adrianna
komentáře u knih
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
(SPOILER) + výborný popis prostředí
+ oddychové
- ploché
Romantické útěky bývají hodně vychvalované, asi proto jsem do toho šla s moc velkým očekáváním. Ano, popis Kodaně je opravdu přesvědčivý, připadala jsem si jako na eurotripu. Nicméně na mě to bylo takové moc miloučké a vlastně bez nějaké pořádné zápletky. Možná to jen není můj šálek kávy. Čtu spíše romantasy, takže když zápletka, tak ať jde aspoň někomu o krk a ne o vypité víno nebo článek v novinách... jen vtip. Na druhou stranu musím uznat, že první dvě třetiny vlastně docela ubíhaly, ale jakmile jsme se vrátili zpět do Londýna, tak už mi další čtení přišlo ubíjející.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
+ zajímavý námět
+ přinutí člověka se nad sebou zamyslet
- cykličnost příběhu
Ze začátku čtení jsem byla naprosto unešená z námětu i z odborné průpravy (především z oblasti filozofie), na které příběh staví. Dokonce mě jedna zmíněná teorie natolik zaujala, že jsem se rozhodla se do ní více ponořit a tehdy jsem si uvědomila, že je v knize podaná značně zkresleně. Tudíž ten počáteční wow efekt a obdiv autorova přehledu mírně upadl, ale ne zase o tolik, stále je v knize spoustu silných myšlenek a zajímavých citátů.
Příběh je založen na cykličnosti, jinými slovy, hlavní hrdinka vyzkouší některý z možných životních osudů, a pokud ji nevyhovuje, vrátí se na začátek a zkusí jiný. Z toho důvodu jsem se párkrát přistihla na pokraji iritace, ale naštěstí se to pak vždy lehce obměnilo, a tak jsem s radostí četla dál.
Co mě ale na knize přišlo nediskutovatelně nejlepší, byl efekt, kterým na mě působila. To, jak se mi před očima rozplétaly osudy jedné nepříliš šťastné ženy, mě přinutilo se zamyslet i nad svými rozhodnutími a jejich důsledky. Proto hodnotím příběh i přes zmíněné výtky velmi kladně. Málokdy se mi stane, že by na mě beletrie, kterou si vybírám, nechala takové stopy.
Hodnocení: 85 %
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
+ akční začátek a konec
+ sympatická a silná hlavní hrdinka
+ dobře technicky provedeno (krásná obálka, kvalitní papír)
- několik rozvleklých pasáží
- kapitola s historickými fakty sem nezapadá, je vytržena z kontextu příběhu
Od prvního odstavce jsem si pomyslela, že tohle bude bomba! První dvě kapitoly byly skvělé, plné akce, ale pak už to bohužel šlo dolů. Následně jsme se dostali do nějaké hibernační fáze a namísto příběhu se nám autor rozhodl osvěžit učebnicová fakta z války, a to docela zdlouhavě a především téměř odtrženě od čehokoli, o čem ta kniha měla být.
Z podtitulku Láska proti říši jsem měla dojem, že v knize půjde především o romantickou linku. Nicméně tady šlo spíše o lásku k rodině, k dřívějšímu bezstarostnému životu apod., a až v druhé řadě o lásku mezi hrdiny. Nejdřív mě to trochu zklamalo, navíc mi jejich romantický vztah nepřišel příliš přirozený, v jednu chvíli mezi nimi nic nebylo a pak najednou láska až za hrob. Zpětně mi však došlo, že to postupné budování jejich vztahu možná bylo záměrně přeskočeno, aby si čtenář sám mezi řádky domyslel, jak se to stalo.
Závěr se mi líbil, bylo toho tak akorát, aby to nepůsobilo roztahaně, a přesto to dávalo smysl.
Hodnocení: 75 %
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Ze začátku to vypadalo, že tento díl bude opravdu o kapku lepší než ten předchozí, jak někteří slibovali. Je zde více akce, napětí, boje apod., což trochu vyvažuje první díl, který byl prakticky pouze o milostném trojúhelníku. I když romantická linka je tu taky a z větší části jde o vcelku povedenou slow burn. Jenomže pak se zde objevují některé nelogičnosti a zbytečné vykecávání, jinými slovy popisy pocitů a prostoru, které nejsou vždy uvěřitelné, nebo dokonce nedávají smysl. Také mám trochu problém se vcítit do postav natolik, aby mi záleželo na jejich osudu. Celaena mi nepřijde příliš bystrá a má tendenci rychleji jednat než myslet. Při dějovém vrcholu mi navíc přišlo, že se všechny postavy na chvíli zbláznily. Doufám však, že si tímto autorka akorát vytvořila prostor pro vývoj charakterů, který v dalších dílech naplní. Tohle všechno proto zatím beru jako přípravu na děj, který teprve přijde. Přeci jenom má ta série 7 knih a mám v plánu se pustit do další. Snad se to už konečně pořádně rozjede.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
+ čtivost
+ milostná linka
- naivita postav
- předvídatelnost
Přišla jsem krátce po dočtení s hlavou v oblacích a srdcem poskočeným a pak si tu přečetla některé negativní komentáře a jo... máte pravdu, stáhli jste mě zpátky na zem. Opravdu je to celé velmi naivní a prakticky to staví pouze na milostném trojúhelníku, protože to ostatní, klání, magie atd., by mohlo být využito lépe. Ale třeba to teprve přijde v dalších dílech :D Také je příběh samozřejmě předvídatelný hned od samého počátku.
Na druhou stranu je to young adult pro holky, proto hodnotit knížku jako slabší za to, že zapadá a naplňuje svoji kategorii mi nedává smysl.
Za sebe bych teda knížku doporučila, byla velmi čtivá a jsem zvědavá, co se dozvím dál.
Hodnocení: 70 %
Rivalové
Vi Keeland
+ pohodové čtení
+ chytlavý příběh
- jednodušší zápletka
- vulgarismy
Od knížky jsem toho příliš neočekávala, tudíž v závěru jsem s ní byla velmi spokojená. Příběh mě chytl hned ze začátku a pustil teprve s poslední kapitolou. Ústřední linkou je vývoj vztahu mezi hlavními postavami. Pozadí, na kterém se toto odehrává (hotelová zápletka), je spíše zkratkovité a idealizované. Hate to love romance fungovala dobře. První dvě erotické scény byly podrobně rozepsané, avšak při dalších už to autorka trochu odbývala.
Jak už někteří psali přede mnou, bylo zde docela "překlackováno". Já osobně v knihách vulgarismy moc nemusím a myslím, že i erotické scény lze napsat bez nich, anebo ty výrazy alespoň různě obměňovat či mírnit. Na druhou stranu jiným to zde může připadat na místě.
Celkově je to fajn oddechovka a nelituju, že ji mám v knihovně.
Hodnocení: 80 %
Nevítaný host
Shari Lapena
+ jazyk
+ postavy
+ popisy prostředí
+ rychlý spád
- postup děje
- vykreslení vražd
Naše partička hostů je dle mého perfektně složena z různých typů charakterů, které spolu dobře reagují. Prostředí hotelu je krásně popsáno, nejedná se však o žádné sáhodlouhé popisy, což oceňuji. Také zimní atmosféra je zde podaná tak uvěřitelně, že si s knížkou s chutí zalezete pod deku a jste rádi, že v té ledové vánici nemusíte být. Nicméně nemůžu jinak, než srovnat dílo s Deseti malými černoušky od A. Christie, kteří jsou mnohem lepší, nápaditější a uvěřitelnější. Přijde mi, že autorka v Nevítaném hostu exceluje v popisných scénách a v konfrontacích s postavami, ale s dějem zaostává. Postup při nacházení mrtvol a závěrečné rozuzlení mi nepřijdou nijak zvlášť nápadité ani věrohodné.
P. S. Jedná se spíše o oddechovku, přestože je kniha mezi thrillery. Doporučuji si knížku vzít třeba na prodloužený víkend na horách (nejlépe v zimě), aby na vás příběh působil co nejautentičtěji.
Hodnocení: 70 %
Vzdělaná
Tara Westover
+ silný příběh, z kterého má čtenář většinu času stísněný pocit
+ inspirativní životní cesta
+ sebereflexe autorky, ponor do vlastní psychiky
- nevyvážené
Příběh je poskládán z několika náročných životních situací, kterými si autorka prošla. Není to tedy ucelený životopis a trochu zde chybí vyváženost. Tara se povídkovou formou zpovídá ze svých největších traumat, které předznamenaly rozkol s její rodinou. Aby však bylo nějaké svědectví úplné, nestačí jen uvést seznam křivd, ale je třeba trochu je vyvážit běžnými životními situacemi, či dokonce hezkými momenty. Nicméně chápu autorčinu potřebu se z toho vypsat a uzavřít tak jednu kapitolu života, možná i získat psychickou podporu od čtenářů, která se jí nedostávala v rodině.
Každopádně musím uznat, že je její příběh výjimečný, inspirativní a stojí za přečtení.
Hodnocení: 95 %
Žena průkopníka: Příběh lobotomie
Samantha Greene Woodruff
Hlavní hrdinka Ruth je klidná, vyrovnaná, rozvážná. Tomu odpovídá i pomalé a uvážlivé tempo a jemný nádech děje, který kontrastuje s děsivými příběhy pacientů po lobotomii. Pocit, který jsem z knihy měla mi trochu připomněl Smrt je mým řemeslem nebo Spalovače mrtvol. Události jsou popsány tak nonšalantně elegantně, i když zrovna někomu ryjí díru do mozku.
Myslím, že tento způsob vyprávění nebude sedět každému. Já sama čekala klasický razantní thriller, ale nakonec jsem si knihu užila a doporučila bych ji.
Elita
Kiera Cass
Na to jak jsem byla z prvního dílu nadšená, tak to šlo s druhým a třetím úplně do kytek. V Elitě se v podstatě neděje nic nového v porovnání s koncem prvního dílu. Amerika je stále nerozhodná, občas do toho vtrhnou rebelové, ale nic moc svěžího nepřinesou. Ke konci se sice pár zajímavých momentů naskytne, ale celkový dojem z příběhu příliš nevylepší.
Selekce
Kiera Cass
+ sympatická hlavní hrdinka
+ čtivý příběh
+ jednoduchá angličtina
- ploché vedlejší postavy
- občas jde děj hodně po povrchu
Jedná se o super příběh v rámci svého zařazení. Kniha je čtivá a odsýpá. Bylo mi sympatické, že je hlavní hrdinka na svůj věk docela vyspělá a nohama na zemi. V některých oblastech by mohl být příběh trochu propracovanější, např. víc se ponořit do intrik a zákoutí reality show. Také by mi přišly fajn kapitoly z pohledu dalších postav, aby je čtenář více poznal, pochopil a hlavně si je zapamatoval. Selekce je první kniha, kterou jsem četla v angličtině a šlo to úplně v pohodě, řekla bych, že je napsaná jednodušším jazykem.
Hodnocení: 85 %
Začít znovu
Mona Kasten
+ děj vtáhne a nepustí
+ slow burn napínavá romantická linka
+ popisy prostředí, hor
- labilní postavy
- překlad
Z této knihy mám docela smíšené pocity. Na jednu stranu jsem si u ní skvěle odpočinula, děj mě vtáhnul a já knížku nechtěla odložit ani když jsem šla do vany. Na druhou stranu mám spoustu výtek vůči ději a chování postav. Autorka se trochu cyklila ve stejném vzorci, kdy se střídala vzájemná náklonnost postav s předstíranou lhostejností. Oba hrdinové byli trošku labilní, o tom to vlastně je, ale u Allie už mi to občas připadalo až nesnesitelné. Její záchvaty pláče nebo naopak smíchu propukaly často v situacích, které mi nepřišly ani smutné/dojemné ani vtipné. Tím však neříkám, že jsou tyto postavy napsané nereálně. Věřím jim tu jejich emoční nestabilitu i jejich chování, které je s tím spojené. Mně to však není blízké, spíš mě to občas otravovalo.
Do druhého dílu se nebudu pouštět hned. Počkám si zase na tu správnou náladu, až budu potřebovat prostě jenom vypnout.
Hodnocení: 65 %
Dědictví krve
Amélie Wen Zhao
+ zápletka
+ atmosféra prostředí
+ postavy
- stylistika
- překlad
Pro mě naprosté guilty pleasure, které šlo jen stěží přestat číst. Hlavní postavy jsou sympatické, záporáci krutí a vypočítaví, tak jak to má být… Zima v království je vykreslena tak barvitě, že jsem mrazivou atmosféru cítila v kostech, i když bylo venku přes 30 stupňů.
Nesporně nejlepší na příběhu bylo několik překvapení v průběhu. Děj se klikatil, neočekávaně měnil kurz apod.
Celý dojem kazil nevyvedený překlad a občas zmatečná struktura textu. Snad na každé stránce naleznete alespoň jeden překlep, ale většinou i více. Výjimkou nejsou ani pravopisné chyby nebo špatně použité uvozovky, kvůli kterým občas váháte, zdali jde o přímou řeč, anebo o vyprávění. Ani u samotného vypravěče si nejste jistí, za koho vlastně kope. Jsem zvyklá na příběhy, kde je každá kapitola stavěná z pohledu jiné postavy, avšak u této knížky se to mění tak nepravidelně, že jsem se v tom ztrácela. Občas se to střídá po odstavcích, pak je to dlouho zase jen z pohledu hlavní hrdinky a pak zase jinak..
Celkově, pokud máte rádi young adult a nepatříte mezi grammar nazis (nebo biology, protože o některých zmíněných fyziologických aspektech krevního oběhu taky pochybuju), tak si to užijete.
Woodhill
Eleanor Corvin (p)
+ krásné prostředí
+ originální námět
+ pěkný jazyk
+ výborná gradace příběhu
- pár nedotažených vedlejších linek (např. stařenka)
- opakující se slovní obraty (např. nohy z rosolu)
Do Woodhillu jsem se prvních cca 130 stran dostávala pomaleji, nicméně poté příběh nabral spád. Nakonec mi pomalejší rozjezd vůbec nevadil, jelikož gradace děje byla napínavá a promyšlená. Užila jsem si postupné odhalování Lexiny minulosti. Námět postapokalyptického světa, jehož hrdinové si však náš současný svět stále pamatují, je originální a jeho pravidla byla dostatečně objasněna. Také musím ocenit pěkný jazyk, který se příjemně čte, až na pár slovních obratů, které se zbytečně opakují, ale to je jen drobný detail. Myslím, že by si Woodhill zasloužil pokračování, velká část příběhu není ještě vyčerpaná. Mohli bychom se více ponořit do principů fungování chodců či navázat s linkou Abby nebo Jamese.
Celkově jsem si čtení velmi užila a po dlouhé době mohu udělit knížce 5 hvězd.
První
Kiera Cass
U trilogií se občas stává, že některý z dílů je slabší než ty další, většinou se jedná o ten prostřední. U Selekce je druhý díl opravdu slabší, nicméně třetí je hrůza. Z toho nápaditého začátku, který měl velký potenciál, se děj v podstatě nijak neposunul. Čekala jsem, že se od kafíček ve Women's Room dostaneme k něčemu hlubšímu, třeba k rozvinutí spolupráce s rebely. Ani by mi tak nevadilo, že autorka zvolila cestu „pouhé“ romantické linky, pokud by byla uvěřitelnější. Možná kdyby vztah hlavních hrdinů kvetl postupně, od letmých pohledů a konverzací, k hlubším zážitkům... ale takto jsme byli svědky dvou lidí, kteří se k sobě chovali občas až lhostejně a najednou z ničeho nic byli zamilovaní.
Posmrtný život Holly Chaseové
Cynthia Hand
+ sváteční atmosféra
+ odsýpající děj
+ ideální adventní/mezisváteční čtení
- omezenost hlavní hrdinky
Nádherný vánoční příběh. Originálně využitá předloha. Líbilo se mi, že se nesnaží přepsat nebo modernizovat Dickensovu Vánoční koledu, postavy k ní pouze odkazují. Sice se jedná se o young adult, ale za mě by to mohlo fungovat i pro starší. Hlavní hrdinka, ač sedmnáctiletá, je team leader ve firmě, tudíž musela ve svém chování spěšně dospět. Její faktický věk se nejvíce odráží na romantické lince, která je opravdu tak puberťácky miloučká až naivní. To však příběhu, který je především o vánočním poslání sounáležitosti a laskavosti, nesráží.
Zaznamenala jsem jediné minus, a to že byla Holly v některých případech poněkud natvrdlá. Čtenář tak musel čekat, než ji dojdou věci, které byly dávno jasné.
Hodnocení: 90 %
Krvavé ostří
Sarah J. Maas
Krvavé ostří jsem četla po první části třetího dílu a zatím musím říct, že je to nejlepší kniha v sérii. Nenechte se odradit označením povídková sbírka, poněvadž všech 5 příběhů na sebe bezprostředně navazuje. Tento díl se zatím četl nejlépe možná právě proto, že byla autorka mentálně nastavená na psaní povídek, a tudíž jsou jednotlivé příběhy (za mě spíše kapitoly) našlapané akcí a autorčin sklon ke grafomanii je zde díky tomu umírněn.
Hodnocení: 80 %
Dívka, která se dotkla nebe
Luca Di Fulvio
Zvládla jsem to asi jen do půlky, tak moc se mi to vleklo, že jsem se rozhodla se tím už netrápit. Myslím, že je knížka kvalitní, jen není pro každého. Doporučila bych ji těm, kteří si libují v pravidelném střídání několika paralelních dějových linek, které se občas nenápadně potkají. Mě osobně to spíš ruší a brání mi se ponořit do děje.
