adriane9 komentáře u knih
Něco mě láme, něco nebaví, něco bolí a něco mě doslova dokonalostí zlomilo. :
Mluvím k tobě tak tiše jako pták
za úsvitu slunce kane ti do očí
Mluvím tak tiše
jako slza vyrývající vrásku
Mluvím k tobě tak tiše
jako ty ke mě
Strašně moc jsem brečela.. Bože vždyť já vše beru s nadhledem, ale tohle mě tak emočně sejmulo, že nedokážu hodnotit, nedokážu napsat nic víc, než to, že smrt milovaného člověka měřím nevyčíslitelnou bolestí.
K zasmání, k popřemýšlení a odlehčení dané nemoci. Vcelku se mi čtení líbilo, ale asi jsem plná odborného čtení o autismu a tak mi trochu vadilo to, i když lehké, srážení těchto nemocných dětí. Ale chápu, po vínu se píše nejlíp a autor to určitě myslel s nadsázkou :-).
Pro mě aktuální téma, kniha čtivě napsaná, mám ráda konkrétní příklady i "promluvu" k tátovi i k mámě. Jenže je to dost nábožensky založené, celou knihou vás to provází a mě jako ateistu to dost rušilo. Rozhodně je dajn to pročíst, protože o výchově zaměřené na kluky je toho minimum a kdo má, ví jak je téma matka/syn silné i bez řečí samo o sobě :-)
Slabší průměr. Osobně se velmi zajímám o historii královské rodiny, ovšem ne z hlediska bulváru. Navíc tady mi to přišlo dost nezáživné, jednoduché a strohé kapitoly. Dianě věnováno nejvíce stran, což chápu, ale rozhodně bych raději četla o ní osobně než o spekulacích ohledně jejího úmrtí. Toho je v bulváru mraky. Rozhodně doporučuji dokument "Korunovace v neděli" od začátku do konce jsem ani nedutala.
Dorothy mě mile překvapuje, stejně jako knihu Děvčátko, tak i Bonbony jsem si užila na max. Autorka skvěle pracuje s postavami a především těmi dětskými. Přečteno během dvou dní a zase mám o čem přemýšlet. Škoda jen, že v česku jsou na trhu pouze dvě její knihy.
Tak tady to šlo mimo mě a to si myslím, že na vtipkovaní o mých depkách jsem machr :-). Ne vážně, nesedl mi styl psaní, přišlo mi to jako hromada slov o ničem, vracela jsem se zpět abych pochopila co chtěl vlastně říct. Možná, že německé deprese jsou jiné než české, protože třeba kniha Neradost českého autora mi sedla na maximum a to slovo od slova.
Nebylo to špatné, anotace mě velmi zaujala, jen to bylo dějově rozvláčné, osekané na kapitoly v kterých se třeba nic k danému ději nestalo. Každopádně, fantazie jela na maximum, v mysli jsem si zámky i byt věrně představovala, jejich popis byl slušně sepsaný. Ačkoli na lehkou přeskáčku, dočetla jsem do konce a samotný příběh byl nádherný, rozumnějte, nádherně smutný. Jen mi tam prostě chyběly emoce a co mi stále nejde z hlavy tak zhruba tři záměny jmen v textu Anny a Izabely, fakt ten smysl knihy překladatel neřeší? :)
Komentáře zde mě tak trochu zaráží. Je pro me důležité dodat, že jsem matkou a velmi jsem se svými dětmi spjatá. Dost dobře nechápu, že knihu někdo hodnotí jako oddechovku, protože já to s malou Tigou strašně prožívala, vedla jsem ji pomyslnou rukou a doufala, že dostane šanci mít pravé dětství. Četla jsem u vaření, u kafe, i ve vaně a nešlo se odtrhnout. Neoddechla jsem si totiž vůbec a přesto to bylo úžasné čtení až dokonce. Jsem totiž ten typ, kterého smrt milovaného totálně srazí na kolena, zničí ho a snad ani čas to neotupí. Sedlo mi to..tak jak určitě autorka chtěla. Díky a doporučuji!
Mě to nebavilo. Nutno říci, že je to napsáno čtivě, ale mě tahle klackovitost strašně vadí - Jaruna, Petruna, a moje stará, a že má buben - toto se se mnou absolutně minulo. Knihu věnuji své babičce a jsem si téměř jistá, že to je ten správný čtenář této knihy :-).
"Odpustíš jen jednou, ale nenávidět musíš každý den, musíš si všechno zlé stále pamatovat. Musel bych si udělat seznam a dívat se jestli nenávidím všechny tak jak mám. Ne, všichni máme vždycky na výběr." Kniha plná krásy, lásky k dítěti a úžasného místa ve světě. Ale také bolesti, ztráty, síly pochopení a hlavně..odpuštění. Pro mě knižní skvost a ano pro Iz, snad jedinou knižní hrdinku, jsem pustila slzu.
Volně navazující příběh k autorčině prvotině Malinka. Přiznám se, že Malinka je o fous lepší kde je děj bez jediného hluchého místa. Zde je ale popis ukrajinského soužití dle mého zbytečný, ačkoli se v příběhu Sabiny a Běly protne. Takže zlehka pár stran pročtených ledabyle, ovšem zbytek jsem hltala. S úzkostí jsem dnes dočetla, síla spojení a pouto dvojčat je mi blízké a zde ho autorka velmi věrně popisuje.. protože i ta sourozenecká láska má krok k nenávisti a zase naopak. Silně emotivní kniha.
Úžasná kniha, skvělý příběh o tom, jaké to je být rodičem. Vím, cílem knihy bylo zaměřit se na PP, ale autorka má i své vlastní dva syny a já jako matka to s ní celé strašně prožívala. Myslím, že je opravdu nezbytné pro čtenáře této knihy být matkou nebo alespoň s dětmi pracovat. A ještě dodám, že velmi obdivuji autorku jak velké srdce se svým manželem má.
Podařilo se mi získat vydání včetně gramofonové desky za tak malý peníz, až je mi to líto a dala bych za tenhle skvost i víc. Rozhodně silná kniha v té změti novodobých básníků, kniha co se mi vryla pod kůži a už nepustila. Snad nejvíc přemýšlím nad básní Elegie pro Unu..uměl nebo bude umět někdo sepsat slovně tu bolest ze ztráty milovaného člověka tak jako R.Jeffers? Posuďte sami alespoň trošku z úryvku této básně:
Stárnu a má láska zašla:
je nepochybné, že mohu žít bez tebe, hořce a snesitelně.
Pro to nenaříkám. Mou trýzní je paměť,
mým hořem je, že jsem viděl korouhev a krásu tvého
statečného života, jak jsou vláčeny v prachu ponurou cestou k smrti.
Že jsem tě viděl poraženou, tebe,
která jsi nikdy nezoufala, procházejíc slábnutím
a utrpením – do nicoty.
E.M.Wiseman má evidentně zálibu ve starých viktoriánských domech - stejně jako já. Po prvotině Tmavých stěn Willardu další neotřelý příběh, který od začátku nesmírně zaujme a baví. Příběh Lilly je silný, tak moc, že jsem měla po dočtení dojem, že stojí naproti mě a promlouvá.. Možná za to mohla ta pozdní hodina, každopádně kniha stojí za přečtení.
Tahle kniha vás prostě musí zaujmout už od prvních stránek. Příběh o válečných těžkých časech z té druhé/německé strany. Stále přemýšlím, která postava mě zaujala nejvíc, ale ta spletitost vztahů a jejich příběhy jsou tak skvěle sepsané, že to celé do sebe smutnokrásně zapadá a nelze si vybrat. Kniha, co chytí za srdce.
"Nebojím se temnoty po smrti, ale toho ticha." Kniha plná špíny, bolesti, dřiny, víry v boha a nešťastné lásky. Příběh mě nesmírně dojal včetně vyprávění o životě Margrétiny rodiny a bude nadále součástí mé knihovny i čtenářské duše. Agnes, dnes už je jiný čas, věřím, že lidé teď naslouchají víc, jen ta neopětovaná láska bolí pořád stejně strašně. Ať je ti lehká zem.
Tak se teď ptám, pro koho je? Pro mě, ročního nebo osmiletého syna, a nebo dědu? :-) Tohle je tak úžasně milá knížka od narození až...až dokud chcete. Doporučujem !
Něco jakoby převzal, něco je klišé, jiné se mi nelíbilo a něčím se přímo trefil. Milk and honey pro me byla ženštější, tak nějak zlomenější a sedla mi víc. I zde krom psaní vás pohladí spousta fotografií, a i když překlady básní do češtiny jsou složité, takhle kniha se mi líbí a krásně voní tiskem :-)
"Čas se smršťuje a natahuje. Není rovnoměrný. Některé okamžiky ti utkví v paměti jiné zmizí. Prvních dvacetři let mého života ze mě udělalo, kým jsem teď." Naprostá citová bouře, silný příběh, na který dlouho nezapomenu.