Ainyska
komentáře u knih

Tato kniha byla pro mě zvláštní a o dost jiná, než normálně čtu. Ze začátku jsem se nemohla začíst, pak to šlo ráz na ráz, ale.......
V momentě, kdy jsem dočetla část, která se vztahovala k 1. světové válce a došla k části z roku 2006, jsem měla velký problém ve čtení pokračovat. Prvních pár stránek jsem louskala několik dní, až jsem nakonec knihu odložila zhruba na měsíc a půl. Předevčírem přišla opět na řadu a to hlavně proto, že jsem ji chtěla dočíst a tlačil mě termín vrácení do knihovny. No řeknu to ve zkratce. Po přelouskání prvních stran druhé části se nedalo přestat a knihu jsem dočetla během krátké doby. Konec byl sice pohádkový, ale vykouzlil mi úsměv na tváři. Nedojal mě, nerozbrečel a ani nenaštval. Vše se k dobrému obrátilo a všichni byli spokojení.
Knihu doporučuji, byla to první zkušenost s Moyesovou a určitě ne poslední. Další na řadě je Krasojezdkyně tak uvidíme. Za mě dobrý :)


Nejsem úplně cílová skupina fantasy knížek, ale tato kniha byla tak často skloňována i v souvislosti s filmem, že jsem se rozhodla si ji přečíst a taky důvodem k četbě byla ČV z loňska, kterou jsem nestihla dokončit celou.
Knížka je podle mého velice čtivá, není to horor (až na menší situace, které jsou hororově podány, ale v kontextu celé knihy, nejsou tak strašidelně, spíše morbidní), ale nějaká ta lahůdka se tam objeví. Ne nebála jsem se u knihy, možná i pro to, že tady straším už čtvrt století, ale pro menší čtenáře může být zčásti kniha, řekněme znepokojující a možná se to i promítne v nějakém tom snu. Kniha má částečně otevřený konec, který nabádá k přečtení dalšího dílu do kterého já rozhodně jdu. Snad bude stejně čtivý jako tento díl. Příběh mě vtáhl od začátku a nepustil až do poslední stránky.
Můj prvotní dojem, že to bude slátanina se nepotvrdil a divím se jak mě to bavilo. Co mě ale zarazilo, byla tíha knihy, vzhledem k faktu, že má pouze 350 stran. Příběh podle podivuhodných fotografií se povedl a funguje to. Nezbývá mi než dát plný počet. Doporučuji


Nebylo to vůbec špatné, ale ten konec je takový, no, řekněme kapánek přitažený za vlasy. Adama mi bylo líto a to co udělal pro ostatní....... jakože velký klobouček. Každopádně to stojí za přečtení, ale znovu se k této knize nejspíš nevrátím. 3,5*


Toto je v pořadí již druhá kniha této autorky, kterou mám za sebou. Kniha jako taková je dobrá a četla se skoro sama. Zkrátka jednodenní záležitost. Bohužel s podobným příběhem jsem již setkala v jiné knize, takže mě to moc nepřekvapilo a tušila jsem, odkud vítr vane. Wow efekt se bohužel nekonal. Pravda, vraha jsem odhalila až v poslední třetině. I tak rozhodně stojí za přečtení a těším se na další knihy autorky, které mě zatím čekají.


Napínavé jako kšandy, uvidíme co přinese třetí díl. Rozhodně doporučuji číst hned za sebou, je to ucelenější a více se ponoříte do děje. I tento díl se povedl, byť jsou v hlavní roli nové postavy, krásně se v průběhu děje propojují.


Sluha dvou pánů je moje srdcová záležitost. Poprvé jsem tuto komedii viděla v našem místním divadle, bylo to na základní škole a díky výbornému výkonu místních herců, jsem se do této hry zamilovala. Další skvělým počinem je divadelní představení s panem Donutilem a spol.. Ti tomu nasadili zase o něco vyšší laťku. Knižní předloha je také skvělá, když vezmu v úvahu léta, ve kterých vznikala. Doporučuji všem, kteří mají rádi milý a nenáročný humor.


Tak tohle byla jízda od začátku do konce. Tato jednodenní záležitost mě hodně bavila. Odkládala jsem ji jen, pokud to bylo nezbytně nutné. Hlavní hrdina je obrovský sympaťák i přesto, že je trochu divný (v tom dobrém). Vůbec mi to u něj nevadilo, ba naopak. Dodalo to knize originalitu a vtip. Oceňuji, že byl v knize kladen důraz na myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Celkově se mi líbí, čím se kniha zabývá. Je to něco jiného, než klasické romány, které moc nemusím. Konec se dal čekat, i když linku s otcem jsem popravdě neodhalila. Jo, tohle je super a doporučuji.


Já nikdy nebyla typ člověka, který čte knihu potom, co viděl film. Většinou mě kniha zklamala, ale nedávno tomu bylo naopak a z knihy jsem byla nadšená. Takže toto moje pravidlo jsem začala "porušovat".
Bohužel u této knihy se mi zase potvrdilo, že film byl lepší. Kniha pro mě byla místy až nudná. Moc mi nesedl styl, jakým je kniha napsaná. Na druhou stranu je to velmi hezký příběh na škaredém pozadí (válka), je to zase trochu jiný pohled na válku a troufám si říct, že těch pohledů už jsem četla dost. Pravdou je, že prvních 120 stran jsem louskala snad 14 dní, neustále jsem odkládala a zbývající strany jsem měla přečtených během jednoho odpoledne. Ale i tak hodnotím 3,5*, myslím, že existují daleko lepší a chytlavější knihy, než je tato.


Předchozí tři díly byly pro mě průměrné. Tento je ze všech asi nejlepší. Takže hodnotím 4*. Líbilo se mi, že příběh byl zaměřený na jednu událost, během které se děly prazvláštní věci. Dokázala jsem si to i živě představit. Někdy jsem se i zasmála. Na druhou stranu, taková banda idio*ů se snad nemůže nikdy sejít. Tohle bych sama nevymyslela. Doporučuji.


Na můj vkus se roztrhl až moc velký pytel knih s touto tématikou. Nicméně kniha je velmi dobrá oddechovka, příběh je jednoduchý a uvěřitelný. Čte se velmi rychle vzhledem k formátu (větší písmena a emailová konverzace).
Uvidíme jaký bude film, snad nebudu zklamaná, jako to bylo v případě Sirotčince slečny Peregrinové. V budoucnu přečtu i navazující knihu. Za mě 3,5/5*.


Na to, že je to autorčina prvotina je kniha opravdu dobrá. Jedná se sice o fiktivní příběh, ale autorka pracuje s fakty. I když se mi konec podařil rozšifrovat už v druhé třetině knihy i tak se mi velmi líbilo, jak jsou osoby spojené s utrpením hnány k odpovědnosti ve svých posledních chvílích. Líbil se mi pohled do mysli pachatelů. Bohužel ve skutečnosti to tak nebylo, ale mělo být. Nechápu všechny ty lidi co hájí církev. Proč? Aby mohli páchat další zvěrstva? Viz. zneužívání dětí kněžími a podobně. Neříkám, že víra je špatná, ale měli by jsme si rozmyslet jakou víru budeme obhajovat a co za ní stojí. Tohle se už nesmí opakovat v žádné podobě......


O jihokorejském masakru jsem doteď neslyšela. Díky ČV (což je taky účel), jsme se k této knize dostala. Výběru rozhodně nelituji.
Je to velmi silné a těžké čtení, je velmi čtivé, místy šokující. Ovšem člověka jako já, který má načteno hodně z druhé světové, konkrétně období holocaustu, tato kniha tolik svým popisem událostí nešokuje. Rozhodně se mi nezdály zlé sny, ani nic podobného. Je fakt, že knihu jsem odkládala, člověk potřebuje přečtené stránky zpracovat.
Každopádně knihu můžu doporučit, obzvlášť k faktu, že se o tématu moc neví, nebo jsou veřejně dostupné, pouze zkreslené informace.


No, tak nějak nevím co si o tom myslet. Použít pozitivní myšlenky a dělat to co vás baví, fajn. To by šlo. Ale nějak se nemůžu zbavit pocitu, že je to pokus o vymývání mozků.
Nechápu jednu věc, pokud vše přitahujeme myšlenkami, ať už negativní, nebo pozitivní věci, jak je možné, že například za druhé světové války a holocaustu, přišlo o život milióny lidí? Mysleli snad na smrt, než začala válka? Přivolali to na sebe? Přáli si, nebo snad intenzivně mysleli na to, že chtějí být zavření do koncentráku? A co maminky, kterým se narodí nemocné dítě? Přáli si to? Ne přáli a chtěli žít, ne přáli a chtěli mít zdravé dítě. Jak mi toto Byrne vysvětlí? Nebo někdo, kdo jede ze suprového zážitku autem domů a zabije ho opilý řidič? Tím mi chce říct, že nevinný šofér si to přál? Ale no tak.
Já jsem ateista, nemám vůbec nic proti věřícím, ostatně každý máme svou víru. Někdo v boha, někdo v samu sebe, někdo v osud. Tento typ literatury vůbec nečtu a vím proč. Myslet pozitivně a dělat co máme rádi je všeobecně známý fakt. Tato kniha nám v podstatě říká, že bez práce je plný vesmír koláčů. Tak fajn sem s nimi (já koláče ráda :)).
Bohužel tento typ knihy mi nesedl ve všech ohledech. Četla jsem ji na dvakrát, poprvé jsem to zabalila už v první čtvrtině. Po druhé jsem ji, po menších dávkách, dočetla a mám z toho úžasný pocit, že jsem dokázala přečíst knihu, která mě odpuzovala. Pořád se opakovalo to samé dokola, Bohatě by stačilo, kdyby vyšla knížečka o pár stránkách, kde bude shrnutí tajemství. Nic nového se z kapitol totiž nedočtete.
Dvě hvězdy dávám za pozitivní myšlení a grafické zpracování. Víc ani omylem.


Trochu to na mě působí, jako by autorka přišla do školy a zadala dětem úkol, udělejte referát na dvě strany o devadesátkách, každý jiné téma. No a pak to vlepila do knihy. Pro ty lidi, co neprošli tímto obdobím asi fajn nástřel tehdejší doby. Pro ty, co v nich vyrostli je to ztráta času. Milénium na tom není o moc líp.


Autorce nelze upřít, že napsala velmi čtivou knihu. Bohužel příběh byl takový....., prostě nic moc extra. Určitě se pustím do druhého dílu, ale s né moc velkým očekáváním. Je to taková oddechová, nenáročná kniha. Žádné složité fantasy.


Bohužel příběh, který se odehrává v této knize je do budoucna vztyčený prst. Únosy dětí, které jsou (nejen) nadměrně vystavovány na sociálních sítích rozhodně nejsou ničím výjimečným.
Pokud to ty děti baví, proč ne, ale nutit je do něčeho na základě generování zisku a plnění si prostřednictvím svých dětí vlastní sny, je zvrácenost. Dnes a denně to vidíme na YT a jiných platformách a nejen tam (nucení dětí dosahovat nejvyšších výsledků napříč obory - sport, hudba, studium,...). Především jde o ně, to by si rodiče měli uvědomovat, některé děti umí být zlé a závistiví rodiče jakbysmet. Proč by měly trpět kvůli rodičům, kterým tak trochu přeskočilo? Dnešní dopady vidíme i na některých slavných zpěvácích a hercích, kteří svých dětských rolí zpětně litují. Jak pak musí být těm, kteří už navždy zůstanou na síti ve spodním prádle, nebo v jiných ponižujících situacích? Natáčení videí a vlogů ano, ale s rozumem a především myslet na následky. Protože až se tyto následky dostaví, bude už pozdě.


Tak tohle mě rozhodně bavilo, kniha byla čtivá a svižná. Trochu jsem si Kruh představovala jako Wisteria Lane. Rozhodně si přečtu ostatní knihy autorky, protože každá její přečtená kniha mě baví víc a víc. 4,5*


Tuto knihu, spolu s dalším dílem 100 přešlapů...., mi přinesl ježíšek a rozhodně to nebyl špatný výběr. Ke knize se určitě budu, v průběhu let, vracet. Jen mě mrzí, že třeba na konci nejsou vyjmenovaná slova a vzory rodů. Myslím, že spoustě z nás by to osvěžilo paměť. Přece jen se tyto informace časem tak nějak vytrácejí.


V téhle knize se hlavně najdou introverti, takže za mě super. Extroverti to nejspíš moc nechápou, ale introverti zase nechápou extroverty, je to začarovaný kruh.


Tak tohle byl obrovský boj. Knihu jsem neustále odkládala a prokládala jinými knihami. První dvě třetiny knihy jsou opravdu nudné a moc nechápu význam poznámek pod čarou, dle mého názoru 90% z nich je úplně zbytečných a akorát to vytrhává z děje. Byla jsem rozhodnutá dát jen 2*, nakonec dávám 3* za poslední třetinu, kdy se konečně něco pořádného dělo. Opravdu nevím jestli mám chuť se pouštět do dalšího dílu, každopádně to zkusím a pokud to bude na podobné bázi jako tento, bez pardonu odkládám.
