Aghatte komentáře u knih
Opět dosti jednoduché, nechce se mi věřit, že za tím stojí muži, vypadá to spíš jako počin nějaké paní v důchodu, která se snaží psát detektivky z venkova…
Obálka krásná, jinak nic moc, nuda
a podbízivost, samá klišé, ještěže jsem si všechny díly nekoupila, pouze půjčila.
Knihu jsem jen prolistovala, rychločtením, moc nechápala děj, ale erotické pasáže byly takové normální, vzadu na knize je psáno "erotický thriller, a sadomasochistické scény"...? To asi bylo z nějaké jiné knihy, zde naštěstí nic takového nebylo..
Možná kdybych znala souvislosti a věděla, "o čem to je"... Nic, co by člověk musel mít doma. Obálka je pěkná, nevím, proč se to jmenuje Růže.
V podstatě můj zmatený komentář reflektuje zmatené pocity ze čtení.
Mám tu ještě Anděla a Zámek hříchů, a ani se mi do nich nechce.
Krásná obálka, poutavý název, tím to končí. Na to, jak jsou autoři vychvalovaní, co vše už napsali a na čem se podílejí…
Je to nuda, a bylo mi úplně jedno, jak to dopadne. Tento díl jsem si koupila, ale další už si jen půjčím v knihovně, čekala jsem víc.
To byla vážně kravina.
Splácáno páté přes deváté, neustálé podsouvání ponurosti a hýbajicich se záclon, až to nudilo, divný jazyk, vůbec mě to nebavilo. Hlavní hrdinka mou náklonnost také nezískala. Umře dítě, ale ji vic trápí, když dojde chlast. To je teprve tragédie.
Vracím do knihovny a nikdy více.
Nedotčeno, nehodnotím.
Nemůžu Ann přijít na chuť.
Krásné obálky, lákavé názvy a uvnitř nic, nuda.
Podařilo se mi dočíst do konce a s chutí 1 ( slovy jednu ) knihu autorky.
Vracím do knihovny a přenechám jiným, kdo ocení více.
Nemám nervy na popisy týrání a zde to bylo opět vyhnáno do extrému.
Ale ani nemám nervy na popisy přátelského špičkování mezi kolegy a cvrnkání do nosánků uřvaných dětiček... je to jako trapný seriál na Nově.
Hned na začátku mě zase vytočila dedukce superhrdiny, kdy po složitém popisu místa zločinu, všech opatřeních včetně stanu, nasvícení a popisu všech zúčastněných, se zeptá : " a z forenzního už tu byli? "...
Jinak bylo poměrně brzy jasné kudy vítr povane, nicméně Kett se zase musel vyválet ve spoustě sr...k, než byl šťastný konec s děvčátky a nově ještě psíkem.
Jelikož poslední věta byla jaká byla, samozřejmě budu vyhlížet další díl, abych se - jako všichni ostatní - konečně dozvěděla, co se stalo s matkou trojice neposedných koťat.
Upřímně, kdyby se tato spojující nit netáhla napříč dějem , další dílka bych nevyhledávala.
Ale špatný to není a věřím, že obětavý otec (v civilním životě dokonce 4 děvčat)
si svoji nadšenou čtenářkou obec našel.
To byl moc hezký příběh z doby Napoleona III. ! Měl šťávu, vtip, tajemství a překvapivý závěr. Občas mírně pokulhává historicky, ale v této kategorii naprosto bezvýznamný nedostatek.
Nesmírně jsem se bavila, bylo to tak blbé, až to bylo dobré.
Jen jsem nebyla schopna to zařadit časově, zazněl tam rok 1870, ale to snad ne, něco bylo celkem i moderní, tak nevím
Slabší díl z edice, celkem nic se neděje a rozuzlení je trochu krkolomné, jakoby sama autorka nevěděla, jak z toho ven...
Autorka využila umírající k tomu, aby zviditelnila sebe samu.
Bohužel to vůbec není o odcházení, ale o tom jak ONA je skvělá, a chudáky umírající má jen jako nástroj, aby mám to všem mohla ukázat.
Celá kniha má ústřední téma - JÁ! Já jsem pochopila, já jsem udělala a já jsem neudělala, já jsem...
Všichni lidé jsou sice krásní, a ona nás všechny miluje, ale bohužel jsme také nedokonalí, a ona to chápe, jelikož naše srdíčka jsou zastíněna neláskou, prostředím, hmotnými statky... Asi málo meditujeme.
Pila mi krev na všech stránkách, ty její vznosná slova, vše ji velmi naplńovalo, hlavně když celý život nemusela nic dělat, jen se toulat v lesích, koupat se v řece a pozorovat ptakopyska - to ji velmi obohatilo.
Mezi řádky probleskovalo, že by nonstop bez peněz, neustále někde něco somrovala (vesmír ji to seslal) , odmítala platit nájem, živila se jako "hlídačka domů", i péči o umírající zvolila jako rychlý přístup k penězům, celé dny popíjela čajíčky, planě filozofovala a pomlouvala rodiny umírajících, kteří ještě nedosáhli jejího osvícení.
Nechápu, kam ty peníze mizely, když neměla nic, než auto a krabici osobních věcí.
Roky pracovala v bance, a když chtěla dávno po 30 natočit desku, neměla ani vindru, nic naspořeno, a opět musel zasahovat vesmír....
Já být vesmírem, tak ji pošlu do továrny, ať pořádně maká a odvádí daně, zdravotní a sociální...
Chudíci lidé, kteří se jí dostali pod ruce. Ty její sluníčkovaté kecy jim musely otrávit poslední dny na tomto světě, že asi umřeli i docela rádi, jen aby se jí zbavili.
První díl se mi dostal do ruky jako poslední, ale ničemu to nevadí.
Tento byl poněkud více temný, bylo mi Precious velmi líto i jejího otce, ale oni sami to tak nebrali. Poklidný život v nelehké zemi, úplně jiný svět pro nás, těžko pochopitelný, jiná mentalita, ale velmi příjemné čtení.
Dávkovala jsem si kapitoly večer před spaním jako uklidńující lék, a trocha té vznešenosti a odevzdanosti k životu, schopnost přijímat věci tak, jak jsou... přešlo i na mě.
Při vyřešení příběhu uneseného chlapce jsem i slzu uronila.
I rooibos jsem si k tomu uvařila :-)
Autora znám podle jména ( myšleno Jacq), ale nejsem cílová egyptská skupina. Nikdy jsem od něj nic nečetla, a že toho napsal…
Tato detektivní knížka z 80.let je naprosto skvělá. Originální zločin, sympatický vyšetřovatel, zajímavé prostředí muzea i opery, vtip a lehkost, inteligentní dedukce, živé dialogy, nezatěžující popisný sloh… Oba přiběhy a pátrání mě moc bavily, škoda, že jich nenapsal vic, je to kniha, kt.bude mít své místo v knihovně, noblesní Higgins hned vedle lorda Petra a ráda se k ní budu vracet.
“Policie Jejího Veličenstva je jednou z nejkrásnějších ozdob civilizovaného světa “
Byla jsem na besedě s autorkou, zahlédla jsem náhodou plakát, tak se tam vydala.
Bylo narváno, dokonce museli některé zájemce i odmítnout.
Prožili jsme více než hodinu v příjemné společnosti této obdivuhodné a nesmírně pozitivní dámy. Promítala snímky a vyprávěla o své cestě k sobě samé, byl prostor pro dotazy, od klasických praktických na cenu a vybavení, až po velmi osobní až intimní. Nikdo z nás přítomných zřejmě na trailu nebyl a ani knihu zatím nečetl. Koupili jsme si ji až tam.
Všichni známe Divočinu, film i knihu. Monika sama se se Cheryl setkala.
Knihu mám i s věnováním "důležité se je z toho nepos...", což dokresluje celý zážitek.
Je zajímavé kolik lidí touží se vydat na půlroční trail do USA, ale když nabídnete, ať každý den vyjdou na hodinu do přírody, sami, kde budou mlčet a jen zírat do zeleně, a každý (druhý) víkend vyrazí na celodenní pěší túru s batohem na zádech, mají tisíce výmluv. Nemusí to být PCT, aby člověk udělal změny ve svém životě, nahlédl do svého nitra a občas zažil nějakou nepohodu v podobě deště, utopeného mobilu či puchýře na noze...
Zúčastnila jsem se besedy s autorkou knihy, o které jsem dosud nikdy neslyšela, a tudíž si musela knihu zakoupit.
Trochu nižší hodnocení dávám z důvodu horšího stylu psaní. Spousta pasáží se opakuje, spousta slov se opakuje a čtení působí trochu krkolomně a neuspořádaně, tak jako celý život této obdivuhodné paní.
Obsahově a sdělením je výborná, a chápu, co tím chtěla paní říci.
Nebylo zvykem ptát se dětí na jejich názor, zajímat se o jejich city a pocity. Směr života jim byl vytyčen, dán souvislostmi a situací ve společnosti i v rodině.
Působí to zčásti jako propagandistický komunistický film. Rodina, škola, pionýr, aktivity, brigády, pochody, pracovní soboty, rekreace, lázně, výměnné pobyty, ubytovny, soudružky a soudruzi. Blaho jedince zašlapáno zájmy společnosti.
Pak převrat, svoboda, zodpovědnost, kriminalita, podvody, tunelování, nezaměstnanost... Ne každý nabytou svobodu zvládl se ctí.
Vzorce chování, minulé životy, karma, zátěž, začarovaný kruh, úniky a útěky, sebedestrukce, psychosomatika... Na 188 stran je toho prostě strašně moc! Chápu, že to muselo všechno ven, nejlépe na papír.
Léčení a cestě z kruhu je věnováno jen pár posledních stránek. Zřejmě bude následovat další kniha, která - po tomto únavném zdrcujícím úvodu - ukáže světlo na konci tunelu.
Jen z toho všeho stěhování, bytů, domů, pronájmů, podnájmů, směn + neustálých změn zaměstnání jsem byla vyčerpaná na kost. Ta příšerná neukotvenost a neschopnost vydržet kdekoliv déle než nezbytně nutnou dobu...
Doporučuji k přečtení, ale není to lehké čtení, a není pro každého.
Laskavé a moudré čtení, je mi líto, že je konec, snesla bych každý večer jednu takovou knížečku.
Poklidné tempo a spousta drobných milých okamžiků.
Miluji paní Precious Ramotswe.
Celkem to šlo, jen mi lezlo na nervy, jak se stále všichni milovali, maminečka, tatíneček, holčička…
Taková duchařská pohádka o ničem s přehnaně spisovnou mluvou, ale budiž, byla zde v edici horší dílka.
Laskavé čteni, poklidně plyne, paní Ramotswe je velmi moudrá žena a dává nám nahlédnout do jiných končin, jiné kultury i smýšlení. Některé věci vyřeší, některé se vyřeší sami a něco je lépe nechat být…
Knihy mě baví, pišou, že je 9.dílů, u nás jen 4…?
Myšlenka dobrá, ale celé to působilo trochu kostrbatě, divný překlad, občas téměř archaické výrazivo. Pachatel byl jasný od začátku, intermezzo s řidičem a šéfy působilo až směšně. Ale přečetla jsem to, nebylo to nejhorší.
Klasický případ sňatkového podvodníka, pěkně se to četlo, pouze konec byl opět useknutý na půl stránky, jak je to zde zvykem.
Vůbec mě to nebavilo, nezasmála jsem se ani jednou, nudila mě finanční terminologie, bylo mi líto dětí i seniorů.
Bylo to spíše neutěšené a depresivní, samý podraz, lhaní, nedůvěra, dluhy… neskutečně se to táhlo.
Knihu vracím do knihovny a jsem ráda, že to mám za sebou.