překvapen, že černoch umí tak rusky. Stejně tak je na začátku knihy napaden rasisty, ale pak se skoro nikdo jeho vzhledu nepodivuje. Říkal jsem si, že autor to chystal rovnou pro Netflix s už mu tam chybí jen homosexualní linka… A v závěru knihy zjišťuji, že i homosexualni linka tady je.

Melnyk a Rybalko patraji po sve linii, ale svym zpusobem jsou oba stejni. Kdyz uz chtel udelat autor dva vysetrovatele, hodilo by se je odlisit nejak vice jednanim, myslenim nez barvou pleti.

Cetlo se to dobre, lakalo me to rychle docist, doporucuji.

11 05.01.2025

(SPOILER) Klasický Jeffery Deaver, který Vás nutí číst pořád dál a dál, neodkládat knížku a přemýšlet nad každou stránkou, nad každou postavou, která se tam třeba jen mihne, protože o pár desítek stran dál zjistíte, že ta postava byla dost důležitá.

Hned v úvodu se zase objevují tři rozdělané případy, včetně pádu obrovského jeřábu, takže ze stylu předchozích případů Lincolna Rhyma je jasné, že se tyto tři případy zase protnou. Celkem brzy se zjišťuje, že za pádem jeřábu stojí hlavní Lincolnův protivník – Hodinář. A tak je hned jasné, že teorie o sociálním bydlení je jen zástěrka. Hned mne napadla moje vlastní teorie, ale když o několik stránek dále tato teorie napadla i Lincolna, tak je jasné, že jsme oba vedle jak tak jedle. Deaverovi romány jsou vždy překombinované, případ v případu, teorie v teorii a přesně tak je tomu i zde.

Takže i zde vím, že ať se objeví jakákoliv přesná teorie a jistota, že zrovna tak to je a ten konkrétní člověk je objednavatel Hodináře a jde mu o to a to, tak pokud zbývá více jak cca 30 stran textu, tak je jasné, že ta teorie je špatná. V prvním díle série, možná ještě ve druhém nebo třetím ta překombinovanost teorií a zvratů byla taková přirozená, někdy i šokovala. Ale teď, když je to už šestnáctý díl, tak to působí nevěrohodně a až uměle natahovaně.

Líbila se mi krátká zmínka o Praze, kde se Hodinář plánoval sejít se svou partnerkou.

Když v závěru knihy umírá hlavní Lincolnův protivník a jeho partnerku se nepodaří dopadnout, tak je jasné, kdo bude nepřítelem v dalších dílech série. Tak se sám sebe ptám, v kolika dalších knihách bude Lincoln pronásledovat Ženu X.

Každopádně dávám plný počet hvězd, protože jsem se u toho skvěle odreagoval a přečetl to dost rychle.

11 26.12.2024

Kdysi dávno, na konci 80. let jsem si jako kluk náhodně koupil tento komiksový sešit a poprvé zjistil, že existuje nějaký Kája Saudek. Nestačil jsem se tehdy divit, jak dokážou být obrázkové příběhy jiné než jsem byl zvyklý ze Čtyřlístku, Ábíčka nebo třeba Sedmičky pionýrů.

Ohmataný sešit mám stále a rád se k němu vracím. Někdy jen na prolistování, někdy přečtu pár stránek. Dnes u ranní kávy, když zbytek rodinky ještě spal, jsem si to přečetl celé znovu. Krásné pátrání po Sněžném muži, padělky Věstonické Venuše, Arnal... Dokonalé lahůdky a krásné vzpomínání, jak jsem to kdysi hltal...

11 15.06.2024

(SPOILER) Velice příjemná povídková sci-fi sbírka, kdy je poznat, že většina povídek vznikla už v padesátých letech. Krásně staré klasické kousky, takoví veteráni sci-fi.

Skoro v každé z povídek se člověk setkává s mimozemšťanem, ale je to takové lidské setkání.

Přistěhovalec mě chytl hned v úvodu. Daleká budoucnost lidstva a dopisy stále psané na psacím stroji a existuje zde potrubní pošta. Jedna z lepších povídek sbírky.

Projekt Kelly by se mi hodil jako krásně zfilmovaný jeden z dílu seriálu Krajní meze z 90. let. Mimozemšťan navštíví obyčejného lékaře a dá mu lék na všechny nemoci. Ale nemocí je i lidský intelekt.

Smutkem opilý je asi nejslabší kousek sbírky. Mimozemšťan je zkrachovalý břídil, který je věčně ožralej. Ale jako zdroj opilosti mu slouží vyprávění o lidském smutku. A lidé se chtějí zbavit smutku a mimozemšťané se chtějí zbavit svých ožralců - tak přichází zajímavý konec povídky.

Dvojník je jednoduchá povídka s nečekanou pointou a smutným koncem. Anglický název je vhodnější než český.

Smrt v domě je o setkání starého samotáře s rostliným mimozemšťanem. Zajímavé, lidské ale takové naivní.

Soused je asi nejlepší povídka sbírky. To je tak když zjistíte, že ta farmářská rodinka vedle vás není z Rumunska, jak si ostatní sousedé šuškají, ale jsou to dobráčtí mimozemšťané.

Všechny pasti Země se obejdou bez mimozemšťanů, ale setkáváme se zde s robotem hledajícím svobodu a lidskost. Zajímavé, ale místy nudné.

Bylo to mé prvni setkání se Simakem, určitě se pokusím od něho si přečíst i něco dalšího.

11 30.12.2023

(SPOILER) Asi nejlepší román od Gluchovského, který jsem zatím četl. Je naprosto odlišný od jeho sci-fi románů typu Metro 2033 nebo Budoucnost, přirovnal bych ho spíše k jeho Soumraku, i když není tak tajemný a mystický.

Je to mrazivý román z roku konce roku 2016, kdy se nespravedlivě odsouzený 27 letý Ilja vrací z lágru, kde si odseděl svůj trest za to, že mu zkorumpovaný policista Petra Chazin podstrčil drogy do kapsy. Po sedmi letech po návratu na svobodu Ilja zjišťuje, že jeho matka právě zemřela, bývalá láska na něho zapomněla, se spolužáky si nemá co říci. Je cizinec v Moskvě, která je cizí, studená a nikoho v ní nezná. Zkorumpovaná, zbídačelá a degradující.

Ilja hledá spravedlnost, setkává se s Petrem Chazinem a chladnokrevně ho zavraždí a ukradne mu jeho iPhone. Chce utajit jeho smrt, aby oddálil své prozrazení, začne se přes jeho mobil za něho vydávat. Píše SMSky jeho kolegům, rodiče, jeho lásce. Zjišťuje, že bezcharakterní zkorumpovaný policajt byl nejen děvkař, ale i by podrazák.

Vše směřuje ke smutnému konci, kdy se Ilja stává tragickým spravedlivým hrdinou. Vše směřuje k neodvratnému konci, který nemůže končit americkým happy endem.

Zajímavý citát, který mi zůstal v hlavě: Na zemi je život zařízen tak, aby všichni lidé bez výjimky skončili v pekle. Zvlášť v Rusku.

Rozhodně doporučuji k přečtení.

11 02.09.2023

Za posledních deset let jsem se snad desetkrát snažil knížku přečíst. Nedařilo se mi to, vždy jsem po několika málo desítkách stránek knížku odkládal na někdy později, na příště. Četl jsem oslavné komentáře a skvělé recenze na tuto knížku. Dana Simmonse mám hodně rád, tak jsem si říkal, že to musím také dát, že to musí za něco stát.
Hned na začátku je neskutečně nudný úvod, naprosto zbytečný. Hodil by se spíše závěrem. Prvních cca 90 stran je nuda, samé nudné popisy budov, ztrácel jsem se ve jménech. Nechtělo se mi zase číst dále, chtěl jsem to zase odložit na někdy později. Ale pak najednou to u sté stránky do sebe začalo zapadat, konečně se tam objevil děj a já jednu noc ponocoval skoro do tří do rána, abych četl další a další stránky. A další den to samé…
Je to skvěle napsané. Před očima jsem měl neustále příšery ze Stranger Things a partu z románu TO. Nádherné období, rok 1960, malé maloměsto, všude kolem jen kukuřice a jedenáctiletí kluci na kolech, co se rozhodnou postavit zlu.
Jen dopíši tento komentář, sahám po volném pokračování – po Zimním přízraku. Nejraději bych dal plné hodnocení, ale nemůžu knížce odpustit těch prvních cca 90 stran, kdy se mi nechtělo číst… Rozhodně se k této knize v budoucnu ještě vrátím a přečtu znova.

11 19.09.2022

Hard sci-fi a jedna ze dvou hlavních knih od Clarka. Každý, kdo má rád sci-fi by měl tuto knihu přečíst aspoň jednou. Poprvé jsem ji četl někdy před dvaceti lety, teď to bylo asi po páté a ten první wau efekt už tak nějak vyšuměl.
Ve 30. letech 22. století se ve Sluneční soustavě objeví tajemné těleso, které se ukáže jako vesmírná loď stará snad statisíce let. Lidstvo žije po celé kolonizované Sluneční soustavě a rozhodne se objekt, pojmenovaný Ráma, prozkoumat. Pozemská raketa přistává na obrovském Rámovi, nachází svět bez života, ale postupně se život v Rámovi probouzí. Lidé mají různé teorie, co se bude dít, Merkuřané se obávají a přichází s vlastním řešením.
Kniha je plná technických popisů, popisování gravitace, pólů, rovníku apod. Postavy jsou takové nudné, bez emocí. Ale to jsou téměř všechny postavy Clarkových většiny románů.
S odřenýma ušima dávám čtyři hvězdy a jdu se začíst do dalšího dílu série.

11 03.02.2022

Knihu jsem četl kdysi před více jak 25 lety poprvé. Zapamatoval jsem si z toho jen, že někdo naivní vyrazil do stepi v Kazachstánu sbírat nějakou rostlinu na výrobu drogy a neustále u toho myslel na Ježíše.
Druhé čtení pro mě po těch letech bylo zcela jiné. Snad si z toho zapamatuji více. Číst knihu v 80. letech někde v SSSR, když čerstvě vyšla, asi bych z ní padnul na zadek a nevěřil, že něco takového může v socialismu vyjít. První náznaky prohnilosti systému, feťáci, zběhlý student z křesťanského semináře a pastýř, který chce návrat soukromého vlastnictví a kritizuje neustálé agitace, tlachání na politických schůzích atd. To je jen několik hlavních postav románu.
V dnešní době je to ale už takové vyčpělé téma. Už ho bereme jako běžnou kulisu, jako dobu minulou. Tak nás to neokouzlí, nenadchne.
Je to román a přitom to vypadá jak sbírka několika příběhů. Přeskakování v čase, v místě, od vlků po pastýře. Někde to nabere spád, že se hltá každé slovo a pak přijde spousta hluchých míst. Nejraději bych dal jen tři hvězdy, protože přišla doba, kdy jsem na několik dnů knížku odložil a nechyběla mi, ale protože to ve své době muselo být přelomové dílo, přidávám hvězdu navíc.

11 16.01.2022

Skvěle napsaný postapokalyptický román. Četl jsem to hned po Turnusu, který tomu časově předchází. A je vidět, že Silo stojí o level výše. Má to chytlavé tajemno, zajímavé zvraty. Autorovi se podařilo skvěle udělat, že hlavní postavou je zde skutečně samotné Silo a lidi jsou jen jak figurky na šachovnici. Začnete číst zvyknete si na postavu a najednou umírá. Seznamujete se s novou postavou, na několika desítkách stránkách o ni podrobně čtete a najednou umírá. A zase je tu nová postava… Chvilku jsem měl pocit, stejně jak píše níže Gibis, že autor chce zabít všechny postavy, které mě zaujmou, na které si zvyku. Pak se to ale ustálí a vše se drží kolem Jules.
Rozhodně všem doporučuji a vidím, že jsem udělal chybu, že jsem se rozhodl číst to v chronologickém pořadí Turnus – Silo – Prach… Ze své zkušenosti doporučuji číst to tak, jak to autor původně napsal.

11 03.07.2020

Knihu jsem četl podruhé, nenechala na mě už takový dojem, jak když jsem ji četl někdy ve druhé polovině 90. let. Když jsem ji poprvé odložil, tak jsem zůstal s otevřenou pusou a říkal jsem si, že to zní všechno logicky, že to tak musí být.
Nyní cca po 23 letech, co jsem to četl podruhé, tak už tak nadšený nejsem. Kniha je to plná dat, přesto čtivá. Vše do sebe zapadá logicky, zdá se to být vše naprosto pravdivé. Jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Zcela určitě byl Stalin přinejmenším stejný hajzl jak Hitler. Ale Suvorova už tak nějak beru s rezervou – Hitler je tady vylíčen prakticky jak Stalinova figurka, Hitler byl donucen skoro k „obranné válce“ preventivním úderem proti SSSR. Stalin je do napadení SSSR popisován prakticky jako génius, všechno dokonale zvládá. Generál Tuchačevskij byl v podstatě neschopný důstojník a tím, že byl popraven při Stalinově čistce se nic nestalo, jen to Rudou armádu posílilo. Suvorov zcela zpochybňuje vliv represí v Rudé armádě – popravy, vězení – to vše podle něho Rudou armádu posilovalo a neubíralo ji na bojeschopnosti.
Suvorov píše akčně, konspirativně – od začátku je jasné, že Stalin je ten největší zloun, geniální zloun. A když došlo na útok Německa, jeho genialita přestala fungovat. Knížka je okořeněna citacemi ze všeho možného, proloženo sugestivními dotazy – připadá mi to, jak kdyby to byl svým způsobem nový Däniken nebo Sitchin. Ale nevidí za tím vším mimozemšťany ale Stalina.
Zkusil jsem si o panu Suvorovi něco vygooglovat a našel jsem spoustu diskuzí v angličtině a sem tam i něco v češtině – vyčítají mu početní stavy tanků, letectva. Našel jsem diskuze o tom, že píše nesmysly o rychlosti tanků na dálnici apod.
Při čtení knížky jsem několikrát použil google a wikipedii pro ověření některých věcí. A dost to nesouhlasilo. Například Suvorov píše o generálu Lukinovi (nikdy předtím jsem o něm neslyšel), že velel 19. armádě, v bitvě u Smolenska přišel o nohy (dál bojoval), padl do německého zajetí, po válce propuštěn ze zajetí a obratem šel do gulagu za to, že se nezastřelil. Ve skutečnosti (vygooglováno na anglických a německých stránkách) velel 16. armádě, vyznamenal se u Smolenska ale proslavil se hlavně svým velením ve vzajemským kotli, kde byl zraněn a až v zajetí mu Němci amputovali jednu nohu. Generál Vlasov mu nabídl ať se přidá k ROA, odmítl. Po válce byl navrácen do řad Rudé armády, ale jako invalida byl poslán do výslužby, nikdy se do gulagu nedostal.
A takových nepřesností je tam mnohem více – stačí jen googlovat.
Takže nehodnotím historickou přesnost, ale čtivost, myšlenku a mohu jen napsat, že je to skvělá kniha a rozhodně ji doporučuji.

11 27.05.2020

Hodně čtivý historický román, který nutí stále otočit další a další stránku. Být to od kohokoliv jiného spisovatele, tak je to za plný počet hvězd bez debaty. U Kena Folleta je to ale hodně podprůměr, dlouho jsem přemýšlel, zda jednu hvězdu neubrat, ale plný počet si zaslouží.

Kingsbridge se kniha dotýká opravdu jen okrajově, doufám, že další díl Soumrak a úsvit, který má vyjít v roce 2021, se do Kingsbridge více vrátí. Zatím z těch tří dílů je zdaleka nejslabší. Ale pořád hodně čtivě napsané.

Jak zde ale bylo zmíněno již níže v mnoha komentářích – Ken Follet vykrádá sám sebe, jeho postavy jsou šablonovité. Pořád dokola to stejné – nešťastná láska, zbohatnutí, dokonalý zlosyn, který nemá ani jednu dobrou vlastnost, ve stáří se hrdinové konečně dají dohromady. Také se přidávám k tomu, že se zbytečně zde míchali další dějové linie, které nebyli pro příběh moc podstatné – Carlos ze Španělska (následně z Antverp) a třeba Bella z Hispaňoly.

Ke konci mi vadila jedna vlastnost, které jsem si nikdy u Folleta nevšiml. Popíše v jedné kapitole, co se stalo. A v další musí uvést znova, kdo je kdo. Například popíše původ Pierra a o pár stránek má potřebu popsat pomalu v jednom odstavci, odkud vlastně pochází. A pak o pár stránek dále znovu. Jak kdyby autor zapomněl, že se nám o tom již rozepisoval. Nebo u krále Jakuba popíše, že při mluvení slintal. O pár stránek dále se to zmíní znovu, jako by to bylo něco nového… A když se opět na scéně objeví král Jakub, opět se zmíní, že měl drobnou vadu, že slintal…

Závěrem ale mohu jen zopakovat, že je to dobrá kniha, rád se k ní opět někdy vrátím a rád ji všem doporučím i přes výše popsané slabiny.

11 01.04.2020

Klasická oddechová knížka od Vondrušky. Je to pohodlné čtení pro volnou chvíli. Líbilo se mi zejména sledování osudu kupce Olbrama, jeho hamr. Děj v Praze okolu Husa mě nějak moc nebavil, zrychloval jsem čtení a pak jsem se někdy ztrácel v postavách.
Nějak jsem si nemohl zvyknout na Jana Žižku, připadal mi mladý, nevýrazný a to měl být v té době už jednooký a o dost starší.
Knížku každopádně doporučuju a už nyní čtu druhý díl.
Je to super popularizace našich českých dějin.

11 13.02.2019

Hodně krutá a syrová kniha. Přenese nás do temné doby stalinismu a bezmoci.
Román je hodně čtivý, plný zvratů. Celkem brzy se dá přijít na to, co spojuje vyšetřovatele i pachatele, ale důvod toho spojení mě nenapadl.
Hodně na mě zapůsobilo i manželství Děmidových, jak ho každý viděl z jiné strany.

Této knize se nedá dát méně jak pět hvězd.

11 19.08.2016

Velmi dobře napsaná kniha o dávno zapomenuté rusko-japonské válce, o které se dříve většinou v učebnicích psalo jen jako o příčině revolučního roku 1905. Ivan Brož se zde podrobně rozepsal o jednotlivých účastnících na obou stranách, popsal ambice jak Ruska tak Japonska.

Velice podrobně jsou zde popsány jednotlivé bitvy, vysvětlena zákulisní jednání a dokonale je zde popsané zejména jednání v americkém Portsmouthu o finální mírové dohodě.

Ivana Brože mám rád, jeho knížky jsou skvělé. Ale tady se nezdržel své nestrannosti. Rusové válku s Japonskem naprosto podcenili, carští generálové v dané oblasti byli většinou neschopní. Ti, kteří za něco stáli se i tak stávají předmětem ironie a zesměšňování ze strany Brože. Naopak Japonci jsou až příliš vyzdvihováni. Je jasné, komu v tomto sporu autor stranil.

Mrzelo mě, že autor pominul obsazení Sachalinu. Podrobně se zde popisují námořní bitvy, obléhání Port Arthuru, dobytí Mukdenu. A až když se jedná v Portsmouthu, tak se jednou dvěma větami autor zmíní, že Japonci dobyli i Sachalin a chtějí si ho nechat. Po týdnech vyjednávání to vypadalo, že mírová dohoda nebude uzavřena, protože Japonci a Rusové se domluvili na Mandžusku, na Koreji, předání Port Arthuru, železnici, ústupku v rybolovu a jen nechtěli platit reparace a hlavně se vzdát Sachalinu. A Japonci zase naopak chtěli Sachalin. Myslím, že je autorovou chybou, že toto téma více nerozvinul, nevysvětlil, proč zrovna Sachalin se stal takovým předmětem sporu. Nakonec jen kompromisní řešení, sever Sachalinu Rusku a jižní Sachalin Japonsku…

Četlo se to dobře a doporučím také k přečtení.

10 01.06.2024

(SPOILER) Příjemné volné pokračování Jurského parku. Zajímavé originální nápady, na můj vkus psáno až příliš akčně, jak kdyby mělo fungovat jako scénář pro napínavý film.

S odstupem několika let od konce Jurského parku se zjišťuje, že existoval ještě druhý ostrov, kde se líhnuli dinosauři. Skupina vědců se vydává ostrov prozkoumat a zjistit, kde je pravda. Nechybí u toho zase dvě děti, podobně jako v prvním díle. A opět se objevují různí dinosauři a hon na lidi.

S objevením ostrova se na celkem dost místech píše o tom, že na ostrově je sopka, takže jsem si hned říkal, že je tam jasné, jak dinosauři na ostrově vymřou. Na posledních několika stránkách velký výbuch sopky, zkáza ostrova, pár vědců se zachrání a dinosauři budou pro lidstvo definitivně ztraceni. Klasické klišé. A Crichton mne příjemně překvapil, že tento konec se ani v náznaku nekonal.

10 12.07.2023

Asi nejslabší román, co jsem zatím od Liona Feuchtwangera četl. Jak níže píše Rilian, ve chvíli kdy vévodkyně Markéta vyžene svého manžela Jana Jindřicha, tak kvalita románu jde dost dolů, najednou se příliš skáče po Tyrolsku, roky běží, objevují se nudné postavy. Ale i tak je to dobrý román, který jsem nyní četl potřetí.

Sledujeme život vévodkyně Markéty, přezdívané Pyskatá. Od narození ošklivá a jediná dcera slabošského Jindřicha Korutanského, který byl krátce i českým králem. Jako dítě je provdaná za Lucemburka Jana Jindřicha, kterého postupně zapudí, aby se znovu vdala. Ve svých očích se vévodkyně obětuje pro své Tyrolsko, aby vzkvétalo. Nejdříve to s ním myslí dobře, chce ho reformovat, přivádí do země bohaté Židy, rozvíjí průmysl. Ale po sérii několika rebelií a intervencí střídavě Lucemburků, Vitelsbachů a Habsburků to vše vzdává a stává se z ní zapšklá ošklivá panovnice, nenáviděná i svým lidem.

Celým románem prochází soupeření tři velkých středoevropských rodů. Na scéně se objevují i dobře známé postavy z naší historie král Jan Lucemburský a jeho syn císař Karel IV. Je zvláštní o nich ale číst tak nějak okrajově a vidět je hlavně jako Němce a ne jako Čechy. Naše země jsou zde také často zmíněny, ale vždy jako téměř německá země, pevně zakotvená ve Svaté říši německého národa.

Kdyby měl tuto knihu číst někdo jako první od Feuchtwangera, asi by po další už nesáhnul. Kdo má ale Fechtwangera rád, tak přečíst i tuto knížku je pro něho příjemnou povinností.

10 08.07.2023

Krátká knížka z doby bronzové na břehu Vltavy, pardon Veliké řeky. Skrček z rodu Medvědů je mrzáček od narození, přišel o matku, macecha ho nemá ráda, děti jím pohrdají, žije jen pro svého otce Číhavého Medvěda, který je ale jednoho dne zabit a tím se mění celý Skrčkův život.

Skrček se rozhodne odejít z osady, očistit otcovo jméno z obvinění z loupežné vraždy a najít velkého šamana, který ho kouzlem zbaví tělesného postižení.

Knížku jsem četl několikrát ve svém dětství, teď jsem se k ní po více jak třiceti letech vrátil a chytla mě zase natolik, že jsem ji neodložil, dokud jsem ji nepřečetl i když to znamenalo ponocovat skoro do dvou do rána.

10 27.05.2023

Desetiletí jsem měl knížku v poličce knihovny, ale až nyní jsem se k ní dostal. Je škoda, že jsem ji nečetl jako kluk, když jsem prožíval Verneovky. Mělo by to tehdy větší kouzlo. Dneska mi ta knížka pro současné kluky přijde jako mimo, neumím si představit, že by ji četli a prožívali osudy s trosečníky.
O osudu trosečníků jsem něco věděl, hlavně v souvislosti s Běhounkem, ledoborcem Krasinem a Amundsenovou smrtí. Ale až tady na stránkách Běhounkova románu jsem pochopil, jak to ztroskotání bylo náročné.
Ze začátku mi přišlo zvláštní, že autor o sobě píše ve třetí osobě, ale pak jsem si řekl, že je to tak lepší, protože tak lépe může popsat, co se děje na ledoborci, na Špicberkách apod.
Děj knihy je zajímavý, ale jak níže píše mgeisselreiter, je to takové suché líčení, bez čtivosti. Zvláštní byla také ta pasivita trosečníků.
Asi navždy mi bude vrtat hlavou, co se stalo s Finnem Malmgrenem…

10 16.10.2022

Frederick Forsyth a jeho nejlepší román.
Dokonalý popis plánu převratu ve fiktivní zemi. Vše téměř do detailů vysvětleno - od koupě zbraní přes financování až po samotný převrat, který nakonec proběhne jinak než bylo naplánováno.
Ke knize jsem se vrátil cca po 20 letech od doby, kdy jsem ji četl poprvé. A opět na mě dokonale zapůsobila.

10 19.08.2016