Airelle komentáře u knih

Moje první setkání s Colleen Hoover proběhlo za zvláštních okolností. Zapomněla jsem si doma papírovou knihu, tak jsem si otevřela záložní čtečku a tam na mě mrkla a byla to láska na první přečtení.

Kniha je tak neuvěřitelně čtivá, že jsem si stále říkala ještě jednu kapitolu a půjdu spát no hádejte, jak to dopadlo šla jsem spát, až když jsem knihu přečetla.

Postavy jsou napsané velmi věrohodně, až je někdy chcete obejmout, jindy s nimi zatřást, aby se probudily.

Jsou tu zmíněná velmi těžká témata jako je smrt rodičů, rakovina, láska mezi učitelem a studentkou.

Líbila se mi hlavní hrdinka Layken, i když se v průběhu knihy vyrovnávala s různými situacemi a někdy jsem byla na facku, tak na osmnáctiletou holku to zvládala nad očekávání dobře. Will mi lezl na nervy tím, jak vlastně nevěděl, co chce. A stále dával přednost rozumu před láskou.

Každý milovník romantiky si přijde na své. Koukala jsem, že v originále se jedná o sérii, u nás zatím vyšel jen první díl, ale nevadí to, protože kniha je za mě moc hezky ukončena.

4 06.11.2023

(SPOILER) Celou sérii považuji za můj velký čtecí rest, protože jsem si ho chtěla přečíst už na střední škole a co Vám budu povídat, to už je hoooodně dáááávno

Co musím vyzdvihnout:

Komunikace mezi drakem a jezdcem
Skvěle napsané postavy
Jazykový styl
Velmi propracovaný fantasy svět

Co mě zklamalo:

Příliš mnoho popisů
Zdlouhavý děj - pořád cestovali z místa na místo
Smrt Broma
Vlastně první díl nepřinesl žádnou výraznou zápletku

06.11.2023

Která série Vám doma nesmí chybět?

Moc děkuji @sberatelka.knih a @knihydobrovsky za poskytnutí knihy k recenzi.

Skryté bouře je další kniha ze série Fletcherova univerzita. Každý díl se dá číst samostatně, jen si občas vyspoilerujete předchozí díl.

Musím říct, že se mi tenhle díl líbil víc než ten předchozí. Rychle jsem si oblíbila hlavní postavy, a to i z důvodu, že jsem je víc znala z předchozích knih. Spálené mosty ale stále zůstávají moje nejoblíbenější.

Lenny je holka se spoustou tajemství, ale jedno je tedy opravdu obrovské, kdo četl druhý díl, tak už ví, že Lenny je striptýzová tanečnice Daisy.

Creed je hodnej kluk a nejlepší kámoš Lenny. Líbí se mi, jak je charakterní, i přes svou složitou minulost, má své cíle a touhy.

Oba se potkali už před lety a zajiskřilo to, jenže jejich vztah zůstal ryze přátelský. Vše se zkomplikuje v momentě, kdy se Creed zamiluje do Daisy a denně jí navštěvuje v klubu.

Mám tenhle styl příběhu ráda, asi mě nikdy neomrzí odhalování tajemství. Opět se kniha dobře četla, mám nejraději, když příběh plyne a stránky doslova letí pod rukama. Navíc se v celé sérii vyskytují dost závažná témata, která jsou mnohdy opomíjená.

Knihu i celou sérii Vám doporučuji. Moc recenzí na tyto knihy jsem tu neviděla a je to obrovská škoda. Dejte vědět, jestli jste sérii četli.

06.11.2023

(SPOILER) Moc děkuji @humbook_blogeri za možnost si knihu přečíst.

Když jsem se přihlásila do konkurzu na tuto knihu, tak mě v prvé řadě zaujala obálka, která je naprosto skvostná, pak jsem udělala výjimku a přečetla si anotaci a hned mi bylo jasné, že si knihu budu chtít přečíst, ať už knihu na spolupráci získám a nebo ne.

Velmi se mi líbilo, jak mě kniha hned na začátku vtáhla do děje. YA fantasy je žánr, který mám moc ráda, dost často si u tohoto žánru odpočinu a hlavně málokdy se stane, že mě kniha nezaujme.

Co na knize musím vyzdvihnout je propracovanost fantasy světa! Ten se opravdu povedl a já si ho lehko uměla představit. Navíc se dotýká velmi zajímavých témat, jakými jsou zdroje, otroctví, nadřazenost vrstev, atd. Navíc já se považuji za kytkofila, takže kniha, kde je v hlavní roli celá flóra, mi rozhodně nemohla chybět v knihovně.

Pokud mám mluvit o postavách, tak se mi k srdci přirostla hlavní hrdinka Elin Convallaria, která se potýká s tím, že jí není dovoleno studovat a věnovat se travičství, ke kterému má vlohy po svém dědečkovi, jenž byl popraven za pokus o vraždu krále. V momentě, kdy jí strážní nachytají při četbě a přechovávání knih o bylinkářství je převezena do vězení v paláci, kde se teprve rozjede celý její příběh a kde se setká s guvernérem Dranellem, se kterým uzavře tajnou dohodu.

Musím říct, že jsem si oba dva velmi oblíbila včetně jejich postupného spřátelení a plně doufám, že v dalším díle se jejich vzájemné city ještě více prohloubí.

Co se týče použitého aztéckého jazyka, mohu jen zatleskat a tleskám i po druhé za slovník na konci knihy, který jsem velmi často a velmi ráda používala!

Knihu Vám s radostí doporučím, české autorky umí psát skvělé fantasy, které leckterá světová fantasy převyšují. Řekla bych, že tahle kniha převyšuje mnohé, které se mi poslední dobou dostaly do ruky.

Snad se brzy dočkáme dalšího dílu. Já si ho rozhodně přečtu

1 06.11.2023

(SPOILER) Ke knize jsem se dostala v rámci štafety u @nicacola_knihy a musím říct, že je psaná opravdu zajímavým stylem. Chvíli jsem si myslela, že jsem roztříštěná i já.

Kniha se velmi dobře četla, na to, že se tam vlastně ve finále nic moc neděje, svět není vůbec vystavěný a nic se o něm nedozvíte, je to až s podivem.

Ráda bych napsala, že s charaktery a vývojem postav je na tom kniha lépe, ale bohužel tomu tak není. Juliett mi nejdřív bylo líto, pak mě štvala a až potom jsem si jí trochu oblíbila, hlavně pro její statečnost. U Adama si polovinu knihy nejste jistí, jestli je klaďas nebo záporák, ale Warnera si ostatní štafetářky na rozdíl ode mě oblíbily. Za mě je to teda psychopat a padouch a jedno velký NE. Oblíbila jsem si asi nejvíc z celé knihy Kenja a Adamova malého bratra Jamese.

Hodně mi to připomínalo mojí oblíbenou Divergenci, takže nejsem tak přísná, jak by si kniha možná zasloužila. Říkám na rovinu, že se na 288 stranách dozvíte tak tři informace z fantasy světa, dvě o Juliett a jednu o Adamovi, což je hodně málo.

21.09.2023

Už jste si pustili knihy Chrise Cartera jako audioknihu? Ne? Tak to děláte chybu.

Když už si říkám, že mě Carter žádným vrahem nepřekvapí, tak se naskytne psychopat, který zabíjí a přitom telefonuje formou videohovoru blízkým obětí.

Opravdu jsem z tohohle dílu měla hrůzu a šla jsem se učit telefony, důležitá data, protože člověk nikdy neví. Tentokrát jsem měla pár typů, kdo může být vrah, ale nakonec jsem se netrefila, což ale hodnotím jako pozitivní.

Opět musím vyzdvihnout skvělé načtení Jakuba Saice! Jo a jinak vzkaz pro hlavního detektiva Roberta Huntera: „Roberte, já taky hodně čtu, ale tak chytrá tedy nejsem!“

12 21.09.2023

(SPOILER) Přiznám se, že jsem nejdřív viděla seriál, takže jsem už věděla, o čem to bude, a těšila jsem se na skvělý příběh. Naneštěstí se ale prvních 100 stran neuvěřitelně vleklo, ale že jsem se do čtení hodně nutila. Jenže já jsem chronický dočítač a navíc to byla štafeta od skvělé @adule_books , která mi dala téměř neomezený čas na čtení, tímto ti ještě jednou děkuji.

Co se týče hlavních postav, tak já nevěřím na lásku na první pohled, čili je pro mě cokoliv, co se týká rychlého zamilovávání špatně uvěřitelné. Může se tu autorka točit na osudovosti, předpovědích, ale já tomu odmítám uvěřit. Navíc mi u někoho tak inteligentního jako Diana, přijde podivné, že se pak chová jako poslušná ženuška, oproti tomu ani Mathewovi jsem ten jeho macho styl nevěřila jedinou minutu. Nemám tyhle typy vztahů ráda v životě, natož v příbězích.

Podle mě by mohla kniha být klidně o 150 stran kratší a určitě by měla rychlejší spád. Nejvíc jsem se paradoxně bavila u scény, kdy Satu Dianu mučí, pardon Fakt to bylo skvěle napsané, a kdyby byla tímto způsobem napsaná celá kniha, tak by to bylo jedno velké wau!

Taky se mi moc líbil dům, ve kterém bydlí Dianina rodina, umíte si představit, že ten dům pozná, že přijde návštěva a vytvoří další místnost? Můj byt to neumí, škoda :D

6 21.09.2023

(SPOILER) Dlouho jsem si rozmýšlela, jak se k této knize postavit. Je to už čtvrtý díl, tak má člověk svá očekávání, a když jim kniha nedostojí, automaticky se dostaví zklamání.

Hlavní postavy Ellu a Waynea jsme poznali už v minulých dílech a já se na jejich příběh fakt těšila, ale nemám pocit, že bych dostala víc než ufňukané postavy, chaotický a občas hodně, ale opravdu hodně uspěchaný posun v ději.

Řeka času mi přišla zatím jako nejvíc výplňový díl ze všech. Hlavní zápletka s královnou duchů byla natolik okrájená a upozaděná, že jsem z toho pořád hodně rozladěná. Kdyby to byla prvotina, tak jsem ochotná mnohé odpustit, ale tady nechápu, co se autorkám stalo. Hunteři se vydají do světa duchů na záchranou akci absolutně bez přípravy, bez znalostí, bez dostatečné magické síly

Oba hlavní hrdinové si procházejí těžkým obdobím, což můžeme sledovat prostřednictvím dvou časových linek, kdy v minulosti se dozvídáme, co se mezi nimi vše stalo.

Závěrečná bitva byla bohužel jeden velký chaos a za mě tedy jedna z nejhůř napsaných závěrečných bitev, co jsem, kdy četla.

Měla to být sázka na jistotu, sáhnout po zaručeně skvělé sérii (i přesto že se mi první díl nelíbil, si myslím, že je ta série skvělá), ale těžko jsem se prokousávala a litovala jsem, že jsem nedala přednost jiné knize.

Jako plus hodnotím, že se děj odehrává v Praze, to je velmi příjemný bonus, romantická linka by bez zbytečných emočních kolotočů byla taky naprosto skvělá, to autorkám opravdu jde. Nejvíc jsem si oblíbila postavu ducha Elišky, její setkání s mámou prostřednictvím Elly mě dojala, takže jsem si i poplakala.

21.09.2023

(SPOILER) Za recenzní výtisk a možnost si knihu přečíst ještě před jejím vydáním moc děkuji @knihydobrovsky

Musím hned na začátku říct, že tohle bylo milé čtení. Velmi odpočinkové a okamžitě jsem byla vtažena do děje, což se hned tak nestává.

Příběh je vyprávěn ve dvou časových rovinách a to v minulosti po dobu 12 let a v přítomnosti během jednoho víkendu.

Postavy Sama i Percy (Persefona) poznáváme jako děti a postupně stárnou, co mi tedy trochu vadilo, že se nikam nevyvíjely. I jako dospělé jsem je vnímala spíš jako děti než dospělé, hlavně kvůli jejich nevyzrálému chování.

Největší zápletkou je tu to, že nevíte, co se pokazilo a proč spolu dříve nejlepší přátelé a zároveň pár už 12 let nemluví.

Moje podezření se naplnilo, ale ve finále mi přišlo nelogické, jak to autorka pojala. Snad poprvé se mi stalo, že bych brala jiné vyústění příběhu, i kdyby se jednalo o milostný trojúhelník. Přišlo by mi to zábavnější. Doufám, že se dočkáme i dílu s Charliem.

Knihu Vám ale rozhodně doporučím přečíst. Ještě si jí klidně vezměte k vodě, když je venku pořád 30 stupňů.

1 21.09.2023

(SPOILER) Příběh je vyprávěn z pohledu Cácory, od úplně malého dítěte po dospělou ženu. Málokdo vyrůstá v tak toxickém prostředí jako cácora, je tu babička, která ale spíš působí jako ježibaba, pak maminku, která ale mateřstvím neoplývá, dědu, který je hlavou rodiny a otce, který se ovšem moc nezdrží.

Největší prostor v knize dostává babička, která mi pila krev od začátku do konce, její názory, chování a nutnost Cácoru za každou cenu děsit a strašit mi dlouho zůstanou v paměti.

Navíc celou dobu jsem sdílela pocit hlavní hrdinky, že každého v rodině svou existencí obtěžuje.

Cácořina matka je jedna z postav, kterou jsem nepochopila, ač sama nejsem mámou, tak za své dítě bych bojovala, ať to stojí, co to stojí. Ona ne, ona je přesný opak milující mámy, a já i přestože jsem měla tušení, že Cácora není jedinou obětí lesa a možná i právě proto, tak jsem se do ní nedokázala vcítit ani na jednu jedinou vteřinu.

Všechny postavy se v knize chovaly skutečně podle hesla: „Co je v rodině, zůstane v rodině. To, že kvůli tomu zničí další rodinu, jim bylo naprosto ukradené, Cácory nevyjímaje. Neomlouvá jí ani to, že byla obětí, ti kluci si to rozhodně nezasloužili a co teprve jejich máma.

Závěr příběhu mě vyloženě naštval a přišel mi hodně přitažený za vlasy. Tady se přikláním k názoru, že autorka chtěla pouze šokovat.

Mojí nejoblíbenější knihou od A.Mornštajnové i nadále zůstává Hana!
Na tuhle knihu jsem četla už tolik recenzí, že jsem tu svou vyloženě odkládala. Myslím si, že už tu není nikdo, kdo by nevěděl, o čem kniha je, a přesto Vám nabídnu svůj pohled na knihu. Pokud jste knihu ještě nečetli, tak doporučuji tuto recenzi vynechat, obsahuje spoilery.

12 21.09.2023

Od autorky jsem nedávno četla Než jsme byly tvoje, a líbil se mi tam její styl vyprávění, i jak srdceryvný je to příběh.

Kniha ztracených přátel je psaná podobným stylem, dokonce si autorka dala tu práci a psala hodně slangově, což pro mě byl paradoxně kámen úrazu. Víc mě bavil pohled Benny z roku 1987 než Hannie z roku 1870 a dál. Ze začátku jsem se do čtení vyloženě nutila a knihu odkládala z mnoha dalších důvodů. Jedním z nich je i to silné téma, které zmiňuje, a tím jsou otroci.

Je neuvěřitelné, jak daleko až minulost zasáhne, jak se rodové linie propojí, a jaká tajemství odhalí, když začnete pátrat.

Než jsme byly tvoje se mi líbilo přeci jen o něco víc, myslím si, že jsem je měla číst obráceně, že by to pro mě mělo ještě větší efekt.

1 21.09.2023

(SPOILER) Série Away má jeden velký problém, a to je ten, že neumí úplně zaujmout a je lehko zapomenutelná. Věřte, že já si jsem schopná pamatovat minimálně děj příběhu včetně hlavních témat a z prvního dílu jsem si pamatovala, akorát to, že Lia přijela do Berlína, celý příběh se odehrává v Německu (protože to je nezvyklé), Noah měl rodinné trable, a že jeli na výlet do Čech, jinak nic.

Pří čtení druhého dílu jsem si tedy začala vzpomínat na víc podrobností, a přesně jsem si říkala, že u druhého dílu si budu snad pamatovat víc.

Kyru už jsme zahlédli v prvním díle, měla tam docela důležitou vedlejší linku, je to Noahova sestra. První díl nám samozřejmě vyzradil, co se jí stalo, a v jejím příběhu dostane hodně prostor to, jak se s tím poprala a jak to ovlivnilo její život.

Milan Nowak je v příběhu nováček, hraje házenou a s Kyrou se potká zcela náhodně a přeskočí mezi nimi jiskra. Milan je ten, kdo v téhle knize paradoxně nemá žádný problém, nemá žádné své vnitřní démony, kostlivce ve skříni, což mi přišlo hodně ojedinělé.

Kniha je vyprávěna z pohledu obou hlavních postav, je to můj nejoblíbenější styl vyprávění, protože hned vím, co si postavy vzájemně myslí.

Jsem zvědavá, jaký bude třetí díl RunAway, který se zase zaměří na Miriam a Eliase. Doufám, že se k němu brzy dostanu.

21.09.2023

(SPOILER) Další díl ze série Inspektorky Eriky Fosterové se opět četl jako po másle. Jen mě trochu mrzí, že tu opět nebylo nic nového.

Řeší se tu Eričiny vztahy, povýšení, jestli dostane nebo nedostane případ, jak se chová nebo nechová. Upřímně už to začíná být celkem nuda. Vrah mi začal být jasný už ve chvíli, kdy se objevil v kapitolách, trochu nechápu proč se tam vyskytuje jmenovitě a není aspoň trochu utajen. Víc se mi líbilo, jak to bylo řešeno v Nočním lovci, kde se sice vrah objevil, ale ze začátku jen jako Noční lovec a ne hned pod svým reálným jménem. Za mě je tedy, co se odhalení vraha na tom nejlépe první díl Dívka v ledu, kdy jsem do poslední chvíle skoro nevěděla, kdo vraždil.

Dokud nevím, kdo je vrah, tak je pro mě kniha vždy poutavá, ale jakmile je to vyřčeno, tak už mě nebaví jen sledovat policejní a vyšetřovací práci. Mám to tak i u kriminálek.

Každopádně pozitivně hodnotím opět propracovanost, nápaditost, charaktery postav a čtivost. Doufám, že se Erika dá dohromady s Petersonem a zároveň se z toho nestane romantické drama.

Do dalšího dílu se pustím zase brzy, protože Robert Bryndza je sázka na jistotu.

9 21.09.2023

(SPOILER) Sedmý díl mojí oblíbené série Robert Hunter je opět brutálnější než díl předchozí. Sama musím říct, že to pro mě bylo někdy velmi náročné, obzvlášť pasáže s Červem ve mně vyvolávali vztek, soucit,

Vraždy jsou opět popisovány tak věrohodně, že máte pocit, že jste se ocitli na místě činu, že jste v kůži vraha, oběti a pak vyšetřovatelů. Tohle Carter prostě umí a nedá se mu to upřít.

Také nemůžu opomenout opět vynikající přednes Jakuba Saice, který knihy načetl a myslím, že si neumím představit, že by mě Carterovým thrillerem provázel někdo jiný.

Dávám si teď čtecí a poslouchací pauzu, protože se mnou tenhle díl naprosto zamával.

11 21.09.2023

Tentokrát je případ, který vyšetřuje, odlišný od ostatních.

Bylo osvěžující, že tentokrát nebojuje se svými nadřízenými a má prostor na svou práci. Dozvídáme se víc ze života Eriky, poznat její sestru bylo velmi obohacující.

Případ jako takový byl hodně zamotaný a já jsem trochu očekávala přesně tohle vyústění. Když se najde kostra dítěte, není vyšetřování nikdy jednoduché a vždy se věci ještě více zkomplikují. Trochu mě mrzí, že se člověk dozví, kdo je vrah mnohem dřív, než by bylo vhodné. Konec pak už pro mě není tak zajímavý.

Přesto se Bryndzovy detektivní thrillery moc dobře čtou a já už mám skoro přečtený další díl.

8 28.08.2023

Příběh je to rozhodně neotřelý a hodně mi to stále připomíná můj milovaný seriál Čarodějky, bohužel jsem druhý díl četla ve špatnou dobu. Nejdřív jsem se nemohla začíst, pak mě rozčiloval styl psaní.

Oproti prvnímu dílu se tu nevyskytuje tolik opakujících se slov, bohužel stále dochází k tomu, že je kapitola psaná z více pohledů v er-formě, jenže se v odstavcích ztratíte, jestli jste zrovna s Leou nebo se Sárou nebo s někým úplně jiným. Nejhorší je, když stránka začíná novým odstavcem a vy se neustále vracíte zpátky, jestli jste něco špatně nepochopili. Pro mě to mělo naprosto rušivý efekt. Přitom by stačilo časové a prostorové skoky oddělit hvězdičkou nebo novou kapitolou.

Jinak tedy stále dávám přednost Lee, která je bojuje sama se sebou a se svými schopnostmi. Poslední třetina knihy nabrala spád, stejně jako u prvního dílu, takže si třetí díl nejspíš přečtu, zajímá mě totiž, jak to bude s Leou dál, a jestli zjistíme i něco víc o postavě, o které jsme se dozvěděli v tomhle díle, viděla bych to na zajímavou linku.

1 28.08.2023

Před šesti lety jsem knihu zahlédla v knihkupectví a zaujala mě svou obálkou, od té doby jsem na ní všude narážela. Stále jsem ale otálela, až se mi jednoho dne dostala do rukou jako ekniha a já si řekla, že nastal čas si knihu přečíst.

Začátek byl velmi pozvolný a prvních 100 stran jsem si říkala, jestli se kniha vůbec rozjede. Druhý den jsem se ke knize vracela trochu z obavami a během chvíle jsem byla skoro na konci, jak moc mě příběh chytl.

Možná se budu ve svých recenzích opakovat, ale tahle kniha mi opravdu roztrhala srdce na kousky. Příběh je vyprávěn ze dvou paralel, prolíná se přítomnost s minulostí, a to nejen prostřednictvím dopisů.

Postavy jsou napsané velmi věrohodně a i já sama jsem se zamilovala do Dana a jeho kouzelných dopisů. Litovala jsem jeho i Stelly, neměli to lehké a osud jim házel ne klacky, ale klády pod nohy.

Ani příběh z přítomnosti nezůstává pozadu, Jess, která otevře dopis od Dana, neměla taky na růžích ustláno a možná i její život se s otevřením dopisu změní.

14 28.08.2023

Po přečtení Dívky v ledu jsem věděla, že se do dalších dílů pustím velmi brzy. Inspektorka Erika Fosterová mě velmi baví, její vyšetřování je velmi působivé, jde si tvrdě za svým a žádný vrah jí nemá šanci utéct.

Trochu mě zklamalo, že jí opět odvolávali z případu. Mám o britské policii asi trochu vyšší mínění, odvolávat někoho z případu jen kvůli antipatiím, je trochu na pováženou. To, že předávají případ, aby ho měli z krku je mnohem běžnější.

Vraha jsem odhalila dřív než nám ho odhalil sám autor, ale v téhle knize nejde ani tak o vraha, jako o tom, co ho k vraždění vede a o policejní práci, také o tom, jak snadno může dojít ve vyšetřování k omylu.

Líbí se mi, jak autor pojal postavy tak, že ve Vás vyvolávají emoce (lítost, vztek nebo sympatie tu jsou na všech stránkách). Cítila jsem určité sympatie i k vrahovi, to se povede málokdy a málokomu.

8 28.08.2023

Do knihy jsem se začetla, ani nevím jak, a najednou jsem byla v půlce. Opravdu neuvěřitelně čtivé, navíc tak krásný romantický příběh. Občas jsem si tedy říkala, že kdyby spolu mluvili na rovinu, tak by nedocházelo k některým situacím, ale zas o čem by to bylo, a i v životě si lidi občas kecaj.

Nikol je holka podle mého gusta. Myslím, že se v ní najde každá milovnice knih. Luke je zase hodnej sexy kluk, kterýho bychom každá chtěla domů.

Knihomolka mi opět dokázala, že české autorky prostě umí psát! Moc mě mrzí, že jsou tak opomíjené. Rozhodně se chystám i na další autorčiny knihy.

4 28.08.2023

Autorka Miriam Blahová - píšu, čtu, sděluju nám tu předložila doslova pohádkový příběh, který mě naprosto a totálně pohltil a já se nemohla odtrhnout. Nedávno jsem četla Příběh akvamarínu, ale ač se mi líbil, nepohltil mě tolik jako Slunečnice.

Ten příběh byl doslova psán pro mě, miluju totiž romantické příběhy se šťastným koncem a k tomu s přesahem, miluju, když příběh z minulosti vypravuje starší generace, a přesto se něco děje i v přítomnosti. Tady najdete vše a ještě něco navíc.

Kniha se navíc velmi dobře čte, kapitoly končí vždy tak napínavě, že Vás to nutí číst dál a dál, až jí nakonec zavřete dočtenou.

Velmi jsem si oblíbila babi Hedviku a její životní elán i jistou dávku protivnosti. Natálie mně ze začátku doslova štvala, ale postupem času jsem její chování pochopila a byla jsem moc ráda, že si svůj život tak krásně srovnala. Eva z příběhu byla Natálii opravdu hodně povahově podobná.

Knihu si rozhodně pořídím i do své knihovny. Sice jsem autorce ještě neodpustila odchod jedné z postav, ale přesto jí mít musím.

Máte rádi vyprávění z pohledu starší generace?

Anotace:

Někdo musí lásku prožít, aby o ní jiní mohli vyprávět.
Natálie i Eva touží po lásce. Obě mají podobné sny, ale každá z nich žije v jiném období a má jiné starosti. Zatímco Natálie se v nemocnici zotavuje ze zranění, která utrpěla při dopravní nehodě, v podání upovídané stařenky Hedviky, která s ní sdílí pokoj, ožívá příběh Evy. Její sestra sloužila za protektorátu v opatrovně ukrývající přísně střežené tajemství. Nikdy by ji nenapadlo, že se na tomto místě může zamilovat a její život nabere nečekaný směr. Doba tehdy lásce příliš nepřála a Eva se musela neustále rozhodovat mezi srdcem a rozumem. V porovnání s jejím milostným dramatem je život stejně staré Natálie celkem poklidný. Trápí ji sebestředný partner, s nímž nejspíš životní štěstí nenajde. Ale kdo je ten pravý? Dokáže Natálie prožít stejně intenzivní emoce jako Eva v období, kdy si musela lásku vybojovat navzdory nepříznivému osudu? Jsou věci, které se v průběhu dějin nemění.

IG @freya_zlaskykpribehum

4 20.08.2023