Air15 komentáře u knih
Poté co jsem přečetl přibližně 25 knih od Kinga, jsem si od něj dal delší pauzu a četl jiné autory a jiné žánry. Znovu jsem se k němu vrátil touto knihou o atentátu na JFK. No, vzhledem k tomu že posledních cca 230 stránek jsem přečetl za jeden den, tak to o něčem svědčí. Tohle je prostě King tak jak ho máme rádi: zkušený vypravěč, "skutečné" postavy (o kterých máte dojem že jim vidíte do hlavy a že je znáte od narození), šílené a neuvěřitelné situace do kterých autor hrdiny postaví, cesty časem, dodnes záhadná vražda JFK a dokonalá iluze 50. a 60. let. Nebudu hodnotit plným počtem, protože na to byly některé momenty a pasáže příliš dlouhé a nudné a můj TOP žebříček "kingovek" už je obsazený, ale tato kniha se nemusí za nic stydět. Doporučuju.
Velice čtivý historický román se sympatickými postavami, kterým nejde nefandit. A naopak se zápornými postavami, které má čtenář chuť zaškrtit. S každou postavou prožije čtenář velkou část jejího života, sleduje její radosti a strasti, výhry a prohry. To vše se točí kolem stavby velké katedrály, jaká do té doby v Anglii ještě nestála. Je vidět, že autor je velmi zkušený vypravěč, který ví, jak udržet čtenařovu pozornost, a díky němu je iluze středověku dokonalá. Sice jsem si párkrát při čtení říkal, že některé situace a zvraty by se tehdy asi tak nestaly, ale to nic nemění na tom, že to je velmi dobré čtení. Doporučuji.
Ne tak, dobrá jako Bouře mečů ale rozhodně lepší než Hostina pro vrány. Objevují se nové postavy, vznikají nová spojenectví. V závěru ve mě párkrát zatrnulo, když Martin provedl mé oblíbené postavě něco velmi ošklivého a nechal mě v nejistotě. Nicméně se mi zdá, že se neustále (zvlášť v případě Danerys) přešlapuje na místě. V tuto chvíli si nedokážu představit, jak chce autor celou ságu v příštích dvou knihách zakončit, když se mi zdá, že se toho ještě musí stát tolik. Čekání na příští díl bude velmi dlouhé a kruté.
Knížka mě naprosto chytla, a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Hlavnímu hrdinovi jsem neustále držel palce až do konce. Nemohu dát nic jiného než 100%.
Žádná detektivka to rozhodně není, je to náročný historický román určený pro někoho, kdo má alespoň malé povědomí o tom, že existoval někdo jako Boleslav Chrabrý. Nemůžu říct, že by mě to moc bavilo; je to prostě příliš vzdálená a neznámá historická epocha, kterou se autorka nesnaží moc zpřístupnit laikovi. Vadil mi i celkový styl psaní, kdy se ztrácíte v postavách, motivacích a plánech v plánech. Není to přímočaré čtení, ale já tím nechci říci, že je to špatná kniha (to určitě ne). Jen by se potenciální čtenář měl připravit, že to může být trošku něco jiného...
Dobré to bylo. Původní knize to nedělá ostudu, ba naopak. Jirotkův Saturnin je jen jeden, ale Mackův příspěvek je slušná pocta, která plynule navazuje takovým způsobem, že by člověk řekl, že to je ve skutečnosti nějaké skryté původní Jirotkovo pokračování nalezené někde v jeho pozůstalosti. Jediným rozdílem je množství chvalozpěvů na krásu slečny Barbory, které původní dílo dalece překonávají, to samé platí o uvádění všech různých dobových značek, názvů, jmen, příjmení atd. a kadenci použitých přísloví tety Kateřiny. Ne, že bych si vyloženě stěžoval, ale kdyby se autor trošku krotil, tak by to knize trochu prospělo.
Nevím, pořád je to čtivé, ale četlo se mi to hůř a pomaleji než předchozí dva díly. Bohužel jsem se znovu přesvědčil, že dělat větší mezery v dílech při čtení (tj. víc jak půlrok) není dobré. Tady už jsem se vyloženě ztrácel, prostě jsem si nepamatoval kdo je kdo, co se komu stalo apod. Autor mi to moc neulehčoval, a nesnažil se čtenáři připomenout, co se komu stalo. Takže řada postav, kterých se tady dějí ošklivé věci, ve mně vyvolala jenom „Ehm, kdo to sakra je…“. Do to se přidávají nové a nové postavy, takže se z toho chvílemi stával pořádný guláš. 660 stran dobývání jedné říše, a pořád to samé… bitev a masakrů je tady víc, než ve dvou předchozích dílech dohromady, ale často je to dost stereotypní. Není to špatné, ale přišlo mi, že autor celý ten koncept trilogie musel vymyslet až po úspěchu prvního dílu. A tak se mu to trošičku začalo rozpadat po rukama. Nicméně – závěr je opět napínavý, jen už to není taková pecka jako první díl.
Čekám jsem zajímavý příběh sériového vraha (dostal jsem ho), ale velmi mě překvapila šíře a až panoramatický záběr tehdejší společnosti, výstavy, Chicaga a malých nebo větších mikropříběhů, které tomu dodávají ten pořádný šmrnc. Teprve po dočtení si člověk uvědomí, co se to tam na pobřeží Michiganského jezera koncem 19. století vlastně odehrávalo. Tesla, Houdini, Edison, Buffalo Bill, prezidenti, Ferdinand D´Este, monumentální atrakce, nejlepší architekti své doby, 80 metrů vysoké ruské kolo, Titanic, atentát na starostu Chicaga, Indiáni, Japonci, španělská princezna a zámek hrůzy s velmi výkoným vrahem... Skoro každou stranu jsem sjížděl Wikipedii a Google a hledal si podrobnosti a souvislosti. Moc dobrá práce.
Velmi čtivé a s dobrou atmosférou. Musím ale říct, že velice, ale opravdu velice překombinované. Neuvěřitelné náhody a konec, nad kterým jsem jen kroutil hlavou. V podstatě jsem se ale pořád bavil...
Atraktivní prostředí poloviny 19. století, otroctví, nádherné kolesové parníky a do toho upíři. Říkám si, že je docela škoda, že se autor 20 let trápí s Písní ledu a ohně, když tady vystřihl ukázkový hororový příběh se zajímavými postavami (Abner Marsh a jeho býčí zarputilost vede) a dějem, který nepustí. Od sté stránky jsem se nemohl odtrhnout.
Palahniukův styl a jeho krátké úderné věty jsou jako rány pěstí, zleva zprava, nestačíte se krýt a na konci padáte vysíleni k zemi. Chápu proč se z toho stal kult, ale hlavní myšlenky a celkové vyznění jde mimo mě a úpřímně, tohle je pro jeden z těch případů, kdy je podle mě film lepší než kniha.
Kniha jak z předminulého století. Je to náročné, a i docela nepřístupné čtení. Celých 950 stran si autorka jede ve svém pomalém a klidném tempu (to pomalé si dvakrát podškrtněte), a až na posledních sto stran ho nezvýší. Pro některé čtenáře to bude nuda. A nejde se jim divit. Na dnešní dobu je zde spousta dlouhých a popisných částí, které děj posouvají jen minimálně. Nedá se to přečíst na jeden zátah. I tak je děj zajímavý a napínavý. Je v tom znát promyšlená struktura, péče a velmi uvěřitelný svět. Postavy jsou zajímavé, příběh je originální. Jazyk a překlad je výborný, a skvěle navozuje atmosféru Anglie počátku 19. století.
Vůbec mi to nesedlo. Autor sice má velkou slovní zásobu a chvílemi to je opravdu dobré čtení, ale dvě třetiny je opravdu úmorných a vleklých. Hlavní hrdina mi byl mimořádně nesympatický, až tak, že jsem mu přál aby přišel Masíčko a udělal s ním krátký proces. Bohužel.
I když se mi kniha celkem líbila, nemohu se zbavit dojmu, že zrovna tohle je ta výjimka kdy filmová adaptace je lepší než originál. Film má mnohem lepší možnosti k prolínání dějů než kniha, a vůbec sem se nenudil. Zatímco u knihy občas, i tak je velmi dobrá a originální.
Podle mě je tento díl nejslabší ze zatím přečtených, ale pořád je to velmi dobré čtení. Nicméně se nemůžu ubránit dojmu, že kniha je zbytečně roztahaná. Na druhou stranu co musím ocenit nejvíc je postava Cersei. Nikdy jsem nenáviděl postavu takovou jako je ona. Způsob jakým je popsaná (její způsob myšlení, její činy). To z ní dělá opravdovou Mrchu s velkým M. Její kapitoly jsem nesnášel, neustále jsem jí přál bolestivou smrt. Štvalo mě, že většina mých oblíbených postav se zde nevyskytuje a ty, které ano mají málo prostoru. Bylo ale zajímavé podívat se skrz nové postavy na nová místa v Západozemí.
Složitě propletené,a s velkou fantasií. Velké množství originálních nápadů. Zřejmě, ne pro každého. Ne, všemu jsem porozuměl což ale není chyba autora. Asi si to jednou budu muset přečíst znovu. Líbilo se mi, že i když tam jsou části, kterým nerozumíte baví vás to číst jenom proto jakým způsobem je to napsané. Rozhodně to má v sobě velkou sílu.
"Zabij, jestli chceš, ale nebudeš mi nic přikazovat!" zaburácel pistolník.
"Zapomněl jsi tváře těch, kdo tě vyrobili! Teď nás buď zabij, nebo mlč
a poslouchej mě, Rolanda z Gileadu, syna Stevenova, pistolníka a pána
starobylých krajů! Neušel jsem tolik mil za tolik let proto, abych poslouchal
tvoje dětinské žvanění! Rozumíš? Teď budeš poslouchat ty MĚ!"
str. 456
Fantastické! Těším se, až si přečtu pokračování.
Po nudném Netopýrovi jsem dal Nesbømu další šanci a zkusil jsem Červenku. A dobře jsem udělal. Najednou mě příběh opravdu bavil, Nesbø píše lépe, zábavněji. Děj má spád a je promyšlený. Navíc jsem získal i pár poznatků o norských reáliích a o Norsku během 2. světové války. Jo, asi si Harryho dám zase někdy znovu.
Edgar, Velký růžák, Wireman a Duma mi učarovali, King ani tady neselhal a vypráví příběh tak, jak to umí jen on. Nerozumím pouze jedné věci - proč King sám oznamoval, co se stane s jednou postavou, a to několikrát předem, ještě než k tomu došlo. A když konečně k té události došlo, tak se samozřejmě překvapení nekonalo... přišlo mi to jako velká škoda. To je ale jen detail, jestli chcete opravdového lidského hrdinu, Kmotrovu dceru, trochu umění, naději, strach a zoufalství, tak berte.
King umí, to vím už dávno (po cca 40 přečtených knihách). Až na dvě povídky/básně (básně celkově moc nemusím) a povídku Blokáda Billy pojednávající o baseballu (ten sport jde úplně mimo mě) jde o vydařenou sbírku. Nejvíc pobavil nápad o čtečce v povídce Ur. To se musí líbit každému knihomolovi.