Aghatte komentáře u knih

Knihy formou dopisů ráda nemám, zde jsem tomu dala šanci. Četla jsem po kouskách mezi před( vánočním ) shonem, tudíž se mi to i hodilo. Dopis dva, tři a mohla odložit.
Doba byla také výborně načasovaná, tak nějak víc jsem si uvědomovala, co vše máme, co vše můžem ztratit, a jak drahá a křehká je svoboda.
Když plníme koše, otáčíme topením, zdobíme stromky, a pod nimi jsou hromady dárků, obchody jsou plné nesmyslů, které si nutně musíme koupit, a jediný výstřel za okny je ten od rachejtlí ( máme tolik peněz, že je doslova vycházíme do vzduchu ).
Už opakovaně jsem psala, že nikdy nepochopím, jak člověk, který přežije válku a koncentrák, si myslí, že nic horšího na světě není- a ejhle, nějaký vypasený soudruh mu opět všechno vezme, uvrhne ho do žaláře, roztahuje se v jeho domě a na svobodu ho pustí, až když je smrtelně nemocen a nemůže už více z něj vytěžit. Zabije tím jeho, jeho ženu, ale i nenarozené děti nedostanou žádnou šanci na život.
Ideologie!
“ Ta bída není v hmotném nedostatku, ač u nás nic není, a ještě se na to stojí fronty.
Bída je v tom, že jsme denně stavěni před rozhodnutí, zda se sehnout nebo přijmout ránu.
Bydlení v kotelně mého bývalého domu mě netrápí, ani mé stáří a neduhy.
Ale nemožnost dýchat svobodně je tím nejhorším trápením“

Kniha ukazuje i jaká je autorka dobrá spisovatelka, máte pocit, že čtete skutečné dopisy, bez snahy zavděčit se čtenáři. Každá postava má svůj specifický rukopis a každá má svůj mikrosvět, do něhož můžeme nahlédnout. Myšlenky ne vždy čisté, se nám otvírají a my žijeme nelehké životy s hrdiny.

Jen toho trampování tam bylo ažaž, můj tatínek tramp byl, a tak vím, že veškeré krásné myšlenky tohoto hnutí se scvrkly na ( většinou ) prochlastaný víkend, kdy první lahváč se otvíral hned ráno ve zmíněném posledním vagonu nebo v motoráčku :-/

30 25.12.2023

Těžko uvěřit, že autor je lakýrník :-) tím nechci nikoho urazit, ale u nás jdou na lakýrníka většinou mladíci, co mají problém se i podepsat.
( Bydlím bohužel vedle učiliště s tímto oborem, tudíž mám možnost sledovat tuto elitu národa v jejím volném čase, a psaní knih to rozhodně nezahrnuje, jejich slovník je spíše nepublikovatelný... )
Knihu jsem přečetla za noc, byla jsem trochu zmatená z postav a stále se měnících podezřeních. Což odráží dobu, v níž se děj odehrává. Zmatek a zmar. Válka i roky po ní, prostě příšerná, ale jedno je stále stejné, ti nahoře u moci mají plná břicha, teplo a svoje požitky, obyčejný člověk mrzne, hladoví a za trochu chleba prodá i svou duši ďáblu. To se nezměnilo, jen se vyměnily kabáty. Nacista nebo Ivan, ten kdo má moc, vraždí, mučí, znásilňuje a klidný spánek mu to nevezme.
Miliony civilistů živoří, mrzne a užírá se myšlenkami, zda nezradil to či toho, zda neklesl až příliš hluboko, když řekl, udělal, pomyslel si něco nehezkého nebo ne úplně košer.
Nechtějí nic jiného, než žít své obyčejné životy, bez ideologií, bez propagandy.
Ze stránek čiší chlad, hlad a beznaděj, ale i zaznívají střípečky dobra, a spousta citu a lásky.
Na konci jsem slzu uronila, ty děti, ach ty dětičky, je to příšerné.
Autor je nejen lakýrník, ale i svobodný otec dvojčat.
Má ode mne všechny hvězdy a Oskara k tomu.

29 05.08.2023

Povedený počin, přerod hlavní hrdinky z totální krávy k snesitelné mladé ženě, díky bohu, žádná romantika mezi aktéry, zajímavá zápletka, sice trochu předvídatelný děj, ale to nevadí.
Bavilo mě to, hezky napsáno.
Jen mě udivuje, že 5.tis město má dvě redakce, MHD a gymnázium

29 15.04.2023

Knihu jsem zřejmě vůbec nepochopila.
Pokud by to byl horor, pak by tam nemělo být vysvětlování a odkazy na psychologii a filozofii ( stejně jako ve Smršti ). Jak tam zazní selektivní amnézie, parciální slepota, hysterie, duální osobnost - dvojník...
Pokud začne autor podávat jasná vysvětlení podaných jevů, už to není horor.
Jinak to bylo celkem čtivé, nebála jsem se, jelikož se nebojím toho, co není ale spíš toho, co je. Takže bubák ve skříni mě nevyděsí, ale bubák v podobě debila člověka ano.
Cca od str.10 jsem si říkala, že ono to ... a ono to na konci taky tak bylo.
Nicméně to mezi tím nebylo špatné, takové líbivé kulisy - zima, hlad, bez signálu, samota, divné kroky, zde neobvyklý kámoš - diktafon, docházející zásoby všeho.. to vždycky "pobaví" a lidi to rádi čtou. Nejlépe v posteli s hrnkem čaje, k tomu 2 deky a teplý ponožky na nohy.

Od malička nesnáším příběhy, kde je pomoc užuž na dosah a něco se stane a je to pryč. To mě vždy stresuje, ale příšerně. Jak v knize, tak ve filmu.
Takže závěr, kdy už vidí světla Belé a potká dva tuláky-pytláky
( byli skuteční?, já nevím), a oni ho vedou jinam, dál od světel, brr, fuj, to je moment, kdy já odcházím z kina nebo zavírám knihu.

Pročítala jsem komentáře ve snaze přiblížit se vysvětlení, jak to chápou ostatní.
Překvapilo mě, když jsem v jednom z nich četla : "pokud by knihu napsal skutečný spisovatel, tak by... ". A pan Karika je tedy kdo? Zubař?

Mně se to líbilo.
( Četba opět ve vlaku )
Miluju, když chudá dívka, jak jinak než siroteček, náhodou zdědí kufr plný peněz a starou faru s tajemstvím k tomu :-D
Psáno čtivě, sice mírně hystericky, ale v mezích snesitelnosti.
Četla jsem spousty knih v krásných obálkách, pevné vazbě, PC 399 a s nápisem Bestseller, které byly mnohem větší ptákovina než tento sešitek.
V edici patří k lepším a na řadu po Maje Merling, která mi padla do noty, přijdou dílka této autorky.
Pro chlapy to ale vážně nebude.

28 05.05.2024

(SPOILER) Dřív jsem podobné knihy četla ráda, ale postupně ztrácím nervy na všechny ty lži a podvody, záměny dětí, nikdo nemůže věřit nikomu.
Studená atmosféra, sňatky mezi
Příbuzenstvem, chudáci děti odkázány na vyšinuté chůvy.
Nejvíce mi bylo líto Charlottina manžela, ten to tedy odskákal, a navíc se kvůli ní dopustit tak hrozného zločinu
Pobavila mě věta, že otěhotněla na lodi ve snaze potěšit umírajícího vojáka. Jako správná katolička neodepřela službu bližnímu :-D

28 11.04.2024

Vzorný syn mě dostal více do kolen, ale ani toto nebylo špatné.
Autorka odvedla pořádný kus práce.
Hned na začátku se dozvíte, co se stalo. O čem tedy dalších 540 stran psát?
Přesto jsem knihu zvládla za dva dny. Doma ji mám už delší dobu a schválně po ní sáhla na konci roku, kdy člověk tak nějak bilancuje a více se zamýšlí nad vším.
Skoro bych řekla, že ji napsal muž. Bylo tam hodně násilí, psychologie a hloubkové sondy nejen do dna přehrady, ale i do duší protagonistů, společnosti, rodin, lidí.
Děj odkrýval jednotlivé souvislosti, bravurně střídal časové roviny, mapka na začátku hodně pomáhala. Jména, ač nezvyklá, byla natolik odlišná, že s nimi jsem problém neměla.
Dnes odpoledne jsem byla na Novoročním koncertu filharmonie, celé představení mi ale myšlenky neustále utíkaly k dočtené knize. Tak to má být, knihu dočtu, zavřu, uklidím do knihovny, ale mysl s ní je ještě další dny.

“ Kolik z nás žije podle vlastní přirozenosti? Většina lidí žije odděleně, život zvlášť, člověk zvlášť, osud zvlášťˇ

28 31.12.2023

Sama patřím k těm, co nesnáší telefonní hovory, o to raději píšu. Dříve to byly dopisy, mám jich celé krabice, včetně konceptů mnou odeslaných, nyní emaily. Raději napíšu půl kilometru dlouhý email, než bych půl hodiny mluvila do telefonu.
Na to jak je kniha útlá, ji čtu dost dlouho, i vždy zapomenu, kdo je kdo, ač jsou jen dvě -:))
Psáno ale vtipně, a otevřeně, baví mě to a umím si představit, že bych knihu vzala do ruky více než jednou. Už je pro formu psaní. Obě ženy jsou sympatické ( a proto splývají v jednu), a klidně bych se k jejich komunikaci přidala. Také by se se mnou nenudily :-D
Doporučuji všem ženám, co jsou samy, ale ne osamělé.

28 27.12.2023

Bylo mi jí vážně líto. Vždy ji nějaký nechutně prachatý snob ulovil jako kořist, a pak dal přednost tradicím… Neměla ráda sebe, nemohla být milována. Brali ji jako chlapa, kumpána, silnou a životaschopnou, ale nikdo ji nenabídl pevný základ a rameno, o kt. se lze s klidem opřít. Stále ve střehu, stále v očekávání zrady.
To, co vybudovala, je neskutečné. Od jednoho kloboučku ke impériu světovému formátu. Chanel 5 mi nevoní vůbec, a bylo zajímavé zjistit, jak vznikala, a že vznikla vlastně omylem. Příliš těžká a příliš mnoho jasmínu… sám tvůrce s ní nebyl spokojený, a ono to jo ono:-) tedy pokud je někdo na ruské těžké odéry.
Krásná kniha přečtena za dvě noci.

28 18.06.2022

Probrečela jsem prvních 60 a posledních 60 stran, mezitím se odvíjel krásný uvěřitelný pohádkový příběh.¨
Spousta milých lidiček, knihy všude kolem a nádherné vztahy.
Pohladí po duši, ač je plný smutku, je zde i spousta naděje a mezi řádky uschováno nejedno moudro nejen z úst velikánů.
"Naše rodina je založena na ztrátách...", říká dědeček. Ale je zde i neskutečně lásky a rodinných vztahů, které bych přála každému.

"Přes žal a vinu neexistuje žádná zkratka."

Obálka mi nevadí, celé je to o a ze San Franciska, tudíž myslím, že zvolena dobře.
Vybrala jsem si v knihovně tři knihy, které měly v názvu KNIHKUPECTVÍ, a tato rozhodně vede. Autorka je zřejmě oblíbená a ve své vlasti i slavná, podívám se určitě i po další knížce od ní.

28 10.06.2022

Celkem dobré čtení, ale zase nic moc extra.
Tím, že jsem v nedávné době četla paní Kubíkovou, Jakubu Katalpu a Jitku Prokšovou, mám pocit, že jejich knihy mi daly více.
Ke konci jsem začala už i přeskakovat. Blanka měla pocit, že před potrestáním neunikla, já bych řekla, že ano....
Nejvíce mi přirostla k srdci Běla, bylo mi jí opravdu líto..

28 26.06.2021

Vážně drsná škola.
Bála jsem se. Čekala jsem to víc soft, jak je u těchto starších detektivek zvykem.
Moc mě bavily popisy osob.
Temný příběh, pěkně a záživně napsaný.
McBaina načteného nemám, jen jednou jsem našla v knihobudce brožuru a rychle ji přelouskla v čekárně u doktora,
a byl to takový ukecaný nenáročný příběh, už ani nevím, jak se jmenoval,
o to více mě překvapila brutalita v knížce s tak jemným názvem.
Určitě si od něj přečtu další.

27 10.03.2025

Krásná kniha,
krásně napsaná.
Moc mě to baví, od první stránky, kde je plánek tábora.
Kdo se ztratí? Kdo se najde?
Uvažuji, že si ji koupím.
A určitě hned zapůjčím další knihy autorky.

27 08.02.2025

Mám vydání z roku 2001 - Academia,
a obsahuje pouze 8 povídek, ne 20, jak je zde uvedeno.
Povídky znám, ale to je právě to, člověk je čte / vidí / slyší opakovaně, ale nikdy ho to nepřestane bavit.
Zbožňuji je.

Mám ráda řady a edice, tudíž když jsem objevila Českou povídku od vydav. Listen, vím, kam budu svůj povídkový deficit směřovat.
Tato kniha byla taková mírná.
Dvě povídky byly vážnější, dvě naprosto o ničem, a zbytek taková pohoda bez přílišných výkyvů.
Předchozí sbírka ( Jestli vůbec někdy ) byla mnohem naléhavější a na lepší úrovni.
Nicméně, k létu patří povídky a tyto jsou prostě fajn.

27 01.09.2024

Nelíbilo se mi zpracování.
Nebudu opakovat, co zde už zaznělo x krát.
Vyprávění 11.letého dítěte na úrovni max čtyřletého.
A psycholožka, která ukazuje 15. leté dívce nahaté panenky, aby jí ukázala, kde se jí kdo dotýkal, to jako vážně?
Vtipná věta byla právě od této dívky: “ Nepotřebujete psychiatra? Je jich plnej barák, jsme totiž v blázinci.

Jinak mi to připadalo jako z blázince celé.
Jo, je dobré přijít s něčím novým, ale rozhodně se to nečte dobře, a emoce to ve mě nevyvolalo žádné, ač je to téma srdceryvné, a navíc inspirováno skutečnou událostí.

27 01.09.2024

Je to literatura faktu, čte se jako román. Děsivé fascinující a alarmující čtivo. Způsob přírody jak zredukovat počet lidiček, to je z knihy.
Jsme sice páni tvorstva, ale příroda si stejně jede po svém…

27 31.01.2023

Moc se mi líbí, jak paní Hlavinková píše. Vrátila jsem se do dětství, na základku, úplný posun v čase.
Příběh velmi zajímavý a smutný, několikrát jsem měla slzy v očích.
Jana byla vykreslena velmi uvěřitelně, přesně tak 15 letá holka za totáče přemýšlela, kluci, hadry, zábava, písemky, kamarádky, a nějací soudruzi… když objevila tajemství, zmatená a vykolejená, bála se cokoliv dát najevo. Proč se prostě nezeptá? Ve spoustě rodin se o spoustě věcí nemluví, nikdy.
Jsem ráda, že kniha dopadla dobře, bylo tam té mizérie mnoho.
Líbila se mi i sebevědomá a přímá Dita, ta měla přečtený režim i lidi kolem sebe. Když člověk pronikl pod tvrdou slupku, viděl, že jde jen o obranu.
Kniha se čte moc dobře, není tam hluché místo. Zaujal i seznam použité literatury, určitě některé tituly vyhledám. Děkuji.

27 29.01.2023

První díl se mi dostal do ruky jako poslední, ale ničemu to nevadí.
Tento byl poněkud více temný, bylo mi Precious velmi líto i jejího otce, ale oni sami to tak nebrali. Poklidný život v nelehké zemi, úplně jiný svět pro nás, těžko pochopitelný, jiná mentalita, ale velmi příjemné čtení.
Dávkovala jsem si kapitoly večer před spaním jako uklidńující lék, a trocha té vznešenosti a odevzdanosti k životu, schopnost přijímat věci tak, jak jsou... přešlo i na mě.
Při vyřešení příběhu uneseného chlapce jsem i slzu uronila.
I rooibos jsem si k tomu uvařila :-)

Mnohem lepší než předchozí díl.
Pomineme-li detektivní zápletku, která byla velmi průhledná, hned jak šel po kraji silnice krysař se ženou, bylo jasné, odkud vítr vane. Ale to ničemu nevadí.
Spíše to připomínalo díla Daphne du Maurier, a to je kvalitní literatura. Doporučuji i těm, koho odradí "detektivka". Pěkně vystižena společnost, kdy chudí dřou (ženy a starší děti podle zákona "jen" 10,5 hodiny denně) v továrnách, aby jejich majitelé mohli přecházet z místnosti do místnosti, popíjet čaj a X krát za den se převlékat. Kdo vstoupí první do dveří, kde může mít pokoj nezadaný muž, co je společnice a co guvernantka, kdo je hospodyně a kdo služka, kdo má jaký klobouk... Také celá ta anabáze kolem nalezinců, sirotčinců, nesmírná chudoba a osudy těch nebožátek byla srdcervoucí.
Když se Lizzie rozbrečela, přiznám se, že jsem brečela s ní. Nejen úlevou, ale pocitem marnosti. Také ta bezmoc, když se někdo rozhodne z vás udělat blázna, tak ho prostě udělá.
Přečetla jsem to za noc a moc se mi to líbilo.
Jen nevím, nevím, Elizabeth stále odmítá nápadníky, nic nemá a nic neumí, třicítka na krku, jediné východisko svobodné ženy bez prostředků a rodiny je vdát se, tak aby nám holka nepřebrala a nezůstala nakonec na ocet :-))

27 13.10.2021